SÚIP a diskuse nad novým textem ČSN 33 1600 a 33 1610

Zdroj: 
K tématu bezpečnost elektrických spotřebičů a nářadí se v současné době hodně diskutuje. Jedná se o složitou problematiku, která zatím vychází z právních předpisů a technických norem vydávaných a revidovaných v různých obdobích. Státní úřad inspekce práce vydal k tomuto problému následující stanoviska.

K tématu bezpečnost elektrických spotřebičů a nářadí se v současné době hodně diskutuje. Vyskytují se různé, často protichůdné názory. Jedná se o složitou problematiku, která zatím vychází z právních předpisů a technických norem vydávaných a revidovaných v různých obdobích. V budoucnosti lze očekávat novou právní úpravu, která by měla celou záležitost vyjasnit a zjednodušit. Státní úřad inspekce práce vydal k tomuto problému následující stanoviska.

1) Stanovisko SÚIP k bezpečnosti elektrického ručního nářadí a spotřebičů na pracovišti vyjádřené na jednání elektrotechnické sekce HK ČR dne 20.2.2008

Státní úřad inspekce práce (SÚIP) zastává následující stanovisko:

  • právní úprava bezpečnosti vyhrazených technických zařízení (VTZ) se od r. 1979 podstatně nezměnila a to ani vydáním z.č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ani s ním spojenou novelou z. č. 174/1968 Sb.
  • proto není žádný důvod nově považovat elektrické ruční nářadí a spotřebiče na pracovišti za VTZ.
  • ustanovení § 2, vyhl. č. 20/1979 Sb. ani v minulosti, kdy takováto diskuse neprobíhala, nestanovovalo, že elektrické ruční nářadí a spotřebiče na pracovišti jsou VTZ. Toto konkrétní ustanovení bylo svázáno jednak s dřívější závazností ČSN, která již dnes neplatí, jednak s existencí § 4 z.č. 174/1968 Sb. Vzhledem k dnešní neexistenci tohoto § je toto ustanovení nyní neaplikovatelné.
  • ustanovení § 4 odst. 1 z.č. 309/2006 Sb. neobsahuje žádný text, který by umožňoval považovat elektrické ruční nářadí a spotřebiče na pracovišti za VTZ
  • bezpečnost užívání obvyklého elektrického ručního nářadí a spotřebičů na pracovišti je právně zajištěna ustanoveními z.č. 22/1997 Sb. a postupem označovaným jako „prohlášení o shodě“ a současně příslušnými ustanoveními z.č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) a 309/2006 Sb. (o BOZP) postupem označeným jako prevence rizik. Hodnocení a prevence rizik prováděná zaměstnavateli určí postup zajištění bezpečnosti práce na pracovišti ve vztahu ke spotřebičům, vč. elektrického ručního nářadí, které nejsou VTZ.
  • nově byla tato diskuse vyvolána změnou textu ČSN 33 1600 ( revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání) a ČSN 33 1610 (revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich užívání), totiž vypuštěním jejich informativních příloh. Výklad právních předpisů není závislý na změnách textu technických norem, v tomto případě informativních příloh. SÚIP vyjádřil již dříve své výhrady proti způsobu změny textu těchto norem a argumentaci, která pro toto byla použita.
  • Zajištění bezpečnosti elektrického ručního nářadí a spotřebičů na pracovišti osobou s jinou kvalifikací než uvádí § 9, vyhl. č. 50/1978 Sb. nepovažuje SÚIP za naplnění skutkové podstaty přestupku a správního deliktu podle § 20 a 33 z.č. 251/2005 Sb. na úseku VTZ. Zdůrazňovat v této souvislosti uvedená ustanovení a uložení možné sankce SÚIP do výše 2 mil. Kč není na místě. V působnosti SÚIP je kontrolovat dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu VTZ na pracovištích a ukládat event. sankce.
  • Právní úprava bezpečnosti VTZ je dlouhodobě nevyhovující a tento stav je MPSV znám. V současné době probíhá intenzivní příprava směřující k vydání vyhl. MPSV na základě zmocnění uvedeného v § 7b z.č. 174/1968 Sb. tím, že vymezí, která technická zařízení se považují za vyhrazená. MPSV má zájem při její přípravě na spolupráci s řadou zainteresovaných subjektů vč. HK ČR. Současně probíhá z iniciativy MPSV  příprava nové právní normy o bezpečnosti VTZ.
  • SÚIP se neztotožňuje s návrhy, které bez dostatečného právního důvodu, pouze výkladovými postupy stávajících předpisů, by mohly vést ke zvýšení administrativní a finanční zátěže zaměstnavatelů.
  • výše uvedený postoj SÚIP je v souladu s již dříve vyjádřenými a publikovanými stanovisky MPSV.

Rudolf Hahn
generální inspektor SÚIP

2) Diskuse nad novým textem ČSN 33 1600 a 33 1610 je dle názoru Státního úřadu inspekce práce nadbytečná.
(K problematice bezpečnosti elektrického ručního nářadí a spotřebičů na pracovištích)

V červnu 2007 vydal Český normalizační institut (ČNI) nově upravený text ČSN 33 1600 a 33 1610 s účinností od 1.7.2007. Tento nový text obou norem se liší od předchozího tím, že v případě ČSN 33 1600 byla vypuštěna informativní příloha A a v normě ČSN 33 1610 byla vypuštěna informativní příloha D . Nově upravené znění obou norem pak následně vyvolalo diskusi v odborné veřejnosti, přičemž byla rovněž zmiňována údajná role a podíl Státního úřadu inspekce práce (SÚIP) a oblastních inspektorátů práce (OIP) na jejich úpravě nebo jejich nové aplikaci. Jedná se o problematiku, která je  ve středu zájmu SÚIP, protože je v jeho působnosti, a proto cítím potřebu k dané věci zaujmout stanovisko.

Stručně řečeno upravený text obou ČSN a některé komentáře uveřejněné v odborném tisku navozují dojem, že již  nemohou osoby uvedené ve vypuštěných přílohách provádět úkony tak, jak tomu bylo před provedením úpravy výše uvedených technických norem. Dále je v této souvislosti uváděno, že při jiném postupu budou jak zaměstnavatelé, tak osoby, které zabezpečují bezpečnost elektrického ruční nářadí a spotřebičů na pracovišti, vystaveni sankcím ze strany OIP nebo SÚIP, a to do výše 2 mil. Kč. Tyto názory je nutno zřetelně označit za neodůvodněné a právně chybné.

Toto stanovisko SÚIP neumožňuje podrobněji se zabývat problematikou montáže, užívání nebo oprav VTZ všeobecně a jejich bezpečností na pracovištích zvláště. Stejně tak by bylo nutno do této problematiky zahrnout uvádění vyhrazených výrobků na trh na základě z.č. 22/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů a zajišťování jejich bezpečného užívání. Tiskový rozsah tohoto stanoviska by pak byl velmi značný a přesahoval by možnosti odborného periodika. V případě zájmu odborné veřejnosti je však možné se v budoucnosti k těmto tématům vyjádřit samostatně.

K situaci obecně:

  1. SÚIP a OIP kontrolují dodržování povinností stanovených právními předpisy zaměstnavatelům v oblasti bezpečnosti práce, vč. bezpečnosti vyhrazených technických zařízení, k nimž patří rovněž elektrická vyhrazená technická zařízení. Nelze však za vyhrazené elektrické zařízení považovat každé elektrické zařízení. To potom vede k absurdním závěrům, které však se zajištěním jejich bezpečného provozu nemají nic společného, a to nemusí jít  jen o elektrické spotřebiče a ruční nářadí.
  2. Podle příslušných ustanovení z.č. 251/2005 (o inspekci práce) ze zjištěných a doložených porušení těchto právních předpisů pak OIP a SÚIP vyvozují m.j. sankční důsledky a ukládají opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
  3. Hodnocení skutečností zjištěných při kontrolní činnosti, vč. případných právních souvislostí je svěřeno příslušným správním orgánům (v tomto případě OIP a SÚIP), které za svou činnost a stanoviska nesou odpovědnost jak vůči správním soudům, tak vůči MPSV jako ústřednímu orgánu státní správy pro oblast bezpečnosti práce.
  4. ČSN nemají povahu právních norem, jimiž by byly v úvahu přicházející subjekty zavázány a tedy jejich jednotlivá ustanovení neobsahují právní povinnosti, přestože v některých případech obsahují formulace příkazové povahy – jako „musí“, nebo „je povinen“ ap. Že jsou ČSN obecně zdrojem významných, užitečných a především sjednocujících informací technické povahy a mají mezi odbornou veřejností přiměřenou autoritu je přitom podle názoru SÚIP mimo jakoukoliv pochybnost, kterou je nutno zachovat.
  5. Neexistuje žádný důvod domnívat se, že ode dne 1.7.2007, t.j. od účinnosti  upraveného textu ČSN 33 1600 a 33 1610 , povinnosti zaměstnavatelů jsou jiné než jak tomu bylo před tímto datem. Změna právně nezávazné technické normy nemůže měnit povinnosti zaměstnavatelů, nebo provozovatelů VTZ. Takovéto povinnosti lze měnit nebo ukládat pouze zákonem.
  6. SÚIP a jednotlivé OIP toto své stanovisko vyjádřily opakovaně a zřetelně při různých příležitostech. MPSV a SÚIP zaujímají při výkladu a interpretaci právních předpisů shodná stanoviska.

K situaci podrobněji:

  1. Vydavatel technických norem - Český normalizační institut - použil při úpravě textu ČSN 33 1600 a 33 1610 postup označený jako „oprava textu“. Tzn., že žádný ze subjektů, které se jinak k zamýšlené úpravě ČSN vyjadřují, vč. SÚIP, nebyl ze strany ČNI o tomto záměru informován a neměl možnost k němu zaujmout stanovisko. Je zřejmé, že pokud by byl použit při navrhované úpravě obou ČSN obvyklý postup, s vysokou pravděpodobností by stávající nejasnosti nevznikly.
  2. SÚIP není doposud znám důvod, proč byl takovýto návrh učiněn, jaké cíle sledoval, proč je úprava textu výše uvedeným způsobem bezdůvodně interpretována a proč byl zvolen způsob změny textu označovaný jako oprava textu.
  3. Nad způsobem, jímž byl text obou norem upraven, probíhá z iniciativy SÚIP s ČNI písemná komunikace. Vysvětlení, jehož se SÚIP doposud dostalo, neumožňuje vzniklý problém považovat za uzavřený. M.j. proto, že ČNI měly být poskytnuty neautorizované a podle všeho nepravdivé podklady o tom, že se SÚIP byl takovýto záměr předem projednán a že jej SÚIP podporuje. To se rovněž týká stanovisek Institutu technické inspekce Praha, který jako organizace státního odborného dozoru nad bezpečností VTZ postupuje ve shodě se stanovisky SÚIP a je ze strany SÚIP metodicky řízen.
  4. Také některé informace uveřejněné v odborném tisku uvádějí podobně, že před návrhem na úpravu textu obou ČSN bylo toto předem projednáno se SÚIP, který jej podporuje. Tyto informace jsou nepravdivé a jsou v naprostém protikladu se skutečností. Naopak je odbornou veřejnost nutno informovat o tom, že se SÚIP k podobným záměrům vždy otevřeně a nedvojsmyslně stavěl a stále staví záporně a to při všech příležitostech, které k tomu byly k dispozici. Proto jsou takovéto informace o to víc zarážející.
  5. Úpravou textu ČSN nemohou být měněny  nebo vynucovány změny v postojích správních orgánů k existujícím právním předpisům. Dosavadní obsah určité části diskuse v odborných periodicích však ukazuje, že toto riziko je velmi reálné. Pokud interpretaci a výklad příslušných právních předpisů, jimiž se správní orgány řídí, provádějí zájmová a odborná sdružení, nebo jiné podobné subjekty, jde vždy o stanoviska nezávazná. Základní právní úprava bezpečnosti práce na pracovištích (především z.č. 262/2006 - zákoník práce a z.č. 309/2006) vychází z principu prevence rizik vyhodnocovaných zaměstnavateli, vč. opatření přijatých na jejich odstranění. To je plně vyhovující.
  6. Naproti tomu právní úprava bezpečnosti vyhrazených technických zařízení, vč. elektrických, je již několik let nevyhovující a tento stav je dostatečně znám jak odborné veřejnosti, tak příslušným veřejným orgánům. V současné době se MPSV zabývá přípravou nové právní úpravy bezpečnosti VTZ a okruhem navazujících problémů (osoby se zvláštní odbornou způsobilostí ap.). Záležitost bezpečnosti vyhrazených technických zařízení však není pouze věcí MPSV, ale jsou na ni významně zainteresovány ještě další ústřední orgány – např. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo dopravy ČR, Ministerstvo místního rozvoje ČR, Český báňský úřad aj. Existuje rovněž celá řada dalších subjektů reprezentujících zaměstnavatele, provozovatele VTZ  nebo zájmová a odborná sdružení, které vyjadřují svá stanoviska a zájmy. Tento široký okruh zúčastněných subjektů, rozdílný rozsah jejich zájmů a také např. značný technický pokrok posledních let způsobují, že stanoviska vyjadřovaná k problematice vyhrazených technických zařízení jsou značně rozdílná a v některých případech mezi některými subjekty až rozporná. Tím je příprava nové právní úpravy pochopitelně negativně ovlivněna.
  7. Pokud stávající právní úprava bezpečnosti VTZ plně nevyhovuje, nemohou být možnými nejasnostmi zatěžováni, ať již administrativně, nebo finančně, zaměstnavatelé nebo provozovatelé VTZ, kteří za jejich bezpečnost odpovídají. Stejně tak není možné používat způsoby, které stávající právní předpisy chtějí interpretovat rozšiřujícím způsobem, jak je někdy Státnímu úřadu inspekce práce navrhováno. 

Komentáře

Názor vs. právní stav

18.03.2008 - 11:53 Roman Masaryk
Dovoluji si upozornit, že názor kohokoliv, včetně SÚIP nemá žádnou právní váhu v porovnání s právním stavem věci. I tento publikovaný dlouhý rozbor neobstojí ve chvíli, kdy dojde ke škodě způsobené elektrickým spotřebičem. Současný právní stav - ať se nám to líbí či nikoliv - vychází ze zákona o inspekci práce, vyhlášky 20/1979 Sb. a dalších předpisů (např. nařízení vlády 378/2001 Sb.). Nemá šanci obstát tvrzení, že vyhláška 20/1979 Sb. je zastaralá a proto úpravu, kterou přináší, nebudeme respektovat. Ano, je možná absurdním stavem, že nabíječka k telefonu je vyhrazeným elektrickým zařízením, ale je zcela v souladu s §2 této vyhlášky. Pokud se někomu toto znění nelíbí, může použít veškeré síly k tomu, aby příslušnou úpravu změnil. Dokud ovšem je tato úprava platná (a výraz zastaralá je slyšet v elektrotechnických kruzích až podezřele často), nelze přijmout názor odporující stavu, že prakticky každý elektrický spotřebič je momentálně vyhrazeným zařízením. On totiž autor názoru nebude tím, kdo bude u případného soudu odůvodňovat, proč provedl revize spotřebičů osobou bez dostatečné kvalifikace. Vznikne-li totiž škoda a dojde na právní spor například z důvodu úrazu, nebude způsobenou škodu řešit hlavní inspektor SÚIP, ale s největší pravděpodobností soud. A ten - říkám i z jiných důvodů naštěstí - rozhoduje v souladu s platnými právními předpisy. Jak sám autor prohlášení píše, je vyhláška 20/1979 Sb. platná již velmi dlouho. Proč až v posledním období někomu vadí její znění? Je to proto, že přijetím zákona o inspekci práce byla v roce 2005 tato vyhláška opět více vtažena do hry? Pokud je nyní stanovena pokuta až 1 mil. Kč za provádění revizí VTZ bez osvědčení vydaného státním dozorem (a organizací vydávající tato osvědčení je ITI Praha, organizace pověřená dozorem nad VTZ - proč asi?), je jistě dobré vědět, za která zařízení by mohla být tato pokuta udělena. A to je okamžik, kdy se někomu platnost vyhlášky přestala hodit. Opakuji tedy znovu - pokud se komukoli platnost tohoto předpisu nelíbí, nechť použije páky k jeho změně či zrušení. V opačném případě nechť jej v souladu s českým právem dodržuje.

Re: Názor vs. právní stav

18.03.2008 - 19:16 Tomáš Neugebauer
<P>Problém je mnohem složitější, než jej uvádíte.&nbsp; Právě v otázce právní je zcela nejednoznačný a umožňuje dva zcela protichůdné výklady. Řešením je nová legislativa nebo rozhodnutí soudu, jež se stane precedentem. Pravdou je to, že zrušením příloh norem, které byly pouze informativní, nikoliv normativní,&nbsp;se z právního hlediska nic nezměnilo o proti předcházejícímu stavu. Avšak otázkou zůstává, jaký ten stav byl?</P> <P>Živnostenský zákon umožňuje držitelům živnostenského oprávnění <STRONG>Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů</STRONG> provádět revize a kontroly elektrických spotřebičů, aniž by požadoval zvláštní průkaz způsobilosti. Stačí pouze odborná způsobilost, například vyučení v příslušném tříletém učebním oboru a vykonání tříleté praxe v oboru.&nbsp;Zvláštní průkaz je požadován až pro živnost <STRONG>Montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení.</STRONG></P> <P>Odvolávání se na ustanovení zákona č. 251/2005&nbsp;Sb. §&nbsp;20, resp. §&nbsp;33 je oprávněné. Avšak, podle mého názoru, se v tomto případě jedná o ustanovení právního předpisu obecného a v případě živnostenského zákona o ustanovení právního předpisu speciálního. Ustanovení právního předpisu speciálního mají přednost.</P> <P>Jak již jsem však uvedl v úvodu, jasné stanovisko může dát pouze nová legislativa nebo rozhodnutí soudu, které sice nebude obecně závazné, avšak bude vodítkem.</P>

Re: Názor vs. právní stav

18.03.2008 - 20:46 Roman Masaryk
Dovolím si tedy chytit se tohoto výkladu a z nedostatku pracovních sil angažovat za účelem provádění revizí spotřebičů naši sekretářku. Výklad, který podáváte - a nechci nikterak znevažovat určité platné zákonitosti, které v tomto výkladu zazněly - mi totiž kombinací příslušných předpisů pravděpodobně umožňuje provádět revize zcela bez elektrotechnické kvalifikace. A teď bez nadsázky. I nadále jsme přesvědčeni, že případnou škodu bude platit zaměstnavatel a pokud může jakýmkoli výkladem dojít ke sporu, je třeba jej chránit. Proto budeme provádět revize vždy dostatečně kvalifikovaným personálem.

Re: Názor vs. právní stav

19.03.2008 - 08:43 Tomáš Neugebauer
Pokud si řádně přečtete můj příspěvek, zjistíte, že tam není uvedeno, že sekretářka může provádět revize elektrospotřebičů, ale pouze osoba s příslušnou kvalifikací, tedy elektrikář. Není však nutné, aby to byl revizní technik elektro, jak se někteří snaží prosadit. Tato kvalifikace je potřebná pouze na vyhrazená elektrická zařízení.

Re: Názor vs. právní stav

19.03.2008 - 23:42 Roman Masaryk
...kterými jsou kvůli nešťasné dikci vyhlášky 20/1979 i nabíječky k telefonu. Ale to jsme zase zpět na začátku naší diskuze. Bohužel je to přesně ten koloběh, který jste již naznačil. Budeme muset opravdu počkat na rozhodnutí soudu. Do té doby se stavím za revizního technika.

Re: Názor vs. právní stav

20.03.2008 - 12:14 Tomáš Neugebauer
<P>Ano, problém je v tom, že vy (a nejen vy, ale celá řada dalších) považuje nabiječku k telefonu za zařízení k odběru elektrické energie. Další řada odborníků (a též ji není málo)&nbsp;ji považuje za elektrický spotřebič, tedy nikoliv za zařízení k odběru elektrické energie.</P>

nesouhlas se stanoviskem SÚIP

28.04.2008 - 18:53 saho@seznam.cz
<P>Zabývám se BOZP celý život a jsme posledním aktivním /žijícím/ absolventem postagraduálního studia Bezpečnost a hygiena práce, které v letech 1964-66 zajistilo MŠK pro vysokoškoleské učitele. Od roku 1966 se aktivně věnuju BOP, a to zejména výuce elektrikářů a RT. </P> <P>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Neoponuji textu, který jsem si přečetl. Nelíbí se mi, že se do sebe pustili dva kohouti a zatahují do toho nás. Vyjadřuji se jen k tomu, zda to, co udělal ÍNM&nbsp; je či není správné. A říkám s plnou odpovědnstí dvou maturit na průmyslovkách, třech vysokých škol a 50let praxe, že to byl vynikající počin a že to bylo nanejvýš potřeba. Elektrikář má o 5 tříd menší znalosti než RT, je daleko více nedbalejší, má zcela jiné pojmy a dojmy a měření vrtaček dělá špatně, nechtějte slyšet ještě trvdší slova. Při kurzech, které jsem pořádal, vyšly najevo katastrofální neznalosti elektrikářů a doporučoval jsem sám státním komisařům, aby kurzistům nejen nedali zkoušku, ale aby jim odebrali Osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Mohl bych napsat knihu o tom, jak elektrikáři dělají revize spotřebičů, ale oni by asi nesouhlasili, protože bychom se dostali až k "padesátce" a k jejich znalostem norem a předpisů a zase bychom nebyli spokojeni. Já už v 73 letech nechci s nikým bojovat a s nikým si dopisovat. Nemohl jsem však svoje řemeslo nechat v bryndě.</P> <P>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Ing.Dr.Jiří Sadovský, průmyslový energetik-specialista</P> <P>&nbsp;</P>

stanovisko

30.04.2008 - 11:02 Ing.Petr Hyhlík
Plne souhlasim s nazorem Ing.Sadovskeho. Stav, kdy revize sp.s poh.privodem a rucniho naradi provadel kdejaky elektrikar s chabou znalosti norem a bez pristroju (popr.s nekalibr.pristroji)&nbsp;narychlo&nbsp;dobre znam. Tyto prace probihaji vetsinou pouze administrative, kdy elektrikar podruhe uz spotrebice ani nevidi a pouze vyplnuje protokoly,&nbsp;vesmes&nbsp;ani nevi jak.&nbsp;

k diskusi

30.04.2008 - 11:12 Ing.Petr Hyhlík
Plne souhlasim s nazorem Ing.Sadovskeho. Stav, kdy revize sp.s poh.privodem a rucniho naradi provadel kdejaky elektrikar s nevalnymi znalostmi a&nbsp;se zastaralymi nekalibt.prístroji dobre znam. Vse je provadeno neodborne narychlo, podruhe uz elektrikar ani pristroje nevidi a pouze vyplnuje protokoly spotrebicu, vse probiha ve formalni rovine. Soucasny stav, kdy osv.vydava ITI vidim jako velke zlepseni a uvedeni situace na pravou miru.&nbsp;

"Malý revizák a širší souvislosti"

11.05.2008 - 22:15 Karel Baborský
Nabízím k zamyšlení: "Malý revizák a širší souvislosti" V zemích českých se již asi rok, méně či více vzrušeně, diskutuje o fenoménu revizí elektrického ručního nářadí a spotřebičů. Podstatou vedeného sporu se stala tzv. odborná způsobilost pracovníků, kteří jsou oprávněni provádět kontroly výše uvedených elektrických předmětů v období od uvedení na trh až po vyřazení z užívání. V souvisejících aktualizovaných ČSN 33 1600 (Revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání) a ČSN 33 1610 ( Elektrotechnické předpisy Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání ) jsou některé z činností, ověřujících dodržení úrovně bezpečnosti během provozu, uvedeny pojmem revize. Ve zrušených informativních přílohách citovaných norem, je deklarováno, kdo může provádět, v těchto normách definované, revize elektrického ručního nářadí a spotřebičů osoba znalá nebo poučená pod dohledem osoby znalé, o revizních technicích /dále jen RT/ zde není řeč. Podle názoru určité části elektrikářské obce, zrušením informativních příloh automaticky /ne samočinně/ vznikl požadavek na provádění revizí /pravidelných/ pouze RT a to minimálně s tzv. osvědčením E4 pro tyto elektrické předměty, vydaným státní organizací. Odůvodnění vychází z citace vyhl. 20/1979 § 4(6): Výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici. Požadavky na jejich odbornou způsobilost stanoví zvláštní předpis." Pokud se tím zvláštním předpisem myslí vyhl č. 50/1978, je nutno upozornit, že již delší dobu není přímo navázána na určitý zákon a tudíž je právně nevymahatelná. Navíc požadavek na zkoušku před orgánem dozoru není splnitelný, protože takový orgán již neexistuje, neexistují ani zvláštní předpisy vydané orgány pro tento účel. (vyhl. č. 50/1978 Sb., §9 (1): Pracovníci pro provádění revizí elektrických zařízení (dále jen "revizní technici") jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené v přílohách 1 a 2, praxi uvedenou v příloze 1 a na žádost organizace složili zkoušku před některým z příslušných orgánů dozoru, §9 (2) Pro provádění zkoušek a přezkoušení revizních techniků platí zvláštní předpisy vydané příslušnými orgány dozoru). Dalším paradoxem je, že pouze historicky je pro jednotlivé stupně způsobilosti RT zavedeno označení E1 /nad 1000V/, E2 /do 1000V/, E3 /ochrana před atmosférickou elektřinou/ a E4 /stroje, rozváděče nn/. Dále se pouze pro účely revizí dělí objekty na A /bez nebezpečí výbuchu/ a B /s nebezpečím výbuchu/ a to ve smyslu znění vyhl. č. 20/1979 Sb. Definice skupin E1, E2, E3, a E4 není v žádném technickém ani jiném legislativním předpisu uvedena, v současnosti je ponechána libovůli státní organizace. Osvědčení pro skupinu E4 - ruční nářadí a spotřebiče, začalo být spontánně a výstižně nazýváno " malý revizák", což rovněž něco napovídá o absurdnosti toho, co se v rámci České republiky rozvinulo v plné kráse. Od počátku mám na tuto záležitost stejný názor, zveřejnil jsem ho a stále se domnívám, že požadavek na tzv. odbornou způsobilost RT- E4 pro revize a kontroly dle ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 je nesprávný a to především z následujících důvodů: 1) revizi v oboru elektrotechniky je třeba chápat jako činnost při níž se ověřuje splnění požadavků na bezpečné provedení instalace elektrických předmětů v daných vztažných podmínkách tzn. vnějších vlivech 2) nářadí a spotřebiče jsou uváděny na trh dle zák. č. 22/1997 Sb. a to bez požadavku na provedení výchozí revize pracovníkem se způsobilostí RT, výrobce /dovozce, distributor/ zaručuje, že elektrické ruční nářadí a spotřebiče splňují požadavky na bezpečný výrobek 3) v obdobných standardech EÚ, které jsou citovány i v předmluvách předmětných norem, není nikde uveden požadavek na revizi, vždy se hovoří pouze o opravách, zkouškách, opakovaných zkouškách, měřeních nebo úpravách (DIN VDE0701 Teil 260 Instansdsetzung, Änderung und Prűfung elektrischer Geräte. Handgefűhrte Elektrowerkzeuge, DIN VDE 0702 Wiederkehrende Prűfung elektrischer Geräte, IEC 990 Methods of meansurement of touch-current and protective conductor current) 4) normy jsou obecně nezávazné a mohou být sezávazněny jen vyšším právním předpisem, účelově použité ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. o tom, kdo může provádět revize není použitelné, protože sama vyhláška nemá oporu v žádném zákoně a její ustanovení nejsou právně vymahatelná, navíc názor o nepoužitelnosti této podzákonné normy podporuje také to, že ostatní ustanovení této vyhlášky nemohou být v současnosti uplatňována a vymáhána není možno vytrhávat z kontextu pouze to, co se někomu hodí 5) i před zrušením pouhých informativních příloh citovaných norem byl v podstatě, z hlediska vyhl. č. 20/1979 Sb., stejný stav, ale k žádným účelovým konstrukcím výkladu nedocházelo, na základě nového výkladu by tedy měli být všechny minulé revize nářadí a spotřebičů neplatné 6) jenom na základě získání nějakého osvědčení od státní organizace nelze očekávat viditelnou změnu v úrovni bezpečnosti elektrického nářadí a spotřebičů, zavedený systém byl funkční a zajišťoval bezpečnost v přijatelných mezích, za identifikaci a omezování rizik na pracovištích plně odpovídá zaměstnavatel, přeneseně plně odpovídá i za odbornou zdatnost svých pracovníků 7) v zák. č. 251/2005 Sb. o inspekci práce jsou sice uvedeny přestupky a delikty týkající se provádění revizí bez osvědčení, ale pouze a jen ve stanovených případech, které ale nikde stanoveny nejsou (§20 (1)Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku bezpečnosti vyhrazených technických zařízení tím, že b) bez oprávnění nebo osvědčení vydaného organizací státního odborného dozoru na provádění prohlídek, revizí nebo zkoušek při provozování vyhrazených technických zařízení provádí ve stanovených případech prohlídky, revize nebo zkoušky) 8) Česká republika nemá dobrou pozici v pořadí, které určuje výši překážek kladených jednotlivými státy při podnikáni a požadavkem na zkoušku RT-E4, na vydání osvědčení státní organizací, dokonce v případě provádění těchto revizí dodavatelským způsobem i na vystavení oprávnění pro provozování vázané živnosti, vzniká další překážka a komplikace spojené rovněž s finančními náklady podnikajících subjektů, které jsou odváděny ve prospěch státu a ve prospěch školících agentur, je to požadavek jdoucí proti často zmiňované a prosazované snaze na " zmenšování státu " 9) stále se zvyšující požadavky na ochranu před úrazem el. proudem předurčují elektrické nářadí a spotřebiče k udržení bezpečného stavu po celou dobu jejich životnosti, navíc neodborným přístupem a neznalostí složitějších elektrických předmětů, např. zařízení s elektronickými obvody, může v důsledku dojít k degradaci systému projektovanému pro zajištění bezpečnosti takového výrobku 10) u běžných uživatelů, tj. v domácnostech, se kontroly ani revize neprovádí a přitom není zaznamenán nárůst úrazů z tohoto důvodu, zaměstnavatel je samozřejmě povinen co nejvíce eliminovat rizika ohrožující zaměstnance, je to ale pouze jeho odpovědnost a domnívám se, že dosavadní systém i odborné znalosti dotyčných pracovníků byly a jsou ve většině případů odpovídající 11) není dostatečně znám a publikován přístup k této problematice v rámci zemí EÚ Diskuse o revizích elektrického ručního nářadí a spotřebičů, jak se zdá, graduje a domnívám se, že to je jen dalším projevem velmi dlouhodobě neřešených otázek. Vnímám, že pro příslušné ministerstvo /MPSV/ jsou záležitosti týkající se nebezpečných technických zařízení a odbornosti příslušných pracovníků pouze okrajovým problémem, který se nedotýká širší veřejnosti, tudíž není ani mediálně zajímavý. Profesí přicházejících do styku s činností na všech druzích nebezpečných technických zařízení je však velmi mnoho a určitě by si zasloužily přehlednou a jednoznačnou legislativu. Ta, která je dnes převážně užívána a citována nemá se současnou dobou a podmínkami v republice již téměř nic společného. Nelze rovněž opominout povinnost státu zajišťovat bezpečnost občanů, do které samozřejmě patří i dohled nad zařízeními představujícími zvýšenou míru ohrožení. Pokud se chci zmínit o širších souvislostech, myslím především na opakované proklamace starosti o právní stát. Demokracie je, jak všichni víme nebo tušíme, systémem vlády občanů také prostřednictvím nástroje kterému se říká zákon. Jak je všeobecně známo, je zákon nad zákony Ústava, jejíž text už ovšem tak všeobecně znám není, jak je tomu ve vyspělejších demokraciích, kde je tato znalost dlouhodobě součástí základního vzdělání. Jak se ukazuje, neznalost je nevýhodou především pro ty, kteří stát tvoří občany. Pokud tedy chceme i do budoucna stále a bez ostychu hovořit o právním státě, neměli bychom se vzdávat úsilí o dodržování zákonů. Elektrikáři jsou samozřejmě také občané a mají svá práva a povinnosti. V právním státě však není možné aby kdejaký úředník vyžadoval na občanu povinnosti podle svého názoru na věc, ale vždy se musí v konečném důsledku jednat o návaznost na nějaký zákon, resp. Ústavu. ( zák. č.1/1993 Sb. Ústava: Čl.2 (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Čl.2 (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.) S těmito úvahami souvisí i otázky vymahatelnosti ustanovení tzv. podzákonných norem, které nejsou již dávno navázány na zákony a např. orgány, které je vydaly už neexistují a mnohdy neexistují ani paragrafy na které je odkazováno. Opět je dobrá znalost Ústavy, která o tom jasně hovoří. (Čl.78 K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády. Čl.79 (3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny). Povinnosti týkající se činností na nebezpečných technických zařízeních /tlaková, plynová, zdvihací a elektrická/, které by bylo možno vymáhat, jsou uvedeny v mnohokrát novelizovaném zákoně č. 174/1968 Sb. Poslední novelizace z něj vytvořila v podstatě pouze kompetenční zákon organizace státního odborného dozoru. Kompetenční ve smyslu co může konat, ale určitě ne ve smyslu výsadního postavení. (§ 6c (1) Organizace a podnikající fyzické osoby a) zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech; při výrobě vyhrazených tlakových zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona[1a], b) mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, plnit nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona[1a], jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění podle §6a odst. 1 písm. c), c) zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáž nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé, a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení.). Je s podivem, že žádný legislativní předpis požadované stanovené případy nestanovuje. Povinnost, detailně upřesnit a jednoznačně popsat požadavky týkající se jak organizací, tak i fyzických osob, mělo a má MPSV, jehož úředníci ale nejsou schopni nejméně 10 let naplnit ustanovení zákona. (§7b (1) Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou a) stanoví, která technická zařízení v působnosti orgánů a organizací státního odborného dozoru (§ 3) se považují za vyhrazená, a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin, b) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci, c) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti, d) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti.). Ani jeden z odstavců a), b), c), d) nebyl naplněn. Těžko se dodržuje zákon, jehož výklad může být mnohoznačný a který umožňuje odlišný přístup jednotlivých úředníků. S neschopností splnit po velmi dlouhou dobu požadavek zákona, ale hlavně vytvořit jasný rámec pro oblast nebezpečných technických zařízení, částečně souvisí i zajímavý článek Ústavy o slibu člena vlády: Čl.69 (2) Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.". Obhájci potřeby osvědčení, vydaného státní organizací, pro pracovníky provádějící revize a kontroly elektrického ručního nářadí a spotřebičů, uvádějí ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. Tato vyhláška, jak jsem uvedl, nemá jakoukoliv podporu v některém z platných zákonů. Zabývá se hlavně definicí vyhrazených technických zařízení a povinnostmi, které měly podnikající subjekty vůči již zaniklým státním orgánům. Byl jsem zděšen, když jsem se doslechl, že vedoucí pracovník organizace státního odborného dozoru, která je navíc i akreditovaným orgánem ČIA, vynucuje, dokonce i formou jakýchsi letáků, na podnikajících subjektech splnění povinností z citované vyhlášky, které nemají opodstatnění v zákoně. Tyto letáky byly zaslány i stavebním úřadům s nadějí, že tyto pomohou se zajištěním příjmů pro státní organizaci je více než pravděpodobné, že se jedná o nezákonný postup. Navíc z titulu akreditace, udělené pro konání třetí nezávislé strany, vyplývá i požadavek nezávislosti na odměně. Také z tohoto příkladu je vidět kam vede zanedbání péče o zákonný rámec činnosti orgánů a organizací státu. Na základě celé, výše uvedené, argumentace je rovněž velmi pravděpodobné, že vybírání poplatků ze strany státu za zkoušku revizního technika tzv. E4, je nezákonné a požadavek na odbornou způsobilost tohoto typu, pro provádění tzv. revizí ručního nářadí a spotřebičů, je právně nevymahatelný. Předložené úvahy vedou dokonce ke zjištění, že vzhledem k neujasněnosti mnoha pojmů a vzhledem k existující možnosti různého výkladu, není nezbytně nutné, aby osvědčení revizního technika, jakéhokoliv rozsahu, vydala pouze a jen organizace státního odborného dozoru. Je všeobecně známé, že zmatek v právních normách neprospívá vztahům mezi občany, podporuje samolibost úředníků, ale také jim ztěžuje práci, a zavádí stav, kdy je vše, jak se říká, na vodě. Zbývá jediná, v současnosti možná hodně užívaná otázka: Komu tento stav vyhovuje?

"Malý revizák a revize - zamyšlení z právního hlediska"

11.05.2008 - 22:30 Karel Baborský
Historicky je pro jednotlivé stupně odborné způsobilosti RT zavedeno označení E1 (do 1000V), E2 (nad 1000V), E3 (ochrana před atmosférickou elektřinou) a E4 (stroje, rozváděče nebo jiné specifikované el. zařízení). Dále se pouze pro účely revizí dle vyhl. č. 20/1979 Sb. dělí objekty na A (bez nebezpečí výbuchu) a B (s nebezpečím výbuchu). Definice skupin E1, E2, E3, a E4 není v žádném technickém a legislativním předpisu uvedena, je ponechána libovůli státních institucí. Právě skupina E4 ( pro ruční nářadí a spotřebiče nazývaná " malý revizák", původně pouze pracovní stroje a rozváděče ) se stala v poslední době předmětem častých diskusí a dotazů a to z titulu provedeného zrušení informativních příloh ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 uvádějících způsobilost pro kontroly, zkoušky a revize ručního nářadí a spotřebičů. Ve zrušených přílohách je deklarováno, kdo může provádět, v těchto normách definované, revize ručního nářadí a spotřebičů osoba znalá nebo poučená pod dohledem osoby znalé, o RT zde není řeč. Uvedeným zrušením příloh vznikl požadavek na provádění revizí (pravidelných) pouze RT, minimálně s osvědčením E4 pro tyto el. předměty. Odůvodnění je postaveno na základě citace vyhl. 20/1979 § 4(6): "Výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici. Požadavky na jejich odbornou způsobilost stanoví zvláštní předpis." Žádný zvláštní předpis neexistuje. Domnívám se, že tento požadavek je nesprávný a to z následujících důvodů: 1) revizi v oboru elektrotechniky je třeba chápat jako činnost při které se ověřuje bezpečné provedení instalace elektrických předmětů v daných vztažných podmínkách tzn. vnějších vlivech 2) nářadí a spotřebiče jsou uváděny na trh dle zák. č. 22/1997 Sb. a to bez výchozí revize prováděné RT, výrobce ( dovozce, distributor) zaručuje, že jsou v souladu s požadavky na bezpečný výrobek 3) v uvedených obdobných standardech EÚ není ani v jednom případě uveden požadavek na revizi, vždy se hovoří pouze o zkouškách, měřeních nebo úpravách 4) normy jsou obecně nezávazné a mohou být sezávazněny jen vyšším právním předpisem, účelově použité ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. o tom, kdo může provádět revize není použitelné, protože sama vyhláška nemá oporu v žádném zákoně a její ustanovení nejsou právně vymahatelná, navíc ostatní ustanovení této vyhlášky nejsou v současnosti uplatňována 5) i před zrušením pouze informativních příloh byl v podstatě, z hlediska vyhl. č. 20/1979 Sb. stejný stav, ale k žádným účelovým konstrukcím výkladu nedocházelo 6) nelze předpokládat přínos v oblasti bezpečnosti nářadí a spotřebičů, zavedený systém byl funkční a zajišťoval bezpečnost na potřebné úrovni, za omezování rizik na pracovištích plně odpovídá zaměstnavatel, odpovídá i za odbornou způsobilost pracovníků 7) v zák. č. 251/2005 Sb. o inspekci práce jsou sice uvedeny přestupky a delikty týkající se provádění revizí bez osvědčení, ale pouze a jen ve stanovených případech, které nikde stanoveny nejsou 8) náš stát nemá dobrou pozici v pořadí, které určuje výši překážek kladených jednotlivými státy při podnikáni a požadavkem na zkoušku RT pro revize nářadí a spotřebičů vzniká další překážka a komplikace spojená rovněž s finančními náklady podnikajících subjektů odvedených ve prospěch státu a ve prospěch školících agentur. Je to požadavek jdoucí proti často zmiňované a prosazované snaze na " zmenšování státu " 9) zvýšené požadavky na ochranu před úrazem el. proudem předurčují nářadí a spotřebiče k udržení bezpečného stavu po celou jejich životnost, navíc neodborným přístupem a neznalostí složitějších např. elektronických zařízení může naopak dojít ke zhoršení funkce i ochrany 10) u běžných uživatelů tj. v domácnostech se kontroly ani revize neprovádí a přitom není zaznamenán nárůst úrazů z tohoto důvodu, zaměstnavatel je samozřejmě povinen co nejvíce eliminovat rizika ohrožující zaměstnance, je to pouze jeho odpovědnost a domnívám se, že dosavadní systém i odborná způsobilost dotyčných pracovníků byl naprosto dostačující 11) není dostatečně znám a publikován přístup k této problematice v rámci zemí EÚ 12) Ústava, čl. 2(4) Každý občan může činit co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zák. č. 174/68 Sb.§6c(1) Organizace a podnikající fyzické osoby zajistí při uvedení do provozu a při provozování vyhrazených tech. zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech §3(2) Působnost organizací státního dozoru se nevztahuje na zařízení, která jsou stanovená k posuzování shody podle zvláštního zákona (zák. č. 22/97 Sb.) § 7b Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou stanoví, která zařízení se považují za vyhrazená zařadí je do tříd a skupin stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená tech. zařízení pokud jde o opravyrevize blíže vymezí způsob prověřování odborné způsobilosti - nic není splněno, veškerá činnost v této oblasti je na základě předešlého snadno zpochybnitelná Ústava, čl.69(2) slib člena vlády: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení". Na základě výše uvedené argumentace je zřejmé, že vybírání poplatků ze strany státu za zkoušku revizního technika je nezákonné a požadavek na odbornou způsobilost tohoto typu, pro provádění revizí je právně nevymahatelný

Zákon 309/2006 Sb. - výňatek

14.05.2008 - 00:05 Ing. Lubomír Kuchynka
ZÁKON 309/2006 Sb. ze dne 23. května 2006: § 4 Požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení (1) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, b) vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek, c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a r e v i d o v á n y.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout X youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail