SÚIP a diskuse nad novým textem ČSN 33 1600 a 33 1610

Dovoluji si upozornit, že názor kohokoliv, včetně SÚIP nemá žádnou právní váhu v porovnání s právním stavem věci. I tento publikovaný dlouhý rozbor neobstojí ve chvíli, kdy dojde ke škodě způsobené elektrickým spotřebičem. Současný právní stav - ať se nám to líbí či nikoliv - vychází ze zákona o inspekci práce, vyhlášky 20/1979 Sb. a dalších předpisů (např. nařízení vlády 378/2001 Sb.). Nemá šanci obstát tvrzení, že vyhláška 20/1979 Sb. je zastaralá a proto úpravu, kterou přináší, nebudeme respektovat. Ano, je možná absurdním stavem, že nabíječka k telefonu je vyhrazeným elektrickým zařízením, ale je zcela v souladu s §2 této vyhlášky. Pokud se někomu toto znění nelíbí, může použít veškeré síly k tomu, aby příslušnou úpravu změnil. Dokud ovšem je tato úprava platná (a výraz zastaralá je slyšet v elektrotechnických kruzích až podezřele často), nelze přijmout názor odporující stavu, že prakticky každý elektrický spotřebič je momentálně vyhrazeným zařízením. On totiž autor názoru nebude tím, kdo bude u případného soudu odůvodňovat, proč provedl revize spotřebičů osobou bez dostatečné kvalifikace. Vznikne-li totiž škoda a dojde na právní spor například z důvodu úrazu, nebude způsobenou škodu řešit hlavní inspektor SÚIP, ale s největší pravděpodobností soud. A ten - říkám i z jiných důvodů naštěstí - rozhoduje v souladu s platnými právními předpisy. Jak sám autor prohlášení píše, je vyhláška 20/1979 Sb. platná již velmi dlouho. Proč až v posledním období někomu vadí její znění? Je to proto, že přijetím zákona o inspekci práce byla v roce 2005 tato vyhláška opět více vtažena do hry? Pokud je nyní stanovena pokuta až 1 mil. Kč za provádění revizí VTZ bez osvědčení vydaného státním dozorem (a organizací vydávající tato osvědčení je ITI Praha, organizace pověřená dozorem nad VTZ - proč asi?), je jistě dobré vědět, za která zařízení by mohla být tato pokuta udělena. A to je okamžik, kdy se někomu platnost vyhlášky přestala hodit. Opakuji tedy znovu - pokud se komukoli platnost tohoto předpisu nelíbí, nechť použije páky k jeho změně či zrušení. V opačném případě nechť jej v souladu s českým právem dodržuje.

Plne souhlasim s nazorem Ing.Sadovskeho. Stav, kdy revize sp.s poh.privodem a rucniho naradi provadel kdejaky elektrikar s chabou znalosti norem a bez pristroju (popr.s nekalibr.pristroji) narychlo dobre znam. Tyto prace probihaji vetsinou pouze administrative, kdy elektrikar podruhe uz spotrebice ani nevidi a pouze vyplnuje protokoly, vesmes ani nevi jak. 

Plne souhlasim s nazorem Ing.Sadovskeho. Stav, kdy revize sp.s poh.privodem a rucniho naradi provadel kdejaky elektrikar s nevalnymi znalostmi a se zastaralymi nekalibt.prístroji dobre znam. Vse je provadeno neodborne narychlo, podruhe uz elektrikar ani pristroje nevidi a pouze vyplnuje protokoly spotrebicu, vse probiha ve formalni rovine. Soucasny stav, kdy osv.vydava ITI vidim jako velke zlepseni a uvedeni situace na pravou miru. 

Nabízím k zamyšlení: "Malý revizák a širší souvislosti" V zemích českých se již asi rok, méně či více vzrušeně, diskutuje o fenoménu revizí elektrického ručního nářadí a spotřebičů. Podstatou vedeného sporu se stala tzv. odborná způsobilost pracovníků, kteří jsou oprávněni provádět kontroly výše uvedených elektrických předmětů v období od uvedení na trh až po vyřazení z užívání. V souvisejících aktualizovaných ČSN 33 1600 (Revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání) a ČSN 33 1610 ( Elektrotechnické předpisy Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání ) jsou některé z činností, ověřujících dodržení úrovně bezpečnosti během provozu, uvedeny pojmem revize. Ve zrušených informativních přílohách citovaných norem, je deklarováno, kdo může provádět, v těchto normách definované, revize elektrického ručního nářadí a spotřebičů osoba znalá nebo poučená pod dohledem osoby znalé, o revizních technicích /dále jen RT/ zde není řeč. Podle názoru určité části elektrikářské obce, zrušením informativních příloh automaticky /ne samočinně/ vznikl požadavek na provádění revizí /pravidelných/ pouze RT a to minimálně s tzv. osvědčením E4 pro tyto elektrické předměty, vydaným státní organizací. Odůvodnění vychází z citace vyhl. 20/1979 § 4(6): Výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici. Požadavky na jejich odbornou způsobilost stanoví zvláštní předpis." Pokud se tím zvláštním předpisem myslí vyhl č. 50/1978, je nutno upozornit, že již delší dobu není přímo navázána na určitý zákon a tudíž je právně nevymahatelná. Navíc požadavek na zkoušku před orgánem dozoru není splnitelný, protože takový orgán již neexistuje, neexistují ani zvláštní předpisy vydané orgány pro tento účel. (vyhl. č. 50/1978 Sb., §9 (1): Pracovníci pro provádění revizí elektrických zařízení (dále jen "revizní technici") jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené v přílohách 1 a 2, praxi uvedenou v příloze 1 a na žádost organizace složili zkoušku před některým z příslušných orgánů dozoru, §9 (2) Pro provádění zkoušek a přezkoušení revizních techniků platí zvláštní předpisy vydané příslušnými orgány dozoru). Dalším paradoxem je, že pouze historicky je pro jednotlivé stupně způsobilosti RT zavedeno označení E1 /nad 1000V/, E2 /do 1000V/, E3 /ochrana před atmosférickou elektřinou/ a E4 /stroje, rozváděče nn/. Dále se pouze pro účely revizí dělí objekty na A /bez nebezpečí výbuchu/ a B /s nebezpečím výbuchu/ a to ve smyslu znění vyhl. č. 20/1979 Sb. Definice skupin E1, E2, E3, a E4 není v žádném technickém ani jiném legislativním předpisu uvedena, v současnosti je ponechána libovůli státní organizace. Osvědčení pro skupinu E4 - ruční nářadí a spotřebiče, začalo být spontánně a výstižně nazýváno " malý revizák", což rovněž něco napovídá o absurdnosti toho, co se v rámci České republiky rozvinulo v plné kráse. Od počátku mám na tuto záležitost stejný názor, zveřejnil jsem ho a stále se domnívám, že požadavek na tzv. odbornou způsobilost RT- E4 pro revize a kontroly dle ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 je nesprávný a to především z následujících důvodů: 1) revizi v oboru elektrotechniky je třeba chápat jako činnost při níž se ověřuje splnění požadavků na bezpečné provedení instalace elektrických předmětů v daných vztažných podmínkách tzn. vnějších vlivech 2) nářadí a spotřebiče jsou uváděny na trh dle zák. č. 22/1997 Sb. a to bez požadavku na provedení výchozí revize pracovníkem se způsobilostí RT, výrobce /dovozce, distributor/ zaručuje, že elektrické ruční nářadí a spotřebiče splňují požadavky na bezpečný výrobek 3) v obdobných standardech EÚ, které jsou citovány i v předmluvách předmětných norem, není nikde uveden požadavek na revizi, vždy se hovoří pouze o opravách, zkouškách, opakovaných zkouškách, měřeních nebo úpravách (DIN VDE0701 Teil 260 Instansdsetzung, Änderung und Prűfung elektrischer Geräte. Handgefűhrte Elektrowerkzeuge, DIN VDE 0702 Wiederkehrende Prűfung elektrischer Geräte, IEC 990 Methods of meansurement of touch-current and protective conductor current) 4) normy jsou obecně nezávazné a mohou být sezávazněny jen vyšším právním předpisem, účelově použité ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. o tom, kdo může provádět revize není použitelné, protože sama vyhláška nemá oporu v žádném zákoně a její ustanovení nejsou právně vymahatelná, navíc názor o nepoužitelnosti této podzákonné normy podporuje také to, že ostatní ustanovení této vyhlášky nemohou být v současnosti uplatňována a vymáhána není možno vytrhávat z kontextu pouze to, co se někomu hodí 5) i před zrušením pouhých informativních příloh citovaných norem byl v podstatě, z hlediska vyhl. č. 20/1979 Sb., stejný stav, ale k žádným účelovým konstrukcím výkladu nedocházelo, na základě nového výkladu by tedy měli být všechny minulé revize nářadí a spotřebičů neplatné 6) jenom na základě získání nějakého osvědčení od státní organizace nelze očekávat viditelnou změnu v úrovni bezpečnosti elektrického nářadí a spotřebičů, zavedený systém byl funkční a zajišťoval bezpečnost v přijatelných mezích, za identifikaci a omezování rizik na pracovištích plně odpovídá zaměstnavatel, přeneseně plně odpovídá i za odbornou zdatnost svých pracovníků 7) v zák. č. 251/2005 Sb. o inspekci práce jsou sice uvedeny přestupky a delikty týkající se provádění revizí bez osvědčení, ale pouze a jen ve stanovených případech, které ale nikde stanoveny nejsou (§20 (1)Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku bezpečnosti vyhrazených technických zařízení tím, že b) bez oprávnění nebo osvědčení vydaného organizací státního odborného dozoru na provádění prohlídek, revizí nebo zkoušek při provozování vyhrazených technických zařízení provádí ve stanovených případech prohlídky, revize nebo zkoušky) 8) Česká republika nemá dobrou pozici v pořadí, které určuje výši překážek kladených jednotlivými státy při podnikáni a požadavkem na zkoušku RT-E4, na vydání osvědčení státní organizací, dokonce v případě provádění těchto revizí dodavatelským způsobem i na vystavení oprávnění pro provozování vázané živnosti, vzniká další překážka a komplikace spojené rovněž s finančními náklady podnikajících subjektů, které jsou odváděny ve prospěch státu a ve prospěch školících agentur, je to požadavek jdoucí proti často zmiňované a prosazované snaze na " zmenšování státu " 9) stále se zvyšující požadavky na ochranu před úrazem el. proudem předurčují elektrické nářadí a spotřebiče k udržení bezpečného stavu po celou dobu jejich životnosti, navíc neodborným přístupem a neznalostí složitějších elektrických předmětů, např. zařízení s elektronickými obvody, může v důsledku dojít k degradaci systému projektovanému pro zajištění bezpečnosti takového výrobku 10) u běžných uživatelů, tj. v domácnostech, se kontroly ani revize neprovádí a přitom není zaznamenán nárůst úrazů z tohoto důvodu, zaměstnavatel je samozřejmě povinen co nejvíce eliminovat rizika ohrožující zaměstnance, je to ale pouze jeho odpovědnost a domnívám se, že dosavadní systém i odborné znalosti dotyčných pracovníků byly a jsou ve většině případů odpovídající 11) není dostatečně znám a publikován přístup k této problematice v rámci zemí EÚ Diskuse o revizích elektrického ručního nářadí a spotřebičů, jak se zdá, graduje a domnívám se, že to je jen dalším projevem velmi dlouhodobě neřešených otázek. Vnímám, že pro příslušné ministerstvo /MPSV/ jsou záležitosti týkající se nebezpečných technických zařízení a odbornosti příslušných pracovníků pouze okrajovým problémem, který se nedotýká širší veřejnosti, tudíž není ani mediálně zajímavý. Profesí přicházejících do styku s činností na všech druzích nebezpečných technických zařízení je však velmi mnoho a určitě by si zasloužily přehlednou a jednoznačnou legislativu. Ta, která je dnes převážně užívána a citována nemá se současnou dobou a podmínkami v republice již téměř nic společného. Nelze rovněž opominout povinnost státu zajišťovat bezpečnost občanů, do které samozřejmě patří i dohled nad zařízeními představujícími zvýšenou míru ohrožení. Pokud se chci zmínit o širších souvislostech, myslím především na opakované proklamace starosti o právní stát. Demokracie je, jak všichni víme nebo tušíme, systémem vlády občanů také prostřednictvím nástroje kterému se říká zákon. Jak je všeobecně známo, je zákon nad zákony Ústava, jejíž text už ovšem tak všeobecně znám není, jak je tomu ve vyspělejších demokraciích, kde je tato znalost dlouhodobě součástí základního vzdělání. Jak se ukazuje, neznalost je nevýhodou především pro ty, kteří stát tvoří občany. Pokud tedy chceme i do budoucna stále a bez ostychu hovořit o právním státě, neměli bychom se vzdávat úsilí o dodržování zákonů. Elektrikáři jsou samozřejmě také občané a mají svá práva a povinnosti. V právním státě však není možné aby kdejaký úředník vyžadoval na občanu povinnosti podle svého názoru na věc, ale vždy se musí v konečném důsledku jednat o návaznost na nějaký zákon, resp. Ústavu. ( zák. č.1/1993 Sb. Ústava: Čl.2 (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Čl.2 (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.) S těmito úvahami souvisí i otázky vymahatelnosti ustanovení tzv. podzákonných norem, které nejsou již dávno navázány na zákony a např. orgány, které je vydaly už neexistují a mnohdy neexistují ani paragrafy na které je odkazováno. Opět je dobrá znalost Ústavy, která o tom jasně hovoří. (Čl.78 K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády. Čl.79 (3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny). Povinnosti týkající se činností na nebezpečných technických zařízeních /tlaková, plynová, zdvihací a elektrická/, které by bylo možno vymáhat, jsou uvedeny v mnohokrát novelizovaném zákoně č. 174/1968 Sb. Poslední novelizace z něj vytvořila v podstatě pouze kompetenční zákon organizace státního odborného dozoru. Kompetenční ve smyslu co může konat, ale určitě ne ve smyslu výsadního postavení. (§ 6c (1) Organizace a podnikající fyzické osoby a) zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech; při výrobě vyhrazených tlakových zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona[1a], b) mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, plnit nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona[1a], jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění podle §6a odst. 1 písm. c), c) zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáž nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé, a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení.). Je s podivem, že žádný legislativní předpis požadované stanovené případy nestanovuje. Povinnost, detailně upřesnit a jednoznačně popsat požadavky týkající se jak organizací, tak i fyzických osob, mělo a má MPSV, jehož úředníci ale nejsou schopni nejméně 10 let naplnit ustanovení zákona. (§7b (1) Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou a) stanoví, která technická zařízení v působnosti orgánů a organizací státního odborného dozoru (§ 3) se považují za vyhrazená, a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin, b) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci, c) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti, d) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti.). Ani jeden z odstavců a), b), c), d) nebyl naplněn. Těžko se dodržuje zákon, jehož výklad může být mnohoznačný a který umožňuje odlišný přístup jednotlivých úředníků. S neschopností splnit po velmi dlouhou dobu požadavek zákona, ale hlavně vytvořit jasný rámec pro oblast nebezpečných technických zařízení, částečně souvisí i zajímavý článek Ústavy o slibu člena vlády: Čl.69 (2) Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.". Obhájci potřeby osvědčení, vydaného státní organizací, pro pracovníky provádějící revize a kontroly elektrického ručního nářadí a spotřebičů, uvádějí ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. Tato vyhláška, jak jsem uvedl, nemá jakoukoliv podporu v některém z platných zákonů. Zabývá se hlavně definicí vyhrazených technických zařízení a povinnostmi, které měly podnikající subjekty vůči již zaniklým státním orgánům. Byl jsem zděšen, když jsem se doslechl, že vedoucí pracovník organizace státního odborného dozoru, která je navíc i akreditovaným orgánem ČIA, vynucuje, dokonce i formou jakýchsi letáků, na podnikajících subjektech splnění povinností z citované vyhlášky, které nemají opodstatnění v zákoně. Tyto letáky byly zaslány i stavebním úřadům s nadějí, že tyto pomohou se zajištěním příjmů pro státní organizaci je více než pravděpodobné, že se jedná o nezákonný postup. Navíc z titulu akreditace, udělené pro konání třetí nezávislé strany, vyplývá i požadavek nezávislosti na odměně. Také z tohoto příkladu je vidět kam vede zanedbání péče o zákonný rámec činnosti orgánů a organizací státu. Na základě celé, výše uvedené, argumentace je rovněž velmi pravděpodobné, že vybírání poplatků ze strany státu za zkoušku revizního technika tzv. E4, je nezákonné a požadavek na odbornou způsobilost tohoto typu, pro provádění tzv. revizí ručního nářadí a spotřebičů, je právně nevymahatelný. Předložené úvahy vedou dokonce ke zjištění, že vzhledem k neujasněnosti mnoha pojmů a vzhledem k existující možnosti různého výkladu, není nezbytně nutné, aby osvědčení revizního technika, jakéhokoliv rozsahu, vydala pouze a jen organizace státního odborného dozoru. Je všeobecně známé, že zmatek v právních normách neprospívá vztahům mezi občany, podporuje samolibost úředníků, ale také jim ztěžuje práci, a zavádí stav, kdy je vše, jak se říká, na vodě. Zbývá jediná, v současnosti možná hodně užívaná otázka: Komu tento stav vyhovuje?

Historicky je pro jednotlivé stupně odborné způsobilosti RT zavedeno označení E1 (do 1000V), E2 (nad 1000V), E3 (ochrana před atmosférickou elektřinou) a E4 (stroje, rozváděče nebo jiné specifikované el. zařízení). Dále se pouze pro účely revizí dle vyhl. č. 20/1979 Sb. dělí objekty na A (bez nebezpečí výbuchu) a B (s nebezpečím výbuchu). Definice skupin E1, E2, E3, a E4 není v žádném technickém a legislativním předpisu uvedena, je ponechána libovůli státních institucí. Právě skupina E4 ( pro ruční nářadí a spotřebiče nazývaná " malý revizák", původně pouze pracovní stroje a rozváděče ) se stala v poslední době předmětem častých diskusí a dotazů a to z titulu provedeného zrušení informativních příloh ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 uvádějících způsobilost pro kontroly, zkoušky a revize ručního nářadí a spotřebičů. Ve zrušených přílohách je deklarováno, kdo může provádět, v těchto normách definované, revize ručního nářadí a spotřebičů osoba znalá nebo poučená pod dohledem osoby znalé, o RT zde není řeč. Uvedeným zrušením příloh vznikl požadavek na provádění revizí (pravidelných) pouze RT, minimálně s osvědčením E4 pro tyto el. předměty. Odůvodnění je postaveno na základě citace vyhl. 20/1979 § 4(6): "Výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici. Požadavky na jejich odbornou způsobilost stanoví zvláštní předpis." Žádný zvláštní předpis neexistuje. Domnívám se, že tento požadavek je nesprávný a to z následujících důvodů: 1) revizi v oboru elektrotechniky je třeba chápat jako činnost při které se ověřuje bezpečné provedení instalace elektrických předmětů v daných vztažných podmínkách tzn. vnějších vlivech 2) nářadí a spotřebiče jsou uváděny na trh dle zák. č. 22/1997 Sb. a to bez výchozí revize prováděné RT, výrobce ( dovozce, distributor) zaručuje, že jsou v souladu s požadavky na bezpečný výrobek 3) v uvedených obdobných standardech EÚ není ani v jednom případě uveden požadavek na revizi, vždy se hovoří pouze o zkouškách, měřeních nebo úpravách 4) normy jsou obecně nezávazné a mohou být sezávazněny jen vyšším právním předpisem, účelově použité ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. o tom, kdo může provádět revize není použitelné, protože sama vyhláška nemá oporu v žádném zákoně a její ustanovení nejsou právně vymahatelná, navíc ostatní ustanovení této vyhlášky nejsou v současnosti uplatňována 5) i před zrušením pouze informativních příloh byl v podstatě, z hlediska vyhl. č. 20/1979 Sb. stejný stav, ale k žádným účelovým konstrukcím výkladu nedocházelo 6) nelze předpokládat přínos v oblasti bezpečnosti nářadí a spotřebičů, zavedený systém byl funkční a zajišťoval bezpečnost na potřebné úrovni, za omezování rizik na pracovištích plně odpovídá zaměstnavatel, odpovídá i za odbornou způsobilost pracovníků 7) v zák. č. 251/2005 Sb. o inspekci práce jsou sice uvedeny přestupky a delikty týkající se provádění revizí bez osvědčení, ale pouze a jen ve stanovených případech, které nikde stanoveny nejsou 8) náš stát nemá dobrou pozici v pořadí, které určuje výši překážek kladených jednotlivými státy při podnikáni a požadavkem na zkoušku RT pro revize nářadí a spotřebičů vzniká další překážka a komplikace spojená rovněž s finančními náklady podnikajících subjektů odvedených ve prospěch státu a ve prospěch školících agentur. Je to požadavek jdoucí proti často zmiňované a prosazované snaze na " zmenšování státu " 9) zvýšené požadavky na ochranu před úrazem el. proudem předurčují nářadí a spotřebiče k udržení bezpečného stavu po celou jejich životnost, navíc neodborným přístupem a neznalostí složitějších např. elektronických zařízení může naopak dojít ke zhoršení funkce i ochrany 10) u běžných uživatelů tj. v domácnostech se kontroly ani revize neprovádí a přitom není zaznamenán nárůst úrazů z tohoto důvodu, zaměstnavatel je samozřejmě povinen co nejvíce eliminovat rizika ohrožující zaměstnance, je to pouze jeho odpovědnost a domnívám se, že dosavadní systém i odborná způsobilost dotyčných pracovníků byl naprosto dostačující 11) není dostatečně znám a publikován přístup k této problematice v rámci zemí EÚ 12) Ústava, čl. 2(4) Každý občan může činit co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zák. č. 174/68 Sb.§6c(1) Organizace a podnikající fyzické osoby zajistí při uvedení do provozu a při provozování vyhrazených tech. zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech §3(2) Působnost organizací státního dozoru se nevztahuje na zařízení, která jsou stanovená k posuzování shody podle zvláštního zákona (zák. č. 22/97 Sb.) § 7b Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou stanoví, která zařízení se považují za vyhrazená zařadí je do tříd a skupin stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená tech. zařízení pokud jde o opravyrevize blíže vymezí způsob prověřování odborné způsobilosti - nic není splněno, veškerá činnost v této oblasti je na základě předešlého snadno zpochybnitelná Ústava, čl.69(2) slib člena vlády: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení". Na základě výše uvedené argumentace je zřejmé, že vybírání poplatků ze strany státu za zkoušku revizního technika je nezákonné a požadavek na odbornou způsobilost tohoto typu, pro provádění revizí je právně nevymahatelný

ZÁKON 309/2006 Sb. ze dne 23. května 2006: § 4 Požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení (1) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, b) vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek, c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a r e v i d o v á n y.