Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je celosvětově řešená problematika. Většina států má v národním měřítku nastaveny potřebné systémy, které napomáhají k ochraně zaměstnanců a k minimalizaci vzniku pracovních úrazů a nemocí z povolání. Globálně však tato oblast zcela propojena není. S rostoucí globalizací je potřeba vnímat i nové skupiny zaměstnanců, které je potřeba chránit. Jedná se o migranty, kteří jsou specifickou skupinou, u které je hlavním problémem především jazyková bariéra popřípadě jiný žebříček hodnot. Ten může být ovlivněn kulturním prostředím, ze kterého migranti pocházejí, popřípadě důvody, které vedly tyto osoby k migraci. To se projevuje především v případě krátkodobé pracovní migrace, kdy hlavním smyslem migranta je práce. Zatímco v majoritní skupině zaměstnanců se začíná řešit problematika souladu osobního a pracovního života, toto v případě migrujících zaměstnanců platit nemusí. Zde předložený příspěvek je upraveným a rozšířeným překladem práce T. P. Fullera (2019), kterou se snaží přiblížit české a slovenské odborné veřejnosti, a kterou v některých částech dále doplňuje. Předložený příspěvek je rozdělen do tří částí, které budou publikovány v samostatných příspěvcích.