Navrhování řídicích center vždy vyžadovalo, aby ergonomové a designéři dokázali skloubit požadavky na řízení procesů s individuálními potřebami operátorů. Díky moderním stavebním technologiím, spolehlivé regulační technice a výkonnému IT vybavení již nemusíme řešit problémy s fyzickým stavem pracovního prostředí, jako tomu bylo ještě před 20 lety. Zcela nové změny ale postupně přináší Průmysl 4.0. O výzvách, kterým budeme muset nově čelit, jsme se doposud mohli dočítat leda ve vědecko-fantastické literatuře. Jedná se především o robotizaci, která podstatně ovlivní roli lidského operátora. A nebude se jednat o roboty ledasjaké. Budou vypadat jako lidé, ale budou stvořeni z neživé hmoty; budou schopní se učit, ale nebudou mít lidské myšlení. V řídicím centru tak bude, patrně, bok po boku s lidmi pracovat humanoidní umělá inteligence. Ta člověka předčí v rychlosti a mnoha dalších výkonových parametrech, ale patrně nikdy nebude schopná se plně socializovat. V řídicích centrech, kde je práce často monotónní a nezajímavá, tak zavládne doposud nepoznané pracovní klima. Někteří sociologové se obávají konfliktů mezi lidmi a roboty i vzniku zcela nového druhu psychické zátěže. Má-li se tato obava zmírnit, bude nutné vzít tyto hrozby vážně a začít se na ně připravovat. Základním předpokladem bude ctít názory operátorů a navrhovat pracovní podmínky v řídicích centrech tak, aby byly jejich fyzické, senzorické i mentální potřeby bezezbytku uspokojeny. Pouze tak bude možné zajistit, aby byli lidé spolu s roboty schopni tuto práci vykonávat úspěšně a bez větších problémů. Úvahy o tom, jaké se v tomto směru otevírají možnosti i jaké otázky si budeme dříve či později klást, se pokusí stručně představit tento článek.