diagnostika

Volba správné metody údržby má zásadní vliv na funkčnost a spolehlivost technických zařízení a významně tak ovlivňuje jejich bezpečnost. Konvenční predeterminovaná a korekční údržba nesplňuje plně požadavky dnešních komplexních zařízení a strojů. Je potřeba využít nových strategií jako např. údržby podle stavu resp. prediktivní údržbě, založené na trvalém monitorování zařízení, průběžném vyhodnocování jeho stavu včetně odhadu úrovně degradace a určování zbývající životnosti. Zvyšující se výpočetní výkonnost vestavných jednoúčelových real-time monitorovacích systémů (tzv. embedded systémů) usnadňují nasazení komplexních diagnostických a prognostických algoritmů, nebo alespoň rozšiřují konektivitu, a tím napomáhají lépe monitorovat dané zařízení. Samozřejmě rozvoj senzorové techniky, zejména měření neelektrických veličin, rozšiřuje spektrum použítí diagnostických embedded systému. Ve výsledku tak můžeme snadněji nasadit systém prediktivní údržby a ušetřit tak výrazně na provozních nákladech, což je vedle spolehlivosti další z klíčových stimulů pro rozvoj v této oblasti. Tento příspěvek srovnává obecné metody údržby, rozvádí princip prediktivní údržby. Autor také uvádí příklady aplikací a hlouběji rozvadí aktuálně řešená témata v této oblasti, a to zejména technickou prognostiku.