Mnoho zaměstnavatelů poskytuje zaměstnancům na pracovišti bezplatně nealkoholické nápoje. S tímto zvýhodněním zaměstnanců souvisejí i určité dopady v oblasti daně z příjmů. Pokud jde o zaměstnance, poskytování nealkoholických nápojů zaměstnavatelem nemá na jejich daňový základ žádný vliv. Musí se ale vždy jednat o nepeněžní formu poskytování.
U zaměstnavatelů je situace složitější. Podle zákona o daních z příjmů platí, že daňovým nákladem zaměstnavatele je příjem osvobozený od daně z příjmů u zaměstnavatele. Zvláštním zákonem, z něhož je třeba dále vycházet, je v tomto případě zákoník práce. Podle § 133a odst. 3 zákoníku práce je totiž zaměstnavatel povinen svým zaměstnancům poskytovat tzv. ochranné nápoje. Podmínky, ze kterých zaměstnavatel musí svým zaměstnancům poskytnout ochranné nápoje specifikuje nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Poskytuje-li tedy zaměstnavatel svým zaměstnancům ochranné nápoje za těchto podmínek, související náklady jsou vždy náklady daňovými.
Dalším důležitým ustanovením nařízení vlády č. 178/2001 Sb., je § 28 Zásobování vodou. Pracoviště musí být zásobené pitnou vodou v množství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců a zajištění první pomoci. Pokud na pracovištích není k dispozici pitná voda, náklady vynaložené na její zajištění budou pro zaměstnavatele výdaji daňovými. Pořízení ostatních nealkoholických nápojů určených zaměstnancům k jejich spotřebě na pracovišti je nákladem daňově neúčinným. Je proto evidentní, že hodnota nealkoholických nápojů určených zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti většinou základ daně zaměstnavatele neovlivní.
Celý článek: Účetní svět (česky)
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.