Služební cesta vojáka z povolání

Jsem ve služebním poměru dle z. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Zaměstnavatel mě nutí při služebních cestách vyjíždět již před půlnocí (kolem 21.00), abych ráno byl na místě výkonu práce (mimo mé pravidelné pracoviště) a tam vykonával po příjezdu pracovní činnost. Jsem za celou noc po řízení motorového vozidla nevyspalý. Neodporuje to pravidlům o bezpečnosti práce?

Zde se předem omlouvám, zda neodpovím zcela vyčerpávajícím způsobem. Ovšem právní předpisy pracovního práva i oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou u nás koncipovány tak, že se zásadně vztahují na oblast, kde je vykonávána tzv. závislá práce, ale ne na služební poměr, a to jak vojáků z povolání, tak příslušníků ozbrojených sborů. Já Vám mohu pouze k Vašemu dotazu  uvést, že podle § 14 zákona č. 221/1999 Sb. platí, že vojáka lze vyslat na služební cestu na dobu nezbytně nutnou. Na rozdíl od civilního zaměstnance, který se řídí zákoníkem práce, voják musí služební cestu vykonat vždy, on ji nemůže odmítnout. Zaměstnance v pracovněprávním poměru může na pracovní cestu vyslat zaměstnavatel jen s jeho předchozím souhlasem. Je to vlastně změna podmínek pracovní smlouvy a k té ho zaměstnavatel nutit nemůže. Podle výslovné dikce zákona voják na služební cestě plní služební úkoly podle rozkazu nadřízeného, který ho na služební cestu vyslal s tím, že podmínky pro vykonání služební cesty vojákovi předem stanoví nadřízený, který ho na služební cestu vysílá. Proto také musí nadřízený zvážit, zda ono vyslání na služební cestu neodporuje pravidlům bezpečnosti, je to v podstatě jeho odpovědnost.