Školení OSVČ

Na základě kterého právního předpisu má OSVČ bez zaměstnanců povinnost školení BOZP, v jakém rozsahu a jaká písemnost je vyžadována pro dokladování účasti na tomto školení?

OSVČ, která pracuje sama nemá povinnost školení. Pracovněprávní a bezpečnostní předpisy ukládají pouze zaměstnavateli školit v oblasti BOZP zaměstnance a zaměstnancům ukládají povinnost účastnit se školení BOZP. Tato povinnost je ale dána jen ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec a je upravena ustanovením § 103 odst. 2 a 3 zákoníku práce. Zásadně platí, že zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Zaměstnavatel zajistí školení při nástupu zaměstnance do práce, a dále při změně pracovního zařazení, nebo druhu práce, dále při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů a v neposlední řadě v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Rozsah povinností vztahujících se z oblasti BOZP na OSVČ určuje ustanovení § 12 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, a podle tohoto ustanovení platí, že na OSVČ  se vztahuje § 101 odst. 1 a 2, § 102, 104 a 105 zákoníku práce a § 2 až 11 zákona č. 309/2006 Sb. s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu. Ustanovení § 103 zákoníku práce o povinnostech zaměstnavatele na úseku BOZP ani ustanovení § 106 zákoníku práce o právech a povinnostech zaměstnance na úseku BOZP se na OSVČ nevztahuje, OSVČ není ani zaměstnavatel ani zaměstnanec, takže jí tyto úkoly ukládat nelze.

OSVČ si odpovídá za život a zdraví sama sobě a má i trestní odpovědnost (jako každá jiná osoba), že nesmí svým konáním ohrozit bezpečnost a zdraví jiných osob. Proto si musí OSVČ především provádět sama sobě prevenci rizik a sama sobě ukládat opatření k odstranění možného rizika poškození zdraví. Řada OSVČ provozuje různé služby, např. kosmetické, holičství, kadeřnictví, solária apod. a o tom předpisy ochrany veřejného zdraví hovoří jako o činnostech epidemiologicky závažných a vyžadují pro jejich výkon splnění řady podmínek. To všechno musí OSVČ znát a sama pro sebe si musí z těch předpisů vyvodit opatření. OSVČ nikdo nebude zkoušet, jestli např. zná tyto předpisy a jestli má např. zdravotní průkaz. Stejně tak např. OSVČ elektrikáři nikdo nebude říkat: „Musíš si udělat zkoušku podle vyhlášky č. 50/1978Sb.“. Samo sebou se rozumí, že když někdo jde vykonávat určitou činnost sám, že ví co tato činnost obnáší a jaké požadavky jsou na něho obecně závaznými předpisy kladené, aby při každé kontrole mohl s čistým svědomím říci: „Ano splňuji, zde mám doklady.“