Rozšířená unie - nové a kandidátské země stále nemají dost rizikových příplatků

Evropská unie, Mezinárodní organizace práce a další mezinárodní organizace kritizovaly pokračující praxi v nových a kandidátských zemích, kdy se poskytují rizikové příplatky za nebezpečnou nebo zdraví škodlivou práci. Nové členské státy EU tvrdily, že k okamžiku rozšíření Unie v květnu 2004 plně harmonizovaly svůj právní systém s unijní legislativou v oblasti zdraví a bezpečnosti práce. Nicméně zákon v mnoha zemích připouští, aby pracovníci dostávali příplatek za rizikovou práci. Místo toho, aby uvedli pracovní prostředí na platný standard, poskytují zaměstnavatelé prostě peníze resp. požitky a častější lékařské kontroly. Pracovníci si pochopitelně nestěžují. Za prvé se bojí o své zaměstnání v případě, že by si stěžovali, a za druhé je finanční pobídka značně vysoká, přestože životní standard zůstává nízký. Rámcová směrnice však vyžaduje, aby zdraví pracovníků nebylo ohroženo. Po mnoho let usilují rozvinuté země o společné řešení: ústup od odměn směrem k prevenci zdraví a bezpečnosti. To však také souvisí s lepší legislativou, silnějším prosazováním a neustálým zvyšováním zdravotního a bezpečnostního uvědomění jak na straně zaměstnavatelů tak i pracovníků.

Klíčovým problémem v této oblasti je nedostatek národních strategií k postupnému zlepšování pracovních podmínek, aniž by přitom docházelo ke snižování platů nebo ke ztrátě zaměstnání. Účinný sociální dialog na toto téma není stále ještě na pořadu dne přes naléhavou potřebu shromažďovat potřebné údaje a analyzovat tento problém. Může rozšířená Evropa akceptovat dvojí normy a sociální dumping? Je k dispozici dostatek informací o situaci v SME a o podobných praktikách ve starých zemích Unie? Jsou k dispozici informace o důsledcích, které mají takovéto praktiky na národní systémy zdravotního pojištění?

V roce 2001 provedla Dublinská nadace průzkum pracovních podmínek v deseti tehdy přistupujících a dvou kandidátských zemích – Bulharsku, Kypru, České republice, Estonsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Maltě, Polsku, Rumunsku, Slovensku a Slovinsku. V roce 2002 bylo do průzkumu zahrnuto také Turecko. Tento průzkum se zaměřil na širokou škálu otázek týkajících se kvality práce a zaměstnání, jako jsou fyzické rizikové faktory, systémy pracovní doby, organizace práce, sociální vztahy a zdravotní problémy související s prací. Průzkum mj. zjistil, že v nových zemích se ctí pracovníci v souvislosti s prací více ohrožení (40% ve srovnání s 27% v EU) a že jsou tam pracovníci více vystaveni fyzickým rizikovým faktorům jako je hluk, vibrace a nepohodlné a bolestivé postoje. Oba tyto aspekty ukázaly na existující rozdíl mezi dvěma částmi EU v oblasti zdraví a bezpečnosti práce nebo obecně v oblasti kvality pracovních podmínek. Avšak na výsledky tohoto průzkumu příslušné národní ani evropské orgány reálně nereagovaly. Opět tedy výrazně chybějí ucelené strategie v této oblasti.

Bohužel, byrokratická neřešení nemohou stávající situaci zlepšit a pracovníci budou platit vysokou cenu za nezdravé pracovní podmínky. Některé země se snaží zjednodušit svoji legislativu a přesunout veškerou odpovědnost v této oblasti na kolektivní vyjednávání. To by mohlo oslabit celkovou ochranu pracovníků, neboť jen necelých 50% z nich je kryto kolektivní smlouvou. Podstatného zlepšení zdravotních a bezpečnostních podmínek pracovníků lze dosáhnout zapojením národních úřadů a národních strategií prostřednictvím takových věcí jako jsou podrobné analýzy, dlouhodobé postupné akční plány, jasné a harmonizované rizikové limity, spolupráce obou stran v průmyslu  a pravidelné hodnocení výsledků. TUTB znamená zkoumat tyto oblasti, které v nových a kandidátských zemích nebyly dosud řešeny. V dlouhodobějším horizontu doufáme, že napomůže zlepšení informovanosti o harmonizaci v oblasti zdraví a bezpečnosti v zemích rozšířené EU.

Slovinským pracovníkům je vyplácena odměna za práci v nebezpečných podmínkách. Na tuto odměnu není zákonný nárok. Tradičně bývají příplatky ke mzdě – včetně příplatků za rizikovou práci – většinou stanoveny v kolektivních smlouvách.

Rámcová (nebo všeobecná) kolektivní smlouva v soukromém sektoru stanoví, do jaké míry jsou rizikové pracovní podmínky přípustné. Článek 43 definuje základní plat jako mzdu vyplácenou za plnou pracovní dobu za výsledky stanovené předem pro práci za normálních pracovních podmínek. Normální pracovní podmínky jsou rovněž definovány jako takové, za nichž se práce obvykle provádí. Takže jestliže je některá práce obvykle prováděna za svízelných až nebezpečených podmínek, musí být odměna zahrnuta do základní mzdy.  Takové mzdy pak musí být vyšší od samého počátku.

Článek 46 rámcové smlouvy se však rovněž zabývá příplatky na pracovištích, kde rizikové pracovní podmínky sice nejsou obvyklé, avšak periodicky se vyskytují.

Příplatky se vyplácejí za:

• výjimečně namáhavou práci,
• těžké pracovní prostředí,
• nebezpečnou práci,
• asociální pracovní dobu.

Rámcová smlouva však stanoví pouze procentuální příplatky za asociální pracovní dobu. Příplatky za nebezpečné a těžké pracovní podmínky jsou stanoveny v odvětvových a podnikových kolektivních smlouvách. Jejich průměrná výše se pohybuje mezi 2% a 8% základní mzdy, avšak pouze za dobu odpracovanou pouze v takových podmínkách. Na tyto příplatky má nárok asi 15% pracovníků.

Rámcové smlouvy určují rovněž ukazatele těžkých  a nebezpečných pracovních podmínek. Jakmile jsou takové podmínky identifikovány, musí být tento příplatek vyplácen. Od roku 2001 musí mít každý zaměstnanec dokument nazvaný „Hodnocení rizika“ a obsahující tyto ukazatele.

K těmto ukazatelům patří:

• špinavá, těžká práce v obtížných pracovních podmínkách (např. kouř, saze, horký popel, prach, vlhkost, vysoká teplota, hluk, špatné umělé osvětlení, práce v temnotě nebo v jiném světle než bílém),
• používání osobních ochranných prostředků,
• zvláštní nebezpečí (oheň, voda, výbuch atd.).

V Maďarsku je práce na rizikových pracovištích odměňována nikoli penězi navíc, nýbrž kratším pracovním týdnem, zpravidla 36 hodin. V závislosti na konkrétních podmínkách lze poskytnout delší placenou dovolenou, v průměru v rozsahu šest pracovních dnů navíc.

Situace ve zdravotním sektoru je odlišná. Podle typu pracoviště – laboratoře, rentgenové místnosti atd. – dostávají pracovníci rovněž určité procento příplatku k příjmu.

Všeobecná tendence ve všech sektorech spočívá ve zlepšování pracovních podmínek, zavádění preventivních opatření, zajišťování větší ochrany a zkracování pracovní doby.

Kratší pracovní dobu je nutno zajistit pracovníkům tam, kde koncentrace rizik v pracovním prostředí překračuje přijatelné zákonné zdravotní a bezpečnostní limity a je technicky či jinak nemožné tyto koncentrace snížit na přijatelnou úroveň, která není zdraví nebezpečná. Pracovní doba musí být určována s přihlédnutím k pracovnímu prostředí, nesmí však přesáhnout 36 hodin týdně.

Je třeba zajišťovat zvláštní přestávky, jestliže je práce prováděna venku nebo v nevytápěných prostorách při teplotách nižších než -10 stupňů Celsia, a při provádění těžké fyzické práce spojené se silným duševním vypětím nebo práce spojené s působením jiných zdraví škodlivých vlivů.

V Polsku musí zaměstnavatelé poskytovat zaměstnancům, kteří pracují ve zvláště rizikových podmínkách, dostatek bezplatné stravy a nápojů tam, kde to vyžadují preventivní úvahy. Zaměstnanci si mohou prostřednictvím svých zástupců vyjednat platové úpravy, které mohou zahrnovat rizikové příplatky za práci ve zvláště nezdravých nebo nebezpečných podmínkách, nebo tam, kde pracovní riziko je vyšší než minimální.

V podmínkách, které jsou identifikovány jako škodlivé, je pracovní den omezen na 8 hodin. Zaměstnanci si podržují svůj nárok na plat za neodpracovanou dobu v důsledku zkrácené pracovní doby v nebezpečných podmínkách. Zkrácení oficiální pracovní doby lze dosáhnout začleněním přestávek do pracovní doby, nebo zkrácením oficiální pracovní doby. V kolektivní smlouvě nebo podnikovém řáduje třeba specifikovat přehled prací, na něž se vztahuje zkrácená pracovní doba při převládajících mimořádně obtížných nebo zdarví škodlivých podmínkách.

V Litvě je nutno poskytnout prodlouženou roční dovolenou až do 58 kalendářních dnů některým kategoriím  pracovníků, jejichž práce je spojena s větším nervovým, citovým a duševním vypětím a pracovním rizikem, a těm, kteří pracují ve specifických pracovních podmínkách. Musí být vypracován vládou schválený seznam kategorií pracovníků majících nárok na delší dovolenou, který rovněž definuje specifickou dobu prodloužené dovolené pro každou kategorii pracovníků.

Zvláštní roční dovolenou lze rovněž poskytnout těm pracovníkům, jejichž pracovní podmínky nelze klasifikovat jako normální. Plat za práce v abnormálních podmínkách bude vyšší než za práci  v podmínkách, které jsou normální. V kolektivních smlouvách je třeba stanovit specifické platové sazby.

Zaměstnancům pracujícím ve škodlivých a mimořádně škodlivých podmínkách jsou poskytovány různé formy odměny (na základě seznamů zaměstnání). mezi ně patří dovolená navíc, rizikové příplatky za práci ve škodlivých podmínkách (4 až 12% z tarifní mzdy), preferenční důchod, zvláštní potravinové přídavky a zdarma mléko pro zaměstnance pracující v mimořádně škodlivých podmínkách.

Abnormální pracovní podmínky jsou definovány jako takové, kdy se v pracovním prostředí vyskytuje alespoň jeden škodlivý faktor, který překračuje přípustné limity stanovené zdravotními a bezpečnostními předpisy (hygienické normy) a dalšími zákonnými normami pro zdraví a bezpečnost práce. Zákoník práce stanoví příplatky ke mzdě, které je třeba vyplácet za práci v abnormálních pracovních podmínkách, avšak neurčuje jejich přesnou výši.

 Zákon o platech a průměrných mzdách v České republice stanovuje: „V případě práce v těžkých a nebezpečných podmínkách a práce v noci musí být plat a odměna v souladu s vládní vyhláškou. Kolektivní smlouvy mohou stanovit další formy kompenzace.“

Vyhláška o minimálních sazbách, odměně za práci v těžkých a nezdravých pracovních podmínkách definuje tyto podmínky a stanoví výši odměny. Obecně platí, že těžké a nezdravé pracovní podmínky existují tehdy, jestliže:

• jsou překročeny maximální limity chemických látek a prachu,
• jsou za směnu překročeny normy pro působení vibrací, ionizačního záření, elektromagnetických polí atd. nebo jiných obecných negativních vlivů,
• existuje riziko infekce, kontakt s alergeny, zvýšený tlak vzduchu, chemické karcinogeny atd.

Přehled těžkých a nezdravých podmínek tvoří přílohu uvedené vyhlášky.

V Bulharsku jsou odměny a principy preventivní ochrany pro riziková pracoviště stanoveny zákonem. Formy odměny za práci v rizikových podmínkách jsou následující:

• delší placená dovolená v roce,
• kratší pracovní doba,
• bezplatná (doplňková) ochranná strava a antitoxiny,
• dřívější nárok na důchod,
• příplatky ke mzdě.

V Rumunsku existují různé formy odměny za rizikovou práci, z nichž nejvýznamnějších je následujících pět:

• příplatky ke mzdě,
• kratší pracovní den,
• delší dovolená,
• přídavek stravy ke zvýšení odolnosti,
• dřívější nárok na důchod.

Zákonem nařízený je pouze systém odchodu do důchodu a zkrácená pracovní doba.

Autorem článku je Viktor Kempa, výzkumný pracovník TUTB

Evropská odborová kancelář pro zdraví a bezpečnost (TUTB) bylo založena Evropskou odborovou konfederací (ETUC) k podpoře vysokých standardů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na evropských pracovištích.

TUBP přezkoumává navrhování, transpozici a implementaci evropské legislativy bezpečnost a ochrany zdraví při práci. Ustanovila „Observatoř pro sledování aplikace evropských směrnic“, s jejíž pomocí provádí srovnávací analýzy toho, co přinášejí změny v evropské legislativě pro různé preventivní systémy v zemích EU a vypracovává společné odborové strategie. TUTB poskytuje expertízy  k podpoře odborových členů Lucemburského poradního výboru pro ochranu zdraví při práci a Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, působící v Bilbao.

Zabývá se pokračujícím výzkumem v oblastech jako je hodnocení rizika, organizace prevence, bezpečnost a zdraví na pracovišti, participace při navrhování pracovního zařízení, odstranění azbestu, stresu a násilí při práci.

TUTB je přidruženým členem Evorpského výboru pro standardizaci (CEN).

http://tutb.etuc.org

ZDROJ:
Kempa, Viktor. Rozšířená unie: - rizikové příplatky. Nové a kandidátské země jich stále nemají dost? Inovace, č. 2, 2005, s. 6 – 8.