Revize programu EMAS

V roce 2004 došlo k novelizaci normy ISO 14001, která byla do české normalizační soustavy převzata jako ČSN EN ISO 14001:2005. Vzhledem k faktu, že základem systému EMAS je environmentální manažerský systém podle ISO 14001, došlo k přepracování příslušného textu Nařízení č. 761/2001. Zároveň probíhá diskuse nad podobou připravované „velké“ revize Programu EMAS, která by měla být přijata v roce 2007 jako EMAS III. 

V průběhu roku 2007 můžeme očekávat přijetí nového evropského nařízení o programu EMAS – pracovně EMAS III. Práce na revizi byly zahájeny v minulém roce, některá potřebná rozhodnutí již byla přijata, o jiných se diskutuje.

Revize vychází ze dvou základních požadavků:

1. V prosinci roku 2004 byla vydána nová verze normy ISO 14001 pro systémy environmentálního řízení. Vzhledem k faktu, že požadavky normy tvoří základ systému environmentálního řízení podle EMAS, bylo nutné přistoupit k aktualizaci nařízení č. 761/2001. („malá“ revize)
2. Článek 15 nařízení č. 761/2001 ukládá Evropské komisi zahájit revizi celého systému nejpozději pět let po nabytí účinnosti nařízení. („velká“ revize)

ISO 14001:2004 a „malá“ revize

Jak již bylo uvedeno, vydala Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) v prosinci 2004 aktualizovanou normu ISO 14001, kterou ČR přijala jako ČSN EN ISO 14001 v červnu 2005.

Vzhledem k faktu, že požadavky normy ISO 14001 tvoří základ systému environmentálního řízení podle EMAS, rozhodla se Evropská komise přistoupit k úpravě přílohy I nařízení č. 761/2001. K tomu došlo vydáním „změnového“ nařízení č. 196/2006 letos v únoru. Původní text přílohy byl nahrazen textem části 4 normy ISO 14001.

Organizace vedené v registru EMAS v době vstupu tohoto nařízení v platnost v registru zůstávají, splnění aktualizovaných požadavků u nich bude zkontrolováno v průběhu následujícího ověřování. Pokud by k němu mělo dojít dříve než za půl roku, může být datum ověřování o šest měsíců prodlouženo. (U organizací, které mají zaveden EMAS i ISO 14001, lze splnění nových požadavků očekávat do 15. 5. 2006, kdy vyprší přechodné období stanovené normou ISO 14001.)

Článek 17 nařízení zároveň zaručuje, že veškeré akreditace environmentálních ověřovatelů zůstanou i nadále v platnosti. Akreditační orgány však musí v rámci svých akreditačních a dozorových postupů zabezpečit, aby ověřovatelé byli schopní provádět validaci podle upraveného EMAS.

„Velká“ revize – EMAS III

Pokud jde o „velkou“ revizi EMAS, tj. o revizi podle článku 15 nařízení, ta bude vycházet ze dvou základních zdrojů: studie, jež si nechala Evropská komise zpracovat, a variantních scénářů, které vypracovala sama Komise.

Scénáře Evropské komise

S prvními hrubými návrhy na další rozvoj programu EMAS a jeho budoucí podobu přišla samotná Evropská komise, když v červnu 2005 prezentovala několik možných scénářů revize EMAS:

• EMAS jako nástroj CSR: EMAS by nebyl nástrojem environmentálního řízení (neobsahoval by požadavky EMS), nýbrž nástrojem pro společenskou odpovědnost organizací (CSR – Corporate Social Responsibility). Soustředil by se nejen na environmentální otázky, ale také na otázky sociálního charakteru. CSR však zatím není ve světě příliš využívána, podniky z ní praktikují zatím pouze reporting. Navíc jde o náročný nástroj, který by v současné chvíli těžko vyhovoval potřebám a možnostem SMEs.
• EMAS jako nástroj reportingu: EMAS by nebyl nástrojem environmentálního řízení (neobsahoval by požadavky EMS), nýbrž nástrojem pro environmentální reporting. Environmentální prohlášení by pak mohlo nahrazovat ostatní zprávy a požadavky na reporting, vyžadované různými předpisy a organizacemi. Hrozí zde však konkurence s již existujícími nástroji environmentálního reportingu (např. GRI – Global Reporting Initiative).
• Provázání EMS a environmentálního značení: Základem EMAS by zůstal systém environmentálního řízení (ISO 14001), více než doposud by se EMAS soustředil na výrobky a související procesy. Došlo by tak k většímu provázání s environmentálním značením (ať už typem I – ekoznačením, nebo typem III – EPD). Problém však může spočívat v konkurenci ke stávajícímu systému ekoznačení. Řešením by mohla být integrace obou nástrojů do jednoho společného.
• Zjednodušení stávajícího systému: Základem EMAS by zůstal systém environmentálního řízení, avšak nikoliv podle ISO 14001 (EMAS by obsahoval vlastní, zjednodušený EMS). Ostatní požadavky by se příliš nelišily od současného stavu, spíše by došlo k jejich jasnější specifikaci (např. standardizované environmentální prohlášení). Takový systém by mohl více přilákat SMEs, pravděpodobně by ale došlo k odlivu velkých firem, pro které by nebyl EMAS dostatečným.

Studie univerzity Bocconi

Cílem studie, kterou pro Evropskou komisi zpracovala milánská univerzita Bocconi, bylo kritickým způsobem zhodnotit stávající stav ve fungování dvou dobrovolných nástrojů – EMAS a ekoznačení (The Flower), identifikovat problémy a překážky jejich většího rozšiřování a navrhnout potřebné změny pro zlepšení stávajícího stavu.

Ke získání vstupních údajů pro zhodnocení využili řešitelé jednak analýzu existující literatury a jednak dotazníkové šetření zaměřené na různé skupiny. V rámci EMAS to byly především certifikované a necertifikované firmy, státní úřady, místní samosprávné úřady, environmentální ověřovatelé a neziskové organizace. Celkem bylo osloveno 199 respondentů, z toho 77 registrovaných organizací (u sedmi se jednalo o místní úřady), 38 nezaregistrovaných podniků (sedm z nich dříve mělo EMAS zavedeno) a 84 ostatních zainteresovaných subjektů (odpovědné orgány, ověřovatelé, neziskové organizace, apod.).

Analýza literatury ukázala, že doposud neexistuje mnoho studií, které by se zabývaly porovnáním různých úrovní environmentálního řízení ve vztahu k environmentální výkonnosti pod- niku a dalším přínosům. Několik málo studií tohoto charakteru však existuje a shodují se na vyšším příspěvku EMAS k environmentální výkonnosti, zejména pokud jde o soulad s legislativou. Jedna německá studie také vyzdvihuje příspěvek EMAS k inovacím (technologie, výrobky).

Z uskutečněných rozhovorů vyplývá, že je velmi těžké zjistit příspěvek EMAS ke zlepšení environmentální výkonnosti v kontextu příspěvku dalších nástrojů využívaných v organizaci. 68 % registrovaných organizací věří, že EMAS ke zlepšování environmentální výkonnosti přispívá, za významnější faktory však považují regulaci (předpisy) a technologický pokrok. 94 % organizací uvedlo zlepšování environmentální výkonnosti v posledních letech, EMAS k němu – podle jejich názoru – přispívá v 89 %.

Oceňovány jsou také nepřímé efekty EMAS, např. jeho využívání jako srovnávací základny pro další přístupy a subjekty (best practice, benchmarking), možnost ovlivnění dodavatelsko-odběratelského řetězce, vliv na environmentální profil výrobku ve všech fázích životního cyklu nebo zjednodušení aplikace environmentálních předpisů a dalších požadavků. Pozitivně jsou hodnoceny i přínosy pro podniky, které se účastnily projektů na zavádění EMAS, ale systém nakonec neimplementovaly, nebo které z EMAS odešly, ale nadále udržují určité postupy a prvky EMS.

Při hodnocení motivačních prvků a překážek zavádění EMAS byl zaznamenán významný posun – jinak organizace hodnotí motivaci a překážky vnímané v době zavádění a jinak v současné době při rozhodování o dalším setrvání v EMAS. Tyto „nové“ motivační prvky a překážky se promítají také do rozhodování organizací, které v současné době o zavedení EMAS uvažují.

Za nejvýznamnější motivační faktory byly původně označeny lepší řízení a zabezpečení souladu s environmentální legislativou, zkvalitnění v oblasti řízení rizik a prevence mimořádných událostí – tedy důvody nesouvisející přímo s konkurenceschopností organizace. V současné době je naopak na prvním místě právě faktor zvýšení konkurenceschopnosti, a to společně se snahou zlepšit vztahy se zainteresovanými stranami.

Mezi hlavními překážkami zavedení EMAS uvedly registrované organizace náklady na implementaci (především malé a střední podniky), nedostatek lidských zdrojů a problémy s motivací zaměstnanců. Nicméně žádná z těchto překážek nebyla označena za významnou. V současnosti vnímají podniky jako významné překážky především nedostatečné ohodnocení ze strany zainteresovaných stran (státu, veřejnosti, obchodních partnerů – trhu) a související nedostatek externích pobídek (nejen finančního charakteru). Jako nevýhoda EMAS je též zmiňována jeho omezená teritoriální působnost (Evropa) ve srovnání s mezinárodní platností certifikátu ISO 14001. Za překážku není považováno porozumění požadavkům EMAS ani jejich praktické zavedení.

Nejvýznamnější přínosy zavedeného EMAS vidí organizace v lepším povědomí, možnostech plánování a dosažení shody s legislativními požadavky. Oceňovány jsou také přínosy v organizační oblasti (pravomoci, odpovědnost, práce s lidmi) a snížení nákladů (úspory). Samostatně byly hodnoceny výhody vzhledem ke konkurenceschopnosti, kde 84 % registrovaných organizací oceňuje zlepšení image a 62 % souhlasí s tvrzením, že EMAS je pro konkurenceschopnost užitečným a efektivním nástrojem. Stejně však smýšlí pouhých 32 % podniků, které EMAS zaveden nemají, což představuje velký problém pro rozšiřování počtu účastníků programu. Většina registrovaných organizací (60 %) je přesvědčena, že finanční prostředky investované do EMAS se podniku vrátily (vrací).

Další část výzkumu se týkala integrace EMAS s ostatními existujícími politikami a nástroji, zejména v oblasti výrobků. 72 % registrovaných organizací uvádí, že EMAS ovlivňuje environmentální profil jejich výrobků, a to nejen ve výrobní fázi životního cyklu. Synergii mezi EMAS a ekoznačením (The Flower) vidí 46 % respondentů, 52 % podniků s EMAS či ekoznačkou se domnívá, že EMAS by se měl stát povinným požadavkem pro získání ekoznačky. Respondenti vidí také významný vztah mezi oběma programy a environmentálním značením (prohlášením) typu III (EPD). Z „nevýrobkových“ politik byly možné synergie nejčastěji zmiňovány v oblastech IPPC, obchodování s emisemi, směrnicí Seveso, směrnicí na ekodesign energetických spotřebičů a částečně také v případě REACH. Respondenti také vidí příležitosti v propojení EMAS s problematikou BOZP (62 %), sociálními aspekty či CSR (50 %).

Závěrečný blok dotazníku se zaměřil na pobídky a podpory poskytované podnikům. Ty nejčastěji požadují finanční pobídky (nikoliv ve formě podpor na zavedení EMAS, ale spíše následných opatření – např. snížení daní) a úlevy ze strany regulátorů (např. využití environmentálního prohlášení místo dalších zpráv a hlášení, méně časté kontroly, zjednodušení povolovacích řízení a procesů, apod.). Veřejné instituce by také měly věnovat více prostoru informačním a propagačním kampaním zaměřeným na EMAS a zahrnout jej do kritérií veřejných zakázek (green public procurement). 74 % podniků, které EMAS zaveden nemají, požaduje mezinárodní platnost systému (resp. ověřeného prohlášení). Nižší poptávka (24 %) je po přímých finančních podporách a technické asistenci (např. manuály). Výjimku v tomto směru tvoří malé a střední podniky a veřejné instituce.

Výsledky studie poskytují ještě několik dalších zajímavých postřehů a informací. Jedná se např. o následující:

• Je velice těžké najít pro rozhovor podnik, který by o EMAS vůbec nevěděl.
• 83 % organizací, které jsou registrovány v EMAS, mají zároveň certifikaci podle ISO 14001. Rozdíly v přínosech příliš nevnímají, ale vidí, že EMAS jim něco navíc přinést může (např. úlevy ze strany regulátorů, green public procurement, vztahy s místními úřad, apod.). V současnosti však nejsou tyto potenciální přínosy naplňovány.
• Mnohé organizace se obávají reakce úřadů, a proto svou registraci v EMAS příliš nepropagují, environmentální prohlášení aktivně nerozesílají.
• Organizace by rády používaly logo EMAS na výrobcích.
• Studie se speciálně věnuje sektoru turistického ruchu, kde mohou nastat problémy – společnost může zvolit buď EMAS, nebo ekocertifikaci (= konkurence). Podniky s EMAS si myslí, že rozšiřování ekoznačení do sektoru služeb je zbytečné.
• V odpovědích existují rozdíly mezi starými a novými členskými státy EU, zejména pokud jde o motivaci a překážky zavedení EMAS. Více informací k tomu bude uvedeno v závěrečné zprávě, nebudou však kvantifikovány.

Scénáře budoucího rozvoje EMAS

Zpracovatelé studie zároveň prezentovali své návrhy možností a scénářů budoucího rozvoje EMAS, vytvořené na základě získaných výsledků. Bylo předloženo celkem 17 možností, které zahrnují jak scénáře dalšího rozvoje (1-14), tak scénáře zrušení EMAS (15 a 16) či jeho ponechání ve stávajícím stavu (17). Některé scénáře se vzájemně doplňují (jdou kombinovat), jiné míří spíše proti sobě. V několika případech (např. varianty 10 či 12) by se jednalo spíše o dobrovolné rozšíření podnikového systému pro organizace, které by o to měly zájem (není to zamýšleno jako povinný prvek EMAS).

1. Finanční a tržní podpory – EMAS jako preferenční podmínka pro přístup ke zdrojům financování (fondům), green public procurement, snížení daní (zejména daně z příjmu).
2. Marketing a propagace – intenzivnější marketing a propagace ze strany státu (stanovit propagaci členským státům jako povinnost), větší možnosti pro využívání loga EMAS.
3. EMAS jako nástroj reportingu  a) možnost širšího a flexibilnějšího využití environmentálního prohlášení (např. využití prohlášení místo jiných zpráv a hlášení, pokud splní předem stanovené požadavky na obsah a indikátory), větší důraz na využívání environmentálních indikátorů. b) EMAS jako nástroj pouze pro reporting bez požadavků na systém řízení (ověřoval by se pouze obsah prohlášení, nikoliv způsob, jak se k uváděným informacím došlo).
4. Kodex zásad (Code of principles) – nebyly by stanoveny přesné požadavky, pouze určité zásady, jejichž konkrétní naplňování by podniky reportovaly příslušným subjektům.
5. Mezinárodní systém – umožnění registrace i organizacím z nečlenských zemí EU, mezinárodní platnost ověřeného environmentálního prohlášení.
6. Integrace s dalšími politikami – EMAS bude zahrnut do dalších politik a strategií EU (např. IPPC, Seveso, atp.), environmentální prohlášení bude využito jako jednotný nástroj reportingu (při splnění požadavků na obsah).
7. Standard excelence – registrace EMAS bude udělována na základě environmentální výkonnosti organizace (budou stanoveny klíčové environmentální indikátory, ve kterých musí organizace dosáhnout určité úrovně a zlepšovat se).
8. Povinný EMAS – stanovit EMAS jako povinný nástroj pro určité skupiny organizací (např. největší znečišťovatele, municipality, velké akce [př. sportovní], apod.), zahrnutí i dalších aspektů (např. BOZP).
9. Zaměření na malé a střední podniky – vypracovat manuály a jednoduché postupy pro SMEs, step-by-step postupy s možností časově omezené registrace jednotlivých fází.
10. Zaměření na aspekty výrobků – provázání EMAS s ekoznačením a EPD, možnost ověřování EPD v rámci EMAS a používání loga.
11. Skupinové zavádění EMAS (Cluster aproach, networking) – zjednodušení procesu zavádění EMAS pro malé a mikro organizace, využití skupinového zavádění a registrace.
12. Integrace s CSR – integrace EMAS s CSR resp. rozšíření o kritéria udržitelnosti, environmentální prohlášení jako zpráva o udržitelnosti.
13. Zahrnutí finančního sektoru – důraz na roli bank a pojišťoven v celém systému (např. nižší úrokové sazby či sazby pojistného v důsledku nižšího rizika).
14. EMAS pro veřejné instituce a úřady – zaměření na veřejné instituce a úřady, standardizovaný obsah (model) environmentálního prohlášení.
15. Rychlá smrt – zrušení EMAS a přechod na ISO 14001.
16. Pomalá smrt – odbourání veškerých podpor a zdrojů poskytovaných v souvislosti s EMAS, nechat ho vlastnímu vývoji (ukáže se, zda je to životaschopný nástroj).
17. Žádné změny – žádné výrazné změny, pouze drobné úpravy a přizpůsobení se některým zjištěním vzešlým ze studie, především změny institucionálního a organizačního charakteru.

V závěrečné zprávě ke studii bude každá ze zmíněných možností podrobně vysvětlena, popsáno, jaké kroky by bylo potřeba realizovat, jaké jsou klady a zápory daného scénáře a jaké jsou předpokládané dopady jeho realizace.

Následně budou identifikována nejvhodnější opatření k realizaci, přičemž hlavními hodnotícími kritérii jsou vliv na environmentální Jako významná podpůrná opatření byly identifikovány scénáře marketing a propagace (2), mezinárodní systém (5), skupinové zavádění (11), zahrnutí finančního sektoru (13) a integrace s CSR (12).

Jak bude vypadat EMAS III ?

V diskusi vedené k výsledkům studie a návrhům scénářů dalšího rozvoje EMAS na posledních dvou zasedáních Řídícího výboru EMAS se ukázala značná názorová rozdílnost jednotlivých států na budoucí podobu programu. Ani sama Evropská komise nenaznačila, zda se kloní spíše k úpravám stávajícího systému, či k provedení výraznějších změn.

Mnohé státy nevidí problém malého rozšíření EMAS v jeho samotné podstatě, nýbrž v nedostatečné odezvě ze strany trhu a státu. Proti výraznějším změnám se staví také některé nové členské země, kde bylo nařízení č. 761/2001 implementováno teprve v nedávné době a kde by větší změna znamenala podstatný zásah do čerstvě vytvořeného systému. Vidí v této souvislosti i problémy při „náboru“ podniků.

Většina členů výboru nakonec vyjádřila podporu názoru, že by se EMAS stal „modulárním systémem“ obsahujícím jednotlivé bloky (moduly), z nichž některé by byly povinné a některé volitelné (např. CSR, otázky výrobků, apod.). Organizace by si pak mohla zvolit, zda chce některé z volitelných záležitostí zahrnout do svého systému, či nikoliv. Nehrozil by tak odliv malých a středních podniků v důsledku přílišné náročnosti EMAS, ani nezájem velkých firem z důvodu nedostatečnosti zahrnutých prvků a požadavků.

Na základě výsledků studie, předložených scénářů, diskuse a vlastních návrhů prezentovaných na minulém zasedání zpracuje Evropská komise materiál s návrhy na další postup revize EMAS, který bude prezentován, diskutován a průběžně upravován v rámci následujících zasedání Řídícího výboru EMAS. Nové nařízení o EMAS by mělo být vydáno v roce 2007.

Příspěvek zazněl na mezinárodní konferenci „Systém účetnictví a reportingu udržitelného rozvoje na mikroekonomické a makroekonomické úrovni“, která se konala ve dnech 22.-24. května v Brně.

ZDROJ:
Růžička, Pavel. Revize programu EMAS. Environmentální aspekty podnikání, č. 2, 2006, s. 16 – 18.