Revize „Nového přístupu“

Systém tzv. nového přístupu (později rozšířeného o globální přístup) se začal uplatňovat od r. 1985. Proto bylo nutné využít zkušenosti s jeho aplikací a zamyslet se nad jeho dalšími možnostmi. Členské státy cestou skupin vyšších státních úředníků (SOGS) spolupracovaly s orgány Evropské komise (EK) na přípravě nového dokumentu. Jeho návrh je připraven v září 2006 a předkládá se Evropskému parlamentu a Radě ke schválení jako návrh nové legislativy. Předpokládaná účinnost výše uvedeného dokumentu je r. 2008. Vedoucí pracovníci EK a zástupci Německa se  k této otázce vyjadřovali pro časopis KAN Brief (bližší www.kan.de). Dále jsou uvedeny některé myšlenky z jejich komentáře k této revizi.

V Evropě bylo zpracováno 25 evropských směrnic podle systému tzv. nového přístupu (tzv. regulovaná oblast). Tyto směrnice úspěšně fungují pro jednotný evropský trh. Historicky ale dosud platí, že dosud existují oblasti, kde jsou značné rozdíly v rámci evropského společenství, a které také vyžadují harmonizaci (tzv. neregulovaná oblast).

Po rozsáhlé diskuzi, která začala v r. 2002 na úrovni členských států a Evropské komise (EK), je Radě a Evropskému parlamentu EK předložen dokument, který řeší horizontální  legislativu * (předpokládané je buď nařízení nebo směrnice). Byla zpracována na základě dosud shromážděných zkušeností s aplikací nového přístupu. Je snaha zde vyřešit problémy, které se objevily při harmonizaci a přispět k vylepšení směrnic. Zabývá se podrobně posuzováním shody, označováním výrobků, požadavky na notifikované osoby, notifikačním procesem, akreditací, dozorem nad trhem a funkcí standardizace. Očekává se, že harmonizace horizontálních otázek přispěje k větší důvěryhodnosti jednotného trhu a jeho funkčnosti.

Výsledkem těchto aktivit bude rozšíření nového přístupu do dalších výrobkových sektorů (tzv. neregulovaná oblast). Od r. 1985, kdy se začaly uplatňovat principy nového přístupu, byly uměle vytvořeny bariéry mezi tzv. novým a starým přístupem a byla tak uplatněna rozdílná role evropských normalizačních subjektů. To však nebyl úmysl. Nyní je podle nového podkladu politika posuzování shody rozšířena pro užití ve všech oblastech. To znamenalo rozšířit mechanismus evropských norem na nové výrobkové sektory a dát možnost větší flexibility legislativcům a hospodářským subjektům. Principy posuzování shody byly vytvořeny k zajištění  dostatečné transparentnosti vazby hospodářských subjektů a autorit dozoru nad trhem.

Evropské a mezinárodní normy se uplatní i v jiných sektorech než dosud spadajících pod nový přístup a budou zde hrát stejně důležitou roli jako v sektorech pokrytých novým přístupem. Tyto normy jsou i nyní uplatňovány tam, kde není evropská legislativa, protože podporují největší transparentnost a upevňují konkurenceschopnost evropských podniků.

Navrhované změny v oblasti normalizace a akreditace

EK chce ponechat principy harmonizované evropské standardizace i v budoucnosti. Při revizi nového přístupu se dospělo k nutnosti zpřesnění definice „harmonizované normy“ a „předpokladu shody“. Např. ve směrnicích pro elektromagnetickou kompatibilitu (EMC) 108/2004/ES, stroje (42/2006/ES), rádiová a telekomunikační koncová zařízení (5/1999/ES) apod. je dostatečná základna pro diskuzi ke sjednocení definic. Jednotná definice musí vyjasnit roli harmonizované normy pod novým přístupem a v dalších regulovaných oblastech, kde je použití norem nezbytné. Musí být stanoven přesný rozdíl mezi harmonizovanou normou používanou v oblasti evropských směrnic v rámci nového přístupu a ostatními normalizačními dokumenty (např. technická specifikace, technické zprávy, pravidla pro aplikaci určitých dokumentů nebo odsouhlasené dokumenty ze seminářů), které nebyly zpracovány na základě dohody všech účastníků zainteresovaných stran (angl. stakeholders). Tyto tzv. ostatní normalizační dokumenty nemohou být využívány pro podporu evropských směrnic.

Podle směrnice 98/34/ES je evropskou normou technická specifikace zpracovaná a schválená uznaným certifikačním orgánem (CEN, CENELEC, ETSI). specifickým postupem pro opakované nebo trvalé použití. Harmonizované normy podle nového přístupu jsou evropské normy zpracované podle mandátu EK a publikované ve věstníku EU. Harmonizované normy musí být vhodné pro základní požadavky příslušné směrnice nového přístupu. Takováto norma obsahuje ustanovení týkající se nejen základních požadavků, ale i další záležitosti. Vztah mezi základními požadavky směrnice a harmonizovanou normou je uveden ve speciální příloze normy. Použití harmonizovaných norem, které poskytují předpoklad shody je dobrovolné, tedy není povinné legislativně. Splněním harmonizované normy je zajištěno, že jsou splněny základní požadavky směrnice (v normě obsažené) – tzv. předpoklad shody.

V návrhu předkládaném EK je uvedena přesná definice „harmonizované normy“ a přidruženého  „předpokladu shody“. V budoucnosti se předpokládá použití jak harmonizovaných norem tak i technických specifikací, které nejsou zpracovány evropskými normalizačními organizacemi, ale jsou v Evropě schváleny (např. Kodex potravin – Codex Alimentarium, atd.). Podmínky pro tento přístup záleží ne přípravě všemi zúčastněnými odsouhlasených dokumentů pro danou oblast.

Velkou důležitost v procesu revize nového přístupu má proces akreditace. Z tohoto důvodu je logické, že revize nového přístupu závisí hlavně na rozšíření a zpřesnění akreditace. Akreditace je služba ve veřejném zájmu. Dosud neexistuje statut pro fungování akreditace i v jiných oblastech než podle nového přístupu. Proto EK navrhla několik požadavků na akreditaci na evropské a národní úrovni. Podobně jako posuzování shody a dozor nad trhem, pro akreditaci musí být definovány standardy a jednotné podmínky. Základní pro tento účel je evropská akreditační infrastruktura. Výhodou je existující evropská spolupráce v rámci akreditace (European co-operation for Accreditation – EA). Pro budoucí akreditační infrastrukturu je důležité zpracování organizace vzájemného monitorování akreditačních subjektů.

Členské státy mají na výběr ustanovení jednoho akreditačního orgánu nebo systém akreditovaných subjektů. Bez ohledu na vybranou možnost, v každém případě musí být akreditace nezávislá na ekonomických zájmech. Např. v Německu je situace v neregulované oblasti taková, že akreditované subjekty soutěží mezi sebou  a tato situace se proto musí v budoucnosti změnit. I subjekty pro posuzování shody na národní úrovni budou akreditovány podle norem řady ISO/IEC 17000. Pouze zcela výjimečně bude možné využít služeb subjektu schváleného orgánem odpovědným za notifikace a toto schválení bude akceptováno jako náhrada za akreditaci. Německo předpokládá, že od začátku r. 2007 bude na národní úrovni založena Rada akreditace, která bude napomáhat již rok před nabytím účinnosti nových pravidel k jejich správné aplikaci. Bude složena ze zástupců průmyslu, státních úřadů a spotřebitelských sdružení a bude poradním orgánem pro tuto oblast.

ZDROJ:
Floriánová, Hana. Revize „Nového přístupu“. Jakost bezpečnost ekologie, č. 3, 2006, s. 7 – 8.

* Tzn. řešení průřezových – společných otázek pro všechny oblasti (existuje také vertikální – speciální legislativa pro danou oblast)