REACH: Hledání křehké rovnováhy pokračuje

Střet dravé lobby a zdravého rozumu. Tak lze nazvat situaci, která po dvou letech nekompromisního tlaku chemických firem a podnikatelských svazů vyústila letos v listopadu do konsenzu, na jehož konci bylo schválení návrhu chemického zákona označovaného jako REACH. Podle REACH se bude v blízké budoucnosti v EU registrovat a povolovat použití většiny chemických látek. Pro znění zákona v podobě upravené stovkami změn a dodatků hlasovalo 407 poslanců Evropského parlamentu, 155 bylo proti a 41 poslanců se hlasování zdrželo.

Po projednání více než jednoho tisíce pozměňovacích návrhů konečně vznikl právní akt, který se stal barometrem vlivu politických stran, frakcí a evropských chemických gigantů. Z dosavadních diskusí je však již nyní jasné, že REACH je dokumentem, který si Evropa i přes nekonečné množství anabází z důvodu větší kontroly chemických rizik zaslouží.

Každá mince má dvě strany

Cesta, která čeká evropské země při implementaci pravidel zakotvených v normách REACH, nebude nikterak snadná. Zatímco podnikatelé a zástupci chemické lobby sice přiznávají, že bezpečnost výroby a použití chemikálií je potřeba zlepšit, ale současně zdůrazňují, že se jejich výroba a průmyslové využití nesmí prodražit.

Zejména ekologická sdružení poukazují na to, že dosavadní systém průmyslové chemické bezpečnosti v evropských zemích připomíná spíše jeden veliký chemický experiment, jehož následky na člověka a životní prostředí zatím nelze vůbec odhadnout. Podaří-li se prosadit veškerá opatření zakotvená v REACH, zástupci hnutí a sdružení předpokládají, že až v tomto okamžiku se předkládané obavy o ekonomické dopady ukážou jako zástěrka. Konkrétně zástěrka toho, že firmy mají strach, že vyjde najevo pravda o skutečném nebezpečí a škodlivosti chemikálií používaných běžně při výrobě.

Většina občanských a zejména ekologických sdružení se domnívá, že vlády by se neměly tolik starat o zájmy průmyslu, ale především o obyčejné lidi, o životní prostředí a relevatní informace o škodlivinách, které zatím nepodléhají odpovídající kontrole.

Výsledek hlasování v Evropském parlamentu, ač dopadl ve prospěch nové legislativy dobře, však přesto zohlednil tlak průmyslových komplexů, neboť nejsilnější parlamentní frakce lidovců a socialistů se již předem dohodly, že podpoří takový kompromis, který chemické firmy nepoškodí. A k tomuto kompromisu skutečně došlo: například tím, že počet látek, které má nově zřízená Evropská chemická agentura v Helsinkách registrovat, se snížil ze 30 tisíc na třetinu.

Ochrana zdraví a životního prostředí především

Evropská komise, z jejíž dílny REACH před dvěma lety vzešel, tehdy zdůvodnila návrh normy hlavně starostí o lidské zdraví. Proto má právní norma REACH přimět podniky, aby byly schopny veřejně dokázat, že látky používané k výrobě běžného zboží nejsou nebezpečné. Dodnes se to totiž ve většině případů přesně neví.

Již dlouho se v odborných a zejména lékařských kruzích vedou diskuse o nutnosti kontroly chemických substancí a provádějí se průzkumy, do jaké míry je současná generace Evropanů chemikáliemi prostoupena. Pařížská fyzioložka Barbara Demeneixová nedávno pro list International Herald Tribune uvedla, že „je kolem nás spousta chemikálií a my nemáme vůbec žádné pořádné informace o tom, zda jsou toxické nebo ne“. Obdobně vyznívají i závěry testů uskutečněné Stálým výborem evropských lékařů (CPME) a Francouzské asociace pro výzkum rakoviny ARTAC poukazující zejména na neustále rostoucí počet dětí trpících astmatem a hrozivě se zvyšující počet mladých párů postižených neplodností. Alarmující je i skutečnost, že narůstají počty novorozenců s vrozenými vývojovými poruchami.

Nedávný průzkum toxikologů Světového fondu ochrany přírody WWF, který zjišťoval stopy 73 rizikových chemikálií vyrobených člověkem v krvi tří po sobě jdoucích generací žen, ukázal, že zatímco generace babiček byla kontaminována většinou jen chemikáliemi DDT nebo polychlorovanými bifenyly, v krvi maminek a zejména pak vnuček byly kumulovány chemikálie běžně přítomné například v textilu, kosmetice, elektronice a výpočetní technice.

Avšak vzhledem k tomu, že se tyto chemikálie našly v orgánech v malém množství, přispěchala Rada evropského chemického průmyslu CEFIC s ujištěním, že „výsledky předložené WWF představují zbytečnou paniku“, a nazvala výsledky biomonitoringu „neúplnými informacemi, kterými se nespravedlivě masíruje veřejnost“.

Oponenti REACH bijí na poplach

Názory české politické scény na blížící se finále schvalování nařízení REACH jsou různorodé.

Europoslanec Jan Zahradil (ODS) návrh označil za „jednu z největších zrůdností, již Evropský parlament kdy schválil a která poškodí celý chemický průmysl v EU i v ČR“. V podobném tónu přizvukoval i Miroslav Ransdorf (KSČM), ale pak přiznal, že si myslí, že bylo dosaženo „složitého kompromisu, se kterým se dá žít, byť obtížně“. Zároveň projevil obavy, že dojde k „delokalizaci chemických látek“, což by podle něho mělo vliv na přesun rizikových provozů na území jiných států a na začátek likvidace tradičních českých firem.

Na druhou stranu Richard Falbr (ČSSD) je jedním z mála europoslanců, kteří REACH považují za dobrý kompromis, jež prospěje hlavně spotřebitelům a zdraví lidí, aniž neúnosně poškodí podniky a zaměstnanost. Na rozdíl od svých eurokolegů se R. Falbr nedomnívá, že by legislativa REACH a očekávané procedurální záležitosti byly v ČR příčinou krachu malých a středních firem.

Sondám k tomu Richard Falbr uvedl: „Hlasoval jsem pro návrh, protože jsem přesvědčen, že jde o kompromis přijatelný jak pro chemiky, tak pro spotřebitele a že nepohorší ani ekology. K REACH přišlo více než 1000 pozměňovacích návrhů, které byly důsledkem lobbování zejména ze strany německého chemického průmyslu - přesto se podařilo prosadit, aby se v průběhu příštích deseti let snižovala rizika, která přináší málo kontrolovaná chemická výroba. Nedávný případ chování chemického podniku v Číně ukazuje na nezbytnost a hutnost přijetí takovéto regulace. Je politováníhodné, že europoslanci za ODS se proti REACH postavili a své odmítavé hlasování zdůvodnili tím, že jde o likvidační směrnici.“

Podobně smýšlí i Josef Zieleniec (SNK), který uvedl, že „ohledně registrace došlo ke kompromisu, který nevede ke znevýhodnění menších a středních podniků, a extrémní úpravy budou vráceny do původní podoby jednotlivými vládami“. J. Zieleniec je přesvědčen, že „dosavadní pravidla jsou neuspořádaná, místy až extrémní, takže i stoupenci průmyslu se vzácně shodují, že tento zákon do toho vnese řád“.

Svaz chemického průmyslu ČR, který je hlavním oponentem REACH, je ochoten přiměřená opatření respektovat, ale je přesvědčen, že připravovaná směrnice může malé a střední firmy existenčně ohrozit. Tím vnáší do sporu o významu nařízení REACH hrozbu uměle vytvořeného výrazně sociálního prvku. Spekuluje totiž s tím, že by s sebou tento vývoj přinesl nejen již tradičně omílané navýšení cen průmyslové chemie, ale i případný lokální nárůst nezaměstnanosti.

Ředitel Svazu chemického průmyslu Ladislav Novák připomněl, že REACH bude mít dopady i na další odvětví, která na produkci chemických substancí přímo či nepřímo navazují. Podle L. Nováka se jedná zejména o farmaceutický, papírenský, textilní, elektrotechnický a automobilní průmysl.

Naštěstí v diskusi nechybí také alespoň minimální vůle najít názorovou rovnováhu, protože REACH představuje normu, která by v konečném důsledku měla nejen udržet současný stav výroby, zjednat řádnou kontrolu nebezpečných látek a nahradit je neškodnými komponenty, ale také omezit jejich vliv na zdraví Evropanů a ozdravit životní prostředí.

Teprve budoucnost ukáže...

Klíčový problém pro budoucnost nařízení REACH a jeho konečnou podobu však budou představovat především ekonomická hlediska. Největší tlak ze strany chemických lobby bude veden zřejmě na další snížení počtu látek, které budou podléhat registraci, a na tvorbu a využití centrální databáze. Příznivci se budou zcela určitě snažit udržet přinejmenším podobu současného dokumentu.

Evropská komise odhaduje, že zavádění REACH bude chemický průmysl stát za sedm let implementace okolo 2,3 miliardy eur. Samotné podniky odhadují náklady dokonce až na 5,2 miliardy eur.

Proti „ekonomickému zmaru“ stojí naopak odhady očekávaných přínosů „z druhé strany barikády“. Například bude možné vyčíslit úspory, které s sebou implementace REACH přinese. V samotném zdravotnictví prý bude realizace opatření ve střednědobém výhledu představovat úsporu na nákladech na léčení čítající desítky miliard eur.

To všechno jsou však zatím toliko hypotetická čísla, neboť legislativa REACH by měla vstoupit v platnost až v roce 2007 a teprve poté se ukáže, kde se reálné náklady budou opravdu pohybovat a co všechno vlastně implementace přinese.

ZDROJ:
FRANTA, Miroslav. REACH: Hledání křehké rovnováhy pokračuje. In Sondy [online]. Praha : Sondy,s.r.o., 2005 [cit. 09-12-2005]. Dostupný z WWW: <http://www.tydenik-sondy.cz/200548/index.htm>.