Psychicky náročná práce a její kategorizace

Mnozí zaměstnanci dosáhli svých úspěchů v pracovním poměru i díky své psychické odolnosti. Psychická zátěž se při výkonu pracovních povinností či úkolů stále zvyšuje a může působit na zaměstnance i tak, že se stane příčinou nebo jednou z příčin různých onemocnění, depresivních stavů, nespokojenosti či ztráty sebedůvěry.

Je proto užitečné zabývat se tím, jak na psychickou zátěž v pracovně právních vztazích pamatuje náš právní řád, a to především ve vztahu ke kategorizaci práce prováděné zaměstnavatelem nebo orgánem ochrany veřejného zdraví.

Zaměstnavatel má povinnost informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena. Kategorizací práce se rozumí souhrnné hodnocení zátěže zaměstnanců škodlivými zdravotními faktory, které jsou charakteristické pro danou práci a pracoviště, a zhodnocení úrovně zabezpečení jejich zdraví.

KATEGORIE PRACÍ

Podle míry výskytu škodlivých faktorů a míry jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií práce takto:

• v kategorii první - práce, při nichž podle současného stavu poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví,
• v kategorii druhé - práce, při nichž lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, a to zejména u vnímavých jedinců. Jde o práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity,
• v kategorii třetí - práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, přičemž expozice zaměstnanců nejsou spolehlivě sníženy technickým opatřením, a je proto nezbytné používat osobní ochranné pracovní prostředky. Jde o práce, při nichž se opakovaně vyskytují nemoci z povolání nebo jsou zde častější onemocnění,
• v kategorii čtvrté - práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani používáním dostupných ochranných prostředků. Jde o práce, u nichž se dá očekávat výskyt nemocí z povolání.

Všechny ostatní práce vykonávané na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první. Bližší podmínky o zařazovaní prací do kategorií, včetně předkládání návrhu na jejich zařazení či rozhodování o zařazení stanoví vyhl. č. 432 / 2003 Sb a další povinnosti jsou pak uvedeny v zákoně o ochraně veřejného zdraví (z. č. 258 /2000 Sb.).

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ

Faktory, které mají nebo mohou vliv na zdraví zaměstnance a dělí se na fyzikální, chemické a biologické činitele, prach, fyzická zátěž, zátěž teplem a chladem, psychická a zraková zátěž a další faktory s uvedeným vlivem.

Při samotném zařazování prací do kategorií je nezbytné kromě jiného vycházet z toho, zda psychické faktory ovlivňující zdraví jsou trvale přítomny a zda je nelze odstranit, např. vhodnou organizací práce, která by neznamenala zbytečný časový tlak na zaměstnance. Z tohoto pohledu je zapotřebí chápat psychickou zátěž jako jeden z faktorů velmi obtížně odstranitelných, neboť u některých prací je jejich přítomnost součástí práce, zvláště tam, kde bude docházet k možným konfliktním situacím, např. s klienty či dalšími osobami, řízení motorových vozidel, zaměstnanců úřadů apod.

DEFINICE FAKTORŮ PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE

Definici faktorů psychické zátěže nalezneme v např. vl. č. 178/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (především nař. vl. č. 523/2002 Sb.) takto:

• práce ve vnuceném tempu, což znamená, že zaměstnanec si nemůže volit pracovní tempo, ale musí se podřídit činnosti strojního zařízení nebo jiných osob,
• monotónní práce, kterými se rozumí pracovní činnost, pro kterou je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zaměstnance zasáhnout do průběhu takové činnosti, 
• práce pod časovým tlakem spojená s vysokým pracovním tempem a omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou rychlého nástupu únavy a nedostatečné možnosti zotavení organismu, 
• práce spojená s vysokými nároky v oblasti jednání a kooperace mezi jednotlivci a činností, kdy je zaměstnanec vystaven interpersonálním konfliktům, frustraci a negativním emočním tlakům, 
• riziko ohrožení zdraví jiných osob, které představuje činnosti, při níž musí být striktně dodržována pravidla bezpečného chování, náročnost práce vyplývá z možného rizika, 
• práce ve třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu, 
• práce pouze v nočních směnách.

OSTATNÍ FAKTORY PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE

K ostatním faktorům, které ovlivňují psychickou zátěž, řadíme nejen ty, které jsou uvedeny ve shora uvedeném právním předpisu, ale i další tzv. novodobé zátěže, jako je pracovní stres, kterému jsou vystaveni zaměstnanci téměř všech kategorií a který může významnou měrou ovlivňovat výkon zaměstnance. Proto se tak velmi často hovoří o různých způsobech a metodách, jak předcházet stresu, zaměstnanci jsou vzděláváni v této oblasti, jsou jim poskytovány další podpory, spočívající v relaxačních pobytech či další odborné pomoci.

I když předmětem kategorizace prací z hlediska psychické zátěže nejsou důsledky působení na zdraví takovými jevy, jako je mobbing, šikana či jiné podobné nežádoucí jednání působící na zaměstnance, mohou však být ukazatelem psychické zátěže. Takové vlivy vyvolávají u mnohých jedinců i vážné zdravotní problémy. Těmto aspektům je pak nutné věnovat pozornost, i když ne v takové souvislosti, jako je zařazování prací do kategorií, ale v rámci dalších možností, které přispívají k zdravému pracovnímu prostředí zaměstnance.

Práce s psychickou zátěží řadíme do druhé a třetí kategorie prací podle těchto pravidel:

• pro zařazení práce do kategorie druhé platí, že se zde zařazují práce trvale vykonávané ve vnuceném tempu, spojené s monotónností a vykonávané v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu.
• pro zařazení práce do kategorie třetí platí, že se zde zařazují práce trvalé, při nichž působí kombinace tří a více faktorů - vnucené tempo, monotomie, třísměnný a nepřetržitý provoz, sociální interakce, časový tlak, ohrožení zdraví svého či jiných osob.

PRAKTICKÝ VÝZNAM KATEGORIZACE PRACÍ

Ke splnění povinností, kdy je zaměstnavatel povinen vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí, přispívá právě kategorizace prací. Ta neslouží pouze zaměstnavateli, ale i zaměstnanci k ujasnění vlastní pracovní pozice a k poznání možných důsledků ovlivňujících jeho zdraví. Může to taky znamenat, že zaměstnanec nepřijme práci, která by mu v budoucnu mohla způsobit zdravotní potíže, což může mít vliv i na případnou nemocnost.

ZDROJ:
Holubcová, Jana. Psychicky náročná práce a její kategorizace. HRM, č. 5, 2006, s. 75 - 76.