Přestávky mezi směnami

Mohli by jste mně prosím upřesnit odpověď z BOZPinfo ze 16.08. na dotaz "Přesčasy a povinné přestávky", kdy v odpovědi je uvedeno, že ženy musí mít nepřetržitý odpočinek mezi směnami 11 hodin. Já ze ZP §90 odst. 2 chápu, že toto musí mít pouze ženy pracující v nepřetržitých provozech. Proto bych prosil o upřesnění, jestli se toto vztahuje i na ženy s rovnoměrně a nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou?

Ustanovení § 90 zákoníku práce o nepřetržitém odpočinku mezi dvěma směnami je obecné ustanovení, které platí jak pro rovnoměrně, tak pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu a nakonec i pro pružnou pracovní dobu. Sama směrnice rady č. 93/104/EEC o určitých aspektech stanovení pracovní doby obsahuje jako určující pouze maximální délku stanovené týdenní pracovní doby včetně práce přesčas, minimální délku nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami a nepřetržitého odpočinku v týdnu a minimální délku přestávky na jídlo a oddech. To je základních pět limitů od kterých se musí odvíjet rozvržení pracovní doby. Naši právní úpravu rovnoměrně a nerovnoměrně rozvržené pracovní doby, to právo zemí ES nezná, to je něco navíc, nakonec u nás to vzniklo historicky v zákoníku práce od jeho původního znění č. 65/1965 Sb. Proto skutečně platí obecná zásada, že každá žena musí mít mezi koncem jedné a začátkem druhé směny nepřetržitý odpočinek minimálně v délce 11 hodin. To je zásada. Při nerovnoměrně rozvržené pracovní době to nečiní problémy, protože délka směny může být maximálně 12 hodin, takže když jsou 12 hodinové směny a zaměstnanci se na nich střídají tak vždy mají odpočinek minimálně 12 hodin. Při rovnoměrně rozvržené pracovní době by také nepřetržitý odpočinek neměl činit žádné problémy za předpokladu, že zaměstnanci nebo zaměstnankyně chodí stále na stejnou směnu (např. ranní nebo odpolední), neboť u rovnoměrně rozvržené pracovní doby je maximální délka směny 9 hodin.
Stávají právní úprava ustanovení § 90 zákoníku práce je výsledek transposice čl. 3 výše citované směrnice o určitých aspektech stanovení pracovní doby při první euronovele zákoníku práce provedené zákonem č. 155/2000 Sb. V tomto ustanovení došlo celkem ke třema změnám. První změna, tj. doplnění zásady týkající se povinnosti zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami v rozsahu alespoň 12 hodin o slova „po sobě jdoucích během 24 hodin“ v odstavci prvním má bezprostřední vazbu na definování pojmů „pracovní doba“ a „směna“ v ustanovení § 83 zákoníku práce. Přitom je třeba mít na zřeteli, že pojem pracovní doby v sobě nezahrnuje přestávky v práci, tj. dobu, kterou zaměstnanec musí též strávit na pracovišti nebo v jeho blízkosti, a která se mu nezapočítává do odpracované pracovní doby nebo do rozvrhu směn. To má praktický důsledek, že i když teoreticky by zaměstnanec mohl pracovat během 24 hodin po sobě jdoucích 12 hodin(s tím, že 12 hodin mu musí být poskytnut nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami), odpracuje pouze 11,5hodin tzv. čisté pracovní doby, tj. 8 hodin svoji řádnou směnu a 3,5hodiny práce přesčas, neboť v průběhu oněch 12 hodin strávených na pracovišti mu musí být poskytnuta jedna přestávka na jídlo a oddech v rozsahu 30 minut, které také stráví na pracovišti nebo v jeho blízkosti.
Druhou změnou bylo vložení podmínky do odstavce druhého, že o dobu zkrácení nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami v jednom dni musí být ve druhém dni odpočinek prodloužen. To do té doby v zákoníku práce nebylo a podle odstavce druhého se mohl nepřetržitý odpočinek zkracovat např. pět dnů po sobě jdoucích v týdnu. To dnes není teoreticky ani prakticky možné. V případě, že jeden den bude nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrácen na osm hodin a zaměstnanec bude tedy na pracovišti celkem 16 hodin (z toho bude 15 hodin dotyčný zaměstnanec pracovat a 1 hodinu budou trvat jeho přestávky na jídlo a oddech), pak ihned následující den musí jeho nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami trvat 16 hodin, což znamená, že ani nemůže odpracovat osm hodin pracovní doby, protože oněch osm hodin na pracovišti bude opět po šesti hodinách přerušeno přestávkou na jídlo a oddech. To vše musí zaměstnavatel při rozvrhu směn brát v úvahu. Proto v případě, že zaměstnavatel zaměstnanci nařídí práci přesčas v jednom dni delší než 3,5 hodiny a zaměstnanec tak bude mít nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrácen pod limit 12 hodin, pak mu v druhém dni práci přesčas nařizovat nemůže a může mu ji nařídit zase až ve třetím dni (v jednoduchém rozvrhu směn od pondělí do pátku to znamená, že nepřetržitý odpočinek v týdnu může být zkrácen pouze v pondělí, ve středu a v pátek).

JUDr. Eva Dandová