Přenášení těžkých břemen ve zdravotnictví

Pracuji ve zdravotnictví jako řidič na převozové sanitní dopravě. Má otázka zní, jak by měly z hlediska bezpečnosti práce co se týká hlavně váhových limitů být řešeny převozy domů u pacientů, kteří jsou nepohybliví a převážíme je v sedě nebo v leže. Zajímá mě, jakou váhu můžeme ve dvou lidech nést do schodů. Stává se, že pacienta, kterého z bytu do sanitky snášeli hasiči ve čtyřech, popřípadě v šesti lidech a po ošetření ho vezeme zpět, jsme například jen dva na to, abychom ho po schodišti dostali nahoru do bytu. Podotýkám, že už samotné křesílko nebo lehátko něco váží. Snažíme se tuto problematiku nějak vyřešit, aby měla na naše zdraví co nejmenší dopad, jen nevíme, co máme požadovat po zaměstnavateli.

Problematika ruční manipulace s břemeny je blíže rozvedena v obecné rovině v ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, kde se výslovně uvádí, že zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nevykonávali ruční manipulaci s břemeny, která může poškodit zdraví, zejména páteř.

Ruční manipulace s břemeny je pak již konkrétně řešena v ustanovení § 28 až 30 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. V prvé řadě je však potřeba říci, že ruční manipulace s břemeny je v našich podmínkách velmi podceňována, a to jak ze strany zaměstnavatelů, tak i ze strany zaměstnanců, a že bohužel této situaci nepomáhá ani přístup politické reprezentace, která i přes snahu odborníků v oboru pracovního lékařství a odborů odmítá rozhodnout o rozšíření seznamu nemocí z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o onemocnění pátěře z přetěžování těžkou fyzickou prací. Česká republika se pomalu v této věci stává v Evropě ostrůvkem, neboť většina zemí nemoci páteře v současné době již odškodňuje - viz například Německo, Slovensko, Maďarsko, Švédsko, Švýcarsko, Bulharsko, Slovinsko, Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Litva.

Další důležitou věcí, o které je třeba se zmínit, je mylná představa některých osob, že člověk není považován za břemeno. Toto již delší dobu neplatí díky zmíněnému nařízení vlády, které v ustanovení § 28 jasně říká: „Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene.“

To tedy jinak znamená, že i zde platí § 29 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., který říká, že přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného mužem při občasném zvedání a přenášení (zvedání a přenášení břemene nepřesahuje souhrnně 30 minut v průměrné osmihodinové směně) je 50 kg, při častém zvedání a přenášení (přesahuje souhrnně 30 minut v průměrně osmihodinové směně) 30 kg. V případě žen je tento limit při občasném zvedání 20 kg, při častém zvedání 15 kg. Průměrný hygienický limit pro celosměnovou kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen v průměrně osmihodinové směně mužem je 10 000 kg, ženou 6 500 kg.

Pokud tedy dochází k situaci, že uvedený hygienický limit je překročen, je nutné, aby zaměstnavatel přijal příslušná opatření v podobě nahrazení fyzické zátěže technickým zařízením nebo navýšením počtu osob manipulujících s pacientem včetně dalšího příslušenství. Není-li toto možné, musí zaměstnavatel na základě míry výskytu rizikového faktoru pracovních podmínek provést zařazení práce do kategorie třetí, a tím i změnit lhůtu a zaměření pracovnělékařských prohlídek, a nastavit systém bezpečnostních přestávek podle § 30 odst. 3 nařízení vlády. Celou problematiku nelze podceňovat. Mám vlastní zkušenost, kdy manipulace s pacientem s hmotností nad 100 kg dvěma osobami způsobila vážné poškození zdraví zaměstnance s trvalými následky.