Pravidelné zvedání těžkých břemen v 11 hodinové směně

V průběhu pracovní doby, která činí 11 hodin, nasazuje pracovnice cívky se skelným vláknem o váze 9 kg na trny, které jsou ve výšce 0,3 - 2,2 m. Průměrně jich nasadí 800 ks. Není to na ženu moc?

Odpověď na Vaši otázku může dát pouze odborník na hygienu práce. Doporučuji proto dotyčné, aby se obrátila na místně příslušnou hygienickou stanici (bývalou okresní hygienickou stanici, dnes příslušné pracoviště krajské hygienické stanice) a požádala je, aby provedli u zaměstnavatele měření. 

Podmínky ochrany zdraví při práci s fyzickou zátěží jsou upraveny v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Podle tohoto nařízení vlády platí, že celková fyzická zátěž se posuzuje z hlediska energetické náročnosti práce pomocí hodnot energetického výdeje vyjádřených v netto hodnotách a pomocí hodnot srdeční frekvence. Hygienickými limity celkové fyzické zátěže se rozumí hodnoty energetického výdeje směnové průměrné, směnové přípustné, minutové přípustné, průměrné roční a dále přípustné hodnoty srdeční frekvence přepočtené na průměrnou osmihodinovou směnu. Za průměrnou osmihodinovou směnu se pokládá směna vypočtená jako časově vážený průměr z naměřených hodnot jednotlivých pracovních operací, vykonávaných v měnících se časových pracovních expozicích, jimiž jsou týdenní expozice rozdělené jinak než na 5 osmihodinových směn, menší počet směn než 5 za pracovní týden, proměnlivý počet hodin za pracovní týden nebo proměnlivý druh pracovních operací.

Průměrné a přípustné hygienické limity pro hodnoty energetického výdeje při práci s celkovou fyzickou zátěží podle odstavce 2 jsou upraveny odděleně podle pohlaví a věku v příloze č. 5 k tomuto nařízení, části A, tabulkách č. 1 až 3. Přípustné hygienické limity pro hodnotu srdeční frekvence při práci s celkovou fyzickou zátěží jsou upraveny v příloze č. 5 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 4. Pro mladistvé se přípustné hodnoty srdeční frekvence při práci nestanoví.

Jde-li o práci ve směnách delších než osmihodinových, odpovídá hodnota navýšení v procentech skutečné době výkonu práce; u směny dvanáctihodinové a delší nesmí být průměrné směnové hodnoty energetického výdeje navýšeny o více než 20 %. Pro ženu je přípustný směnový výdej 5,4 MJ. Pro měření svalových sil je přesnější měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem. Tato metoda vychází  z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil s odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotou svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (%Fmax).

Metoda integrované elektromyografie je nejpřesnější a při ní je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin. Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti. Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus. Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur.

Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle
a) velikosti svalové síly,
b) doby, po kterou daná síla působí v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace,
c) pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru,
d) střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin,
e) střídání pracovních operací v průběhu pracovní doby event.v jednotlivých měsících během roku.
f) četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, pracovní doby.

To ale je věc, kterou musí posoudit výhradně odborník, proto doporučuji, jak shora uvedeno.