Pracovala u nás 68 dní a máme platit za nemoc z povolání

Naší bývalé zaměstnankyni byla uznána nemoc z povolání. Jednalo se o syndrom karpálního tunelu. Zaměstnankyně však u nás pracovala jen velmi krátkou dobu (celkově odpracovala pouze 68 dnů) a následně byl i z důvodu nemoci ukončen pracovní poměr uplynutím sjednané doby určité.  Jelikož pracovala ve společnosti velmi krátkou dobu, tak absolvovala pouze proces zapracování, kde zaměstnanec dosahuje cca 60 % standardně požadovaného výkonu na daném pracovišti. Ke zjištění nemoci z povolání došlo po 4 měsících od ukončení pracovního poměru (dotyčná byla dlouhodobě nemocná i po ukončení pracovního poměru) a k uznání nemoci až po roce od ukončení pracovního poměru. Jsme v tomto případně povinni odškodnit tuto zaměstnankyni? Pokud ano, v jakém rozsahu a do jaké míry je toto pokryto zákonným pojištěním u Kooperativy a.s.?

Ano, pokud byla dotyčné zaměstnankyni uznána nemoc z povolání nyní, pak jste plně kryti zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání podle ustanovení § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce. Toto ustanovení přes § 365 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. platí i nadále a pojišťovna musí nemoc z povolání odškodnit.

K Vaší druhé otázce, proč jste odpovědni Vy, když dotyčná zaměstnankyně u Vás pracovala pouze krátkou dobu, je třeba uvést, že tak stanoví zákon. Podle ustanovení § 366 odst. 2 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Tato právní fikce byla zavedena již do starého zákoníku práce, protože není prakticky realizovatelné, aby se postižený zaměstnanec dovolával odpovědnosti všech zaměstnavatelů, u nichž pracoval za podmínek, z nichž nemoc z povolání vzniká.

Klinika nemocí z povolání asi při vyšetřování zdravotního stavu dotyčné zaměstnankyně podrobně zjistila, kdy a kde dotyčná pracovala a za jakých podmínek tam pracovala a asi dobře určila, že jste skutečně tím posledním zaměstnavatelem, u kterého pracovala za podmínek, z nichž nemoc z povolání vzniká. Nicméně rozhodnutí kliniky nemocí z povolání je akt správního řízení a vy jste měli právo se proti tomu odvolat. Nevím, jestli dnes již není pozdě.
Dále je třeba uvést, že již ve starém zákoníku práce byl zaveden regresní a repatriační nárok zaměstnavatele, který nemoc z povolání odškodňuje vůči zaměstnavatelům, u kterých postižený pracoval za stejných nebo obdobných podmínek. Dnes se jedná o ustanovení § 384 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého platí, že jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má zaměstnavatel, který škodu uhradil, právo na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek. Toto ustanovení je však dnes neúčinné, protože za zaměstnavatele hradí škodu ze zákona Kooperativa a.s. (resp. Česká pojišťovna a.s.) , kterým do fondu pojištění přispívají všichni zaměstnavatelé. Zaměstnavatel  tedy nemá proti komu uplatňovat právo na náhradu.