Pověření k obsluze technických zařízení

Je možné sepsat, k čemu je nutné pověření k obsluze (myšleno stroje, zařízení, nářadí apod.)?

Jestliže chceme něco řídit, měli bychom si stanovit nějaká pravidla. A ta většinou obsahují odpovědi na otázky: kdo, co, kdy, kde, proč, jak, čím.

Pokusím se co nejstručněji, a tak s notnou dávkou přehánění, přiblížit základy managementu.

Projektový manažer může řídit z Aše výkopové práce ve Znojmě. Nicméně jej zajímají pouze výstupy – spíše jen náklady, aby nepřekročily někým jiným stanovený limit, a výstupy spíše v podobě dne ukončení prací. Zda pracuje deset kopáčů či jeden bagr, to neřeší, vejde-li se to do rozpisu dní, hodin a nákladů. Ale dost možná jde o opravdového projektového manažera, a toho již zajímají i takovéto detaily, plnění úkolů v jednotlivých etapách, materiální i personální nasazení apod. Protože řídí plnění projektu. To je opravdový projektový manažer, projektové řízení pro něj není „black box“. Sleduje plnění dílčích úkolů, nikoli jednotlivé kroky na pracovišti, natož aby je se znalostí věci řídil a odhaloval nedostatky, napříklkad zda má bagrista oprávnění k obsluze bagru. Sleduje, zda byla včas vystavena objednávka externímu dodavateli a stanoveny prvky pro kontrolu kvality, nikoli, zda dodavatel má dostatek kvalitního materiálu, ošetřené výrobní zařízení, znalý personál.

Nicméně, v podnicích bývají zpravidla vedoucí, protože někoho vedou. Takový vedoucí, chce-li něco řídit a vést, měl by znát odborné požadavky stanovené právními či technickými předpisy. A může část svých pravomocí přenést na někoho jiného. Majitel podniku (asi nezná všechny odborné požadavky) tak přenese odpovědnost za vnitřní chod výrobní části na vedoucího výroby (měl by znát odborné požadavky), chod oddělení vývoje a technologie na vedoucího oddělení (měl by znát odborné požadavky), ten může chod technologie přenést na svého zástupce pro technologii (musí znát odborné požadavky). A pak ti, co delegují své pravomoci a dost možná stanovují i spoluodpovědnost, mohou jen „projektově“ dohlížet na plnění stanovených úkolů a nezajímat se, kdo co vlastně konkrétně činí. Ale stanovují cíle, střednědobé plány, sledují plnění úkolů, efektivitu práce, přijímají koncepční opatření apod. Ten nejníže postavený vedoucí si nezájem o konkrétní výkon činností nemůže dovolit. Je zpravidla spoluodpovědný za chod svěřeného úseku a je tak na něm, aby prokázal, jaký systém práce stanovil, jak jej zabezpečil organizačně, materiálově, personálně, zda plnění úkolů a provozu odpovídá všem právním, technickým a podnikovým požadavkům, a jak jej kontroluje a jaká opatření z vyhodnocení kontroly přijal.

Součástí takovýchto organizačních rozhodnutí je i stanovení odpovědnosti za provoz strojů a zařízení. Ta může být vetknuta majitelem vedoucímu výroby, stejně tak jako vedoucím výroby mistrovi. Takto určená osoba pak dohlíží – vykonává kontrolu, garantuje svému vedoucímu, že je zařízení obsluhováno oprávněnou obsluhou, udržováno, kontrolováno, servisováno, revidováno ve stanovených termínech stanovenými osobami, že pracovníci provádí povolené úkony a jsou k tomu odborně i zdravotně způsobilí, že je zařízení trvale a bezpečně provozované a provozuschopné, že jsou nebezpečné prvky pod kontrolou a obsluha je o nich informována a je před nimi dostatečně chráněna. Že v případě, že se jedná o spotřební zařízení vydávané na zápůjčku, vždy je při zápůjčce provedena kontrola úplnosti, neporušenosti a funkčnosti, stejně tak při navrácení, včetně kontroly očištění. Protože, když se pracovníkovi rozpadne za chodu vrtačka v ruce, kdo nese odpovědnost za úraz, kdo co zanedbal? Ne ve smyslu označení „viníka“, ale ve smyslu „kde se stala chyba?“. Co kde změnit, aby se to příště nestalo? Teprve když se zjistí, že došlo ke zcela flagrantnímu porušení „bezchybného“ zavedeného systému práce, pak je možno se zabývat vinou jednotlivých osob, nikoli jejich rolí.

Lze říci, pokud podceníme takovéto drobnosti a označíme je za nepotřebné, zbytečné a naučíme se je zdůvodňovat větami typu: „vždyť je to vidět“, „vždyť se to dělá“, můžeme management zrušit jako nepotřebný.

Za bezpečnost práce a ochranu zdraví na pracovištích zaměstnavatele je odpovědný zaměstnavatel. Z této definice není nutné, aby měl nějaké vedoucí pracovníky, kteří mají odpovědnost za stav bezpečnosti práce a ochranu zdraví jako rovnocennou součást svých pracovních povinností – viz zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 101 odst. 1 a 2. Pak ale celý systém stanovuje zaměstnavatel sám, stejně tak jeho kontrolu a vyhodnocení správnosti, vhodnosti a efektivnosti.