Postup pro hodnocení zdravotních rizik v podniku

Hodnocení zdravotních rizik je poměrně složitý proces, který lze jen obtížně jednoduše popsat. Existuje řada více či méně zdařilých publikací, které popisují postup při kategorizaci prací. Je vždy třeba mít na paměti, že každou práci je třeba posuzovat zásadně individuálně a vyvarovat se doporučení, směřujících k závěrům ohledně míry rizika podle druhu vykonávané práce nebo názvu profese. Je třeba každou práci hodnotit přísně individuálně, protože míra poškození zdraví při práci závisí na mnoha faktorech, které se mohou na různých pracovištích významně lišit, i když se laikovi mohou zdát stejné nebo srovnatelné.

Právní předpisy, které zaměstnavateli danou povinnost ukládají:

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále ZP). Tento zákon stanoví v § 102, že každý zaměstnavatel musí vyhledávat, posuzovat a hodnotit rizika možného ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, která mohou při práci nastat a následně musí pro řízení těchto rizik stanovit opatření. Tato opatření mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví v § 37 kategorizace prací, že každý zaměstnavatel má povinnost předkládat orgánu ochrany veřejného zdraví návrh na zařazení prací do kategorií spolu s údaji klíčovými pro hodnocení zdravotních rizik a opatření přijatá k ochraně jejich zdraví.

Obecně lze říci, že jsou vždy nezbytné následující kroky (jedná se o velmi zjednodušený postup):

1. Důkladné seznámení se všemi aspekty a podmínkami výkonu práce, popis pracovišť a pracovních podmínek.
2. Zhodnocení, které faktory pracovního prostředí se při práci vyskytují. Přehled faktorů včetně kritérií pro zařazení do jednotlivých kategorií je uveden ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli ve znění pozdějších předpisů.
3. Jedním z nejobtížnějších kroků je určení bezpečnosti a odhad míry působení jednotlivých faktorů, které se při určité práci vyskytují. V této fázi je asi největší riziko, že výsledné hodnocení zdravotních rizik povede k chybnému závěru. Proto je třeba velkých zkušeností a značných znalostí hodnotitele o možných vlivech na zdraví, aby se buď nepodcenilo, nebo nepominulo působení některého faktoru anebo se naopak neprováděla zbytečná měření, která mohou být finančně náročná.
4. Faktory, které by mohly dosahovat limitů pro kategorii druhou, je třeba objektivizovat měřením. Měření pro účely kategorizace prací může provádět pouze autorizovaná nebo akreditovaná osoba (laboratoř).
5. Samotné zjištění hodnot úrovně působení jednotlivých faktorů však pro zhodnocení zdravotních rizik nestačí. Je nutné na základě podrobné znalosti výkonu jednotlivých operací a činností, zdravotních účinů jednotlivých škodlivin a především pak doby působení, která se určuje na základě časového snímku, vyhodnotit expozici, včetně nejistot s jakou je stanovena, a charakterizovat riziko (určení pravděpodobností s jakou může dojít k poškození zdraví).
6. Teprve nyní je možné porovnat zjištěné údaje o expozici s limitními hodnotami a určit kategorie jednotlivých faktorů a výslednou kategorii práce (stanovuje se podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru). Přitom je nutné zvažovat i současné působení několika faktorů na lidský organizmus – synergické působení (aditivní účinek).
7. Součástí hodnocení zdravotních rizik by měl být i návrh preventivních opatření k odstranění nebo snížení rizika na přijatelnou úroveň, vč. kontroly účinnosti a informování zaměstnanců (komunikace a vnímání rizika).

Formuláře v oblasti hodnocení zdravotních rizik nejsou definovány,

a proto se v praxi používané formuláře pro návrh na zařazení prací do kategorií od sebe značně liší. Každý formulář však musí obsahovat náležitosti, které jsou upraveny v § 37 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

Jedná se o:

• označení práce
• název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána,
• výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně,
• délku směny – u vícesměnného provozu režim střídání směn,
• návrh kategorie, do které má být práce zařazena,
• počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen,
• opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci.

ZDROJ:
Hlaváč, Pavel. Postup pro hodnocení zdravotních rizik v podniku. Inovace, č. 1, 2006, s. 4.