Pády z výšky nebo do hloubky zaujímají přední místa závažnosti následků pracovních úrazů. Je tedy potřeba, aby pracovníci byli řádně proškoleni. Autor se v článku mimo jiné zamýšlí nad kvalitou poskytovaných školení ohledně prací ve výškách, nad osobou školitele či nastavením správné periody tohoto školení.
Instruktorské kvalifikace
Kvalifikace instruktorů výškových prací jsou pomyslnou nejvyšší příčkou kvalifikačního žebříčku výškových pracovníků. Nikoliv z pohledu společenského hlediska, ale z pohledu znalostí a dovedností. Nezbytným kvalifikačním předpokladem kandidáta na instruktora je předchozí praxe. Nikoliv sportovní lezecká praxe, nikoliv administrativní praxe v prevenci rizik, nikoliv s prodejem osobních ochranných prostředků proti pádu, ale přinejmenším tříletá praxe s vykonáváním prací ve výškách a nad volnou hloubkou. Jedině díky ní získá instruktor dovednosti, které pak může předávat dál, díky ní získá zkušenosti s různými podmínkami na pracovištích, díky nimž dokáže svým studentům kvalifikovaně poradit (například s výběrem míst ukotvení OOP). Díky nim si dokáže získat respekt svých studentů, kteří poznají, že opravdu ví, o čem mluví. A že se nejedná o teoretika, který v životě nepracoval a nyní se snaží ty, kteří se ve výškách pohybují dennodenně, poučovat o tom, jak mají dělat svoji práci.
Požadavky stanovené na instruktora nejsou pouze předchozí lezecká a pracovní praxe. Důležité jsou i jeho lidské kvality a absolvování instruktorského kurzu. Jedná se o komplexní přípravu zahrnující teorii práva, základy pedagogiky, obsah výše uvedených kurzů, instruktorskou nástavbu, intenzivní lezecký a záchranářský výcvik, první pomoc, důkladné probrání legislativy, technických norem, standardů, postupů atp., stejně jako opakovanou demonstraci předvedení přednášek a praktického výcviku.
I instruktorské kvalifikace jsou víceúrovňové. Základní kvalifikací je Asistent instruktora. Ve většině případů se jedná o kvalifikaci tzv. pomocného instruktora, většinou čerstvého absolventa instruktorské přípravy, který zatím nemá dostatečné pedagogické zkušenosti, aby mohl samostatně vést pokročilejší kurzy. Instruktorskou praxi tak získává postupně pod dozorem zkušenějšího instruktora.
Instruktor prací ve výškách a nad volnou hloubkou pak v souladu se standardy samostatně školí základní i specializační kurzy. Je tím, kdo zodpovědně a kvalifikovaně připravuje pracovníky pro bezpečné vykonávání prací ve výškách a nad volnou hloubkou.
Pomyslnou nejvyšší metou je Instruktor trenér – lektor. Jedná se o kvalifikaci, jíž předchází mnohaletá instruktorská praxe, vyškolení desítek kurzů různých úrovní, publikační a osvětová činnost atp. Držitel takovéto kvalifikace je oprávněn školit kurzy všech úrovní, od základních až po instruktorské. V žádném případě se nejedná o čestnou kvalifikaci určenou "důchodcům na dožití". Podmínkou k jejímu udržení je aktivní instruktorská, publikační, metodická a další činnost.
Nezbytné provozní požadavky
A u všeho je nezbytné zejména provedení praktického výcviku. To samé platí i pro opakovací školení. To nemusí být tak obsáhlé, přesto však se u něj nelze spokojit pouze s teorií. Nezbytný je i praktický výcvik a praktická zkouška. Teorie opakovacího školení obsahuje připomenutí stěžejních bodů (zejména z legislativy a BOZP), seznámení s novinkami (v legislativě, technických normách, případně i s novými výrobky na trhu), písemnou zkoušku, avšak přinejmenším polovinu opakovacího školení je nutné věnovat praktickému výcviku. Jeho účelem je oživení zapomenutých úkonů (které jinak nejsou často prováděny, jako např. překonání uzlu), odstranění špatných návyků získaných během předchozí praxe (nesprávný způsob používání OOP, vynechávání pojišťovacích uzlů a dalších tzv. "mazáckých manýrů") a hlavně vyprošťování při mimořádných událostech – záchranu z lana (!!!). Záchranné úkony jsou něco, co drtivá většina pracovníků rychle zapomíná a/nebo nikdy nenacvičuje. Opakovací školení je pak jedinou možností, jak tyto pracovníky donutit nácvik záchrany provést, aby v případě potřeby byli schopni záchranu spolupracovníka provést.
Při školeních musí být použita odpovídající výstroj. Ta musí být funkční, úplná a hlavně odpovídat požadavkům právních a technických norem. Některé profesní asociace tedy stanovují svým členům (zejména pak instruktorům při výcviku) povinnou výstroj, jakou musí každý účastník kurzu (včetně samotného instruktora) během kurzu používat. Nestanovuje užívání konkrétních výrobků, ale požadavky, jaké musí daný prostředek splnit a minimální počet kusů daného prostředku.
Součástí každého praktického výcviku je praktické zaučení používání osobních ochranných prostředků proti pádu z výšky (a seznámení s návody použití). Naštěstí jsou již pryč doby, kdy výrobci striktně trvali na tom, že s prostředky jejich produkce mohou být použity pouze další prostředky z jejich produkce. Nyní je většina výstroje pro práce a záchranu ve výškách v souladu s průvodní dokumentací plně kompatibilní.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.
Komentáře
Mystifikace
Re: Mystifikace
Upozornění soudního znalce