Obec a ohlašovna požárů

Jednou z mnoha povinností obce, které vyplývají z předpisů o požární ochraně je zřídit k zajištění požární ochrany ohlašovnu požárů. Členové správních orgánů obce mnohdy proti takové povinnosti argumentují, že v dnešní době jsou ohlašovny požárů naprostým přežitkem.

Stačí přeci, že každý v rodině má minimálně jeden mobilní telefon a v takovém telefonu jsou důležitá telefonní čísla nastavena.. Asi se také nestane, že by někdo komu hoří dům, běžel přes celou obec na ohlašovnu požárů požár nahlásit. A pokud někdo telefon nemá doma, tak určitě zazvoní u souseda a informaci o důležitých telefonních číslech si najde třeba na úředních tabulích vyvěšovaných obcí. Jak tedy k ohlašovně požárů v obci přistupovat?

Ustanovením § 29 odst. 1 písm. j) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), je obcím stanovena povinnost v oblasti výkonu samostatné působnosti zřídit ohlašovnu požárů a další místa, odkud lze hlásit požár. Ohlašovnu požárů definuje § 1 písm. n) vyhlášky o požární prevenci, kde je uvedeno, že ohlašovna požárů je místo s trvalou obsluhou vybavené potřebnými komunikačními prostředky, které je určeno k přijímání hlášení o vzniku požáru nebo jiné mimořádné události a k vyhlášení požárního poplachu, jakož i k plnění dalších úkolů podle příslušné dokumentace požární ochrany.

Podle § 29 odst. 1 písm. i) zákona o požární ochraně je obec povinna v samostatné působnosti zpracovávat stanovenou dokumentaci požární ochrany. Druhy této dokumentace stanoví nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně, ve znění nařízení vlády č. 498/2002 Sb. (dále jen „NV č. 172/2001 Sb.,“), kde podrobnosti související s ohlašovnou požárů (řád ohlašovny požárů) jsou uvedeny především v § 1 odst. 2 písm. b) a § 13.

Řád ohlašovny požárů upravuje podle § 13 NV č. 172/2001 Sb.

1. způsob přijímání hlášení o vzniku požáru v obci,
2. vyhlášení požárního poplachu místní jednotce požární ochrany a její vyslání na místo události,
3. oznámení požáru na územně příslušné operační a informační středisko,
4. pravidla pro vyhlášení požárního poplachu v obci včetně náhradního opatření pro případ poruchy spojovacích prostředků nebo požárně bezpečnostních zařízení.

Součástí řádu ohlašovny požárů je

1. seznam sil a prostředků jednotek požární ochrany z požárního poplachového plánu kraje,
2. seznam důležitých telefonních čísel, zejména na územně příslušné operační a informační středisko, na jednotky požární ochrany zařazené do prvního stupně požárního poplachu pro obec dle požárního poplachového kraje a na pohotovostní služby.

Řád ohlašovny požárů se pravidelně aktualizuje a udržuje v souladu se skutečným stavem.

Obce podle § 29 odst. 1 písm. o) bod 1. zákona o požární ochraně dále vydávají obecně závaznou vyhláškou požární řád obce. Podrobnosti k požárnímu řádu obce upravuje § 1 odst. 2 písm. b) a zejména § 15 NV č. 172/2001 Sb., kde je v odst. 1 písm. g) uvedeno, že požární řád obsahuje seznam ohlašoven požárů a dalších míst odkud lze ohlásit požár, jejich označení, přičemž ohlašovny požárů jsou označeny tabulkou „Ohlašovna požárů“ a další místa pro hlášení požárů tabulkou „Zde hlaste požár“ nebo symbolem telefonního čísla 150.

Ohlašovny požárů zřizují také právnické osoby a podnikající fyzické osoby na základě schváleného posouzení požárního nebezpečí (§ 6a zákona o požární ochraně) nebo dokumentace zpracované na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti /např. § 6 odst 1 písm. a) zákona o požární ochraně, § 30 vyhlášky o stavební prevenci/. Podrobnosti k řádu ohlašovny požárů uvádí v těchto případech § 35 vyhlášky o požární prevenci. V praxi se osvědčilo na základě písemné dohody využívat ohlašovny požárů právnických osob a podnikajících fyzických osob.

Jak z věcného obsahu právních předpisů vyplývá, nespočívá funkce ohlašovny požárů pouze v přijímání hlášení o vzniku požáru v obci či jeho ohlášení na linku tísňového volání nebo hasičského záchranného sboru. V prvé řadě je důležitý způsob přijímání hlášení o vzniku požáru ale i jiné mimořádné události a způsob oznámení na územně příslušné operační a informační středisko. Zřízení ohlašovny požárů a její trvalé zajištění proškolenou obsluhou je zárukou získávání informací a jejich předávání příslušnému operačnímu a informačnímu středisku v dostatečném rozsahu tak, aby bylo umožněno zahájit a vést zásah v co nejkratší možné době s odpovídajícími prostředky a tím co nejvíce omezit škody případně ztráty
na životech.

Dalšími funkcemi ohlašovny požárů je vyhlášení požárního poplachu místní jednotce požární ochrany, její vyslání na místo události a vyhlášení požárního poplachu v obci. Jedná se o specifické činnosti, které nelze vykonávat bez stanoveného technického a informačního vybavení. Technické vybavení tvoří zvukové výstražné zařízení (siréna), rozhlas, pevné a mobilní telefonické spojení, svolávací zařízení, požárně bezpečnostní zařízení a další spojovací a technické prostředky. Tato zařízení nebo jejich řídící části jsou dislokovány v místě ohlašovny požárů. Co se týče technického vybavení ohlašovny požárů, zejména komunikačních prostředků určených k přijímání hlášení o vzniku požáru nebo jiné mimořádné události (např. k vyhlášení požárního poplachu, k předávání informací s příslušným operačním a informačním střediskem) a požárně bezpečnostních zařízení, musí být udržovány v provozuschopném stavu a v případě jejich poruchy je třeba provést náhradní opatření. Takovou situaci lze předpokládat při výpadku pevných telekomunikačních linek, výpadku nebo přetížení sítí mobilních operátorů, přerušení dodávky elektrické energie apod.

Základem systému fungování ohlašovny požárů je řád ohlašovny požárů, kde důležitými částmi jsou zejména pravidla pro vyhlášení požárního poplachu v obci, seznam sil a prostředků jednotek požární ochrany z požárního poplachového plánu kraje a především seznam důležitých telefonních čísel, případně dalších spojení na příslušné operační a informační středisko, jednotky požární ochrany a pohotovostní služby. Seznam uvedených telefonních čísel není příslušenstvím žádného běžného mobilního telefonu ani dalších obdobných komunikačních prostředků. K činnosti ohlašovny požáru vede obsluha dokumentaci (např. kniha hlášených případů) o příjmu hlášení o požáru nebo jiné mimořádné události a další záznamy. Dokumentace a záznamy obsahují důležité údaje, které lze užít v souvislosti s dalším šetřením, např. při výkonu státního požárního dozoru zjišťováním příčin vzniku požárů. Řád ohlašovny požárů se průběžně pravidelně aktualizuje a udržuje tak, aby odpovídal skutečnému stavu. Při zřízení ohlašovny požárů je třeba brát v úvahu také skutečnost, že na uzemí obce se mohou pohybovat další osoby, které nemají dostatečnou místní orientaci a nejsou vybaveny mobilními komunikačními prostředky.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem není možné, aby ohlašovna požáru byla nahrazena například pouze telefonní mobilitou občanů obce s tím, že informaci o důležitých telefonních číslech obec vyvěsí na místní tabuli a jiných důležitých a známých místech v obci.

Závěrem lze uvést, že orgán vykonávající státní požární dozor je oprávněn při kontrole dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně podle § 31 odst. 1 písm. a) a § 35 písm. a) zákona o požární ochraně, provést kontrolu povinnosti stanovené v § 29 odst. 1 písm. j) zákona o požární ochraně - zřídit ohlašovnu požárů a další místa, odkud lze hlásit požár.