Novodobé formy ohrožení průmyslových podniků

Průmyslové podniky zpracovávají celou řadu dokumentů vycházejících z platné legislativy, a které mají za cíl snížit možné následky havárií. Nově je zpracováván v podnicích spadajících pod gesci zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií také dokument týkající se fyzické ochrany objektů. Světové události posledních let však ukazují na nové formy ohrožení průmyslových podniků, jejich zaměstnanců a jejich okolí.

Hlavní motivy teroristických činů:

• ideologie,
• zisk,
• afekt,
• experiment,
• vandalismus,
• uznání.

Aspekty ovlivňující výběr cíle:

• koncentrace lidí,
• koncentrace nebezpečných látek,
• rozsah škod,
• psychologický efekt.

 
Dějiny lidstva jsou protkány událostmi, které měly za následek smrt mnoha lidí, velké materiální škody a poškození životního prostředí. Postupem času se měnil poměr mezi událostmi, jejichž příčinou byly přírodní jevy a událostmi, které zapříčinil člověk. Až do doby nedávno minulé byly příčinou nechtěné události.

Hlavní cíle terorismu:

• reklamní cíl,
• strategický cíl,
• jednorázový násilný akt.

V posledních několika letech, však dochází ke stále většímu množství mimořádných událostí, které byly způsobeny úmyslně. Významným faktem je, že všechny významné dokumenty a činnosti na poli bezpečnosti, jsou odrazem některé z velkých havárií v minulosti.

Havárie v minulosti
Díky svým následkům jsou nejvíce sledovány havárie spojené s únikem chemického nebo radioaktivního materiálu do půdy, vody nebo ovzduší. Tyto havárie přitahují zájem veřejnosti nejen směrem k výrobě a skladování samotnému, ale také k dopravě nebezpečných materiálů. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná pouze o vyspělé země, není to však pravdou. Důsledky významných havárií často překračují národní hranice. Pro jejich zvládnutí je tedy mezinárodní spolupráce nezbytností.

V rámci EU vedly některé významné havárie k vytvoření povinných nebo dobrovolných opatření. Mezi nejvýznamnější takovéto havárie bezpochyby patří havárie z roku 1976 v městečku Seveso nedaleko Milána. Jako odpověď především na tuto havárii byla v roce 1982 přijata evropská direktiva o rizicích a nebezpečných látkách. Podobně tomu bylo v případě havárie v indickém Bhopálu v roce 1984, požárem v Basileji ve Švýcarsku z roku 1989, výbuchem skladu pyrotechniky v Enschede (2000) a nebo posledním velkým výbuchem v Toulouse z roku 2001.

Toto však byly havárie z oblasti chemické výroby.

Také oblast zpracování a užívání radioaktivních látek má své velké havárie. Jako první velká havárie je udávána havárie v jaderné elektrárně Three Mile Island ve Spojených státech amerických z roku 1979. K těm největším haváriím a možná největší vůbec patří také havárie z roku 1986. Byla to havárie jaderné elektrárny v Černobylu v Sovětském svazu. Důsledkem těchto havárií bylo omezení a v mnoha zemích světa dokonce přerušení využívání jaderné energie v elektrárnách.

Po těchto významných haváriích byly přijaty v rámci EU významné mezinárodní smlouvy. Především "Konvence o pomoci v případě jaderné havárie nebo radiologické nepředvídané události" (Convention on Assistance in the Case of Nuclear Accident or Radiological Emergency), "Konvence o včasném oznámení jaderné havárie" (Convention on Early Notification of Nuclear Accident) a "Konvence o jaderné bezpečnosti" (Convention on Nuclear Safety).

Výše jmenovaná opatření zdánlivě pokrývají všechny významné zdroje ohrožení v průmyslu. Bohužel v roce 1989 došlo k havárii supertankeru Exon Valdez na Aljašce a k úniku ropy do moře, který způsobil rozsáhlé škody na životním prostředí a rozsáhlé ekonomické škody. Tato havárie vedla k obnovení diskuzi o omezování následků průmyslových havárií a k vypracování "Valdezských principů", dobrovolných pravidel pro zodpovědné chování k životnímu prostředí.[3]

Podniky a současnost
Současné podniky ve světle minulých havárií a v souladu s legislativou zpracovávají v rámci přípravy na řešení podobných havárií celou řadu dokumentů. Již před šesti lety nabyl v České republice účinnosti zákon č. 353/1999 Sb. (zákon o prevenci závažných havárií). Tento zákon během let prošel několika změnami (poslední znění tohoto zákona bylo vydáno pod č. 349/2004 Sb.). Přestože došlo k několika změnám, podstata zákona zůstala zachována. Zákon se vztahuje na objekty a zařízení, v nichž se vyskytuje nebezpečná chemická látka v množství překračujícím zákonem stanovené limity. Objekty a zařízení se pak dále dělí na dvě kategorie A a B, podle vyskytujícího se množství nebezpečné chemické látky. K 1. únoru 2005 bylo ve čtrnácti krajích v České republice evidováno 73 podniků zařazených do kategorie A a 81 podniků zařazených do kategorie B. Obě kategorie podniků mají povinnost zpracovávat dokumentaci, která řeší bezpečnost podniku z hlediska preventivních opatření, ale i činnosti po vzniku závažné havárie. Mezi hlavní takovéto dokumenty patří havarijní plány, bezpečnostní programy a bezpečnostní zprávy.

Havarijní plány jsou dokumenty, v nichž jsou uvedeny popisy činností a opatření po vzniku závažné havárie vedoucí ke zmírnění jejich dopadů. Havarijní plány dělíme na vnitřní havarijní plány, které mají působnost v areálu podniku a vnější havarijní plány s působností v zóně havarijního plánování, tedy vně podniku. [1]

Havarijní plány se skládají ze tří základních částí: informativní části, operativní části a plánů konkrétních činností. V informativní části jsou informace o objektech a zařízeních provozovatele, nebezpečných látkách vyskytujících se na území provozovatele, rizicích a osobách, které mají pověření provozovatele realizovat preventivní bezpečnostní opatření a jsou ve spojení s krajským úřadem a jím pověřenými organizacemi. V operativní části jsou rozebrány scénáře možných havárií včetně popisu událostí po jejich vzniku a zajištění havarijní připravenosti informačních, materiálních, lidských a ekonomických zdrojů pro případ vzniku závažné havárie. V poslední kapitole havarijních plánů jsou jednotlivé plány pro daný (konkrétní) stav, plány konkrétních činností.

Mimo havarijní plány zpracovávají tyto podniky plán fyzické ochrany. Plán fyzické ochrany se zpracovává dle vyhlášky č. 373/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o rozsahu bezpečnostních opatření fyzické ochrany objektu nebo zařízení zařazených do skupiny A nebo skupiny B. Plán fyzické ochrany a jeho změny zasílá provozovatel objektu nebo zařízení krajskému úřadu a územně příslušné správě Policie České republiky. Tento plán byl do zákona přidán při jeho novele, jako reakce na teroristické činy.

Novodobé ohrožení

Z pohledu výše popsaných zákonných požadavků a z nich vyplývajících povinností by se mohlo zdát, že dnešní podniky jsou dostatečně připraveny na jakoukoli situaci směřující k ohrožení lidí, majetku a životního prostředí. Jak již bylo v úvodu článku napsáno, v poslední době se však stále častěji setkáváme s haváriemi v průmyslu způsobenými úmyslně. Jednou z příčin jsou úmyslné činy jednotlivců nebo skupin s jasnými cíli způsobit škodu a velký dopad na myšlení lidí. Obecně je tato činnost nazývána terorismem. Podniky spadající pod gesci zákona č. 353/1999 Sb. jsou aspoň částečně připraveny na případný teroristický útok. Ovšem zcela jiná situace je u ostatních podniků. U těch je příprava na teroristický čin dána pouze uvědomělostí managementu. Napsat definici terorismu však není snadné. Podíváte-li se do odborné literatury, najdete celou řadu definicí, které však mají jednotný základ. Někteří autoři nazývají terorismem kriminální čin způsobený jedním pachatelem ve svém okolí. Okolím může být myšleno opět jeden člověk anebo více lidí. Jiná literatura mluví v souvislosti s terorismem o boji mezi náboženstvími, ale v podstatě se zase jedná o to, aby bylo někomu ublíženo.

Stejně tak, jako jsou různorodé motivy teroristických činů, různí se i formy jejich provedení. Tyto formy vychází ze společenské a vědecko technické úrovně útočníků, finančních zdrojů a dostupnosti potřebného materiálu.

Nejpopulárnější formou teroristických útoků, díky výraznému efektu při malých nákladech a nízké technické náročnosti, je žhářství. Za posledních 20 let bylo však ze všech teroristických útoků 70 % pumových. Bomby jsou umísťovány v dopravních prostředcích, v zájmových objektech, poštovní bomby; k aktivaci dochází dálkově, manipulací nebo časově. Do této kategorie lze zařadit také vyhrožování pumovým útokem.

Mezi dalšími formami útoků, které u nás nepatří k nejvíce užívaným, jsou únosy osob a dopravních prostředků. Je k nim potřeba pečlivá příprava a vysoký stupeň koordinace v případě více útočníků. Jako poslední uvádíme útok biologickými, radiologickými nebo chemickými látkami. Tato forma útoku má největší následky, avšak vyžaduje vysokou úroveň vědeckých znalostí, dlouhou přípravu a vysoký stupeň koordinace. Z tohoto důvodu patří tato forma k výjimečným jevům. Díky jejím následkům se jí však musíme zabývat.

Výběr cíle
Předpokládáme, že půjde o průmyslový podnik, který bude využit jako prostředek k dosažení některého z cílů útoku. Obecně je za takovýto cíl považováno vyvolání reakce co nejširší veřejnosti či přesněji upoutání pozornosti. V případě průmyslového podniku se bude s největší pravděpodobností jednat o způsobení co největší škody s co největšími dopady na okolí. Pravděpodobnost resp. účinnost případného teroristického útoku a tím také výběr cíle bude ovlivněn několika důležitými faktory. Mezi ty nejdůležitější patří zejména:

• koncentrace lidí,
• koncentrace nebezpečných chemických látek,
• způsobené škody vzhledem k vynaloženému úsilí,
• psychologický efekt.

Průmyslových objektů, splňujících některý nebo více z těchto faktorů které by se mohly stát terčem teroristických útoků je v naší republice celá řada. Avšak pouze část z těchto podniků, resp. objektů se může, při přípravě na úmyslnou neoprávněnou činnost směřující k vyvolání havárie, opřít o platnou legislativu. Otázkou však zůstává, jak dalece nutí dokumenty tvořené podle těchto zákonů podniky připravovat se na možnost úmyslného útoku. Nejblíže k tomu zcela určitě má plán fyzické ochrany se všemi jeho částmi. I ten však řeší pouze pasivní ochranu objektů. Neřeší likvidaci mimořádné události. Důsledek úmyslného činu totiž bude mít zcela jiné charakteristiky než "běžná" havárie. Bude se lišit v rychlosti vzniku, možnosti předchozí detekce vlivem postupného zhoršování stavu, rozsahem apod. Nehledě na fakt, že tento čin může být způsoben zcela cíleně tak, aby jednoduché řešení zcela vyloučil nebo přinejmenším učinil obtížným. Zde může patřit pravděpodobná snaha zasáhnout řídicí mechanismy místo vlastního zařízení, skladu nebo zásobníku.

V tomto okamžiku se nabízí další úvaha. V případě, že podnik splňuje některé z výše uvedených kritérií "přijatelnosti" pro možný teroristický čin a přitom nespadá do gesce zákona č. 353/1999 Sb., připravuje se systematicky na tuto možnost? Podniky s velkou koncentrací lidí musí splňovat spoustu hygienických, požárních a technických norem. Žádná z nich však není zavázána k přípravě na eventualitu úmyslného činu. I když se některé podniky touto problematikou zabývají, jsou k tomu donuceny buď obchodními partnery, zájmem veřejnosti nebo jinými pohnutkami souvisejícími spíše se zachováním dobrého jména než se snahou o kvalitní přípravu.

Závěr
Závěrem lze konstatovat, že příprava materiálů pro předcházení a řešení možného teroristického útoku je podle stávající legislativy pouze částečná. Přičemž v případě podniků spadajících pod dikci zákona č. 353/1999 Sb. je tato situace výrazně lepší, díky zpracovávanému plánu fyzické ochrany. Je otázkou, zda by v budoucnosti nebylo přínosem pro celou oblast, začlenit některé požadavky týkající se přípravy na úmyslné útoky s cílem vyvolat paniku, ohrožení, finanční ztráty organizaci apod.(ať již jim budeme říkat teroristické nebo ne) do připravovaných právních úprav. Na jedné straně by se tím sice zvýšilo zatížení firem v oblasti, která nepřináší přímý finanční zisk, avšak zároveň by se zvýšila bezpečnost zaměstnanců a okolního obyvatelstva.

ZDROJ:
Smetana, Marek - Kováčová, Dana. Novodobé formy ohrožení průmyslových podniků. In 112 [online]. Praha : MVČR, 2006 [cit. 06-04-2006]. Dostupný z WWW : <http://www.mvcr.cz/casopisy/112/2006/unor/smetana.html>.