Novela zákoníku práce

Je všeobecně známo, že vláda předložila koncem minulého měsíce Parlamentu ČR návrh novely zákoníku práce (ZP), mezi legislativci zvané koncepční novely ZP. Proč koncepční? Protože základní koncepční změnou nové právní úpravy druhého ZP bylo použití metody delegace některých ustanovení občanského zákoníku (OZ) do ZP. Tento princip byl vyjádřen v ustanovení § 4 ZP, podle kterého platilo, že „Občanský zákoník se na pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona použije jen tehdy, jestliže to tento zákon výslovně stanoví.“ Toto ustanovení tedy vymezuje, že vztah ZP a OZ je založen na tzv. principu delegace. ZP vysloveně stanovil, že z OZ používá pouze ustanovení, která si tzv. „vybral“.  Ústavní soud v Nálezu č. 116/2008 Sb. konstatoval, že občanské právo je obecným soukromým právem (jinak řečeno: OZ je obecným soukromoprávním předpisem) subsidiárně platným vůči ostatním soukromoprávním odvětvím (ostatním soukromoprávním předpisům). Předpisy upravující tato odvětví (tyto ostatní soukromoprávní předpisy) mají zásadně přednost, avšak neupravují-li určitou otázku, nastupuje obecná občanskoprávní úprava. To také odpovídá i historickému vývoji soukromého práva, které bylo původně nediferencované; až postupně se od něj začalo oddělovat právo obchodní, pracovní a rodinné. Proto podle názoru Ústavního soudu metoda delegace použitá v § 4 ZP subsidiární uplatnění OZ v pracovněprávních vztazích podstatně omezila, čímž do jisté míry zpřetrhala základní funkční vazby k obecnému soukromému právu, a současně vnesla do pracovněprávních vztahů značnou míru nejistoty. Z těch všech důvodů Ústavní soud  ustanovení § 4 ZP zrušil. Nicméně po zrušení § 4 ZP zůstala v zákoníku práce řada ustanovení opírajících se o delegační princip. Ústavní soud se však zabýval pouze těmi, která byla navržena ke zrušení, ohledně ostatních se nepovažoval za kompetentní, aby je nad rámec návrhu identifikoval a rušil. To pak je věcí zákonodárce, jak s nimi dále naloží a vyřešení tohoto problému by mělo být náplní koncepční novely, která by měla celý Nález Ústavního soudu transponovat do ZP.

Novela, která se má s tímto úkolem vyrovnat, je tedy konečně po více jak dvou letech v Parlamentu. Kromě toho však vláda při předkládání jejího návrhu zdůraznila, že hlavním cílem návrhu je reagovat na Programové prohlášení vlády České republiky ze dne 4. srpna 2010, které vytýčilo úkol navrhnout „úpravy zákoníku práce, které povedou k větší flexibilitě pracovněprávních vztahů a k vyšší motivaci zaměstnavatelů při vytváření nových pracovních míst“.

Nelze samozřejmě probrat všechny změny, které novela přinese. To budeme zajisté probírat na stránkách našeho serveru v průběhu II. pololetí podrobně, ale alespoň to základní.

Základní zásady pracovněprávních vztahů jsou vytýčeny zcela nově v § 1a. Jejich smyslem je stanovit obecné základní zásady pracovněprávních vztahů, na nichž je vybudováno pracovní právo jako součást soukromého práva. V základních zásadách jsou vyjádřena primární pravidla, jimiž se řídí pracovněprávní vztahy za účelem realizace jejich základních cílů spočívajících v organizaci práce zaměstnance a ve vytváření odpovídajících pracovních podmínek, jakož i nezbytné ochrany zaměstnance při práci. 

Definice závislé práce je další novinkou. Smyslem navrhované úpravy je vytýčit obecné základní zásady pracovněprávních vztahů, na nichž je vybudováno pracovní právo jako součást soukromého práva. Tato definice bude mít bezprostřední výkladovou vazbu na definici nelegální práce, která bude obsažena v zákoně o zaměstnanosti.

Délka zkušební doby je nově stanovena na 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru u vedoucího zaměstnance. Důvodem je vyšší míra odpovědnosti těchto zaměstnanců a větší nároky na ně kladené.

Pracovní poměr na dobu určitou doznává také významných změn. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

Výpovědní důvody ze strany zaměstnavatele se rozšiřují o další důvod „poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.”, což znamená pro porušené léčebného režimu.

Poměrně značné změny doznala i kapitola zabývající se pracovní dobou, jejich výčet by byl však nad možnosti tohoto článku.

V části V ZP zabývající se BOZP nedošlo k výrazným změnám. Pouze byla v jednotlivých ustanoveních v duchu koncepce relativní a absolutní neplatnosti jednotlivých právních úkonů zpřesněna kogentní ustanovení a místo formulace „zaměstnavatel přijímá, zaměstnavatel zajistí apod.“ se stanoví „zaměstnavatel je povinen přijmout, zaměstnavatel je povinen zajistit“. V ustanovení § 105 ZP se dosavadní zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu o úrazech (nařízení vlády) zpřesňuje a zpřehledňuje. Nakonec se zpřesňuje i úprava prověrky k zajištění BOZP, tak aby vedle dosavadní dohody s odborovou organizací byl zapotřebí i souhlas zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Nad rámec legislativního procesu byla však novela ZP rozšířena i o novelu zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP. Novelou zákona č. 309/2006 Sb., provedenou zákonem č. 189/2008 Sb., bylo vloženo ustanovení § 10 odst. 2. V něm je stanoveno, že zkouška z odborné způsobilosti se skládá opakovaně každých 5 let.

Uvedená novela nabyla účinnosti dnem 1. července 2008, přičemž  fyzické osoby, které získaly osvědčení z odborné způsobilosti podle ustanovení § 9 zákona č. 309/2006 Sb. a podle ustanovení § 14 až 18 tohoto zákona v období od 1. ledna 2007 do 30. června 2008,  obdržely osvědčení s neomezenou dobou platnosti, zatímco fyzické osoby, které získaly osvědčení ode dne 1. července 2008, obdržely osvědčení  o úspěšném vykonání zkoušky na dobu 5 let. V době od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2008 bylo vydáno cca 1900 osvědčení.

Podle důvodové zprávy, se navrhuje změna s ohledem na zajištění rovného přístupu, kterou má být zabezpečen jednotný postup. Osvědčení o úspěšném vykonání zkoušky z odborné způsobilosti se bude vydávat na dobu 5 let.

V přechodném ustanovení je pak stanoveno, že odborná způsobilost, která byla získána podle zákona č. 309/2006 Sb. před jeho změnou provedenou zákonem č. 189/2008 Sb., bude platit po dobu 2 let, tzn. při přepokládaném nabytí účinnosti navrhovaného zákona, do 31. 12. 2013. Poté, bude-li mít fyzická osoba zájem o zkoušku z odborné způsobilosti, bude třeba, aby složila tuto zkoušku úspěšně znovu.

Podle důvodové zprávy v současné době na trhu působí 35 držitelů akreditací, tak na každého z nich připadá v úvahu vyzkoušet v průběhu dvou let 55 uchazečů o zkoušku. Počet držitelů akreditací a fyzických osob, které se mohou v průběhu dvou let přihlásit ke zkoušce z odborné způsobilosti, odpovídá reálné situaci v oblasti provádění zkoušek podle zákona č. 309/2006 Sb. Vzhledem k tomu, že náklady na jednu zkoušku se pohybují u jednotlivých držitelů akreditací cca mezi 4 000 až 5 000Kč budou činit náklady zaměstnavatelů, popř. samostatně podnikajících fyzických osob cca 7,5 až 9,5 mil. Kč. Náklady na opakovanou zkoušku však zajistí i u těchto odborně způsobilých osob trvalý zájem na získávání nových a udržování stávajících znalostí v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Náklady na státní rozpočet budou zanedbatelné, neboť náklady na zkoušku jsou u držitelů akreditací hrazeny vesměs samotnými uchazeči, tj. odborně způsobilými osobami.