Novela nařízení vlády o ochraně zdraví při práci

Novela nařízení vlády o ochraně zdraví při práci - část druhá

Novela nařízení vlády o ochraně zdraví při práci - část druhá

Úprava definice (kritérií) ochranného nápoje bezprostředně souvisí s úpravami tepelné zátěže na pracovišti. Reaguje na skutečnost, že původně užité kritérium - obsah pevných rozpuštěných látek, který byl uváděn na etiketě jako povinný se na základě změny vyhlášky 275/2004 Sb., vycházející ze směrnice Rady 80/777/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se využívání a prodeje přírodních minerálních vod již uvádět nemusí a tato ani nenabízí možnost jiného společného ukazatele, který by bylo možné pro účely jednoduché informace pro zaměstnavatele, použít. To, že je v zásadě kritériem ochranného nápoje chránícího před účinky tepelné zátěže právě obsah minerálních látek, vychází z principu jeho ochranné funkce, kterou je mimo doplnění tekutin ztracených potem a dýcháním i doplnění o minerální látky, které člověk zejména při vyšší zátěži teplem spojené navíc s vyšší fyzickou zátěží rovněž ztrácí.

Proto v zájmu toho, aby nebyla zbytečně navyšována administrativní zátěž zaměstnavatelů a aby celkově nebyla ztěžována jejich činnost v oblasti BOZP stanoví novela jednotný ukazatel, který nebude nutit zaměstnavatele složitě zjišťovat výsledky rozboru daného nápoje a další údaje, ale naopak jim výběr ochranného nápoje maximálně ulehčí.

Z tohoto důvodu se ochranné nápoje upravují tak, že jde primárně o přírodní minerální vody se střední mineralizací podle vyhlášky č. 423/2001 Sb.,  o zdrojích a lázních, které ovšem neslouží k léčebným účelům, a protože existuje možnost doplnit jiné nápoje o minerální látky, lze i tyto považovat za ochranné, pokud objem minerálních látek bude stejný, jako u přírodní minerální vody. V souvislosti se změnou kritérií upravila novela také podmínky nároku na ochranný nápoj. Ty se stanoví jednotně, a to po splnění překročení hygienického limitu ztráty tekutin, tedy vyšší než 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Liší se však v množství, neboť povinná 70% náhrada je odlišná při ztrátě  1,25 litru, kdy činí cca 0,9 litru ochranného nápoje, od ztráty například 4 litry, kdy náhrada činí 2,8 litru.

Upřesňuje se, že ochranný nápoj definovaný hygienickým limitem nenáleží zaměstnanci, který vykonává práci odpovídající třídě práce I a IIa, když druhy prací v těchto třídách nevyžadují významný energetický výdej, a proto ztráta tekutin tento limit nepřesahuje. Nově se naopak upravuje princip poskytování ochranného nápoje ve vztahu k objemu ztráty tekutin,  zejména však minerálních látek, a to formou buď přímého odečtu ztráty tekutin podle třídy práce a předpokladu překročení teploty ta upravených v tabulce č. 3 nebo ztráty změřené.

Celková fyzická zátěž, lokální svalová zátěž, pracovní polohy a ruční manipulace s břemeny je další oblastí upravenou novelou nařízení vlády. Jmenované faktory jsou sice definovány podle ukazatelů a jsou pro ně stanoveny hygienické limity, avšak tyto původní znění nařízení vlády vázalo na tzv. charakteristickou směnu, což se v případě těchto faktorů jevilo v praxi jako obtížné.

Mimo upřesnění definic ukazatelů celkové fyzické zátěže se nově upravují hygienické limity jako přípustné a průměrné, minutové, směnové a roční stejně tak jak se vymezuje, že tyto limity se stanovují na průměrnou směnu.  Obdobně jako u celkové fyzické zátěže se stanovují přípustné a průměrné hygienické limity na průměrnou směnu včetně možnosti jejich časového navýšení u lokální svalové zátěže. Doplňuje se jednotné ustanovení, které řeší minimální požadavky na ochranu zdraví při práci s celkovou fyzickou a lokální svalovou zátěží.

Upřesňuje se, co se rozumí pracovní polohou, která je ze zdravotního hlediska nevhodná a stanoví se jednotlivé hygienické limity pro definované pracovní polohy jako průměrné. Stejně jako u celkové fyzické zátěže a lokální svalové zátěže se stanoví, za jakých podmínek lze průměrné hygienické limity navýšit. Úprava doplňuje chybějící minimální opatření k ochraně zdraví při práci v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách.

Pro praxi je důležité ustanovení, které výslovně stanoví, že pokud je při trvalé práci zařazené jako riziková podle zákona o ochraně veřejného zdraví nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikového faktoru nebo při trvalé práci musí zaměstnanec povinně osobní ochranný pracovní prostředek používat z jiného důvodu, a tento osobní ochranný pracovní prostředek ztěžuje zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce, musí být během práce zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec odložit osobní ochranný pracovní prostředek.

Z uvedeného vyplývá, že bezpečnostní přestávka má být skutečně umožněna nejen u práce rizikové, ale také u práce, při níž musí zaměstnanec povinně používat osobní ochranný pracovní prostředek, který svou konstrukcí nebo svými vlastnostmi ztěžuje zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a další fyziologické funkce. V obou případech je jednotícím kritériem druh ochranného pracovního prostředku včetně kombinace více ochranných prostředků, které svými vlastnostmi působí negativně na pocitové vnímání zaměstnancem. Na straně druhé existují další ochranné prostředky, které musí zaměstnanec používat po celou dobu výkonu práce, například boty s kovovou špičkou, zástěru apod., avšak jejich používání není spojeno s významným negativním dopadem na pocitové vjemy. Nové znění v zásadě vylučuje individuální uplatnění pro případ pocitu omezení jedním zaměstnancem z kolektivu, v případě, že bude práci vykonávat jediný zaměstnanec a v ostatních případech se stanoví, aby určujícím kritériem ztěžování fyziologické funkce bylo zhodnocení, zda nošení prostředku nebrání jejímu základnímu využívání.

Stanovení frekvence čištění zdrojů osvětlení a frekvence úklidu a malování pracovišť a sanitárních a pomocných zařízení je předmětem nové právní úpravy. Tato problematika byla v původním znění nařízení vlády upravena jen pro čištění zdrojů osvětlení, avšak jen odkazem na české technické normy, úklid a malování nebylo upraveno vůbec. Tato úprava reaguje na fakt, že pouhé vyjádření pravidelnosti podle zákona č. 309/2006 Sb. nesplňuje jeho záměr, a to zajistit, aby na pracovištích a v dalších prostorách byla nejen udržována čistota obecně, ale aby ty zdroje, které mají bezprostřední negativní vliv na úroveň pracovního ovzduší, jako je prach a chemické látky, nebo vliv na požadovanou intenzitu osvětlení, byly včas eliminovány. I když se má za to, že běžný denní úklid je samozřejmostí, stejně tak, jako udržování čistoty stěn a stropů, ukazuje se v praxi, že ne vždy toto platí. K tomu je třeba vzít v úvahu i zdravotní hledisko, a to že při absenci běžného úklidu nelze vyloučit zvýšené riziko výskytu infekčního onemocnění.

Další změny se pak týkají odstranění ustanovení § 43 a přílohy č. 6, které řešily tzv. čisté provozy, kdy se v praxi ukázalo, že tato úprava je již nadbytečná, neboť nezahrnuje všechny možnosti a svým způsobem je také dnes i překonaná, když specifické požadavky na čistotu pracovního ovzduší lze stanovit podle českých technických norem.

Nakonec se v  části sanitárních zařízení zavádí nová úprava v příloze č. 10 týkající se zřízení tzv. hygienické smyčky, kterou by po úpravě nebylo nutné zřizovat vždy, kdy jde o činnost epidemiologický závažnou podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Zde se má na mysli, že kadeřnické nebo  kosmetické služby lze provádět v prostředí, které jsou pro tuto činnost vyčleněny ze soukromých prostor a bylo by nelogické, aby se zde praktikovalo oddělení čistého a špinavého provozu. Obdobně se ponechává na uvážení zaměstnavatele při ochraně výroby nebo výrobku, zda hygienickou smyčku zřídit, či nikoliv. Tato úvaha směřuje k tomu, že při malém počtu zaměstnanců, lze čistotu výroby zajistit i jinak.