Nové normy se vztahem BOZP vydané ve Věstníku ÚNMZ z 7.5.2014

ČSN EN ISO 9606-1 (05 0711) Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 1: Oceli. Tato norma poskytuje soubor technických pravidel pro systematické zkoušky svářečů a umožňuje takové kvalifikace, které jsou jednotné, uznávat nezávisle na druhu výrobku, místě a zkušebním orgánu/zkušební organizaci. Norma platí pro metody tavného svařování, které jsou označovány jako ruční nebo částečně mechanizované. Neplatí pro plně mechanizované a automatizované metody. S účinností od 31.10.2015 se touto normou nahrazuje ČSN EN 287-1 (05 0711) z března 2012, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.

ČSN EN ISO 14732 (05 0730) Svářečský personál – Zkoušky svářečských operátorů a seřizovačů pro mechanizované a automatizované svařování kovových materiálů. Tato norma je určena pro vytvoření základu vzájemného uznání zkušebních organizací při zkouškách způsobilosti svářečských operátorů a seřizovačů svařování v různých oblastech použití. Součástí této mezinárodní normy je Příloha A zabývající se funkčními znalostmi, Příloha B zabývající se technickými znalostmi a Příloha C s návrhem kvalifikačního certifikátu. Touto normou se nahrazuje ČSN EN 1418 (05 0730) z května 1999.

ČSN EN ISO 11064- 4 (83 3586) Ergonomické navrhování řídicích center – Část 4: Uspořádání a rozměry pracovních stanic. Tato část ISO 11064 stanovuje ergonomické požadavky, doporučení a pravidla pro navrhování pracovních stanic v řídicích centrech. Týká se všech druhů řídicích center, včetně těch, která jsou určena pro průmysl, dopravu a dispečerské systémy nebo záchranné služby. Zahrnuje návrh pracovních stanic se zvláštním důrazem na rozvržení a rozměry. Tato norma se týká především pracovních stanic s polohou obsluhy vsedě, ale jsou také pojednány pracovní stanice s vizuálními displeji, jejichž obsluha zaujímá polohy vsedě i vstoje. Touto normou se nahrazuje ČSN EN ISO 11064- 4 (83 3586) z ledna 2005.

V květnu vychází série tří norem, které se věnují ovzduší na pracovišti, konkrétně měření prášivosti sypkých materiálů:

ČSN EN 15051-1 (83 3620) Ovzduší na pracovišti - Měření prášivosti sypkých materiálů - Část 1: Požadavky a výběr zkušebních metod, jejímž vydáním se zrušuje část ČSN EN 15051 (83 3620) z října 2006;
ČSN EN 15051-2 (83 3620) Ovzduší na pracovišti - Měření prášivosti sypkých materiálů - Část 2: Metoda rotačního bubnu, jejímž vydáním se zrušuje část ČSN EN 15051 (83 3620) z října 2006;
ČSN EN 15051-3 (83 3620) Ovzduší na pracovišti - Měření prášivosti sypkých materiálů - Část 3: Metoda kontinuálního sypání, jejímž vydáním spolu s vydáním ČSN EN 15051-1 a ČSN EN 15051-2 se zrušuje ČSN EN 15051 (83 3620) Ovzduší na pracovišti - Měření prášivosti sypkých materiálů - Požadavky a referenční zkušební metody z října 2006.

ČSN EN ISO 13137 (83 3637) Ovzduší na pracovišti – Čerpadla pro osobní odběr vzorků chemických látek a biologických činitelů – Požadavky a zkušební metody. Tato mezinárodní norma má umožnit výrobcům i uživatelům čerpadel pro osobní odběr vzorků přijmout konzistentní přístup a poskytnout rámec pro hodnocení provozních kritérií. Výrobci by měli odpovídat především za to, že čerpadla budou splňovat požadavky uvedené v této mezinárodní normě, a to včetně vlivů prostředí, které mohou ovlivňovat jejich funkci. Tato mezinárodní norma platí pro čerpadla poháněná akumulátorem se jmenovitým objemovým průtokem nad 10 ml min–1 určená pro odběr plynů, par, prachu, kouře, mlhy a vláken. Norma je v první řadě určena pro čerpadla s řízeným průtokem. Touto normou se nahrazuje ČSN EN 1232 (83 3627) ze srpna 1998 a ČSN EN 12919 (83 3628) z července 2000.