Několik postřehů k obsahu místních provozních řádů kotelen

Místní provozní řád plynového zařízení (nízkotlakých plynových kotelen) zpracovává provozovatel do jednoho měsíce od zahájení trvalého provozu plynového zařízení.

Místním provozním řádem se stanoví i potřebný počet pracovníků obsluhy (topičů), nezbytný k bezpečné a spolehlivé obsluze, způsobu obsluhy, a to na základě projektové dokumentace ve skutečném provedení. Při hodnocení rizik je nutno aktualizovat místní provozní řád (dále jen MPŘ) nejméně 1 x ročně.

Při zpracování MPŘ se vychází z dodavatelské a projektové dokumentace, návodů výrobce, technické a provozní dokumentace aktualizované dle skutečného provedení, platných norem (například ČSN 070703 čl.13.3 a ČSN 386405 čl. 18) , směrnic, pokynů apod.

Tolik předpisy a teorie. V praxi není výjimkou, že součástí dodavatelské dokumentace je již vzor MPŘ, který provozovatel po uvedení kotelny do trvalého provozu neupraví nebo nenechá upravit dle skutečného provedení technologií v kotelně. Potom může dojít k situaci, že není přesně specifikován způsob obsluhy kotelny, není určená osoba pověřená vedením provozního deníku a schází další informace, které vycházejí z provozních zkušeností získaných při provozu obdobných zařízení nebo během zkušebního provozu.

Častým nedostatkem MPŘ kotelen, zejména kotelen III. kategorie, je absence postupů pro obsluhy (topiče) při ověřování funkčnosti jednotlivých zabezpečovacích zařízení a různých detektorů, které mají dle MPŘ provádět ve stanovených lhůtách. Jedná se například o ověřování funkčnosti detektorů úniku plynu (metanu) nebo stacionárních detektorů oxidu uhelnatého v ovzduší v prostorách kotelen. Mnoho autorů MPŘ buď žádný postup neuvede, například podle návodu výrobce, nebo dokonce jako postup ověření funkčnosti detektoru na únik metanu doporučují přiložit přímo k detektoru nezapálený zapalovač s propanovou náplní, přestože tento postup výrobci detektorů zakazují. Tímto postupem je detektor trvale poškozen, buď přestane fungovat nebo zkresluje měřené množství metanu v ovzduší.

Dále se v MPŘ vyskytují požadavky na obsluhu (topiče), které v žádném případě nemůže topič provádět vzhledem ke své odborné způsobilosti. Jako příklad cituji z jednoho MPŘ, kde jsou topičům uloženy povinnosti jako například kontroly funkčnosti pojistky plamene (tato povinnost byla zrušena vydáním změny Z1 ČSN 070703 z roku 2006), kontrola funkčnosti manostatu tlaku plynu nebo kontrola funkčnosti havarijního termostatu na kotli. Tyto kontroly musí provádět pouze servisní pracovník s potřebnou kvalifikací a autorizací.

Nejčastějším nedostatkem v MPŘ je absence části o  „měření a regulaci“ (dále jen MaR), včetně dokumentace MaR. Zvláště v kotelnách se starším datem uvedení do provozu není z MPŘ zřejmý systém signalizace a deblokace poruchových stavů, tato část úkonů není v MPŘ popsána. Například schází postup, jak má obsluha v předepsaných intervalech ověřovat funkčnost bezpečnostního vypnutí přívodu elektrického proudu do automatiky hořáku, lidově řečeno stop tlačítka umístěného v kotelně nebo před kotelnou. Vzhledem k tomu, že při vypnutí proudu se také současně uzavírá samočinný uzávěr plynu do kotelny, nebývá ani popsán postup kontroly, zda je uzávěr funkční a hlavně schází postup, jakým způsobem a jakým ovladačem uvede obsluha zpět kotelnu do provozního stavu.

Dokonce v některých případech nejsou ovládací prvky umístěny na přístupném místě pro obsluhu (například na dvířkách el. rozvodnice), ale uvnitř rozvodnice, kde hrozí riziko nebezpečí úrazu - dotyku živých částí pod napětím. Vzhledem k tomu, že většina pracovníků obsluhujících kotelnu nesplňuje odbornou způsobilost pro práci na elektrickém zařízení (minimálně § 6 vyhl. č. 50/1978 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a ani tato způsobilost není u topičů vyžadována, nemá přístup do rozvodnice s živými částmi a proto nesmí provádět potřebné manipulace (například obnovit napětí na napěťové cívce relé nebo dokonce k sepnutí relé nebo stykače použít „klemu“) a přesto tyto manipulace provádí s vědomím, nebo bez vědomí porušování předpisů.

Výše uvedené postřehy vycházejí z dlouholeté praxe revizního technika PZ a EZ i bývalého inspektora oblastního inspektorátu práce. Bohužel při čtení některých MPŘ během kontrol, revizí nebo při školení topičů se zdá, že MPŘ psal a potom si možná přečetl jako první jeho autor (pokud ho jenom nezkopíroval) a jako druhý a poslední revizní technik nebo inspektor při kontrole. Mnohdy se stává, že ani vedoucí pracovníci ani obsluha kotelny neví,  že něco jako MPŘ kotelny vůbec existuje. Ale pozitivní je, že jde pouze o výjimky.