Nebezpečné látky v elektrozařízeních a v elektroodpadu

Směrnice k elektrozařízením a elektroodpadům 2002/95/ES RoHS požaduje, aby výrobky až na povolené výjimky neobsahovaly olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm, polychlorované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE). Při rozhodování o nebezpečnosti elektroodpadu však musíme brát v úvahu i jiné zdroje informací.

Společnost The Movement of Controlled Waste NEPM vydala seznam odpadů a jejich toků, specifické složení a toxikologické charakteristiky. Na základě tohoto seznamu lze rozhodnout, zda příslušný odpad patří mezi nebezpečný. Toto pojetí je podobné s definicí nebezpečného odpadu podle Basilejské úmluvy. Ze seznamu je zřejmé, že elektrošrot je kontrolovaným odpadem, jestliže jsou v něm obsaženy složky s toxickými vlastnostmi nebo jsou schopny uvolnit jiné složky, které takové vlastnosti mají (po TCLP testu vyluhovatelnosti). Vedle inkoustů a barev, polybromovaných bifenylů se jedná o antimon, arzen, berylium, kadmium, olovo, rtuť a selen.

K elektroodpadu, který vyžaduje zvýšenou pozornost vzhledem k obsaženým toxickým složkám patří:

• kondenzátory s obsahem PCB
• baterie (rtuťové, lithiové, olověné, nikl-kadmiové)
• desky s tištěnými spoji, vybavené součástkami s obsahem škodlivých látek
• odpad z obrazovek a další olovnatá skla
• fyzikálně inertní skla podobná obrazovkám
• výbojky, fluorescenční elektronky, zářivky a žárovky s obsahem rtuti ve formě odpadního skla a střepů nebo fyzikálně inertní formě
• součástky obsahující rtuť (rtuťové spínače)
• elektrická a elektronická zařízení a součástky s ekologicky významným množstvím škodlivých látek  (paměťová topná tělesa s obsahem azbestu, chladiče oleje, chladící a klimatizační zařízení a nebo chladící systémy s následujícími toxickými látkami: chlór fluor-uhlovodíky, fluorované uhlovodíky, směsi propan-butan, amoniak aj.)
• karbonizované kabely, elektrický a elektronický šrot určený pro drcení (včetně drcených desek tištěných spojů), popílky s obsahem ušlechtilých kovů pocházejících ze spalování desek tištěných spojů.

Všimněme si dopadů nevhodného nakládání s některými látkami na životní prostředí:

• Bromované samozhášecí přísady se mohou rozpouštět ve výluzích a spolu s průsaky pronikat do okolního prostředí, kde mají biokumulativní funkci a jsou stálé. Téměř všechny tyto přísady obsahující brom a chlór jsou schopny přesunu a v určitém rozsahu rovněž těkají. Byly prokázány v prachu a pracovním ovzduší při zpracování těchto plastů.
• Oxid antimonitý (běžně užívaný s halogenovými samozhášecími přísadami) se při zahřátí rozkládá a produkuje toxické výpary antimonu a rovněž v této formě může za určitých podmínek reagovat s vodíkem za vzniku jedovatého plynu – stibanu. Stiban působí na plíce, oči, kůži a celý dýchací trakt, pravděpodobně je karcinogenní a má negativní vliv na reprodukci organismů.
• Ukládání počítačů včetně periferního vybavení na skládku představuje významné ohrožení životního prostředí a lidského zdraví, zejména vzhledem k schopnosti některých látek přecházet do výluhu a následně do půdy a podzemních vod. Jedná se např. o oxid olovnatý v pájce obrazovek, fluorescenční přísady na bázi kadmia a zbytková tiskařská barva z tonerů tiskáren. Vzniklé výluhy mohou být silně kyselé a mohou tak rozpouštět materiály, které by jinak zůstaly v původním stavu – olovnaté ionty z rozbitého skla obrazovek nebo tetrabromobisofenol – A.
• Dokumentace týkající se ohrožení životního prostředí a zdraví ve spojitosti s odpadem z PC včetně periferií často zvažuje jako možnost zpracování spálení ve spalovnách. Spalování elektroodpadu z PC se v budoucnu jeví jako vhodná alternativa zpracování. Spálení za vysokých teplot se může uplatnit jako metoda získávání určitých podílů z PC odpadu.  Vysokoteplotní procesy, např. tavení, mohou vést k uvolnění oxidu berylnatého, kademnatého nebo olovnatého a par olova. Při zpracování plastů může být uvolněn brom (z tetrabromobisofenolu – A, přísad proti hoření a desek tištěných spojů) a chlór (z PVC plastů), které přecházejí na chlorované a bromované dibenzodioxiny a furany.

Z hlediska toxikologie je dýchací ústrojí nejdůležitější cesta vstupu, kterým se plyny, páre, aerosol nebo prachové částice dostávají do organismu.

Základní pojmy v oblasti elektroodpadu

Pro účely zákona se rozumí:

elektrickým nebo elektronickým zařízením (dále jen elektrozařízení) – zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli nebo zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole, které náleží do některé ze skupin uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu, a které je určeno pro použití při napětí nepřesahujícím  1000 V pro střídavý proud a 1500 V pro stejnosměrný proud, s výjimkou zařízení určených výlučně pro účely obrany státu,

elektroodpadem – elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponentů, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku jsou součástí zařízení,

opětovným použitím – použití zpětně odebraného elektrozařízení nebo elektrozařízení, které se stalo odpadem, nebo komponentů takového elektrozařízení bez jejich dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny,

zpracováním elektroodpadu – jakákoli operace prováděná po převzetí elektroodpadu za účelem jeho dekontaminace, demontáže, drcení, využití nebo přípravy na odstranění nebo jakákoli jiná činnost provedená s cílem využití nebo odstranění elektroodpadu,

výrobcem – fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku:

1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. prodává pod vlastní značkou zařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení jméno nebo firma osoby podle bodu 1, nebo
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky, nebo tato zařízení uvádí v České republice na trh,

elektrozařízením pocházejícím z domácnostní – použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání,

zpětným odběrem elektrozařízení – odebírání použitých elektrozařízení pocházejících z domácnostní od spotřebitelů bez nároku na úplatu na místě k tomu výrobcem určeném,

odděleným sběrem elektroodpadu – odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů na místě k tomu výrobcem určeném.

ZDROJ:
Ministerstvo životního prostředí ČR. Nebezpečné látky v elektrozařízeních a v elektroodpadu. Inovace, č. 2, 2005, s. 24 – 25.