Názory příslušníků HZS ČR na posttraumatickou intervenční péči

Vlivem změny poměru a závažnosti zásahů se mění nároky na psychickou odolnost hasičů. Mimo jiné, i pro lepší vyrovnání se s psychicky náročnými zásahy, byla v roce 2002 u HZS ČR zřízena psychologická služba. Součástí této služby je posttraumatická intervenční péče.

Názory hasičů na tuto péči byly zaznamenávány v dotazníku, který je součástí bakalářské práce nstržm. Lukáše Malíka z HZS Jihočeského kraje.

Šetření se účastnilo 108 zasahujících hasičů ze tří územních odborů HZS Jihočeského kraje a přineslo řadu zajímavých zjištění. Například 74 % dotazovaných si myslí, že zážitky ze zásahů mohou negativně působit na psychiku hasiče. Celých 44 % respondentů zastává názor, že nahromadění traumatizujících zážitků může způsobit až neschopnost hasiče vykonávat svou funkci a 52 % dotazovaných je toho názoru, že hasič je oproti ostatním lidem více odolný vůči psychické zátěži. Na otázku, zda posttraumatická péče pomáhá zasahujícím hasičům, odpovědělo 57 % respondentů kladně a 7 % záporně.

Významné je, že 15 % respondentů neví, co si představit pod pojmem posttraumatická intervenční péče. Je přitom málo pravděpodobné, že by se jednalo o hasiče, kteří v tomto směru nebyli proškoleni. Mezi těmito hasiči byli totiž i dva velitelé, kteří se podle své výpovědi nesetkali s termínem posttraumatická intervenční péče a nevědí, jaká je její činnost. Přitom právě velitelé by o této službě měli mít veškeré informace a měli by vědět, jak a proč funguje, neboť jsou to oni, kdo má právo povolat psychologa k zásahu, aby tam poskytl psychologickou pomoc zasahujícím hasičům a ostatním potřebným.

Součástí systému posttraumatické intervenční péče je anonymní telefonní linka pomoci v krizi. Je dobré, že 80 % respondentů o této lince ví, špatné je však to, že 44 % jich neví, jak tuto linku kontaktovat.

Při zjišťování, zda hasiči pociťují při zásahu stresové reakce, se celkem 34 % respondentů vyjádřilo souhlasně a 63 % nesouhlasně. Stejný poměr kladných a záporných odpovědí byl na otázku , zda se hasičům vybavují kritické situace, které prožily u zásahu. Vysoké procento respondentů (64 %) je přesvědčeno, že má svou vlastní metodu, jak nepříjemné vzpomínky utlumit. Zajímavým zjištěním zde však není vysoké procento hasičů, kteří z tohoto dotazníku vypadají sebejistě, ale oněch 34 %, kteří během zásahu pociťují příznaky stresové reakce, po zásahu se jim vybavují kritické situace, které při něm prožili  a nemají vlastní metodu, jak tyto nepříjemné vzpomínky utlumit. Je možné tyto hasiče považovat za méněcenné pro to, co prožívají? Nebo je právě toto jejich výhoda oproti ostatním hasičům, kteří se pro svou sebejistotu nedokáží tolik otevřít vůči ostatním kolegům a obětem u zásahu? Jsou právě tito hasiči potenciální „zákazníci“ hasičského psychologa? Nebo proto, že si uvědomují, že se s nimi něco děje, se dokáží se svým prožíváním více vyrovnávat a při případně vzniklém problému jsou schopnější ho účinně řešit?  Tyto otázky jsou samozřejmě diskutabilní. Jisté však je, že oněch 34 % hasičů, kteří nemají svou vlastní metodu jak utlumit nepříjemné vzpomínky, je dobrou motivací k zamyšlení právě pro hasičského psychologa nad tím, jak tyto hasiče oslovit  nabídnout jim pomoc.

Co se týká osobní návštěvy hasiče u psychologa HZS ČR, panují zde jisté obavy. Rovných 36 % hasičů odpovědělo, že by za psychologem sami nešli. Dále se pak 20 % hasičů bojí, že by je návštěva u psychologa mohla nějak služebně poškodit. Proč tomu tak je? Co stojí za těmito obavami? Jisté vysvětlení se nachází již v samotném postavení psychologa HZS ČR. Má totiž ve své profesi dvě zcela protichůdné funkce, které však vycházejí z jeho pracovní náplně a požadavků, jež jsou na jeho funkci kladeny. První a základní funkcí je poskytování psychologické podpory hasičům. Jinak řečeno, má tu být pro hasiče. Na druhé straně je součástí práce psychologa příprava podkladů pro personální práci, což zahrnuje mimo jiné i psychologická vyšetření. Tato dvojrole je zajisté důležitým závažím na pomyslných miskách váhy, která v hasičích rozhoduje, zda k hasičskému psychologovi jít nebo nejít.

Ze všech hasičů, kteří vyplňovali dotazník, byla deseti poskytnuta posttraumatická intervenční péče. Pět z nich bylo s touto péčí spokojených a sedm by ji doporučilo svým kolegům.

na nabídku setkání hasičů po zásahu s psychologem, kde by byl zásah konzultován z psychologického pohledu, se  23 % hasičů vyslovilo vyloženě proti tomuto setkání a 32 % by si ho spíše nepřálo. Naproti tomu by toto setkání uvítalo 28 % respondentů.

Součástí šetření byl také dotaz na poskytování první psychologické pomoci obětem u zásahu. Přestože valná většina dotazovaných ví, jak poskytovat první psychologickou pomoc, 63 % respondentů by uvítalo školení první psychologické pomoci, což může být dobrým poznatkem pro psychologa HZS ČR  a může to prospět nejen ke zkvalitnění zásahů a přístupu hasičů k obětem, ale i k navázání lepšího vztahu mezi hasiči a psychologem HZS ČR.

Co v dotazníku nebylo

Přestože je dotazník obsáhlý a při jeho sestavování byl kladen důraz na zahrnutí co nejširší oblasti, jsou věci, které do dotazníku zachytit nejdou. Mezi ně patří osobní zkušenost ze setkávání a rozhovorů s hasiči, kteří dotazník vyplňovali. Reakcí bylo mnoho, a to v celém spektru přístupů. Od kladných až po zamítavé. Za zmínku stojí, že všichni dotazovaní se nezávisle na sobě shodli na tom, že největším stresorem v jejich zaměstnání nejsou zásahy samotné, jak se jistě mnozí lidé domnívají, ale je to kupodivu zázemí, které mají v práci. Na to , že přijedou k dopravní nehodě a jsou tam zranění a mrtví lidé, jsou hasiči zvyklí a prakticky každý hasič na otázku „jak tuto situaci u zásahu zvládá“ odpoví, že na to nemyslí. Že si udělá svou práci a jede zpět na základnu. Něco jiného je to však na základně, kde tráví většinu svého pracovního času a je zapojený do činnosti, která tam probíhá. Jistý stres se zásahem mají hasiči přece jen spojený, a to stres z toho, jestli bude dobře fungovat spojení mezi vozidlem a ústřednou a jestli spojař, který je právě na ústředně, dobře navede pomocí vysílačky auto až na místo zásahu.

ZDROJ:
Malík, Lukáš. Názory příslušníků HZS ČR na posttraumatickou intervenční péči. 112, č. 6, 2007, s. 13.