Nástin cesty k (trvale) udržitelnému rozvoji přes (sociální) společenskou odpovědnost – úvod do problematiky

Myslíte že je vůbec nutné se v „našich končinách“ (zeměpisných i kulturních) zabývat podobnými pojmy, jako je společenská (sociální) odpovědnost ? Přiznám se, že jsem si mnohokrát sám, v pýše nad kulturností národa jehož jsem součástí, odpověděl, že ne. Že tyto hlásané zásady (dle SA 8000):

• žádná dětská práce
• žádná nucená práce
• zdraví a bezpečnost
• svoboda sdružování
• zamezení diskriminace
• omezení disciplinárních praktik
• odměňování splňující základní potřeby
• řídící systém pro neustálé zlepšování

jsou pro nás přeci úplně samozřejmé, že snad mohou být metou nebo spíše metlou pro rozvojové země či země s jinou tradicí (např. s dlouhodobou tradicí dětské práce – Indie, Mexiko, země Afriky – potlačování práv žen – dtto a navíc všechny země s muslimským náboženstvím přerůstajícím do státního zřízení – včetně „osvobozeného“ Iráku a Afganistanu).
 
Vyvedl jsem se sám z omylu loňské léto, když jsem byl svědkem přebudování pracovišť a kanceláří v jedné nejmenované firmě. Podílela se na tom i spousta dodavatelů a ve spoustě firmiček se objevily prázdninově využívané dětí vlastní či z přízně. Bylo možno vidět, jak dvanáctiletý či čtrnáctiletý klučina táhne se svým tátou či strýcem „podnikatelem“ roli podlahové krytiny nebo s ním tahá těžké kusy nábytku. Dětská práce jako z partesu. Nikdo jí zatím nebránil, ale pokud bychom jako firma byli blízko certifikaci dle standardu SA 8000, musela by to být již recepční či vrátná, která by již na vstupu upozornila, že nikdo z těch, kteří chtějí pracovat pro firmu ŽS Brno, a.s. nesmí zneužívat dětské práce.

Diskriminaci – např. potlačování práv žen, či jejich nerovnoprávné postaveni bych si dovolil demonstrovat na naší politické scéně. Jak by náš stát, naše vláda a instituce, pokud by se tvářily, že ctí zásady výše uvedeného standardu (SA 8000) vysvětlily, že ač náš stát má převahu ženského obyvatelstva (tak jako většina zemí), ve vládě je jenom jedna žena a i ta je na odchodu, zastoupení žen v senátě či parlamentu je sice větší, ale také není paritní (ve světě to není o moc lepší,
protože pokud si pamatuji, je v celém světě jenom 6 prezidentek a 5 premiérek). No a zkusme projít i nižší instituce, vyjma školství o které muži již ztratili zájem. Nebojte se, nejsem feminista, jen jsem chtěl ukázat na další problematiku, kterou oblast společenské odpovědnosti řeší. Sami zamyslete i nad příklady z okolí do oblasti diskriminace – rasy, sexuální orientace, tělesného handicapu, či národnostního původu.

Svoboda sdružování - kolikrát jsme v poslední době četli v tisku o nadnárodních obchodních řetězcích, ale i o menších, ryze českých firmách, že nechtějí na své půdě odbory. No a jak jsme byli překvapeni, když byly popisovány metody, jak je (dnes, v 21. století) z firmy vytěsňují.

Cítíme snad všichni, že jsou to místa s velkým potenciálem pro zlepšení. Firmy, které se k společenské odpovědnosti (dobrovolně) přihlásí budou (optimistický předpoklad) tvořit postupně se zvětšující ostrůvky a snad později
i kontinent pozitivní deviace.

Pokud tedy prosadíme v praxi (dobrovolnou) snahu firem, chovat se lépe k lidem i okolnímu prostředí, může být koncept společenské odpovědnosti nástrojem, který zajistí organizaci nejen „dobré jméno“ a možnost spojovat její značku s pozitivními představami v této oblasti, ale také ji umožní ovlivňovat vztahy s okolím, se zaměstnanci i se státní, obecní či místní samosprávou. Firmy se tedy nebudou orientovat jen na maximalizaci zisku (ekonomické ukazatele), ale i na společenské aspekty svého podnikání na základě vlastního či přejatého etického kodexu. I toto se může stát významným prvkem ve firemní strategii a to i z pohledu dosahování úspěchu na přesycených mezinárodních trzích.

Nic by nepomohlo, kdyby si vzaly něco do hlavy jen rozvojové země a neposvětila  to svou přízní a podporou G 8. Stejně tak by nijak nepomohlo vykřikování feministek či ekologických aktivistů, kdyby se ke správné praxi nepřihlásily samy (dobrovolně) význačné firmy, které tvoří kostru našeho zaměstnaneckého, daňového a sociálního systému, na kterém je rozkročený stát se svým řídícím, ale i politickým zázemím. Zde bych chtěl jenom připomenout politiky někdy opomíjenou pravdu – politici se mění, firmy které je (ale i stát ve kterém politiku provozují) živí, zůstávají a bez nich by nebylo ani politiků (ani státu) !

Zvýšený zájem o oblast společenské odpovědnosti se dá očekávat po spuštění programu EQUL v rámci Strukturálních fondů EU – který bude zaměřen také na problematiku „rovnosti příležitostí“.

Potěšujícím poznatkem pro nás může být to, že pokud máme vybudován systém řízení v souladu s požadavky ISO 9001 i 14001 a neopomíjíme  požadavky OHSAS 18001 – tj. máme standardizovány nároky na pracovní prostředí, infrastrukturu, řízení dodavatelů, realizaci produktu a vše podrobujeme přezkoumání vedením, jsme velice blízko i k naplnění požadavků standardu SA 8000.

Pokud provádíme pravidelné sebehodnocené dle modelu EFQM tak ještě blíž!

Základní pojmy z oblasti společenské odpovědnosti i udržitelného rozvoje včetně možných standardů pro jejich zavádění a prověřování a vyhodnocování:

• CSR – Corporate Social Responsibility  (oblast zajímavá pro širokou veřejnost) – universální pojem, neformalizované aktivity v oblasti sociální odpovědnosti a životního prostředí. Mr. Pierre Zana z francouzské poradenské organizace HELIX Consultingu v Paříži přednášel o této problematice z pohledu hodnocení CSR dle modelu EFQM na konferenci JAKOST 2005 v Ostravě a během zimního období ve fy. ŽS Brno, a.s. spolupracoval na projektu aplikace využití tohoto hodnocení
  CSR na bázi modelu EFQM s vrcholovým vedením této firmy.
• AA 1000 – AccountAbility (pro zákazníky a partnery) – Certifikovatelný standard pro sociální odpovědnost, etiku a korporační řízení,
• ISO standard – dosud neexistující norma (pro zákazníky a partnery)
• SA 8000 – Sociál Accountibility (pro výrobní či obchodní partnery) – Certifikovatelný standard pro pracovní podmínky v dodavatelských řetězcích, tvůrcem normy je nezisková nevládní organizace Sociál Accountability International (SAI).
• GRI – Global Reporting Iniciative (oblast zajímavá pro širokou veřejnost) – Široce pojatý rámec pro reporting v oblasti udržitelného rozvoje – v ekonomických, environmentálních a sociálních ukazatelích firem.

Tím se dostáváme k dalšímu pojmu - (trvale) udržitelný rozvoj –  což je daleko širší záběr než společenská odpovědnost  - pro firmu (a její prosperitu či holé přežití), ale ještě důležitější je však pro společnost (nejen její vývoj, ale budoucnost).

Definice (trvale) udržitelného rozvoje jsou různé podle šířky záběru a autora. Vybral jsem jednu ze základních definic – ze zprávy Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj (tzv. Zpráva Brundtlandové) z r. 1987, která zní takto:

„Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích, a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.“

Další z definic (možná nám technikům a lidem z výrobní praxe bližší) stručně charakterizuje (trvale) udržitelný rozvoj jako rovnováhu mezi ekonomickou, ekologickou a sociální sférou. Právě stav či stupeň takto charakterizovaného udržitelného rozvoje můžeme sledovat, dokumentovat a prokazovat pomocí GRI.

Zcela mimořádně se shoduji s ekologickými aktivisty, ale zejména s hlubinnými ekology v tom, že pokud by nedošlo k celospolečenské podpoře udržitelného rozvoje, mohly by být změny v ekosystému ale i v celé společnosti, trvalé - nevratné a tak je v zájmu nás všech, aby se i tímto směrem vydávalo čím dál tím víc osvícených firem (a aby i zde se jejich ostrůvky pozitivní deviace nejen zvětšovaly, ale dokázaly se spojit v kontinenty).

Někdy může být v rozporu se zájmy celosvětového udržitelného rozvoje (tj. aby nebyly změny v ekosystému trvalé, nevratné) i postup celého státu, který pro svůj momentální rozvoj a „šťastnou budoucnost“ činí fatální zásahy do celosvětového ekosystému – například Brazílie se svou strategií skokové modernizace sátu ve velkém kácí celosvětovou zásobárnu vody – deštné pralesy, které stejně jako kondenzátor v elektro-systémech působí i jako stabilizátor. Pralesy musí ustoupit dálnicím, těžebním zájmům i farmářskému využití. Naše oči to přímo nevidí, na vlastní kůži to však můžeme pocítit již za pár desítek let a možná to cítíme již nyní (ničivé hurikány, záplavy, ale i sucha).

Přiznám se, že já sám (vzhledem k tomu, co se v současném světě děje – viz. výše prezentovaný a bohužel neosamocený přístup některých států) se již ani nehlásím k možnosti dosažení udržitelného rozvoje, natož potom k trvale. Shoduji se tedy s myšlenkami dříve jen chemika, nyní opravdu vyzrálého ekologa Jamese Lovelocka, že se v budoucnu bude jednat spíše o udržitelný ústup a to i za cenu poklesu životní úrovně. Společenská odpovědnost nás (možná) povede ke koncentraci běžného života do měst (kde se lépe dá zvládnout eliminace zátěže pro přetíženou přírodu), k využití (ekology tak zatracované, ale pro přírodu a klima na zemi přijatelnější) jaderné energetiky a také k omezení zbytečného cestování (které též vytváří nemalou ekologickou stopu) plným využitím moderních komunikačních prostředku jako jsou mobilní telefony a Internet.

Přesto si však nemyslím, že postupné prosazování společenské odpovědnosti je ztrátou času při cestě za důležitějším cílem, kterým jistě je udržitelný rozvoj. Na pevně vybudovaných základech společenské odpovědnosti s plným ctěním „Všeobecné deklarace lidských práv“(OSN), „Úmluvy Mezinárodní organizace práce“(ILO) a ctění „Úmluvy o právech dětí“(OSN), je možné vytvářet model občanské společnosti, která si dokáže vážit nejen svých práv, ale i povinností, mezi které se jistě dá zařadit pravidelná a smysluplná práce.

Práce už nejen jako prostředek k prosté obživě, ale i prostředek k udržení životní úrovně, jejího postupného zvyšování v souladu s možnostmi firem, společnosti, ale také přírody – ekosystému.

Autorsky upravený příspěvek ze přednášek VI. ročníku mezinárodní konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, Ostrava 2006, 13. - 14. června 2006, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, ISBN 80-86634-86-8.

Autor je certifikovaný metrolog organizace, auditor QMS, auditor EMS, manažer SM BOZP (první v ČR), auditor SM BOZP (první v ČR), a externí spolupracovník DTO Ostrava (přednášející i člen ACM), CQS (ITC Zlín a EZÚ Praha), CERT Kladno
- STAVCERT Praha