Národní politika BOZP

Národní politika BOZP vyjadřuje vůli nejvyšších zákonodárných nebo výkonných orgánů státu zajistit podmínky pro zachování maximální pracovní kapacity pracovní síly v rámci udržitelného rozvoje tak, aby byla zajištěna v daném vnitřním i vnějším prostředí co nejvyšší celková výkonnost ekonomiky a přitom bylo naplněno ústavní právo občanů na uspokojivé pracovní podmínky. Nutnost připravit Národní politiku BOZP vyplynula jednak z kulturně ekonomických aspektů a v neposlední řadě jako povinnost daná ratifikovanými mezinárodními úmluvami.

Každý členský stát v rámci MOP má s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a zvyklostem a po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků stanovit, provádět a pravidelně přezkušovat celkovou vnitrostátní politiku týkající se bezpečnosti a zdraví pracovníků a pracovního prostředí (čl. 4 odst. 1 Úmluvy MOP č. 155, v ČR ratifikované a vyhlášené jako vyhl. č. 20/1989 Sb.)

Národní politika tedy má být přijata, nikoli pouze vzata na vědomí, realizována, např. formou plnění prováděcích plánů a opatření a pravidelně ověřována její účinnost.

Česká republika měla zpracovanou politiku týkající se bezpečnosti a zdraví pracovníků a pracovního prostředí, která byla vzata na vědomí vládou na léta 1999 až 2002.
Od doby projednání tohoto návrhu „Národní politiky BOZP“ vládou ČR došlo k výraznému prohloubení vnějších ekonomických změn, které mají rozhodující dopad na ekonomiku ČR. Naplnění požadavků mezinárodních úmluv, ale i rychle se rozvíjející ekonomické prostředí, přinášející výrazné změny v požadavcích na trhu práce, vyžadovaly vytvořit novou „Národní politiku BOZP“, která by na tyto změny reagovala.
V neposlední řadě tvorbu nové „Národní politiky BOZP“ podpořilo i přijetí mezinárodních dokumentů: „Za dobrou praxi v řízení zdraví, prostředí a bezpečnosti při práci v průmyslových a jiných podnicích“, „OSH-2001“, „Guide to Health, Environment and Safety systems“, „New Community strategy on health and safety at work 2002 – 2006 (Nová strategie Evropských společenství BOZP na léta 2002 až 2006) “ a z nich plynoucí potřeba sjednotit český přístup k problematice BOZP s přístupy obvyklými ve vyspělých státech tak, aby byly zejména vytvořeny podmínky pro naplňování základních Evropskou unií vyhlášených svobod i na úseku BOZP.

Uvedené požadavky jednoznačně určily priority dané pro tvorbu národní politiky BOZP:

• prevence, tvorba a podpora preventivních opatření,
• zajištění stability práva v oblasti BOZP,
• podpora úlohy zaměstnanců/zástupců v řešení otázek BOZP,
• podpora vzdělávání a znalostí souvisejících s BOZP včetně osvěty a propagace,
• podpora tvorby bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí,
• podpora chování směřujícího k zajištění stanovených cílů,
• omezování počtu úrazů a nemocí souvisejících s prací,
• podpora rychlého návratu postižených do pracovního procesu.

Národní politika BOZP byla připravena týmem odborníků složeným na tripartitním základu. Po dosažení shody byla předložena vládě ČR, která ji přijala a schválila svým usnesením č. 475 ze dne 19. května 2003.

Hlavním cílem NP BOZP v ČR je vytvoření funkčního komplexního systému pro řešení celé problematiky BOZP a pohody při práci, zahrnujícího i nový model inspekce práce.

Úkoly jsou rozčleněny do oblastí:

• právní s cílem zjednodušení a zajištění právní stability, zvýšení úrovně právního vědomí v oblasti BOZP
• vytvoření ekonomických nástrojů
• propagace, osvěta a poradenství, vč. výuky a výchovy
• prosazování a vynucování dodržování stanovených pravidel
• zahraniční a mezinárodní spolupráce.

Ve svém usnesení vláda uložila předložit návrh na zřízení Rady BOZP a zpracovat a předložit návrh Národního akčního programu BOZP.
Na tvorbě a realizaci těchto dokumentů se musí účastnit nejen všechny odpovědné státní orgány, ale i zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů, profesní svazy a všichni účastníci trhu práce.
Národní politiku musí následovat dílčí politiky a realizační plány podle jednotlivých zaměření. Plnění úkolů musí být kontrolovatelné co do termínů i úrovně naplnění.
Přijetí Národní politiky BOZP, která zahrnuje celou problematiku BOZP bez ohledu na kompetence jednotlivých ministerstev a ostatních orgánů a institucí, je jedním ze základních kroků k vytvoření konkurenceschopného a porovnatelného prostředí na trhu práce jak v rámci EU, tak i v mimoevropském měřítku.