Nařízení vlády č. 201/2010 Sb. – Jak vyplnit záznam o úrazu

Jak se má vyplnit oddíl D záznamu o úrazu?

Pod bodem 1 se zde uvádí datum a hodina úrazu či datum úmrtí úrazem postiženého zaměstnance, tento údaj by neměl činit výkladové problémy, má však pro praxi zásadní význam.

Stejně tak je důležitý údaj o počtu hodin odpracovaných bezprostředně před vznikem úrazu, tedy od začátku směny pod bodem 2. Ze srovnání tohoto údaje s údajem o hodině úrazu lze např. zjistit, zda k úrazu došlo na počátku směny nebo až ke konci, kdy bývá zaměstnanec již unaven apod.

Pod bodem 3 se uvádí druh zranění a v bodě 4 se konkrétně popisuje se část těla, která byla postižena v důsledku úrazu. Je vhodné, aby i tento údaj byl maximálně přesný, tj. aby bylo popsáno, o jaké zranění se jedná (řezná rána, zlomenina apod.). Nestačí uvést např. zlomenina prstu, ale je třeba uvést, o který prst se jedná a u které ruky či nohy.

Pod bodem 5 se uvádí celkový počet zraněných osob. Tento údaj má význam v případech, kdy došlo ke zranění více osob. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od vyhlášky č. 110/1975 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se dnes již nezařazují pracovní úrazy do kategorie hromadné pracovní úrazy, bude tento údaj jediným zdrojem informace, zda v souvislosti s úrazem došlo ke zranění dalších osob a jedná-li se o závažnou nehodovou událost.

V bodě 6 se uvádí zdroj úrazu, značení se opět provádí křížkem a je možno označit i více zdrojů.  Jednotlivé zdroje úrazů zde uvedené by neměly v praxi činit výkladové potíže, protože se toto členění zdrojů úrazů se v praxi používá již skoro 50 let. Z hlediska potřeb praxe byl údaj „kontakt se strojním zařízením nebo jeho částí“ nahrazen údajem „stroje a zařízení přenosná nebo mobilní“ a údaj „stroje hnací, pomocné, obráběcí, pracovní“ údajem „stroje a zařízení stabilní“. V případě, kdy zdrojem úrazu byla jiná, než zde uvedená činnost, označí se křížkem jiný blíže nespecifikovaný zdroj. Účelem zde vyjmenovaných zdrojů úrazů je podchytit zásadní rizikové faktory, které mohou vést k pracovním úrazům.

Bod 7 pak sleduje příčiny úrazu a i zde je možno označit více příčin úrazu a značení se opět provádí křížkem. Je důležité, aby i tento údaj byl vyplněn pravdivě, již např. z důvodu případné kontroly orgánem inspekce práce. Změnou tu je, že byl vypuštěn dotaz na již nepoužívaný pojem „porušení pracovní kázně“ a byl nahrazen údajem „porušení předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“.  Vyplní-li zaměstnavatel kolonku „pro závady na pracovišti“, musí při následné kontrole orgánům státního odborného dozoru sdělit, jaká přijal na základě tohoto úrazu opatření v prevenci rizik. Údaj o nedostatečném osobním zajištění zaměstnance OOPP a o porušení předpisů vztahujících se k práci nebo pokynů zaměstnavatelem úrazem postiženého zaměstnance může mít též určitý význam pro jednání o případném částečném zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z titulu pracovního úrazu. Pod údaj o selhání lidského činitele lze zařadit situace, kdy k úrazu dojde následkem zaměstnancovy obecné choroby nebo predisposice či následkem selhání spoluzaměstnance či jiné osoby v místě úrazu, tj. následkem jejich nepozornosti nebo neopatrnosti. V případě, kdy příčinou úrazu byla jiná než zde uvedená příčina, označí se křížkem jiný blíže nespecifikovaný důvod.

V bodě 8 se uvádí, jestli byla u úrazem postiženého zaměstnance zjištěna přítomnost alkoholu nebo návykových látek. Tento bod je zcela nový v záznamu o úrazu, ale nanejvýš praktický. Z ustanovení § 106 odst. 4 zákoníku práce vyplývá pro zaměstnance povinnost nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Na toto ustanovení navazuje povinnost zaměstnance podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance zjištění, zda není pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Kdo je oprávněným zaměstnancem by měl stanovit pracovní řád, vnitřní předpis to být nemůže, protože vnitřní předpis nemůže ukládat povinnosti. Porušení této povinnosti může být i důvodem k rozvázání pracovního poměru, neboť za určitých okolností se může jednat o závažné, popřípadě i o hrubé porušení pracovní kázně ve smyslu § 52 zákoníku práce. Výjimky z toho zákazu jsou dvě. Zaprvé se jedná o zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu (např. slévači), za druhé se jedná o zaměstnance, u nichž je požívání těchto nápojů součástí plnění pracovních úkolů, nebo je s plněním pracovních úkolů obvykle spojeno. Jedná se např. o pracovníky výstupní kontroly při výrobě alkoholických nápojů nebo o vedoucí zaměstnance při důležitých obchodních jednáních. V té souvislosti je třeba upozornit, že zaměstnanec je povinen podrobit se zkoušce na alkohol pouze v případě, že to po něm požaduje vedoucí zaměstnanec, který byl písemně určen zaměstnavatelem, že je oprávněn zjištění alkoholu či jiných návykových látek po zaměstnanci požadovat. Pokud zaměstnance žádost písemně oprávněného zaměstnance odmítne, dopouští se porušení vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Pokud zaměstnanec písemně takovému požadavku oprávněn nebyl, nemá to pro zaměstnance žádné důsledky.

Tím vším se také zaměstnavatel do jisté míry chrání. Jak víme, zaměstnavatel odpovídá za BOZP svých zaměstnanců v plném rozsahu a tomu také odpovídá i jeho povinnost zaměstnanci případnou škodu na zdraví způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.  Při projednávání odškodnění pracovního úrazu má zaměstnavatel podle § 367 zákoníku práce právo se deliberovat, vyvinit ze své objektivní odpovědnosti, která je jinak velice široká. Musí však zaměstnanci prokázat, že při úrazu byla zjištěna opilost postiženého nebo zneužití jiných návykových látek postiženým. Pak se rozhoduje o tom, jestli alkohol byl jedinou příčinou pracovního úrazu a zaměstnavatel nemohl škodě na zdraví zabránit nebo zda byl jen jednou z příčin vzniku škody. V prvém případě se zaměstnavatele deliberuje zcela, v druhém pak zčásti a určí se míra deliberace zaměstnavatele, tedy snížení jeho odpovědnosti za škodu zaměstnance.

To, že byl údaj o přítomnosti alkoholu či jiných návykových látek při úrazu postiženého zaměstnance zařazen do formuláře „Záznam o úrazu“ je zajisté dobře – je to dobře pro zaměstnavatele. Samozřejmě, že objektivně vnímám, že to na první pohled vypadá jako vícepráce pro zaměstnavatele a pro preventisty rizik, kteří zpravidla úrazy vyšetřují, ale je třeba to chápat jako výhodu pro zaměstnavatele. V praxi, pokud dojde k úrazu např. na pracovní cestě nebo u zaměstnance vyslaného k jinému zaměstnavateli, asi nebude momentálně při vlastním úrazu k disposici onen výše uvedený „vedoucí zaměstnanec zaměstnavatele“, který může dát pokyn zaměstnanci, aby se podrobil zjištění, zda není pod vlivem alkoholu. Musí vycházet z objektivní reality, záznam o úrazu je dokument o výsledcích šetření úrazu a uvede se do něj vše, co bylo o úrazu zjištěno. Pokud dojde k úrazu u zaměstnavatele nebo aspoň na pracovní cestě, kde je se zaměstnancem přítomen i vedoucí zaměstnanec, který je pracovním řádem písemně určen, že je oprávněn dávat pokyn na zjištění alkoholu, pak se bezprostředně dá pokyn ke zjištění alkoholu a do záznamu o úrazu se pak jednoduše vyplní „alkohol zjištěn/alkohol nezjištěn“. Pokud nebyla kontrola provedena z objektivních důvodů (nepřítomnost vedoucího zaměstnance) pak se do záznamu o úrazu zapíše „kontrola nebyla prováděna“.

V bodě 9 se popisuje vyčerpávajícím způsobem úrazový děj. Zde je nutno apelovat na to, aby popisu příčiny a okolnosti, za nichž k úrazu došlo, byla věnována ze strany zaměstnavatele maximální pozornost. Z praxe odškodňování pracovních úrazů jsou známy případy, kdy na první pohled maličkost v popisu okolností úrazu může změnit podstatným způsobem náhled na míru odpovědnosti zaměstnavatele za vzniklou škodu.

Stejně tak je třeba věnovat pozornost i bodu 10, kde se uvádí, jaké předpisy byly v souvislosti s úrazem porušeny a kým. Z ustanovení § 31 zákoníku práce totiž vyplývá, že zaměstnanec musí být seznámen s právními a ostatními předpisy k zajištění BOZP, jež musí při své práci dodržovat, z ustanovení § 103 zákoníku práce pak povinnost zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce. Nemusí zde být proto uvedeno pouze, které předpisy porušil samotný postižený zaměstnanec, je třeba zde i uvést zda porušili bezpečnostní či jiné předpisy jiní zaměstnanci či jiné osoby. V poznámce pod čarou se vysvětluje, že porušení předpisů se týká jak předpisů právních, tak i ostatních a konkrétních pokynů k zajištění BOZP, daných zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni ve smyslu § 349 odst. 1 a 2 zákoníku práce. Předpisy se rozumí předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Novým bodem záznamu o úrazu je také bod 11, ve kterém se vyplňuje, jaká opatření byla přijata k opakování pracovního úrazu. Správně ale se jedná o opatření k zabránění opakování dalšího úrazu stejného typu a ze stejných příčin.