Může ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek mást spotřebitele?

V obchodech jsou k dostání vajíčka, na jejichž obalu se skví logo Ekologicky šetrný výrobek (EŠV). Kdo se v ekoznačení nevyzná, může si vajíčka koupit v domnění, že jde o produkt ekologického zemědělství. Vajíčka ale pocházejí z klecového chovu, který je ekozemědělství na hony vzdálený.

Značka EŠV se vztahuje jen ke krabičce, která skutečně splňuje podmínky pro udělení ekoznačky. Zatímco ochránci práv spotřebitelů to považují za matoucí, výrobci obalu a vajec a Agentura pro EŠV v tom nevidí problém.

Kdo se v ekoznačení vyzná, ví, že značka EŠV se nepoužívá pro označování potravin, ale jen spotřebního zboží. Biopotraviny mají své vlastní speciální značení. Nemůže přesto být výše popsané použití loga EŠV pro spotřebitele matoucí? Ivana Picková ze Sdružení obrany spotřebitele si myslí, že ano. „Je spousta značek, které spotřebitele matou, protože takové výrobky pokládá například za biopotraviny. Zmatek zde objektivně je. Příkladem je i ekoznačka EŠV na vajíčkách,“ říká Ivana Picková a spotřebitelům, kteří se cítí být značením na výrobku mateni, doporučuje obrátit se na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, pokud jde o potraviny, nebo na Českou obchodní inspekci, pokud jde o jiné zboží. V případě ekoznačky EŠV je možné se obrátit i na Agenturu pro ekologicky šetrné výrobky.

Podobný názor jako Ivana Picková zastává i Michala Melišová ze Společnosti pro zvířata nebo Milan Berka z inspekční organizace Kontrola ekologického zemědělství. „Pokud spotřebitel zná značení bioproduktů jen zběžně, může značku EŠV za bioznačku zaměnit. Určitě by bylo vhodné nějakým způsobem na obalu specifikovat, že se jedná o ekologicky šetrný obal a že produkt, který je uvnitř obalu, s tím nemá nic společného,“ myslí si Michala Melišová. „Samotný název EŠV nespecifikuje, že se jedná jen o obal, spíš to spotřebitel vztahuje k výrobku, v tomto případě k vejci,“ říká Milan Berka a dodává, že v ČR je velmi nízká úroveň osvěty v oblasti značení – kromě značky Klasa, která měla velikou mediální kampaň. Podle jeho názoru by se ministerstvo zemědělství mělo dohodnout s ministerstvem životního prostředí (MŽP), které spravuje značku EŠV, jak toto značení na obalech potravin umístit, případně slovně doplnit, aby nedošlo k mýlce.

Vše podle předpisů

Ve značení naopak nevidí problém Martin Suchý, zástupce firmy Česká vejce CZ, na jejímž produktu se ekoznačka nachází: „Na vejcích i na obalech výrobní firmy je značení naprosto aktuální, výstižné a v souladu s příslušnými právními normami. To znamená, že obal jako ekologicky šetrný výrobek je označen svojí značkou. Vejce pak jsou značena opět svým určeným kódem, jehož vysvětlení musí být uvedeno na krabičce.“

Rovněž tiskový mluvčí firmy Huhtamaki, která vyrábí obaly na vajíčka a která má oprávnění používat ekoznačku EŠV, jakékoli matení zákazníků odmítá. „Jsme přesvědčeni, že umístění loga EŠV na papírový obal na vejce není pro spotřebitele zavádějící. To proto, že potraviny samotné jsou z hlediska ekologické zátěže výrobek neutrální, neboť potraviny samotné (bez obalu) jsou přirozenou součástí životního prostředí. Je tedy zřejmé, že vztahovat pojem Ekologicky šetrný výrobek k vejci uvnitř obalu postrádá logickou vazbu, a tudíž se musí jednat o vztah k obalu. Jsme přesvědčeni, že pokud zákazník začne z nějakého důvodu přemýšlet o tom, zda se značka Ekologicky šetrný výrobek vztahuje k vejci, nebo k obalu, velmi rychle se dopracuje ke stejnému závěru, jaký jsem popsal výše. Úplně jiná situace by nastala, kdyby se jednalo například o vyjádření o zdravotní nezávadnosti, kde by opravdu nemuselo být jasné, zda se vyjádření vztahuje k obalu, či k vejci uvnitř,“ říká Martin Klusáček, tiskový mluvčí Huhtamaki. Jeho argumentace má ovšem jednu vadu – potraviny z hlediska ekologické zátěže nebo šetrného zacházení se zvířaty totiž vůbec nejsou neutrální, jak se domnívá.

Na správné používání ekoznačky EŠV dohlíží Agentura pro ekologicky šetrné výrobky spadající pod MŽP. „O tom, že firma Huhtamaki uvádí ekoznačku na krabičce na vajíčka, pochopitelně víme. Velmi vítáme, že si ji výrobce prosadil u producenta vajec. Mnozí držitelé ekoznačky ji na svých výrobcích neuvádějí vůbec,“ říká k případu Adéla Petrová z agentury. „Rozhodně to nepovažujeme za matení spotřebitele. Ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek je totiž určena výhradně spotřebnímu zboží. Předpokládáme, že pokud se v krajním případě bude nějaký spotřebitel cítit zmaten, bude po informacích pátrat, a tím by tato situace mohla vést i ke zvýšení informovanosti spotřebitelů.“ Adéla Petrová dodává, že pokud má spotřebitel pocit, že je ekoznačka užívána nesprávně či neoprávněně, může se obrátit na agenturu, na MŽP nebo na Českou obchodní inspekci. „Pochopitelně by bylo ideální, kdyby se logo objevovalo s doplňujícím textem, který by informoval, že ‚tento obal získal ocenění Ekologicky šetrný výrobek‘. Chápeme ale, že k takové dohodě mezi výrobcem krabičky a producentem vajec je zapotřebí dlouhá cesta,“ říká Petrová.

Nešlo. Nebo možná šlo.

Představme si následující hypotetickou situaci: výrobce čisticích prostředků vyrábí prací prášek se všemi myslitelnými neekologickými vlastnostmi. Pro svůj prášek si ovšem pořídí obal z vlnité lepenky, který má certifikát Ekologicky šetrný výrobek. Výrobce pak na svém výrobku bude uvádět logo EŠV. Jen velmi aktivní spotřebitel bude mít šanci zjistit, že ekologický je jen obal. Musel by si totiž na webových stránkách agentury (www.ekoznacka.cz) ověřit, za co ekoznačku výrobce získal. A ruku na srdce – kolik spotřebitelů takovou věc udělá?

Je podobná situace řešitelná? Nešlo by zavést ekoznačku Ekologicky šetrný obal? Pak by bylo zcela jasné, zda je ekologický obal, nebo samotný výrobek. „Je na nás tlak, abychom nezvyšovali množství log a značek, které se na výrobcích a jejich obalech vyskytují. Dochází pak k matení všech. Zatím jsme o takové ekoznačce neuvažovali,“ říká Adéla Petrová z agentury. Obaly se podle ní při ekoznačení nikde na světě nevyčleňují od ostatních výrobků. „Všichni výrobci obalů ale mají možnost vydat vlastní environmentální tvrzení, pokud je jejich obal z materiálu, pro který není možné ekoznačku získat. S takovým tvrzením jim můžeme pomoct,“ doplňuje Adéla Petrová. Environmentální tvrzení však není nic jiného než těžko ověřitelné a vymahatelné tvrzení firmy, že je v nějakém smyslu ohleduplná k životnímu prostředí. Přínos ekoznačky je právě v tom, že její kritéria garantuje MŽP.

Vejce z klecového chovu zabalená do EŠV obalu ovšem zarazila i tiskového mluvčího MŽP Jakuba Kašpara: „Osobně můžu říct, že jsem si ekoznačky na vejcích taky všiml, a byť se považuji za velmi informovaného spotřebitele v oblasti ekoznaček, zarazilo mě to a za poněkud matoucí to považuji.“ Podle jeho slov MŽP s agenturou na základě ekoznačky na krabičce vajec uvažují, jak podobné případy do budoucna ošetřit. „Po vnitřní diskusi se kloníme spíš k cestě úprav licenčních smluv o používání ekoznačky. Možnost zavést novou ekoznačku pro ekologicky šetrné obaly je sice rovněž ‚na stole‘, ale zatím ji považujeme za méně pravděpodobnou,“ říká Jakub Kašpar. Ministerstvo spolu s agenturou oslovilo ostatní správce ekoznaček v Evropě i jinde ve světě s dotazem, jak podobné věci řeší. „Obvykle přistupují k podobným případům právě formou licenčních smluv. Samostatnou ekoznačku pro obaly mnoho zemí nemá, zatím víme pouze o Maďarsku. Uvidíme, jaké zkušenosti a jaká doporučení dostaneme z dalších zemí, analyzujeme je a teprve poté se definitivně rozhodneme,“ říká Jakub Kašpar. Podle jeho slov by licenční smlouva mohla předepisovat, že logo EŠV bude přímo na obalu, a nikoli na etiketě s informacemi o potravině.

Zneužívání loga

Podle informací od Adély Petrové z Agentury pro ekologicky šetrné výrobky není znám případ, kdy by došlo ke zneužití loga EŠV. Několikrát se stalo, že logo ekoznačky na výrobku neodpovídalo grafickému vzoru, což ale agentura nepovažuje za vážné pochybení a situaci vyřešila s firmou dohodou. Firma nechala vyrobit nové obaly a logo už zobrazila správně. Co se týká zneužívání ekoznačky EU (The Flower), konkrétní data nejsou k dispozici, protože je to záležitost každého odpovědného orgánu pro ekoznačení v jednotlivých státech EU. V minulosti došlo např. v Belgii a Francii k několika málo případům neoprávněného užití ekoznačky na výrobku, kterému nebylo právo toto logo užívat uděleno. Proto se na tuto oblast zaměřila část revize programu ekoznačení EU, která právě probíhá. Obecně by se dalo říct, že ke zneužívání loga dochází především v těch zemích, kde jsou programy ekoznačení úspěšné a ekoznačku většina spotřebitelů dobře zná.

Zdroj:
Mach M.: Může ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek mást spotřebitele?. Ekolist, č. 1/2008