K článku "Pracovní úraz způsobený chybou jiného zaměstnance"

Jedna z našich největších komerčních pojišťoven požaduje v případě protiprávního jednání třetí osoby po zaměstnavateli náklady na léčení (§ 55 zák. č. 48/1997 Sb.). V tomto případě šlo (předpokládejme) o zaměstnance zaměstnavatele. Z mé praxe vím, že náklady na léčení jsou v takových a podobných případech vymáhány po zaměstnavateli. Docela by mě zajímalo, proč takto jedná pouze jedna určitá pojišťovna, alespoň nevím o jiných případech. Když bychom šli do důsledku, tak i v ostatních případech je mnohdy protiprávní jednání zaměstnavatele za vzniklý pracovní úraz, tudíž by pojišťovna musela náklady na léčení po zaměstnavatelích požadovat téměř vždy. Setkal jsem se s případem, kdy zaměstnavatel přijímal do pracovního poměru řidiče a všech adeptů se dotazoval, u které zdravotní pojišťovny jsou pojištěni. Prováděl to zcela záměrně, poněvadž měl tuto zkušenost a nechtěl v případě pracovního úrazu pojišťovně platit náklady za léčení. Od té doby zásadně nepřijímá zaměstnance dané pojišťovny. Samozřejmě to zavání diskriminací, ovšem téměř neprokazatelnou.

Vysvětlení je jednoduché. Podle Vámi citovaného § 55 zákona č. 48/1997 Sb. „Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.“ Z uvedeného zdůrazňuji – pojišťovna má právo na náhradu, ale nemá povinnost tuto náhradu vymáhat. Vzhledem k tomu, že pojišťovna se státní účastí je více kontrolovaná, zejména ministerstvem zdravotnictví, je tudíž nucena toto své právo uplatňovat. Nicméně osobně znám naopak řadu případů, kdy tyto náhrady nepožaduje. Zde asi záleží na iniciativě konkrétních poboček pojišťovny a docela také na iniciativě jednotlivých pracovníků pojišťovny. Jsem přesvědčena, že tento postup není řízen centrálně z Ministerstva zdravotnictví.