Jak zajistit bezpečnost na táborech?

Každého tábora se musí zúčastnit nejméně 2 plno­le­té osoby oprávněné k práci s dětmi ve funkcích ve­dou­cího tábora (eventuálně kumulováno s funkcí hospodáře a zdravotníka).

Pracovníci tábora mohou být vůči provozovateli (pořádající organizaci) ve vztahu do­bro­vol­ném (ten se pak řídí dle Občanského zákoníku), či pracovněprávním - tábor jako sou­část hlavního pracovního poměru, dohoda o pracovní činnosti, atp. (řídí se dle Zákoníku práce). Pouze pokud je vztah pracovněprávní, lze uzavírat s hospodářem či vedoucím tábora dohodu o hmotné odpovědnosti (u dobrovolného vztahu nikoli, neboť dohoda o hmotné odpovědnosti vyplývá ze Zákoníku práce). Pokud nepůjde o pracovněprávní vztah, je možné uzavřít dohodu o odpovědnosti za svěřený majetek, peníze, atp. pouze jako dohodu nepojmenovanou, avšak s prvky dohody o hmotné odpovědnosti. Nepůjde tedy o klasickou dohodu o hmotné odpovědnosti ze Zákoníku práce, a tudíž i případné plnění bude odlišné.

Na počátku tábora je nutno provést proškolení všech účastníků (i dětí!) v bezpečnosti práce.

Obsah proškolení je vhodné mít sepsaný (vzor obsahu proškolení zde) a přiložit k němu seznam proškolených účastníků ověřený podpisy alespoň dvou plnoletých osob (vzor „protokolu“ zde).

Táborová bezpečnost není v mnohém odlišná od bezpečnostních pravidel, která platí v běžné činnosti dětských kolektivů. Některé tyto zásady byly již publikovány:

Bezpečnost práce při mimoškolní výchově dětí a mládeže
Kdo může pracovat s dětmi při organizované činnosti ve volném čase mimo školu?
Jak vybrat pro dítě vhodný oddíl či kroužek, aneb na co by si rodiče měli dát pozor
Jak se nenechat zavřít za práci s dětmi a mládeží, plus pár drobností navrch…
Práce s nástroji a nářadím
Chůze po silnici
Pohyb ve městě
Bezpečnost práce s dětmi při zvláštních činnostech a zahraniční akce pro kolektivy dětí a mládeže
Koupání
Sportovní závody, soutěže a hry
Terénní a noční hry
Činnost v přírodě
Činnost na hřišti a v tělocvičně
Nůžky a nůž
Sekera a pila

Další kapitoly k tomuto tématu jsou připravovány.

Z hlediska specifik letních táborů je třeba navíc dbát na:

• Vhodnost oblečení a obutí na jednotlivé aktivity. Některé děti jsou samostatné, jiné jsou zvyklé, že jim oblečení a obutí vždy dají maminky.
• Ochrana před sluníčkem (oblečení, čepice, brýle, ochranné krémy, dostatek tekutin, ...), zvláště u dětí alergických a citlivých na sluneční záření.
• Vymezení táborových hranic (kam mohou děti samy, aniž by to říkaly vedoucímu), lávky přes potůček, bezpečná cesta na latrínu v noci, atp.
• Zajištění bezpečnosti nočních her (znalost terénu a jeho ohraničení, vyznačení cesty či trasy, hlídky vedoucích, svolávací signál, atp.).
• Zajištění nočních hlídek (baterka, píšťalka, bezpečnost terénu okolí tábora – např. zábradlí před srázem do potoka, riziko usnutí u ohně - hlídá-li hlídka u ohně /ale pak nic nevidí/, atp.)

Pro pořádání tábora je nutný souhlas majitele pozemku a velmi doporučuji i souhlas obecního úřadu, neboť nikdy nevíte, zda obec, město či kraj neregulovali na svém území táboření vyhláškou. V chráněných územích, územích systému Natura 2000 i jejich ochranných pásmech je nutný souhlas orgánu ochrany přírody. V případě zři­zo­vá­ní staveb (byť improvizovaných - přístřešků, atp.) pozor na Stavební zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu.

Tábor je také vhodné ohlásit místnímu oddělení policie a požárnímu inspektorátu (obzvlášť pokud plánujete větší ohně, spalování trávy, stavbu milířů, atp.).

Pokud budete brát dřevo v lese, je nutný souhlas majitele lesa. Dle Lesního zákona není sběr klestu sice omezen, ale s klestím těžko na táborák či do kamen v kuchyni vystačíte. Pokud byste však měli v úmyslu, třeba na táborové stavby, kácení vzrostlých a živých stromů v lese, doporučuji souhlas či alespoň konzultaci s lesní správou. I majitel lesa je totiž vázán lesním hospodářským plánem a za přestupek je vždy stíhán ten, kdo jej učinil (kdo držel pilu).

Pokud budete zasahovat do pásma vodního toku (stavba lávky přes říčku či potok, pře­hra­da, atp., je nutné ozná­me­ní, případně povolení správy povodí, případně i stavebního úřa­du. Stavby (lávek, přehrad, dřevníků, jídelny, kuchyně, atp.) v ochranném pásmu vod­ní­ho toku, případně v zátopovém území, může být posuzováno a pokutováno podle Vod­ní­ho zákona č. 254/2001 Sb., podle Stavebního zákona č. 50/1976 Sb. a podle Zákona o pře­stup­cích č. 200/1990 Sb. (§ 34) až do výše 100 tisíc Kč a v případě, že by mohlo dojít stav­bou např. v případě povodně k zatarasení vodního toku, může jít i o trestný čin obecného ohro­žení dle § 179 Trestního zákona č. 412/2002 Sb. s horní sazbou do patnácti let odnětí svo­body. 

V případě, že tábor hodlá odebírat vodu ze studny (studánky), užitkovou z vodního toku, atp. - tedy nikoli z veřejného rozvodu, nestačí pouze souhlas hygienika s kvalitou vody, ale musí se žádat o souhlas s odběrem této vody. Povolení vydává vodohospodářský or­gán (odbor ochrany životního prostředí okresního úřadu, resp. pověřených obcí), u od­bě­ru povrchové vody též správce povodí. Za nepovolený odběr vody se platí jednak pokuta dle Vodního zákona č. 254/2001 Sb., a to 10 Kč/m³ u povrchových a 50 Kč/m³ u pod­zem­ních vod, nejméně však 5 tisíc Kč. Ale zároveň i pokuta dle Zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb. až do 50 tisíc Kč. Stejná pokuta dle Zákona o přestupcích, tedy do 50 tisíc Kč, hrozí i za nepovolené vypouštění odpadních vod - znečištění povrchových či pod­zem­ních vod, ale podle Vodního zákona zde může být uložena pokuta od nejméně 10 tisíc Kč až do 10 milionů Kč. Pokud tábor užívá vodu z veřejného rozvodu, musí k tomu mít uzav­ře­nou smlouvu o dodávce vody, jinak se též dopouští přestupku dle § 34, odst. , s mož­ností pokuty až do 15 tisíc Kč.

I pro tábory platí obecné zásady zákazu narušování půdního krytu, vypalování křovin a stařiny či plevele. Ve stanech se nesmí používat svíčky, petrolejky ani jiný otevřený oheň, děti nesmí ma­nipulovat s propan-butanovými spotřebiči a rozdělávat bez dohledu oheň mimo kam­na a kuchyňské ohniště. Opět zde platí zásady přiměřenosti, a tedy individuálního posouzení, nakolik má to které dítě zkušenosti s rozděláváním a udržováním ohně, nakolik je to pro něj činnost obvyklá a zda jí tedy může vykonávat bez dozoru a za jakých podmínek.

Hygienické podmínky, požadavky na účastníky a další související podmínky

jsou stanoveny zejména Zákonem o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.) a navazující vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 106/2001 Sb. a vyhláška č. 148/2004 Sb. Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. Ve vyhlášce je uvedeno

Každý tábor, kterého se účastní

30 a více dětí mladších 15 let s do­bou trvání delší než 5 dní, je zotavova­cí akcí ve smys­lu §§ 8 - 14 zákona. To ovšem neznamená, že by se akce pro méně nežli 30 dětí či kratší nežli 5 dní uvedenými předpisy neřídila, pouze je zúžen okruh ustanovení, která z uvedených předpisů pro takové akce platí.

Zotavovací akce musí být zajištěna kvalifikovaným zdravotníkem (absolvent kursu akreditovaného Ministerstvem školství /kursy pořádá řada organizací/ nebo alespoň absolvent střední odborné zdravotnické školy vybraných oborů, či student po absolvování alespoň 3.ročníku lékařské fakulty, samozřejmě také lékař). To ovšem neznamená, že „malý tábor“, který není zotavovací akcí, nemusí mít žádné zdravotnické zajištění – rozhodnutí o jeho úrovni je však ponecháno zcela na pořadateli. Na táboře je třeba vést zdravotní záznamy, lze tak činit buď formou zdravotního deníku, či zdravotní karty.

Všichni pracovníci tábora (bez ohledu na jeho délku a počet dětí) činní jako dozor nebo zdravotník musí mít platný posudek lékaře, že jsou způ­so­bi­lí k práci s dětmi. Všichni pracovníci tábora (opět bez ohledu na jeho délku a počet dětí), kteří přicházejí do kontaktu s potravinami, musí mít osvědčení k vykonávání činnosti epidemiologicky závažné a musí mít znalosti dle vyhlášky č. 107/2001 Sb. o hy­gienic­kých požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a pro­vozní hygieny při činnos­tech epi­demiologicky závažných a dle vyhlášky 490/2000 Sb., (u tohoto a předchozího bo­du je otázka definice pojmu „pracovník tábora” - jednoznačně to jsou všichni plnoletí ve­dou­cí přímo pracující s dětmi, dále i mladiství - 15 až 18 let - instruktoři, praktikanti, atp. Jde o to, kdo je pro tábor určen jako „pracovník”, navíc po­vě­řený dozorem, resp. při­chá­zející do styku s potravinami, a kdo jako technickohos­po­dářský pracovník, resp. „účastník”).

Tábor (pouze pokud je zotavovací akcí) se musí alespoň měsíc před začátkem hlásit (již nikoli žádat o povolení) hygienikovi.

Zotavovací akce se může zúčastnit pouze zdravotně způsobilé dítě – posudek vydává lékař a platí 1 rok (za předpokladu, že zdravotní stav dítěte se nezměnil). Vzor posudku je ve vyhlášce č. 148/2004 Sb. v příloze č. 3: Vzor posudku o zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci a škole v přírodě, která doplňuje vyhlášku č. 106/2001 Sb. Posudek se musí rodičům dítěte po akci vrátit (dle zákona, prakticky však také např. pro další použití na jiných táborech či akcích), z toho plyne, že nepostačuje potvrzení lékaře na přihlášce na tábor (jak bývalo dříve zvykem). Přesto je praktické vyžadovat předání posudku současně s přihláškou na tábor. Pro pořadatele tábora, který je zotavovací akcí, je nepředání posudku rodiči důvodem k odmítnutí účasti dítěte na táboře. Pracovníci , kteří na táboře pracují s dětma musí mít Lékařské potvrzení zdravotní způsobilosti pracovat s dětmi (viz §§10 a 12 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví)  Závazný vzor tohoto posudku (ke stažení).

U menších táborů, které nejsou zotavovací akcí, není posudek povinný a míra požadovaných informací o dítěti je opět ponechána na zvážení a odpovědnosti pořadatele. Lze tedy akceptovat potvrzení lékaře na přihlášce, v krajním případě popř. přihlášku bez vyjádření lékaře (zejména u dětí v pravidelné celoroční oddílové činnosti).

V den odjezdu dítěte na akci – při předání dítěte, rodiče (zákonný zástupce) musí podepsat tzv. bezinfekčnost, tj. prohlášení o aktuálním zdravotním stavu dítěte a výskytu infekčního onemocnění (karantény) v jeho okolí (vzor viz § 9 odst. 1 a), b) zákona). Prohlášení nesmí být starší než 1 den. Toto prohlášení je dle zákona nutné opět pouze pro tábor, který je zotavovací akcí. Řada pořadatelů menších táborů, které nejsou zotavovací akcí, však vcelku logicky a oprávněně požaduje bezinfekčnost také. Modifikované prohlášení o bezinfekčnosti musí podepsat i vedoucí a další pracovníci tábora, aby bylo dle zákona správné požadovat jej i po návštěvách tábora (slyšel jsem o případu, kdy hygienik uvedl do záznamu o zjištěných závadách na táboře, že po něm nebylo požadováno prohlášení o bezinfekčnosti).

Hygienik je při vstupu do tábora povinen se prokázat služebním průkazem.

Další zásady jsou stanovené vyhláškou č. 106/2001 Sb.,  vyhláškou č. 148/2004 Sb., která tu předchozí doplňuje a zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů.

Např. ve vyhlášce č. 148/2004 Sb., která doplňuje vyhlášku č. 106/2001 Sb. o přílohu č. 4, je uveden také Minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě a tedy i tábory.

Ze zákona o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky vyplývají i další požadavky - na umístění, prostorové podmínky, ubytování, vybavení, stravování, režim dne,…

Např.  umývárny ve stavbách na zotavovacích akcích musí být oddělené pro chlapce a dívky, vyhláška stanovuje počty sprch a kohoutů. U stanových táborů je připuštěna výjimka pro umývání dětí ve vodoteči (rybníky jako alternativa uvedeny nejsou), pokud odpovídá hygienickým limitům pro koupání. Jednou týdně však musí být zajištěno umytí v teplé vodě, které lze nahradit saunou. Záchody se zřizují odděleně podle pohlaví, do dvaceti dětí jsou nutné dva záchody, na každých dalších dvacet dětí jeden další záchod. V blízkosti záchodu musí být možnost umytí rukou v tekoucí vodě (což by u táborů, které nejsou napojeny na přívod vody, mohla být zřejmě opět vodoteč, běžně postačuje i barel s vodou vypouštěnou z kohoutku). Suché záchody se musí denně zasypávat zeminou. Doporučuji stavět záchody nejméně 50 metrů od kuchyně ve směru převládajícího větru a 25 metrů od nejbližších ubytovacích míst (dle staré vyhlášky, nová již nestanovuje, přesto jde o požadavek logický a rozumný). Z příslušných předpisů vyplývá, že koedukovaný tábor by měl mít minimálně 3 záchody, zvlášť pro chlapce, pro dívky a pro nemocné v izolaci. Úklid všech prostor se musí provádět denně, záchody nesmí uklízet děti, za úklid kuchyně zod­po­vídá pověřený dospělý. Ve stavbách se ošetřovna a izolace zřizují v samostatných místnostech, s tekoucí pitnou vodou a vytápěním. Ve stanových táborech se použijí oddělené stany. Izolace musí mít vlastní záchod. Na 30 dětí se zřizuje jedno lůžko. Zdravotnická dokumentace a léky musí být umístěny tak, aby k nim neměly volný přístup děti ani jiné nepovolané osoby.

Stany určené pro ubytování dětí musí mít nepromokavou plachtu, místo pro spaní a pro uložení osobních věcí musí být izolovány proti vlhku (postel, podlážka, dřevěný rošt pod batoh nebo kufr, polička,…).

Vedoucí a děti se ve stanech či místnostech ubytují vždy odděleně, děti a mladiství vždy zvlášť, zvlášť též chlapci a dívky (předchozí vyhláška připouštěla výjimku u sourozenců, nová vyhláška již tuto výjimku bohužel nepřipouští).

Každá akce (zotavovací i malý tábor) musí být zabezpečena pitnou vodou, alespoň na vaření, mytí nádobí, čištění pracovních ploch v kuchyni, čištění zubů a provoz ošetřovny a izolace. Doklad o kvalitě používané vody je nutné mít k dispozici na táboře (s výjimkou zásobování z veřejného vodovodu). K ostatním účelům je možné používat vodu vyhovující pro koupání v přírodě. Pitná voda může být přechovávána (dovážená,…) jen v uzavřených nádobách z materiálů, určených ke styku s pitnou vodou. Nádoby na pitnou vodu nelze používat k jiným účelům. I v čisté nádobě se může pitná voda stát brzy nepitnou, bude-li nádoba stát na sluníčku nebo nebude-li se voda odebírat.

Samostatnou velmi důležitou kapitolou je provoz kuchyně a jídelny (s výjimkou ohniště musí být vždy zastřešené – např. přístřešek, hangár,..). Zde jsou kladeny poměrně vysoké nároky i na provizorní kuchyně na stanových táborech – pozor je třeba dávat zejména na oddělení a označení pracovních ploch určených pro práci s tepelně opracovanými potravinami (nebo potravinami určenými k přímé konzumaci bez vaření) a potravinami syrovými. Požadavek lze řešit např. pomocí barevných desek určených ke styku s potravinami (moderní desky lépe vyhovují podmínkám než klasická dřevěná prkénka). Potraviny musí být skladovány při teplotách daných výrobcem, ani zabalené potraviny nelze skladovat např. venku na dešti. Uvařené potraviny nelze v táborových podmínkách schovávat (např. zbytek polévky od oběda nechat na večer). Ke snídani musí být vždy teplý nápoj, alespoň jedno hlavní jídlo za den musí být teplé, pití musí být k dispozici stále (várnice s kohoutkem). Určité druhy potravin (např. nedostatečně tepelně opracovaná vajíčka – volské oko, pozor na knedlíky s vejci,…) nelze používat vůbec – seznam nedovolených potravin je uveden v příloze vyhlášky 106/2001 Sb. Při dodržení určitých podmínek se děti mohou podílet na přípravě i výdeji stravy.

Denní režim musí být přizpůsoben věku  a aktuálnímu zdravotnímu stavu účastníků, např. minimální doba spánku je stanovena na 9 hodin. Zejména pro mladší děti je však potřeba spánku větší, doporučuji však

•   7 - 11 let - 10 hodin
• 12 - 18 let -   9 hodin

V případě, že minimálně 9 hodin není dodrženo a dojde k úrazu či škodě vinou ne­po­zor­nos­ti dítěte, může toto být považováno za důvod a vedoucí tábora může být hnán k zod­po­věd­nosti (pozor tedy na zkrácení doby odpočinku např. nočními hrami, byť jsou jako mož­né zkrácení doby spánku vyhláškou připouštěny). Třetí den tábora je považován za kritický z hlediska zátěže i psychosociální adaptace dětí, proto musí být programově odpočinkový.

Kromě toho jsou i další nepsané, pouze doporučené zásady:

Je třeba věnovat pozornost formulaci přihlášek (vzor přihlášky na tábor zde) a informacím o táboře určeným pro rodiče. Přihlášky by měly být písemné, protože se jedná o jakýsi druh smlouvy – rodiče podepisují, že souhlasí se všemi podmínkami, se kterými byli seznámeni, a současně mohou prokazatelně upozornit na zvláštnosti dítěte, na které je nutné brát na táboře ohled (omezení, rizika, vegetariánství,…).

Na prohlášení o bezinfekčnosti se doporučuje uvést kontakt na rodiče (příp. jiného dospělého) v době pobytu dítěte na táboře.

Je dobré se jednoznačně postavit k návštěvám rodičů (z pedagogických a hygienických důvodů nedoporučuji, i když jsou jistě výjimky - zejména u celoročně pracujících kolektivů, kdy některé tábory přímo počítají s účastí rodičů na konkrétním programu).

Předčasný odjezd či opuštění tábora účastníkem do 18 let je možné jen na jednoznačnou žádost rodičů (pozor na rozvedené rodiče).

Vyřešit otázku braní s sebou na tábor hodnotnějších věcí - pře­nosné televize, přehrávače MP3, walkmanu, digitální fotoaparáty, elektronické hry, šperků, mobilní telefonů. Je nutné si uvědomit, že pořadatel tábora je odpovědný za všechny věci, které si dítě přiveze, a z tohoto hlediska (kromě hlediska pedagogického a metodického) je dobré alespoň důrazně nedoporučit tyto věci tábor.

Je vhodné doporučit výši kapesného a umožnit dětem (nabídnout rodičům) jeho uložení u vedení tábora (důvody viz výše).

Osvědčuje se na počátku tábora vybrat od dětí průkazy zdravotních pojišťoven a uložit je u zdra­vot­níka nebo je vybrat od rodičů současně s bezinfekčností (na konci tábora nezapomenout vrátit průkazky + zdravotní posudky rodičům).

A ještě tři body na pomezí trestního zákona:

Porušení či nedodržení zásad a podmínek stanovených zákonem č. 258/2000 Sb. a vy­hláš­kou č. 106/2001 Sb., ve znění pozdějšíchpředpisů, pro zotavovací akce může být stíháno jako přestupek dle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, § 29, odst. 1), písm. j). „Přestupku se dopustí ten, kdo poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené pro pořádání zotavovací akce, jiné podobné akce pro děti nebo školy v přírodě.” Možná pokuta je zde do 10 tisíc Kč. Pokuta mů­že být uložena tomu, kdo přestupek spáchal a kdo je za něj zodpovědný, tedy např. zá­ro­veň odpovědnému vedoucímu i hlavnímu vedoucímu tábora, či statutárnímu zástupci organizace.

Zdravotní a osobní dokumentaci dětí uložit mimo dosah nepovolaných osob, neboť může obsahovat informace považované za osobní a důvěrné. V případě jejich zneužití pak může být postižen i ten, kdo byl povinen je chránit (Zákon o ochraně osobních údajů se sankcemi vysokých pokut, § 178 Trestního zákona - neoprávněné nakládání s osobními údaji se sazbou do pěti let odnětí svobody). Pozor, např. „kolování“ jednoho papíru, na který všichni rodiče píší kontakt na sebe v době tábora, je typickým velmi častým porušením Zákona o ochraně osobních údajů!

Zabezpečit listovní tajemství i u dopisů a korespondenčních lístků dětí, nikdy žádná „cenzura” (šlo by o §§ 239, 240 Trestního zákona - porušování tajemství do­pra­vo­va­ných zpráv se sazbou až do jednoho roku odnětí svobody).

Dodržovat zásady, pravidla, zejména pak zákony na ochranu přírody a životního prostře­dí. Porušení může být přestupkem, ale i trestným činem ohrožení životního pro­stře­dí dle §§ 181a, 181b Trestního zákona se sazbou až do osmi let odnětí svobody.

Na závěr je potřeba upozornit také na ustanovení novely zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) provedené zákonem č. 411/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, platným od 1. července 2006, který obsahuje řadu nových ustanovení týkajících také se činnosti s dětmi, např. přeprava osob mladších 18 let, použití dětských sedaček (např. poveze-li vedoucí autem dítě do nemocnice), povinnosti pro organizovaný útvar chodců pohybujících se po pozemní komunikaci, povinnost použití ochranných přileb u cyklistů mladších 18 let aj.

 Jan Kutý, Jana Stibralová, červenec 2006
Sdružení MOP ČSOP Praha

použitá literatura:

Bezpečnostní pravidla činností s dětmi a mládeží
Jan Kutý
SMOP, ČRDM – Praha 2004, ISBN 80-86825-06-X

www.smop.cz 

www.crdm.cz