Jak si vysvětlovat § 30 odst. 3 NV 361/2007 Sb.?

V novele NV 361/2007 Sb. (změna 68/2010 Sb.) mě zaujalo znění § 30, kde se v nově přidaném odstavci 3 píše o podmínkách, které by se měly dodržovat při manipulaci s břemenem překračujícím stanovené hygienické limity, jako bezpečnostní přestávky, střídání činností nebo zaměstnanců apod. Mám to snad chápat tak, že tato novela dovoluje pracovníkům manipulovat s břemenem těžším, než je stanoveno v § 29? Tedy např. těžším než 50 kg při občasné manipulaci u mužů a 20 kg při občasné manipulaci u žen? Opravdu nevím, stejně jako mnoho mých kolegů, jak to mám chápat.

Ustanovení § 28 až § 30 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, je třeba posuzovat v kontextu. V ustanovení § 28 je definováno, co se rozumí ruční manipulací s břemenem, a upřesňuje se, že tato manipulace představuje zásadní riziko poškození zejména bederní páteře. Samostatná úprava ruční manipulace s břemenem je implementací směrnice 90/269/EHS. Nově se oproti právní úpravě obsažené v nařízení vlády č. 178/2001 Sb. upřesňuje, že břemenem se rozumí i živé břemeno. Tato úprava zohledňuje nejen přenášení pacientů nebo klientů zaměstnanci zdravotnických a sociálních zařízení, ale také zátěž zaměstnanců veterinárních zařízení. Nepohyblivost živých břemen je nutné posuzovat stejně co do náročnosti a možnosti poškození zdraví, které při manipulaci s nimi může hrozit zaměstnancům, ale také směřuje zejména k tomu, aby v těchto zařízeních byly zaváděny technické pomůcky, které ruční manipulaci alespoň částečně omezí.

Váhové limity břemen jsou odděleně upraveny pro muže a ženy, a to jak při občasném zvedání a přenášení, tak při pravidelném, včetně kumulativních hmotností, které jsou upraveny pro osmihodinovou směnu. Tam, kde se manipulace s břemenem provádí jako pravidelná práce ve směně, je důležité, aby nebyla časově soustředěna do jednoho úseku, ale aby byla naplánovaná tak,  že bude rozložena po celou dobu trvání směny. Tento požadavek je vázán na skutečnost, že při ruční manipulaci s břemenem je vydáván určitý energetický výdej, který musí být dodržován, pokud nemá dojít k přetěžování sil zaměstnance. Nově se oproti stávající úpravě vymezuje, co se rozumí občasným zvedáním a přenášením a častým přenášením. I u tohoto faktoru se nově zavádí úprava hygienických limitů pro práci ve směně delší než osmihodinové. Zvláštní úprava ruční manipulace s břemenem je pak vymezena odkazem na vyhlášku č. 288/2003 Sb., která upravuje tuto problematiku pro těhotné, a kojící zaměstnankyně  a zaměstnankyně do konce devátého měsíce po porodu a pro mladistvé.
Protože přeprava břemene je možná nejen zvedáním a přenášením, ale rovněž pomocí jednoduchého bezmotorového prostředku, stanovují se limity pro tažné a tlačné svalové síly odděleně pro může a ženy.

Pokud se týká konkrétně § 30 odst. 3, tak je třeba konstatovat, že záměrem zákonodárce bylo sjednotit opatření k ochraně zdraví při práci obdobně jako u celkové fyzické zátěže, lokální svalové zátěže, v nepřijatelných a podmíněně přijatelných pracovních polohách, práce spojené s ruční manipulací s břemenem, také u psychické zátěže, zejména pak u práce spojené s monotonií a práce vykonávané ve vnuceném pracovním tempu a dále u práce spojené se zrakovou zátěží, neboť jde o faktory, jejichž minimalizaci vlivu na zdraví lze omezovat v zásadě jen režimovými opatřeními. Bezpečnostní přestávky byly známé např. u psychické zátěže již z nařízení vlády č. 178/2001 Sb., nyní je nařízení vlády č. 361/2007 Sb. stanoví i pro práci spojenou s ruční manipulací s břemenem překračující stanovené hygienické limity. Není pravda, že neexistuje práce, která překračuje hygienické limity. Jako příklad je možné uvést práci ve zdravotnictví na lůžkových odděleních, kde jsou umístěni staří či nepohybliví pacienti. Tam pravidelně dochází k překračování hygienických limitů při přenášení těchto osob nebo manipulaci s nimi. Dlouhou dobu trval i mezi hygieniky spor, jestli pacient je břemeno, nové nařízení vlády č. 361/2007 Sb. jasně stanovilo, že břemeno je i břemeno živé, tedy pacient v nemocnici nebo zvíře. Proto také je třeba k ustanovení § 30 odst. 3 přistupovat jako k správnému a pro praxi nanejvýš potřebnému ustanovení.