Jak se bránit proti hluku v bytě

Prostředí je stále více znečištěno hlukem. Tichý byt je proto důležitý předpoklad kvalitního života – a v mnoha případech bohužel i téměř nesplnitelný sen

Hluk zdaleka nejvíc vadí v domácím prostředí, kde se mu obvykle nemůžeme vyhnout. Práh citlivosti na zvuk je u různých osob různý, o stresující faktor však může jít i v případě, kdy jej subjektivně ani nevnímáme. Nicméně existují stavební úpravy, které tento problém mohou zmírnit.

Měření dá přehled o možných opatřeních

Předem je třeba říci, že pro úroveň hluku a zvukové izolace existují normy – v tomto případě ČSN 73 0532. Pokud máte pocit, že váš byt tyto normy překračuje, můžete si objednat firmu, která provede potřebná měření. Na základě jejich výsledků pak lze rozhodnout o dalších opatření, včetně požadavku na provedení příslušných úprav. A je i povinnost dodržovat noční klid v době od 22 do 6 hodin, kterou lze vymoci třeba i přivoláním policie.

To jsou ovšem krajní případy, protože zejména obyvatelé měst bývají vystaveni hluku prakticky trvale. Krajním případem akustické nepohody pak obvykle jsou panelové domy. U nich přistupuje ještě další problém – většina protihlukových opatření ještě sníží i tak malé rozměry místností.

Izolovat nelze jen napůl

Zvuk má záludné vlastnosti, které moderní stavební konstrukce ještě podporují. Nejnepříjemnější je ta, že se v kompaktních materiálech šíří lépe než vzduchem. Rozhodně proto nestačí nějaké polovičaté řešení – například obložit polystyrenem stěnu, za níž žije hlučný soused. Zdi, stropy i podlahy zvuk spolehlivě rozvedou i navzdory této zábraně.

Někdy ale nemusí pomoci ani když obložíme byt celý. Nejen proto, že každý izolační materiál má jen omezené schopnosti pohlcovat zvuk a pro absolutní účinnost by byl neúnosně tlustý a drahý. Další problém je v tom, že vynikajícím vodičem zvuku jsou inženýrské sítě, kterým se nevyhneme. Patří k nim zejména ústřední topení, vodovodní a odpadové stoupačky. Skutečně účinné odhlučnění proto dokáže navrhnout jen odborník a realizovat specializovaná firma. Samozřejmě nikoliv taková, která to o sobě tvrdí, ale taková, kterou předcházejí dobré reference.

Spor o plovoucí podlahu

Podlaha by podle normy měla mít vlastnost, které se odborně říká kročejová neprůzvučnost. Zejména v moderní zástavbě tomu tak často není. Velmi se v tomto ohledu liší názory na tzv. plovoucí podlahy: podle jedněch jde o žádoucí prvek odhlučnění, podle druhých zvuky naopak zesilují. Skutečnost je taková, že v bytě pod plovoucí podlahou je opravdu slyšet málem i našlapování kočky. A přimět souseda nad vámi, aby k drahé podlaze přikoupil ještě nijak levné koberce, se nemusí vždy podařit. Přitom hluk se rád šíří právě podlahami směrem dolů, protože od souseda pod vámi vás přece jen dělí docela silná vrstva vzduchu.

Izolace zdí

Existuje celá řada technologií pro zlepšení zvukové neprostupnosti zdí. Oblíbený bývají polystyrenové desky pro jednoduchou montáž. Nevýhodou však je nízká mechanická odolnost a postupná degradace tohoto materiálu - po pár letech není pohled na poylstyrenový povrch žádný velký estetický zážitek.

Dnes se proto nejčastěji používají sádrokartonové desky za nimiž je vrstva minerální vlny. Výhodou je kvalitní povrch a mechanická odolnost, nevýhodou poměrně značné náklady. Kutilové rádi a úspěšně sádrokarton nahrazují dřevem – opět s minerální vlnou. Někteří odvážlivci experimentují i s méně tradičními materiály. Překvapivě dobré akustické vlastnosti mají například palety na vajíčka, samozřejmě ne ty plastové, ale z lisované papíroviny. Velmi zajímavý je z akustického hlediska také korek. Ten se ostatně hodí i na podlahy.

Izolace stropů

Stropy se opět obkládají buď polystyrenem - speciálními stropními podhledovými panely - nebo sádrokartonem. Za sádrokartonem je opět minerální vlna. Často se vyskytuje názor, že čím víc vlny do skuliny napěchujeme, tím lepší izolace. Není to pravda: to co izoluje není minerální vlákno, ale vzduch mezi nimi. Existují také systémy využívající samonosné panely, například Tetra K.

Strategie boje

Prakticky každá zvuková izolace představuje určitý stavební zásah a tím i nepřehlédnutelnou investici - často s nejistým a téměř vždy s nikoliv stoprocentním výsledkem. Navíc hluková zátěž ve městech se do budoucna nejspíš bude ještě zvyšovat a co stačilo dnes, může být už za pár let velmi nedostatečné. Některé zásahy možná budou takového rázu, že by o nich měl předem vědět majitel bytu. Rozhodně proto není dobré se do takové akce vrhat bezhlavě.

Jednu z možných strategií znali už stavitelé pancéřových lodí: obrnit především důležité systémy. Z hlediska klidu v bytě je to bezesporu ložnice, nebo dokonce jen postel. Tu si můžeme snadno představit jako jakousi kóji obestavěnou izolačními přepážkami, nad níž je pod stropem třeba úložný prostor – jakousi obdobu palandy, ovšem bez horního patra. Důkladně „odzvučit“ omezený prostor na spaní je mnohem snazší a levnější než izolovat celý byt.

Skutečné ticho ovšem může být jen ve vlastním domě umístěném v klidné čtvrti nebo za městem. Je proto třeba důkladně zvážit, zda peníze, úsilí a čas vynaložené na izolace by neposloužily lépe v úsilí o získání vlastní nemovitosti.