Do dubna 2011 jsem pobírala rentu po manželovi, který zemřel na nemoc z povolání. Po ukončení pracovního poměru provozoval manžel soukromou ordinaci, gastroenteorologii.Ve věku 65 let by v žádném případě neuzavřel svou ordinaci, právě v tomto věku jsou lékaři na vrcholu své odbornosti. Mám za to, že v těchto případech je zákoníkem práce udávaný věk nedostatečný a nenahrazuje tak skutečnou škodu. Prosím o sdělení, zda na tyto případy pamatují nějaké právní předpisy a jaké.
Jediným právním předpisem, který upravuje odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, a z této odpovědnosti plynoucí odškodnění, je zatím zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 364 a násl. Vašeho problému se týká ustanovení § 377 odst. 1, podle kterého náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Věk 65 let vychází ze statistických údajů o průměrné délce trvání pracovní aktivity.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.