Identifikace nebezpečí a hodnocení rizik - metody

Bezpečnostní prohlídka

Provádí se zkušenými pracovníky a určují se při ní možná nebezpečí.  U stávajících zařízení se prakticky jedná o fyzickou prohlídku zařízení . V případě nových zařízení se jedná již o posuzování technické dokumentace  ještě před vlastní výstavbou a realizací zařízení.

Kontrolní seznam (Checklist)

Podle předem vypracovaného kontrolního seznamu (např. odbornou firmou), ve kterém jsou uvedeny typické nebezpečné látky a/nebo potenciální zdroje nehod se identifikuje nebezpečí K vytvoření kontrolního seznamu je třeba definovat požadavky předpisů a norem, na jejichž základě je pak vytvořen soubor otázek. Většinou jsou kontrolní seznamy značně podrobné a jsou koncipovány tak, aby s jejich pomocí bylo možno posoudit shodu stavu systému s předpisy a normami. Důležité je, aby kontrolní seznamy byly pravidelně prověřovány a aktualizovány. Kompletní kontrolní seznam obsahuje u každé otázky možnosti vyjádření ano – ne. Nevýhodou kontrolního seznamu je skutečnost, že svádí k mechanickému přístupu bez uvažování dalších možných alternativ a souvislostí. Kontrolní seznamy jsou rovněž limitovány zkušenostmi autorů. Je proto důležité, aby je vytvářely pracovníci s praxí, s odbornými zkušenostmi a znalostmi i ze souvisejících oborů. Identifikace nebezpečí pomocí kontrolních seznamů je rychlá a snadná a může být použita v kterékoliv fázi života systému. Výhodou užití kontrolního seznamu pro identifikaci nebezpečí je jeho snadná použitelnost i pro méně zkušené pracovníky.

Metoda „WHAT – IF“ (Co se stane, když…)

Metoda „What -  if“ je založena na brainstormingu, při kterém kvalifikovaný pracovní tým (dobře seznámený se zkoumaným procesem) prověřuje formou dotazů a odpovědí neočekávané události, které se mohou v procesu vyskytnout. Formulované dotazy začínají charakteristickým „What – if“ (Co se stane, když …?). Identifikace možných selhání a jejich následků se uskutečňuje formou tvořivých pracovních porad. Porad se zúčastní vybraná skupina odborníků dobře seznámených se zkoumaným procesem.  Kdokoliv v týmu může formulovat otázku typu „Co se stane, když…“, která ho zajímá. Pracovní tým pak hledá odpovědi na takto formulované dotazy. Odhadují se následky vzniklého stavu nebo situace, navrhují se opatření a doporučení.

Generování dotazů závisí na intuici a provozních zkušenostech týmu odborníků. Postup studie metodou „What – if“ nemá tak dobře propracovanou strukturu, jako je tomu např. u metody HAZOP.  S tím je třeba počítat při sestavování pracovního týmu, který musí být schopen tvořivého Aplikačního přístupu k řešenému úkolu. Od týmu se totiž očekává, že na základě zkušeností intuitivně odhalí nebezpečné stavy a situace, které se mohou v různých fázích a režimech procesu vyskytnout.

Jedná-li se o jednoduchý proces, pak pracovní tým může být např. dvou nebo tříčlenný. Posouzení složitějšího procesu si obvykle vyžádá sestavení vícečlenného týmu a zpravidla několik pracovních porad. Prověřování při bezpečnotní studii se může týkat např. budov, energetického systému, surovin, produktů, skladů, provozních praktik, pracovních postupů, provozního prostředí, provozní bezpečnosti apod. V praxi je metoda „What – if“ relativně oblíbená, neboť neklade vysoké nároky na čas. Je však nutno počítat s tím, že nižší časová náročnost studie má kořeny v intuitivním, méně systematickém postupu. Pro podrobnější studie je potřeba použít systematickou metodu. Metoda „What – if“ je velmi efektivní a účinná, pokud má pracovní tým provozní zkušenosti a současně má aplikační zkušenosti s touto metodou. V opačném případě může být výsledek studie diskutabilní. Postup studie metodou „What – if“: Pro zdárný výsledek studie metodou „What – if“ je důležitá znalost procesu, kvalita realizačního týmu, aplikační zkušenosti realizačního týmu s metodou a tvořivá atmosféra v průběhu pracovních porad. Brainstorming navozuje tvořivou atmosféru porady potřebnou pro získání potřebných informací.

Příprava

Příprava spočívá ve shromažďování všech dostupných podkladů. Jedná se zpravidla o popis procesu, výkresovou dokumentaci a provozní předpisy. Je nutné, aby podklady byly dostupné zejména pro vlastní týmovou práci při studii. Jedná-li se o stávající zařízení, je vhodná fyzická prohlídka zařízení. Je vhodné předběžně připravit některé otázky pro studii. Zdrojem otázek může být minulá studie nebo podobná studie.

Porada

Vlastní porada začíná odborně fundovaným popisem a vysvětlením účelu daného procesu. Při popisu se tým seznámí se zajištěním bezpečnosti procesu, bezpečnostní výstrojí a postupy používanými pro zajištění bezpečnosti obsluhy. Dalším krokem je formulování dotazů. Čas potřebný pro formulaci dotazů nelze předem vymezit. Je potřeba, aby tým využil schopností všech členů a dokázal je navíc kombinovat tak, aby dotazy pokryl a pečlivě prověřil celý proces. Doba trvání porady by neměla přesáhnou 4 hodiny, zejména pokud porada další den pokračuje. Není však vhodné ukončit poradu v okamžiku tvořivého přemýšlení. Pokud se jedná o větší proces, je vhodné ho rozdělit na menší části, které se prověřují postupně. Tím se lze vyhnout únavné formulaci velkého počtu otázek, které budou teprve někdy později posuzovány.

Otázky se formulují na základě zkušeností a aplikují se na existující podklady a popis procesu. Např.: „Co se stane, když operátor otevře místo ventilu A ventil B?“. Otázky mohou souviset s jakýmikoliv abnormálními podmínkami, nejen s poruchami komponent nebo odchylkami procesu. Otázka může být formulována takto: „Co se stane, když se vstupní koncentrace významně změní?“ Všechny otázky se zapisují. V průběhu porady však může být vznesena jakákoliv námitka týkající se bezpečnosti procesu, dokonce i když není vyjádřena přímo jako otázka. Např.: „Obávám se, že by mohl být dodán nesprávný materiál.“

Otázky formulované postupně jednotlivými účastníky porady zasahují do různých odborných oblastí. Je proto vhodné dotazy roztřídit do několika tématických skupin, např. bezpečnost elektrického zařízení, zajištění před požárem nebo bezpečnost a ochrana zdraví obsluhy. Každé oblasti se může věnovat tým složený z jednoho nebo více odborníků. V případě, že je již takové nebo podobné zařízení někde provozováno, lze využít konzultací s pracovníky provozu. Cílem porady je  identifikovat nebezpečné stavy a provozní situace. Dále pracovní tým odhaduje možné následky a navrhuje opatření vedoucí ke snížení rizika.

Metody relativní priorizace rizik

Relativní priorizace je spíše analytickým postupem než jednoduše definovanou analytickou metodou. Tento postup umožňuje srovnávat jednotlivé znaky  několika procesů nebo aktivit a určit, zda obsahují nebezpečné faktory natolik významně, aby bylo potřeba je podrobit dalšímu zkoumání. Relativní priorizace rizik umožňují porovnávat stávající zařízení a technologie i technologie a zařízení ve fázi návrhu a získávat informace o tom, která varianta je lepší, tj. bezpečnější.

Porovnání je prováděno na základě číselných vyjádření, která představují relativní úroveň významnosti, kterou analytik přiřazuje každému zdroji rizika. Relativní priorizace rizik by měla být prováděna již ve fázi návrhu technologického procesu, aby bylo možno nalézt optimální variantu řešení z hlediska bezpečnosti. Může však být stejně dobře použita i u již existujících zařízení k posouzení a porovnání rizik různých provozních operací a stavů. Běžně se užívá řada metod pro tyto účely. Zde se zmíníme o dvou metodách, které jsou užívány především pro identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik pro účely havarijního plánování.
Jedná se o indexovou metodu Dow Fire and Explosion Index a metodu IAEA 727.

Metody relativní priorizace rizik jsou založeny na třech otázkách:

1. Co se může stát?
2. Jak je pravděpodobné, že se to stane?
3. Jaké to může mít následky?

Poměrná jednoduchost metod relativní priorizace umožňuje jejich použití při základním zmapování a identifikaci nebezpečí a vyhodnocení rizik, ještě než použijeme metody přesnější, ale dražší a časově náročnější.

Dow index  vyhodnocuje existenci a závažnost nebezpečí vzniku požáru, exploze nebo toxicity v rozsáhlých zařízeních. Při analýze se proces nebo činnost rozdělí do jednotlivých funkčních jednotek, které se ohodnotí indexy na základě materiálových fyzikálních a chemických vlastností, podmínek provozu, rozložení zařízení a dalších faktorů. Jednotlivé faktory jsou kombinovány a vyhodnocovány pomocí indexů a konečného skóre. Skóre jednotlivých provozních jednotek pak mohou být porovnávána, což umožňuje poměrně snadnou priorizaci rizik jednotlivých zařízení.

Metoda IAEA-TECDOC-727 reprezentuje moderní postup relativní klasifikace rizika velkých nehod při skladování, zpracování a přepravě nebezpečných látek. Metoda je vhodná pro klasifikaci rizika ve velkých podnicích i regionech, svými výsledky umožňuje provozovateli se rozhodnout, na které zdroje rizika se zaměřit nejdříve.

Principem metody je oddělené hodnocení následků a pravděpodobnosti vzniku závažných havárií. Při určování následků a pravděpodobnosti se používají zejména následující údaje: vlastnosti a množství nebezpečných látek v zařízení, rozmístění osob v okolí, četnost směru větru, frekvence operací (nakládání a vykládání), existence bezpečnostních a protipožárních systémů, stáří zařízení, kvalita a existence bezpečnostních postupů, havarijní plán apod.

Výsledkem hodnocení jsou následky a pravděpodobnost vzniku nehod, které je možno zobrazit v matici rizik, kde na ose X jsou následky a na ose Y je pravděpodobnost vzniku nehod. 

Dalším metodám se budeme na BOZPinfo.cz věnovat v jednom z příštích Témat týdne.