Hodnocení limitů akutní toxicity pro účely analýzy rizik v České republice

Praktická část

Praktická část

Zhodnocení používání limitů akutní toxicity v ČR

Nejednotnost limitů a jejich nedostatečné vysvětlení v bezpečnostních dokumentech vede k tomu, že stanovené dosahy nebezpečných toxických účinků pro únik toxické látky z daného zařízení, např. podle limitů toxicity AEGL, se často liší od dosahů nebezpečných účinků stanovených podle limitů toxicity LC50. Například limit pro chlor dle AEGL 3 (30 minut) je 20 ppm, pro chlor dle LC50 (30 minut) je 520 ppm nebo stejný limit, ale jiná hodnota 250 ppm.

Jestliže tedy není v AHR jasně deklarováno, jaké limity a za jakých podmínek byly využity můžeme získat velmi rozporné výsledky a naopak, volbou limitů můžeme dokonce být manipulováno ve snaze zvětšit nebo naopak zmenšit vyznačenou zónu ohrožení.

Jako reprezentativní skupina byly zvoleny bezpečnostní zprávy vzniklé v rozmezí roku 2001- 2008, tedy případy, kdy se předpokládají projevy následků havárie mimo hranice podniku. Hodnocení bylo zaměřeno na únik toxické látky s následným rozptylem do ovzduší. V úvahu nebyla brána iniciace toxického mraku se vznikem zplodin hoření. Do hodnocení nebyly brány v úvahu limity, které jsou používaný jako rozhodovací kritérium (kde jsou stanoveny jen rozsahy  limitů), např. selekční metoda, IAEA TECDOC-727, atd. V případech kdy byl limit nalezen, byla dále posuzována následující kritéria:

• Metodika nebo model, ve kterých byl limit použit;
• Použitý limit akutní toxicity;
• Hodnota limitu;
• Expoziční doba, na kterou byl limit stanoven;
• Hodnota probit funkce (v případech, kdy byla použita);
• Hodnota dopadů (dosah v metrech a popis účinku);
• Stanovený scénář a rozptylové podmínky.

Ze 111 podniků (resp. AHR) nebylo hodnoceno 10 podniků (9%) z důvodů nedostupných, nedostatečných nebo neúplných dat.

Vyhodnocení výstupu v přehledu

V cca 70% zařazených podniků se vyskytuje nebezpečná látka klasifikovaná jako toxická nebo vysoce toxická. V cca 25% případů je nakládáno z toxickou látkou, která je v takovém množství a v takové fyzikální formě (plyn, zkapalněný plyn, přehřátá kapalina), aby mohla být považována za možné ohrožení osob v okolí hodnoceného zdroje rizika. Na obrázku č. 2 je znázorněno procentuální zastoupení jednotlivých modelovacích programů a metod, ve kterých jsou používány toxikologické limity. Při hodnocení nebyly rozlišovány verze modelovacích programů, protože ne vždy jsou uvedeny v AHR. Nejčastěji používané modelovací programy jsou TEREX, SAVE II, ROZEX, EFFECTS, ALOHA a metoda CEI.

Obrázek 2 Nejčastěji používané modelovací programy a metoda používající limity akutní toxicity a jejich procentní zastoupení při řešení AHR

V případě nebezpečných látek (viz. Obrázek č. 2), které byly hodnoceny za pomoci výše jmenovaných nástrojů jako nejčastěji posuzované, byly identifikovány amoniak a chlór. Jejich nejčastější výskyt v AHR vyplývá z jejich fyzikálně-chemických vlastností a s tím spojeným různorodým využitím v průmyslu.

Chlór je velmi reaktivní a má silně oxidační vlastnosti. Slučuje se přímo s většinou kovů za vzniku soli. Je proto často využíván v chemickém průmyslu při výrobě umělých hmot, insekticidů, rozpouštědel, impregnačních prostředků, dezinfekčních prostředků, také na výrobu kyseliny Chlorovodíkové, apod.

Amoniak se v průmyslu využívá při výrobě kyseliny dusičné, průmyslových hnojiv, výbušnin, polymerů, farmaceutických výrobků, kaučuku, využívá se i v petrochemickém průmyslu, slouží jako chladicí médium, apod. Na obrázku č. 3 jsou jako ostatní látky chápany nebezpečné látky vyskytující se v AR jen jednou. Jedná se o koncový plyn, oxid chloričitý, akrylonitril, akrolein, směsný plyn, trinitromethyl.

 

Obrázek 3 Nejčastěji hodnocené nebezpečné látky, v nichž je uvažován toxický rozptyl za pomocí limitů a jejich procentní zastoupení při řešení AHR

Pro přehlednost nejčastěji používaných limitů byl přehled zaměřen na nejvíce posuzované nebezpečné látky v ČR: amoniak a chlór (viz. Obrázek č. 4). Jako nejčastější limity jsou používány LC50, ERPG-1,2,3, IDLH. Specifickou skupinu tvoří probit funkce, které hodnotí pravděpodobnost uvažovaného následku u exponované populace. Probit funkce byly vyhodnoceny jako nejčastěji používané při stanovování odhadů následků havárií, což vyplývá z toho, že program EFFECTS je zaměřen na využívání probit funkcí. Právě hodnoty stanovené pomocí probitové funkce jsou nejčastěji používány pravděpodobně proto, že probitovou funkci využívá program EFFECTS. Dále bylo zjištěno, že hodnoty stejného limitu nejsou vždy stejné, např. chlór, kdy IDLH má čas expozice a účinek stejný, ale hodnotu limitu jinou (30 ppm, 10 ppm), lišící se řádově v desítkách. Naopak nejmenší rozdíl v hodnotách limitů (řádově jednotky) je u limitů ERPG. Což muže být zapříčiněné tím, že nebyly uvedeny literární zdroje, ze kterých bylo čerpáno (hodnoty limitů se, postupem času, upřesňovaly např. databáze NIOSH 2008).

Při celkovém zhodnocení AHR se jako problematické jeví neúplnost informací používaných limitů (cca 43%) a neshody přímo v samotných limitech (zmiňováno již výše). Samotná AHR je chápana jako odborný dokument sloužící pro rozhodování v prevenci závažných havárií a jako k takové by k ní mělo být přistupováno.

Obrázek 4 Nejčastěji používané limity akutní toxicity v analýze rizik a jejich procentní zastoupení při řešení AHR