Ergonomické hodnocení pracovního místa

Úvod

Ergonomické hodnocení pracovního místa je takové uspořádání a vybavení pracovního místa, které přispívá k pocitu pracovního komfortu, k využití výkonnostní kapacity (schopností, znalostí a dovedností) zaměstnance a v rámci technických možností snižuje či omezuje zdravotně negativní působení  technologických zařízení i škodlivých faktorů pracovního prostředí.

Co jsou ergonomická kritéria a parametry

Při hodnocení pracovních systémů, jejichž součástí jsou technické pracovní prostředky, tj. různé stroje, nástroje a pomůcky, jsou obvykle používána různá hodnotící hlediska. Je to například novost, či původnost, určité zlepšení až principielně nové, netradiční pojetí, použitý materiál, opotřebitelnost, hlediska ekonomická, estetická a další.

Koncepce či konstrukční pojetí každého pracovního prostředku má vždy určité důsledky pro jeho uživatele. Určuje např. v jaké poloze bude pracovat, jak bude jeho činnost fyzicky namáhavá, jaké pohyby bude vykonávat, zda bude vystaven určitým nebezpečím či ohrožení zdraví, zda nebude docházet  k nepřiměřené fyzické zátěži, zda funkce pracovního prostředku nebude příčinou zhoršení pracovního prostředí atd. Tato hlediska determinují úlohu člověka a jsou při hodnocení pracovních prostředků označována jako ergonomická kritéria. Jejich cílem je vytvořit a zajistit rovnováhu mezi výkonovou kapacitou člověka a požadavky a nároky, jež vyžaduje práce s technickým zařízením, zvýšit produktivitu a spolehlivost pracovního systému, tj. snížit pravděpodobnost lidských chyb a selhání, výskyt pracovních úrazů a především odstranit všechna potencionální rizika poškození zdraví.

Soubor ergonomických kritérií musí též obsahovat hlediska týkající se pracovního prostředí. Jestliže ergonomická kritéria představují aspekty, které by při hodnocení neměly být opomenuty, pak ergonomické parametry určují jejich kvalitu prostřednictvím měřitelných limitů. Např. u kritéria pracovní místo je to: minimální podlahová plocha, minimální vzdušný prostor, maximální energetický výdej, maximální hmotnost ručně zvedaných a přenášených břemen, výšky pracovních a manipulačních rovin a prostorů s ohledem na pracovní polohy a pohyby, limity hluku, osvětlení a dalších faktorů prostředí se zřetelem na příjem sluchových a zrakových informací apod.

Nejdůležitější kritéria pro hodnocení pracovního místa

Nejdůležitější kritéria pro hodnocení pracovního místa jsou:

rozměry – minimální nezastavěná podlahová plocha, minimální světlá výška, minimální vzdušný prostor, přístupové a únikové cesty, výška pracovních a manipulačních rovin, oblasti dosahů horních i dolních končetin a jejich závislosti na základní pracovní poloze (vsedě, ve stoje, střídání obou poloh);

pracovní poloha hlavní a vedlejší – zda odpovídá vykonávaným pohybům, rozměrům a hmotnosti předmětů při manipulaci s nimi, zda ovládací prvky jsou v dosahu, zda přímo sledovaná místa a umístění sdělovačů jsou dobře viditelné ze základní (hlavní) pracovní polohy a zda nedochází k fyziologicky nežádoucí pracovní poloze jako je např. nutnost trvalejšího předklonu a výponu trupu, jeho otáčení do stran o více než 60 ° apod.;

pracovní pohyby – zda jsou střídavě aktivovány různé svalové skupiny a nedochází k jejich  dlouhodobému a jednostrannému přetížení, zda dráhy pohybů odpovídají pohybovým stereotypům;

fyzická namáhavost – zda manipulace s břemeny jako jsou obrobky, dílce, vyměnitelné součásti stroje apod. nepřekračují přípustné limity, tj. jejich hmotnost, frekvence zvedání a přenášení, přípustné dráhy a vzdálenosti. Zda je pracovní místo vybaveno mechanizačním zařízením pro přenášení těžkých břemen či je využíváno jiných technických prostředků.

technická vybavenost a uspořádání – zda jsou k dispozici skříňky na nástroje a pomůcky, zda rozmístění technologických prostředků sestavy strojů a dalších technických zařízení je přehledné, snadno přístupné i při vykonávání oprav, seřizování apod. Zda součástí pracovního místa je sedadlo a zda vyhovuje.

riziko působení škodlivin – jak je zamezeno úniku škodlivin např. prachu, chemických látek do ovzduší, přenosu vibrací, záření a dalších faktorů negativně ovlivňujících zdraví.

Vysvětlení pojmu výkonová kapacita člověka

Výkonová kapacita člověka je determinována jeho biologickou vybaveností, tj. strukturou fyzických, psychofyziologických a sociálních funkcí. Synonymem výkonové kapacity je kapacita pracovní nebo též funkční. Fyzická kapacita je dána tělesnou konstitucí, která může být např. atletická, astenická, piknická, apod., rozměry a hybností částí těla.

Do skupiny psychofyzických patří smysly, tj. zrak / ostrost, barvocit, hloubkové vidění, sluch, hmat, mentální funkce jako je paměť, představivost, poznávací procesy. Sociální kapacitou se rozumí schopnost adaptace na interpersonální vztahy, vytvářet příznivé sociální klima, ochota ke spolupráci atd.

Výkonová kapacita se mění v závislosti na věku a je ovlivňována hodnotovou soustavou a motivací. Tělesná konstituce se zjišťuje měřením antropometrických znaků jako je tělesná výška, objem hrudníku, hmotnost a další. Tělesná zdatnost měřením kardiovaskulární a respirační odezvy na fyzickou zátěž, např. na bicyklovém ergometru. Mentální kapacitu lze zjišťovat, i když ne zcela spolehlivě, pomocí psychologických diagnostických metod jakou jsou např. testy všeobecné intelektové úrovně, paměťové testy specielních funkcí jako je technické myšlení, tvořivost, odolnost proti zátěži, případně pomocí různých přístrojů a modelových situací.

Poznatky o výkonové kapacitě člověka jsou podkladem pro tvorbu ergonomických parametrů pracovních systémů a mají tudíž limitující funkci určením hranic přípustnosti pracovní zátěže. Jsou to např. údaje o plošném a prostorovém vybavení pracovního místa a pracoviště, limity fyzické namáhavosti (přípustný energetický výdej), při různých úkonech a operacích, přípustné síly při používání ovládačů, limity hlučnosti s ohledem na slyšitelnost sluchových informací atd.