Dodatečně uznaná nemoc z povolání covid-19 a náhrada mzdy

Mám dotaz ohledně náhrady mzdy po uznání nemoci z povolání. Máme u zaměstnavatele uznanou nemoc z povolání - covid-19. Můj dotaz zní, zda má poškozená pracovnice, u které byla dodatečně (po dlouhé době) uznána nemoc z povolání, nárok na dorovnání mzdy v době pracovní neschopnosti, když byla doma s nemocí. Neposuzovali jsme vznik onemocnění covid-19 jako pracovní úraz, myslím, že v té době by to žádný zaměstnavatel ve zdravotnictví neuznával.

Na úvod lze říci, že nejen onemocnění covid-19, ale ani žádné jiné infekční onemocnění, není možné považovat za pracovní úraz. Důvodem je fakt, že tato nemoc z pohledu právních předpisů, respektive zákonné definice, postrádá úrazovou složku. Za pracovní úraz je totiž považováno poškození zdraví nebo smrt, ke kterým došlo nezávisle na jejich krátkodobých, náhlých a násilných působení zevních jevů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, viz § 271k zákoníku práce. Vznik onemocnění jste tedy správně neposuzovali jako pracovní úraz.

Je však nutné upozornit na fakt, že onemocnění covid-19 je možné považovat za nemoc z povolání, a to při splnění zákonných podmínek. Vzhledem k tomu, že Vaší zaměstnankyni již bylo toto onemocnění uznáno jako nemoc z povolání, není nutné zde tyto podmínky a postup uznávání zmiňovat. Je však důležité připomenout, že povinností každého zaměstnavatele je nahradit svému zaměstnanci škodu nebo újmu na majetku, která mu vznikne v souvislosti s nemocí z povolání. Zákonnou podmínkou je, aby zaměstnanec před zjištěním nemoci pracoval u zaměstnavatele za podmínek, při kterých vzniká konkrétní nemoc z povolání, kterou byl zasažen. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 zákoníku práce nebo odměny z dohody.