ČR trápí vraky aut i bioodpad

Problémy s tímto odvětvím nemá jen ČR, ale řeší je celý svět

Českých lidí se v nejbližší době dotkne zejména nakládání se starými automobily. Novela zákona jednoznačně stanovuje jak postupovat při tomto procesu. „Od ledna 2009 se recyklační poplatek bude týkat i některých nově registrovaných ojetin. Automobilová doprava je totiž vedle vytápění domácností hnědým uhlím největším viníkem zhoršující se kvality ovzduší,“ řekla Ing. Věra Hudáková z VÚV T.G.M., Centra pro hospodaření s odpady. Podle ní výkony nákladní silniční dopravy v ČR sice meziročně stagnují, ale emise vzrostly od roku 1990 do současnosti na dvaapůlnásobek. Roste i počet registrovaných osobních i nákladních  vozidel. Dá se říci, že doprava je základní příčinou emisí skleníkových plynů.

V České republice je také vysoké průměrné stáří vozového parku (kolem 14,5 roku). Toto číslo je vyšší oproti evropskému průměru, což právě má negativní vliv na znečišťování našeho ovzduší. Lidé by si měli uvědomit, že ekologická likvidace takovýchto „vraků“ je složitější a dražší. Poplatek se za každý automobil platí jen jednou. U dovezeného vozidla jej zaplatí nový majitel při první registraci. Peníze se týkají pouze osobních a lehkých užitkových vozidel do 3,5 tuny. Nevztahují se na motocykly, ale ani na veterány a sportovní speciály, které se nezapisují do registru. Výše poplatku se odvíjí od emisní normy euro, kterou dané vozidlo splňuje. Nejvyšší částku 10.000 korun budou noví majitelé platit za automobily, které znečišťují ovzduší nejvíce.

Odborníci připouštějí, že se majitelé starých vozidel budou v tomto roce snažit zbavit ojetin nelegálním způsobem. Odstavené vraky, k nimž se nikdo nebude hlásit, musí na své náklady odstranit obec. Kvůli ekologickému poplatku od tří do deseti tisíc korun za auta vyrobená před rokem 2000, který začal platit od Nového roku, se lidé snaží tyto vozy prodat. Z celkového počtu 4,4 milionů automobilů v ČR je třetina, tedy 1,45 milionu, starších patnácti let. Nesplňují tak emisní normu Euro.

Bioodpady a legislativa

Odborný doprovodný program WATENVI bude věnován mimo jiné legislativě vztahující se k problematice nakládání s odpady. Část se bude týkat jedné z nejsledovanějších znečištění - odpadů biologicky rozložitelných. Jsou definovány v zákoně o odpadech č.185/2001 Sb., v platném znění jako odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. Tvoří též významnou složku komunálního odpadu, tzv. BRKO.

„Jedná se o běžně se vyskytující materiály např.tráva, dřevo, zbytky potravin, papír, kaly z ČOV, části textilu,“ uvedla Ing. Dagmar Sirotková vedoucí Centra pro hospodaření s odpady VÚV T.G.M. Připomněla, že tomuto tématu bude na veletrhu věnovaná velká pozornost, neboť to vyplývá z plnění požadavků směrnic EU. „Zejména jde o skládkování.  Důležité je také nahradit pomocí upravených bioodpadů některé zdroje surovin, včetně energetického využití a v neposlední řadě využít bio odpady pro vylepšení kvality degradovaných půd. V tomto případě  kvalitní kompost může nahradit hnojiva. Tím se půdě vrací přirozené složky.  Nedochází tak k negativnímu ovlivnění životního prostředí, což je dobré pro zdraví lidí,“ vysvětlila Sirotková.

Podotkla, že do srpna 2008 byly k dispozici v České republice právní předpisy určující pravidla pro využití bioodpadů jako hnojiv (zákon o hnojivech a jeho prováděcí předpisy) a pro využití k energetickým účelům (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů a jeho prováděcí předpis). V tomto období byl vydán nový prováděcí předpis k zákonu o odpadech (vyhláška č. 341/2008. Sb.). 

Podle odborníků jde o účinný nástroj, který by měl umožnit široké využití bio odpadů, ale při zachování základních požadavků ochrany zdraví a životního prostředí.

Upravené bioodpady mohou být, při respektování požadavků vyhlášky využívány na povrchu terénu sportovních a rekreačních zařízení, při vytváření rekultivačních vrstev, případně pro překrytí skládek.

„Vyhláška uvádí doporučený seznam bioodpadů, podle odpadové nomenklatury, využitelných  v zařízeních pro aerobní (např.kompostárny) nebo anaerobní (např.bioplynové stanice) způsoby zpracování. Dále jsou uvedeny základní požadavky na zařízení, kontrolu technologie, vstupů a výstupů ze zařízení. Velmi důležitou a očekávanou část vyhlášky tvoří soustava ukazatelů pro hodnocení a zařazování bio odpadů do skupin podle způsobu využití,“ upřesnila Sirotková.

Pětistovka za starý televizor

Zajímavé je i hospodaření se starými televizory. Například letos od října do poloviny listopadu občané dodali k recyklaci více než 20 000 přijímačů. Každý člověk, který při nákupu nového televizoru odevzdal starý, obdržel poukázku na 500 korun. Akci pořádala nezisková společnost ASEKOL, která se zabývá sběrem a recyklací elektrozařízení. Cílem kampaně bylo podpořit nejen ochranu životního prostředí, ale též blížící se digitalizaci.

Je třeba si uvědomit, že 20 000 televizí má hmotnost přes 400 tun. Starý televizor může obsahovat až dva kilogramy karcinogenního olova a mnoho dalších jedovatých látek. Firma ASEKOL považuje tuto akci za velký úspěch. „Kampaň zopakujeme. V první vlně se do ní  zapojilo 1400 prodejců elektroniky, vztahovala se na 22 značek televizorů a devět značek počítačových monitorů,“ dodal Jan Vrba z ASEKOL.

O recyklacích látek z různých oborů se bude hovořit v rámci doprovodného programu po celou dobu konání veletrhu WATENVI, jenž tvoří Mezinárodní vodohospodářská výstava VOD-KA, kterou pořádá SOVAK ČR a  Mezinárodní veletrh techniky pro tvorbu a ochranu životního prostředí ENVIBRNO.