Co dělat, když firma najatá na BOZP a PO nechce provést analýzu rizik

Naše firma má na zajištění PO a BOZP smluvně najatou externí, odborně způsobilou firmu. Ve smlouvě s touto firmou je v bodu týkajícím se zajištění BOZP uvedeno, že provede "zhodnocení rizik" a zajistí "zpracování analýz a nepřetržitou kontrolu pracovních rizik a návrh na jejich omezení či odstranění". Jelikož se v současnosti chystáme na certifikaci dle specifikace OHSAS 18001:1999, je nutno jako výchozí bod této přípravy provést - v terminologii specifikace - analýzu rizik. Zmíněná externí firma nám ji ale odmítá udělat, že to není jejich povinnost jak ze smlouvy, tak ze zákona, který podle nich termín "analýza rizik" nezná. Tážeme se tedy, zda máme na svém požadavku tvrdě stát a v případě jeho neplnění vypovědět smlouvu z důvodu jejího hrubého porušení nebo onu firmu odkázat na zákonná pravidla, která tímto jednáním porušuje. Jelikož dokumentace, kterou nám tato firma vypracovala, je již 3 roky stará bez jakékoli aktualizace a jelikož se v novinkách zákonů týkajících se BOZP nevyznáme, poraďte, s čím na onu firmu případně vyrukovat, aby analýzu rizik provedla.

Již v roce 2000 novela zákoníku práce provedená zákonem č. 155/2000 Sb. transponovala do hlavy páté části druhé zákoníku práce – kapitoly týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Směrnici Rady č. 89/391/EEC ze dne 12. 6. 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (tzv. rámcovou směrnici), ve znění Směrnice Rady č. 91/383/EEC ze dne 25. 6. 1991 a na ni navazujících 15 dílčích směrnic. A právě čl. 6 citované směrnice stanoví povinnost zaměstnavatele kontrolovat účinnost a dodržování opatření k prevenci rizik a k minimalizaci neodstranitelných rizik. Ukládá také povinnost tato opatření přizpůsobovat měnícím se skutečnostem a zlepšovat pracovní podmínky, které působí na zaměstnance při práci a mohou ovlivňovat fyziologické reakce jeho organismu a jeho tělesné a duševní zdraví. To je ale pouze evropská směrnice, jejíž cíle musely být do našeho právního řádu transponovány. Tak se právě stalo citovanou novelou zákoníku, kdy bylo do zákoníku práce vloženo ustanovení § 132a o prevenci rizik. K předmětnému ustanovení lze uvést asi následující: Samotný pojem "riziko" se v zákoníku práce blíže nedefinuje. V podstatě se dá říci, že každá lidská činnost je zdrojem rizik pro člověka, tím spíše pak činnost zaměstnance v pracovním procesu. Z hlediska pracovního práva patří mezi rizika všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření, elektrická energie apod. V teorii pracovního práva se pojem "riziko" definuje jako "kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance vystaveného v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance". Pracovní rizika obvykle dělíme na mechanická, fyzikální, chemická a biologická. Jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším s čím zaměstnanec při práci přichází do styku. Mechanická rizika můžeme hodnotit na základě analýzy pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, které zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo z rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich nejvyšší přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření. Toto ustanovení s ohledem na svůj preventivní charakter musí být uskutečňováno již při plánování výroby a pracovních činností, při rozmísťování strojů a zařízení a při údržbě budov a strojního zařízení. Vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí účelná dělba práce mezi vedoucí zaměstnance, pravidelná kontrola na pracovištích a stanovení odpovědnosti za odstraňování zjištěných závad. Jeho smyslem a účelem je vést zaměstnavatele (ale i zaměstnance) k nalezení přijatelné míry rizik.Dosažení tzv. "nulového rizika" tj. absolutní eliminace pracovních úrazů a nemocí z povolání není v oblasti pracovněprávních vztahů prakticky nikdy možná a nikdy možná nebude. Z toho důvodu klade zákonodárce na;tato ustanovení zvláštní důraz a odpovědnost za prevenci rizik ukládá zaměstnavateli. V odstavci 2 tohoto ustanovení se definuje pojem "prevence rizik". Tato definice je v naprostém souladu i s definicí, kterou používá rámcová směrnice BOZP. Podle článku 3 písm. d) této směrnice se totiž pod pojmem prevence rizik rozumí "veškerá ustanovení nebo opatření, která jsou zavedena nebo se plánují na všech stupních činnosti podniku k prevenci nebo snížení pracovních rizik". Proces, jehož cílem je optimalizace rizika, se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část procesu, která se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady potřebné pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Proto v následujících odstavcích ukládá zákonodárce povinnosti zaměstnavateli jak při vyhledávání rizik a zjišťování jejich příčin a zdrojů (tedy příčin a zdrojů pracovních úrazů a nemocí z povolání), tak při přijímání opatření k jejich odstranění. I tato ustanovení jsou přesnou implementací rámcové směrnice BOZP, konkrétně jejího článku 6 odstavců 1 a 2. Návod, jak by měl zaměstnavatel postupovat při hodnocení a řízení rizik je rozpracován v odstavci 3. Odkaz pod čarou na vyhlášku č. 324/1990 Sb. je však pouze příkladný. Zaměstnavatel sám si musí zjistit všechny předpisy z oblasti BOZP, které se vztahují k činnostem u něj vykonávaným a na jejich základě si musí sám stanovit metodu hodnocení a řízení rizik. Nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno, což odpovídá právní úpravě před novelou (§ 133 odst. 1 písm. a) ZP ve znění před novelou č. 155/2000 Sb.). Zákon přímo neukládá zaměstnavateli, jakým způsobem má ono vyhodnocování rizik provádět. Záleží proto na zaměstnavateli samotném, jakou formu zvolí.To vše bude záviset mimo jiné i od velikosti zaměstnavatele, rizikovosti jeho pracovních činností a také od jeho potřeb. V každém případě je však třeba i tuto povinnost zaměstnavatele chápat jako jeho pracovněprávní povinnost, za jejíž porušení může nejen orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce, ale i třeba úřadem práce, být uložena sankce s pokutou až do milionu korun. Je proto třeba, aby si zaměstnavatelé všechny tyto souvislosti uvědomili a aby tak sami sebe chránili před možnými následky plynoucími z nedodržování pracovněprávních předpisů. V odstavci 5 se definuje nový pojem "všeobecné preventivní zásady", ze kterých musí zaměstnavatel při všech opatřeních k prevenci rizik vycházet. Tento pojem se sice možná na první pohled jeví jako velice široký, nicméně je zajisté ku prospěchu věci, že je takto přesně precizován přímo v zákoně a je nepochybné, že bude přínosem pro praxi, když nebude činit výkladové potíže. V té souvislosti se nově ukládá zaměstnavateli povinnost přednostně uplatňovat prostředky kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany. Pod pojmem "kolektivní ochrana" se rozumí ochrana pro více zaměstnanců společně, např. zavedením nové technologie na pracovišti, odstraněním namáhavé práce apod. Pod pojmem "individuální ochrana" se rozumí poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Individuální ochrana však nastupuje až tam, kde nelze vyloučit škodlivé vlivy prostředky kolektivní ochrany. Vzhledem k tomu, že citovaná směrnice vyžaduje, aby zaměstnavatel měl zajištěnou preventivní činnost prostřednictvím odborně způsobilého zaměstnance, byl do zákoníku práce již tehdy vložen i § 132b o odborně způsobilých zaměstnancích, které provádí zaměstnavateli úkoly v prevenci rizik. Toto ustanovení bylo posléze v roce 2004 novelizováno a bylo umožněno, že odbornou způsobilost mohou vykonávat pro zaměstnavatele i externí firmy. Původně se však chtělo, aby prevenci rizik vykonával buď zaměstnavatel sám nebo jeho zaměstnanec – bezpečnostní technik, právě proto, že prevence rizik se musí provádět soustavně a ne jen jednou do roka nebo jednou za tři roky. Z praxe je optimální lhůta pro provedení kontroly v rámci prevence rizik, pokud je prováděna externí firmou, půl roku. Z toho důvodu doporučuji, abyste trvali na svých požadavcích. Případná kontrola inspekce práce by uložila pokutu vám jako zaměstnavateli a ne externí firmě. Pokuta podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, by mohla být až do 2 000 000 Kč.

JUDr. Eva Dandová