BOZP a význam celoživotního učení

19.05.2011

Zdroj:

Každý člověk má právo na práci, která neohrožuje jeho bezpečnost a zdraví. K aktivní ochraně svého zdraví a života je nezbytný dostatek informací, které pomohou člověka ochránit. Prostředkem k získání informací a tím i znalostí o bezpečné a zdraví neohrožující práci je celoživotní vzdělávání, resp. celoživotní učení.

bezpečnost práce

vzdělávání

Význam informací o bezpečném a zdraví neohrožujícím chování při práci

Každý člověk má právo na práci, která neohrožuje jeho bezpečnost a zdraví. Bezpečnost ale není pouze věcí zaměstnavatele a práce není hra, stejně jako bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) není jen množinou hloupých a nudných pravidel, která znamenají určitá omezení. Při práci jde o udržení bezpečnosti a zároveň o ochranu zdraví každého z nás. Jen tak můžeme svůj život žít naplno. Proto by se nikdo z nás neměl dostávat do situací, kdy při práci bude riskovat svoje zdraví nebo dokonce život, ale naopak by se měl chovat velmi zodpovědně. Nejde však jen o zodpovědnost za zdraví a život vlastní, ale i o to nevystavovat riziku své kolegy, známé či dokonce blízké osoby. K aktivní ochraně svého zdraví a života je nezbytný dostatek informací, které pomohou člověka ochránit. Patří mezi ně znalost svých práv a znalost, kde získat potřebné informace. Část informací o tom, jak pracovat a jak se při práci chovat bezpečně, je zakotvena v zákoníku práce [3], další část získává člověk v průběhu celého života, ať už jde o etapu před nástupem do prvního zaměstnání nebo o etapu následující, kdy člověk vykonává práci v pracovněprávním vztahu jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná. Tyto, ale i další, informace jsou potřebné i pro práci, kterou člověk provádí jako volnočasovou aktivitu. V tomto kontextu je třeba si uvědomit, že již dávno neplatí, že to, co jsme si osvojili v průběhu vzdělávání na základní, střední, případně vysoké škole, nám vystačí po celý zbytek života. Prostředkem k získání informací a tím i znalostí (a v mnoha případech i dovedností) o bezpečné a zdraví neohrožující práci je celoživotní vzdělávání, resp. celoživotní učení.

Cesta celoživotního učení

Každým dnem se svět kolem nás mění a každým dnem jsme vystaveni novým nárokům jak v osobním, tak profesním životě. Celoživotní učení (zkr.: CŽU, angl.: lifelong learning)¹ poskytuje šanci naučit se na změny reagovat a poskytuje člověku možnost vzdělávat se v různých stádiích svého rozvoje až do úrovně svých možností v souladu s vlastními zájmy, úkoly a potřebami. Celoživotní učení je chápáno jako nepřerušená kontinuita „od kolébky do hrobu“ ať už dává možnost učit se v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně, která dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života². Formalizovaný vzdělávací systém v podobě vzdělávací soustavy [5], vytváří pro toto pojetí celoživotního učení nezbytné základy, tvoří však jen jednu jeho část. Zároveň je třeba poznamenat, že v celoživotním učení nejde pouze o vzdělávání dospělých, ačkoliv to tvoří jednu z jeho nejvýznamnějších složek. Na požadavky týkající se vzdělávání v BOZP a potažmo prevence rizik je třeba nahlížet jako na tak významné, aby jim potřebná pozornost měla být věnována už od útlého věku, protože právě v dětství a raném věku a obecně před nástupem do prvního zaměstnání se u mladých lidí utváří správné povědomí a postoje, vč. povědomí o bezpečné práci a pozitivních postojů k prevenci pracovních rizik. Průběžné vzdělávání v prevenci rizik po celý jeho život by se pro každého jedince mělo stát samozřejmým a dosažitelným. Motivace k získávání povědomí a posléze i znalostí a dovedností nezbytných pro žádoucí chování lidí při práci není v ČR ani zakořeněná, ani silná a ještě dnes, ve 21. století, se lze setkat s názory, že BOZP je spjata pouze s prací jako takovou a kromě povinných školení BOZP není nutné vzdělávat se v prevenci rizik a v BOZP. Tuto situaci se snaží Česká republika změnit podporou změn chování a důrazem na zdravotní prevenci a prevenci rizik. To se promítá zejména do vzdělávací soustavy, do přípravy mladých podnikatelů v BOZP, do zvyšování povědomí zaměstnanců o rizicích v podniku a do změn jejich postojů [6]. Celoživotní učení v oblasti BOZP by mělo být vztaženo také na vyšší stupně počátečního vzdělávání a ve sféře neformálního a informálního vzdělávání rozšířeno na všechny aktivně pracující osoby i na budoucí pracovníky bez ohledu na jejich věk a na to, zda pracovní činnost, kterou vykonávají nebo budou vykonávat, je či bude zdrojem jejich výdělku nebo ne. Významné pro společenskou potřebu celoživotního učení v BOZP je, aby lidé získávali odpovídající znalosti, rozvíjeli potřebné reflexy a přijímali životní návyky, které zlepšují jejich celkový zdravotní stav a pomáhají jim bezpečně plnit jejich úkoly a tak chránit zdraví a životy.

Příležitosti pro celoživotní učení o bezpečném a zdraví neohrožujícím chování při práci

Pro celoživotní učení v BOZP jsou vedle motivace jednotlivců i podniků významné také odpovídající vzdělávací příležitosti. Ve školní i mimoškolní oblasti lze počínajíc raným dětstvím, přes školní docházku, přípravu na povolání, v zaměstnání nebo v rámci pracovní činnosti realizované zájmově nebo za účelem výdělku nalézt vícero možností pro získání informací, které pomáhají formovat povědomí a postoje člověka, a díky kterým se seznamuje se správnými pracovními návyky a se zásadami bezpečného chování při práci. Celoživotní učení dává možnost znalosti nejen v různých fázích života získávat, ale rozšiřovat je, doplňovat a využívat v podobě dovedností. V oblasti školního, resp. počátečního vzdělávání jsou v rámci nové školské reformy do vzdělávacích programů mateřských, základních, středních odborných škol a gymnázií zahrnuty požadavky na získávání a rozvoj kompetencí žáků k aktivnímu rozvoji a ochraně fyzického, duševního a sociálního zdraví a odpovědnosti za něj, které podle rozumových schopností dětí a mládeže zahrnují i znalost požadavků na bezpečné a zdraví neohrožující chování dětí a mládeže, a zčásti i na bezpečné chování při práci. Na stupni terciárního vzdělávání (vyšší odborné a vysoké školy) jsou informace o BOZP studentům předávány v rámci požadavků na předmět a obsah vzdělávání povinně začleňovaných do akreditovaných vzdělávacích programů pro daný studijní obor. Aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců při práci, je po nástupu do zaměstnání každý zaměstnanec seznamován s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které je povinen při své práci dodržovat^3,4. Školení o BOZP se pak uskutečňují opakovaně, a to podle § 103, odst. 2 zákoníku práce [3]. Další možností pro celoživotní učení zaměstnanců je firemní nebo jiné vzdělávání v BOZP podle §§ 230 a 231 zákoníku práce [3], vč. účasti na akcích, kampaních a osvětových programech BOZP celostátního, regionálního, místního nebo podnikového charakteru. Určitý potenciál pro celoživotní učení v BOZP spočívá ve sférách neformálního a informálního vzdělávání, které mohou reagovat na poptávku po učení na základě profesní potřeby nebo motivace zájmů. Sem náleží příležitosti pro rozšiřování a zvyšování úrovně znalostí o BOZP nabízené mimoškolními zařízeními pro vzdělávání dospělých, ale i získávání, doplňování a soustavné rozvíjení znalostí prostřednictvím četby více či méně odborných publikací, informačních a osvětových materiálů, Internetu a prostřednictvím jiných médií, účastí na seminářích, přednáškách, konferencích, výstavách a veletrzích a dalšími formami sebevzdělání. Neformálnímu a informálnímu vzdělávání dospělých předcházejí výchova a vzdělávání o bezpečném a zdraví neohrožujícím chování při práci v dětství a v době dospívání⁵ , kde svou nezastupitelnou roli již tradičně plní rodina a instituce pro mimoškolní výchovu a vzdělávání děti a mládeže. Značný vliv na děti a mládež mají televize a Internet. K tomu, aby jejich sledování přineslo u této věkové skupiny žádoucí efekt, je třeba program nebo obsah připravovat se znalostí problematiky, promyšleně a cíleně, podobně jako je tomu u jiných výchovných a vzdělávacích aktivit. Pro život mají cenný a zpravidla pozitivní vliv na děti i dospělé rady a zkušenosti jiných osob a zejména pak osobní příklady, které jsou rovněž součástí škály rozmanitých možností celoživotního učení.

Od roku 1996 je ke zdůraznění nutnosti aktivního přístupu jedince místo pojmu "vzdělávání" užíván pojem "učení".
V roce 2000 definuje OECD celoživotní učení takto: "Učení pod tímto úhlem pohledu spojuje individuální i společenský rozvoj ve všech směrech i prostředích - v rámci formalizovaném, tedy ve školských institucích, v zařízeních odborné přípravy, terciárním vzdělávání, vzdělávání dospělých, a také v prostředí neformálním, tedy doma, v práci a v jiných společenských celcích. Jedná se o systémový přístup: zaměřuje se na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny, bez ohledu na věk. Zdůrazňuje potřeby všechny děti od nejútlejšího věku připravovat a motivovat k učení po celý život a koordinovat snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé, ať zaměstnané či nezaměstnané, kteří se potřebují rekvalifikovat, případně postoupí na vyšší kvalifikační supeň."
Nástupní školení podle § 103, odst. 2 zákoníku práce, příp. zaškolení a zaučení podle § 227 zákoníku práce [3].
Povinnost seznamovat se a dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci platí i pro osoby samostatně výdělečné činné, které nemají zaměstnance.
T.j. před nástupem do školy, ale i paralelně s počátečním vzděláváním.

Zdroje