Bezpečnost a požární ochrana na zámku

Státní zámek Konopiště, kde se v minulosti vystřídalo mnoho panovnických rodů (jednou z nejznámějších osobností, která zde působila, byl arcivévoda František Ferdinand D'Este) nyní spravuje Národní památkový ústav, konkrétně Územní odborné pracoviště středních Čech v Praze. Pana Jiřího Pešku, který je odborně způsobilou osobou (OZO) v prevenci rizik a požární ochraně, toto romantické místo však nechává chladným. Asi proto, že má po stránce BOZP a PO na starosti ještě další zámky a hrady. „Jsou to kromě Konopiště ještě Březnice, Hořovice, Karlštejn, Křivoklát Mnichovo Hradiště, Mníšek pod Brdy, Sázava, Veltrusy, Žleby, restaurátorské dílny a depozitáře v Kutné Hoře a restaurátorské dílny v Praze Ďáblicích. Pak ještě Krakovec, Žebrák a Točník – což jsou se vší úctou k historii z hlediska BOZP a PO méně zajímavé objekty,“ doplňuje Jiří Peška.

Jak pracuje OZO na zámku

Ve stylově zařízené kanceláři nás vítá Ing. Marie Krejčová, kastelánka neboli vedoucí správy památkového objektu. Pan Peška dostává úkol, aby vyřídil s vedoucí zahradnicí problémy týkající se práce s jedy. Práce OZO na hradech a zámcích se příliš neliší od práce jiných „bezpečáků“. Nahlížím do mnohastránkového dokumentu hodnocení pracovních rizik pro celý památkový ústav, kde jsou zastoupeny všechny pracovní činnosti, hodnocení mají zpracované i konkrétně pro jednotlivé objekty. „Například na Sázavě pracují čtyři lidé, je tam jen kancelář a průvodci – takže ti mají jen tenký spis se základními věcmi,“ upozorňuje pan Peška. Podobně je zpracovaná i dokumentace OOPP – centrální a pak pro konkrétní objekty. Dokumentace se doplňuje podle stále se měnící legislativy. Jiří Peška školí zaměstnance v oblastech BOZP a PO, má na starosti zabezpečení proti vloupání, krádežím, to znamená kamerové systémy, elektrickou požární signalizaci, elektrickou zabezpečovací signalizaci atd. Zpracovává organizační směrnici pro zabezpečení BOZP a PO, která platí pro všechny objekty, v její příloze jsou například formuláře pro provádění školení. Některá školení zajišťuje pan Peška sám, některá proškolení vedoucí. Další přílohou organizační směrnice je dopravní řád památkového ústavu (na Konopišti je součástí pracovní náplně některých zaměstnanců také řízení vozidel; na zahradě se jezdí se zahradními traktůrky, sekačkami apod.). V organizační směrnici jsou také uvedeny bezpečnostní podmínky při událostech, kterých se účastní více osob (např. slavnosti, filmování nebo jiné akce s použitím otevřeného ohně). Podmínky pro pořádání akcí upravuje nařízení Hasičského záchranného sboru v příslušném regionu. Na místo nastoupí požární hlídka, která může být složená z vlastních zaměstnanců nebo asistují i místní dobrovolné sbory. Tam, kde jsou činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, je stálá požární hlídka, někde je pouze speciální požární hlídka – školená pouze na určitou akci. Záleží na průběhu, počtu lidí, jestli se koná uvnitř, nebo na volném prostranství. Musí být zajištěny únikové možnosti. Vše se připraví předem, je kladen důraz na prevenci.

Zaměstnanci zámku

Na zámku Konopiště je v sezóně až osmdesát pracovníků, mimo sezónu kolem třiceti. Jsou zde pracovníci kanceláře, průvodci, údržbáři, úklidoví pracovníci, zahradníci a zahradnice. Vše zastřešuje vedoucí zámku Ing. Marie Krejčová. Jako průvodci zde pracují i brigádníci a studenti středních škol na praxi. Nás provádí zámkem studentka střední odborné školy cestovního ruchu až z dalekého Krnova. Jako všichni zaměstnanci se musela zúčastnit povinného školení BOZP a PO a zdravotní prohlídky. „Je to v zájmu každého zaměstnavatele, v jakém zdravotním stavu si pustí člověka do svých prostor,“ říká pan Peška.

Bezpečnost versus památkáři

V každé místnosti zámku je tlačítko, kterým může průvodce v případě nebezpečí přivolat ochranku. „To jsem naštěstí ještě nemusela,“ říká naše průvodkyně, ale dodává, že někteří návštěvníci dokážou být pěkně nepříjemní.

Kromě bezpečnostních tlačítek si všímám ještě hlásičů požáru, hasicí přístroje jsou šikovně schovány, aby nebyly moc vidět. Slyšela jsem o problémech s památkáři - neradi vidí, když se do objektů zasahuje například bezpečnostními tabulkami. To pan Peška potvrzuje: „S rozvodem systémů jsou problémy, obtížné jsou mechanické zásahy - do zdiva, do štuků. Většinou to probíhá společně s nějakými opravami. Problémy jsou i s umístěním čidel, památkáři nechtějí, aby byla vidět na stropě nebo v podstropí – např. kaple sv. Kříže na Karlštejně je v tomto ohledu nedořešená. Tam není možný žádný zásah, ale už se to snažíme řešit nasávacím systémem - slabé trubičky budou ve stropních spárách.“ Je to i finančně náročné, proto se práce provádějí na několik etap. Ale i tak je Územní odborné pracoviště středních Čech jedním z nejlepších, co se týče zabezpečení. Kde je potřeba z bezpečnostních důvodů zábradlí, musí být takové, aby zapadlo do interiéru. Netýká se to Konopiště, ale například výstupů na věže hlavně na hradech. Bezpečnostní tabulky zde na zámku téměř nejsou, na možná nebezpečí upozorňuje průvodce, např. kde je schod, snížený podhled. Jsou zde pouze ty nejdůležitější jako ohlašovna požáru, upozornění na kamerový systém, označení rozvodových skříní el. zařízení - i ty jsou schované za závěsem. V případě nutnosti úniku jsou průvodci upozorněni na to, že musí použít nejkratší únikovou cestu. Každý z průvodců ví, kolik lidí má ve skupině. Tady jsou návštěvníci pod stálým dohledem.

Pracovní úrazy

K úrazům návštěvníků, stejně tak i k pracovním úrazům, dochází minimálně. „Máme 1 – 2 lehčí pracovní úrazy za rok na všech objektech, které máme ve správě. Jeden byl tak trochu kuriózní. Ve skleníku v Růžové zahradě, který je společně se zahradou a zámeckým parkem také součástí prohlídky, se pracovnice píchla do koutku oka při mytí skleníku kytkou s dlouhými listy s ostrým hrotem," vypráví pan Peška v Růžové zahradě, kam jsme se mezitím přesunuli, a vedoucí zahradnice jeho slova potvrzuje. Nemohu se nezeptat, kdo se stará o dva medvědy, kteří žijí v příkopu u zámku a jestli jsou pro tuto činnost také nějaká bezpečnostní pravidla. Dovídám se, že o medvědy se stará Marie Krejčová. Nosí jim jídlo, když jsou zavřeni. Jinak by si k nim prý netroufla, i když ji už dobře znají. Práci s nimi řešila se ZOO v Praze.

Požární cvičení

Jednou za čas se zde jako na všech objektech, které spravuje Národní památkový ústav, provádějí námětová požární cvičení, aby si hasiči při případném zásahu vyzkoušeli příjezdové cesty. Jak se do objektů dostanou, jak mají za sebou seřadit auta apod. Těžká hasičská technika se totiž do prostor hradů a zámků těžko dostává. Tyto zkoušky probíhají tak jednou za 5 let. „Ne každý je chce do svého objektu pustit, ale my se tomu nebráníme, je to v našem zájmu,“ říká pan Peška. Po stranách zámku vedou suchovody, kterými by se v případě požáru dopravovala voda do vyšších pater. Občas památkáři protestují proti hašení vodou (hasicími přístroji). Speciální zařízení IFEX, které mi pan Peška ukazuje, vystřeluje vodní mlhu vytvořenou asi z 1 litru vody a způsobuje minimální následnou škodu.

Úřad pro ochranu osobních údajů

Ani s kontrolními orgány oblastního inspektorátu práce nebo hasičského záchranného sboru a se zástupci odborového svazu zaměstnanců kultury, kteří také občas přijedou na kontrolu, problémy nejsou. Pouze s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Kamery by prý neměly snímat někomu obličej, člověk by neměl být příliš identifikovatelný, záznam snímání by se neměl uchovávat déle než tři dny. Snažila jsem se o tomto problému informovat přímo na Úřadu pro ochranu osobních údajů, kde mě odkázali na Stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2006. JUDr. Zdeněk Koudelka, ředitel odboru stížností a konzultací, mi sdělil, cituji: „Podstatné je stanovení účelu, za kterým mohou být záznamy kamerového systému využívány. Předpokládá se přitom, že subjekt údajů je na základě záznamu identifikovatelný. Pokud jde o dobu uchovávání, v zásadě by neměla překračovat dobu několika dnů. Jde tedy o to, aby správce byl schopen zdůvodnit délku doby uchovávání záznamu jako dobu nezbytnou ke zjištění a doložení závažné újmy na majetku nebo jiného závažného protiprávního jednání pomocí záznamu kamerového systému.“