Aplikace současných ergonomických poznatků v praxi

Aktualizací stávající legislativy v oblasti ochrany zdraví při práci, i ochrany veřejného zdraví a probíhající harmonizací technických norem vztahujících se k ergonomickým parametrům pracovních systémů, dochází k rozšíření možností provádění objektivních studií konkrétních pracovních systémů s cílem jejich optimalizace. Došlo k aktualizaci postupů hodnocení, zpřesnění celé řady kritérií týkajících se lidského faktoru, ale také nezávazných doporučení ke zlepšení s výsledným efektem – zmírnění nepříznivých vlivů pracovních podmínek na zdraví, zvýšení pracovního výkonu, zvýšení celkové spolehlivosti pracovního systému. Hodnocení současného stavu je doplněno aktuálními údaji o vývoji nemocí z povolání v ČR, s důrazem na vzrůstající trend počtu profesionálních onemocnění pohybového aparátu.

Úvod

Technické praxi je v současné době zpřístupněna celá řada informací týkajících se jednotlivých faktorů pracovního prostředí a jejich vlivu na výstupní pracovní výkon a spolehlivost celého pracovního systému. V posledních letech a zejména v průběhu roku 2003 proběhla v České republice významná aktualizace základní legislativy zabývající se problematikou ochrany zdraví při prácí i ochrany veřejného zdraví. Aktualizovány byly rovněž základní požadavky pro provádění jednotné kategorizace prací včetně upřesnění kritérií pro zařazování. Faktory, které rozhodují ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek, jsou měřitelné nebo alespoň objektivně hodnotitelné podle stanovených kritérií. Jedná se o tyto faktory pracovního prostředí: prach, chemické látky, hluk, vibrace. neionizující záření, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli, práce ve zvýšeném tlaku vzduchu. Vliv na pracovní výkon mají ovšem také další faktory, které sice přímo nezpůsobují opakovaně výskyt profesionálního poškození zdraví, mají však vliv na podávaný pracovní výkon a jeho spolehlivost. Komplexní ergonomické hodnocení pracovních podmínek tedy zahrnuje nejen vyjmenované faktory, ale také specifické podmínky práce ve vztahu k lidskému činiteli, které vykazují odlišnosti podle charakteru a druhu vykonávané práce a objektivně daných podmínek. Pro stanovení vhodného postupu jejich analýzy a hodnocení je nezbytné pracovat s doporučeními a postupy obsahující poslední právní úpravy příslušné legislativy, ve kterých jsou již implementovány minimální požadavky obsažené v evropských směrnicích a respektovat závazné hygienické požadavky na vybavení pracovišť.

Užívané postupy hodnocení

Komplexní ergonomické hodnocení v konkrétních podmínkách pracovního systému je zpravidla prováděno s perspektivou aplikace zjištěných poznatků v praxi tak, aby trvale podporovalo optimalizaci pracovních podmínek, bezpečného a spolehlivého pracovního výkonu a také zároveň zamezilo vzniku poškození zdraví. Pro hodnocení s cílem zlepšování pracovních podmínek i pracovního výkonu je důležité také správné definování a pochopení používaných pojmů. Formální definice některých pojmů se mohou lišit, nesmí být však opomenut základní obsah, neboť jednotlivé výstupy hodnocení i výsledného návrhu ke zlepšení na sebe nejen navazují, ale jsou také vzájemně propojeny. Hovoříme-li o pracovních systémech, rozumíme tím systém složený z osob a pracovního zařízení, jejichž součinností v rámci pracovního procesu je plněn konkretizovaný pracovní úkol na pracovním místě a v určitém prostředí. V rámci pracovních systému hodnotíme pracovní zařízení, pracovní místo, pracovní prostředí (jako soubor jednotlivě hodnotitelných faktorů). Ergonomickými kritérii je souhrn posuzovacích hledisek zaměřených na úlohu člověka v pracovním systému. Výběr ergonomických kritérií je odvozen od konkrétní povahy – typu pracovního systému. Ergonomickými parametry jsou pak kvalitativní hodnoty jednotlivých ergonomických kritérií. Ergonomické hodnocení zahrnuje posouzení parametrů pracovního systému a porovnání výstupních hodnot s příslušnými výše uvedenými legislativními normami a dále příslušnými technickými normami – zpravidla aktuálně harmonizovanými technickými normami ČSN EN, ČSN EN ISO, případně dalšími dostupnými směrnicemi a doporučeními, ale také všeobecně přijímanými ergonomickými zásadami. Pro typové odlišnosti pracovních systémů – stacionární stroje, mobilní stroje, řídicí centra, velíny, pracoviště kancelářského typu se odlišuje volba kritérií pro účely hodnocení. Při hodnocení jakéhokoliv pracovního zařízení jde především o správné zařazení do skupiny analogických objektů a jejich vzájemné srovnávání. Jestliže produkty lidské činnosti jsou určeny člověku, je pochopitelně snaha o odpovídající vlastnosti ve vztahu k vlastnostem a možnostem člověka. Dnes lze konstatovat, že velká většina ergonomických hledisek hodnocení nevychází ze zobecněné a nebo subjektivně zatížené empirie, ale je podložená soustavným odborným studiem vztahů člověk – pracovní prostředek – pracovní prostředí, a je základem pro objektivní hodnocení pracovních systémů. Při hodnocení technických prostředků (nástrojů, strojů, strojních soustav)  se používají hlediska povahy technické, technologické a ekonomické. Míru splnění či nesplnění lze tedy vyjádřit ve veličinách a jednotkách přesně definovaných v technické praxi.. Ekonomická hlediska jsou charakterizována dobře kvantifikovatelnými jednotkami. Ergonomická kritéria se týkají člověka, tzn. biologického systému a jeho interakce s okolními systémy technickými. Soustava ergonomických kritérií vychází tedy z kapacity a možností lidského organismu, dále z interakcí mezi člověkem a pracovními prostředky v pracovním prostředí. Ergonomie představuje systém mající dvě základní komponenty – technickou a biologickou. Jinak řečeno - ergonomická kritéria musí pojímat pracovní činnosti, pracovní postupy při používání technických zařízení a celý komplex pracovních podmínek ve vztahu k lidskému činiteli. Ergonomická hodnocení musí postihovat hodnocení zátěže organismu v pracovním systému po stránce fyziologické, senzorické, psychické a jejich kombinací v konkrétních podmínkách pracovního systému.

Legislativní rámec

Výchozím podkladem pro hodnocení je již zmíněná legislativa vycházející ze znění zákona o ochraně veřejného zdraví (MZd) i zákoníku práce (MPSV), a to především v nařízení vlády č.178/2001 Sb., o ochraně zdraví zaměstnanců při práci,. ve znění pozdějších předpisů, tzn. NV č. 523/2002 Sb. a 441/2004 Sb. (MZd). Toto hodnocení je prováděno jako hodnocení rizik na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v souladu s postupy zařazování prací do kategorií dle vyhlášky MZd. Č.432/2003 Sb. Další požadavky na pracovní prostředí (především ve vztahu k  technickým zařízením a jejich bezpečnému používání) jsou také obsahem nařízení vlády č. 378/2001 Sb. a nařízení vlády č.101/2005 Sb. (MPSV) Některé postupy a doporučení pro provádění komplexního ergonomického hodnocení v konkrétních pracovních systémech jsou obsahem příloh nařízení vlády o ochraně zdraví zaměstnanců při práci. Obsah těchto příloh byl postupem aktualizace základní legislativní podoby postupně doplňován. Jedná se o jedenáct příloh obsahujících zpravidla minimální požadavky, způsoby a postupy hodnocení s ohledem na charakter  pracovního prostředí a pracovních podmínek.

Pro ucelenost přehledu následuje jejich zaměření:

Příloha 1

1. Přípustné hodnoty a hodnocení mikroklimatických podmínek z hlediska
   ochrany veřejného zdraví (uvádí také třídy práce podle energetického
   výdeje)
2. Dlouhodobě a krátkodobě únosné hodnoty pracovně tepelné zátěže
3. Požadavky na mikroklimatické podmínky při práci v hlubinných dolech
4. Přípustné povrchové teploty pevných materiálů a teploty kapalin, s nimiž
   přichází kůže do přímého styku
5. Teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu

Příloha 2

1. Přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPKP)
   chemických látek v ovzduší pracovišť
2. Přípustné expoziční limity směsí chemických látek
3. Hodnocení inhalační expozice a strategie měření škodlivin v ovzduší
   pracovišť (zásady a požadavky na měřicí postupy)

Příloha 3

Přípustné expoziční limity pro prach (druhy prachů, měření a hodnocení
expozice prachu – přímý odkaz na příslušné ČSN EN 481, 1540, také
věnována pozornost měření a hodnocení vláknitých prachů)

Příloha 4

Požadavky na větrání pracovišť (včetně základních požadavků na větrací
zařízení)

Příloha 5

Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže

1. Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence
2. Přípustné hodnoty lokální zátěže svalů vyjádřené v % maximální svalové
   síly (Fmax)
3. Přípustné hmotnosti ručně přenášených břemen
4. Postup pro měření a hodnocení lokální svalové zátěže horních končetin
5. Postup při úpravách PEL v pracovním ovzduší (při vyšších fyzických
   výkonech, v pracovní době delší než 8 hodin)

Příloha 6

1. Prostorové požadavky na pracoviště (plocha, světlá výška, vzdušný
   prostor)
2. Prostorové požadavky na pracoviště, na kterých nemohou být splněny
   normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení (příslušné ČSN)
3. Některé požadavky na pracovní místo (uspořádání, dosahy HK vsedě,
   vstoje, požadavky na pracovní sedadlo, přípustné síly pro ovladače – dle
   typů ovladače)
4. Pracovní polohy a jejich hodnocení ( rozlišení na přijatelné, podmíněně
   přijatelné a nepřijatelné pro trup, hlavu a krk, horní končetiny, dolní
   končetiny, ostatní části těla)

Příloha 7

1. Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou
2. Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové
   zátěže

Příloha 8

Hodnocení expozice olovu a jeho iontovým sloučeninám a příkladový
seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu

Příloha 9

Seznam karcinogenů – skupina 1,2; Seznam mutagenů – skupina 1,2

Příloha 10

Seznam biologických činitelů, jejich klasifikace a související požadavky na pracoviště( požadavky na provedení, vybavení a režim pracovišť s biologickými činiteli, opatření při průmyslových procesech, při nichž se používají biologičtí činitelé

Příloha 11

1. Sanitární zařízení
2. Pomocná zařízení

Ergonomická hodnocení v praxi

Obecně platné dokumenty však až na výjimky neobsahují postupy ani návody pro provádění komplexního ergonomického hodnocení a pro posouzení konkrétního pracovního systému. Toto lze provádět pouze na základě respektování výsledků dílčích hodnocení, zevrubnou analýzou a stanovením postupu optimalizace. Vhodným prostředkem pro vstupní hodnocení pracovních míst z komplexního ergonomického hlediska s použitím tzv. kontrolních listů (check list). Pro hodnocení lze použít škálování (1-5), nebo (1-3 - vymezením vyhovující, nevyhovující, vyhovující částečně). Důležitá je objektivita zvolených kritérií pro hodnocení, akceptování typologie a odlišností pracovního zařízení, prostředí, systému (pracovní místa u stacionárních strojů, mobilních strojů, v řídících centrech, velínech, dozornách, u zobrazovacích terminálů. Vycházíme – li z předpokladu, že provedení objektivního hodnocení pracovního zařízení i pracovního prostředí lze dosáhnout aplikací obecně doporučených (závazných i nezávazných) aktuálně platných postupů, pak kvantifikace ergonomických kritérií je možná jen u některých mechanismů a funkcí člověka. Například u tělesných rozměrů, fyzické síly, u rozsahu pohybů, u prahových hodnot smyslů aj., avšak je značně obtížná u funkcí psychických, jako je informační a rozhodovací kapacita, a velmi složitě řešitelná únava, subjektivní zátěž. Obtíže při vypracovávání úplného souboru ergonomických kritérií jsou navíc komplikovány vnitřní a variabilitou výkonové kapacity člověka jak ve smyslu jednotlivých funkcí (zraková ostrost, barvocit, sluchová ostrost, fyzická zdatnost), tak ve smyslu rozdílů dle pohlaví, věku, a celkového zdravotního stavu. Z jakého modelu lidského jedince o jakých parametrech – tělesné rozměry, kapacity smyslů, energetického výdeje atd. je potřeba vycházet? Názor, že v ergonomii je nutno vycházet pro účely hodnocení z tzv. „normálního“ jedince je sice správný, ale neexistuje definice normálnosti. Objektivní ergonomické hodnocení s cílem skutečné a dlouhodobé optimalizace musí postupně respektovat také odchylky i anomálie od tzv. normálnosti. Důležitým hlediskem je také zajištění optimální aktivační úrovně člověka při práci – usnadnění, ulehčení práce, pracovní pohoda, odpovídající zátěž Výsledkem testování pracovních systémů je zjištění jeho celkové efektivnosti, jež je v podstatě srovnáním nákladů na výrobek a jeho přínosu –
tj.kvalita i kvantita jeho výstupů. Součástí výstupů, které jsou vyjadřovány v ekonomických ukazatelích je také úroveň splnění ergonomických parametrů. V technické praxi, při hodnocení stávajících pracovních systémů s cílem jejich optimalizace, při navrhování nových pracovních systémů s cílem dosažení efektivního a spolehlivého pracovního výkonu, s cílem minimalizace nepříznivých zdravotních dopadů a navazujících ekonomických ztrát, s cílem zvyšování konkurenceschopnosti i v dlouhodobém výhledu. V současné době se ergonomické posuzování stávajících a navrhování
pracovních systémů provádí pouze za předpokladu podpory managementu, a zpravidla tam, kde se jedná o stabilizovanou a perspektivní společnost. Dalším impulsem podrobnějšího posuzování pracovních systémů např. z hlediska únosnosti fyzické zátěže je opakovaný výskyt profesionálních poškození zdraví, nebo také opakovaná a dlouhodobě se zvyšující nemocnost u jedné skupiny zaměstnanců nebo profese. Konstruktéři a projektanti se tak jako v minulosti budou muset i nyní potýkat také s některými rozpory požadavků technické bezpečnosti (výjimky) a ergonomickými parametry a nalézat s příslušnými odborníky kompromisy pro daný pracovní systém. Pro úplnost výběru kritérií a parametrů pro objektivní posouzení je nezbytná znalost a zohlednění zásad obsažených v českých technických normách a především v harmonizovaných technických normách. Aktuální přehled těch, ve kterých se již používá výraz ergonomie, ergonomický apod. obsahoval 53 technických norem, z toho 4 dosud neharmonizované. Neuvádím ve svém příspěvku jejich přehled, neboť jsou včetně anotací veřejně dostupné na webových stránkách Českého normalizačního institutu. http://domino.cni.cz.
Zmíněné technické normy s respektováním hodnocení pracovního zařízení, strojů, tepelného prostředí, včetně např. ČSN EN ISO 6385 Ergonomické zásady pro navrhování pracovních systémů z roku 2004, především díky harmonizaci obsahují také definované pojmy. Pro komplexní ergonomické hodnocení jsou však podkladem (výjimečně zezávazněné) technické normy z třídy 83 – Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních zařízení a ergonomie. Tato třída obsahuje kromě norem přímo zaměřených na ergonomii a hodnocení škodlivin v pracovním ovzduší také mj. technické normy pro vzorkování venkovního a pracovního ovzduší, pro detekční analytické metody a pro přístroje na zjišťování kvality ovzduší; rozsáhlý soubor norem pro osobní ochranné pracovní prostředky, bezpečnost strojních zařízení, včetně bezpečnostních a ochranných systémů strojů. Dalšími technickými normami, které souvisí s hodnocením a posuzováním pracovních systémů jsou ty, které se zabývají osvětlením, akustikou, vibracemi vždy se vztahem k pracovnímu prostředí, zařízení, k metodám, postupům měření a hodnocení. Část těchto norem obsahuje nezávazná doporučení týkajících se zásad a opatření pro předcházení nepříznivým zdravotním dopadům. Jejich závěry jsou podkladem také pro provádění systematického hodnocení zdravotních rizik v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o ochraně veřejného zdraví.

Závěr

Zabývat se cíleně v technické praxi ergonomickým posuzováním parametrů pracovních systémů podporuje také stávající trend vývoje výskytu nemocí z povolání v České republice. Od roku 1992 dochází k poklesu absolutních počtů výskytu NzP i k poklesu incidence vzniku onemocnění na 100.000 zaměstnanců v ČR. Nejvyšší podíl na všech profesionálních onemocněních hlášených v ČR mají dlouhodobě nemoci z kapitoly II. Seznamu nemocí z povolání – způsobené fyzikálními  aktory. Na celkovém poklesu se ovšem onemocnění pohybového aparátu nepodílejí. Onemocnění způsobená fyzikálními faktory mají meziročně vzrůstající tendenci. Jedná se především o onemocnění nervů, onemocnění kostí a kloubů rukou, zápěstí nebo loktů horních končetin vznikající při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními (položky Seznamu nemocí z povolání II 7, II 8), a nemoci vznikající z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování (položka Seznamu nemocí z povolání II 10) 

Článek poskytnut z materiálů V. ročníku mezinárodní konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci pořádaného Fakultou bezpečnostního inženýrství VŠB TU Ostrava ve spolupráci se Sdružením požárního a bezpečnostního inženýrství, Technickou univerzitou Košice a VÚBP Praha. Více informací na stranách VŠB – TU Ostrava www.vsb.cz.

ZDROJ:
Fišerová, Světla.  Aplikace současných ergonomických poznatků v technické praxi. In Sborník přednášek V. ročník mezinárodní konference Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, Ostrava, VŠB – TU 14. – 15. června 2005. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2005; s. 72 – 75. ISBN 80-86634-64-7.

Literatura:

1. Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění
   předpisů
2. Zákon č. 65/1965 Sb. Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
3. Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., o ochraně zdraví zaměstnanců
   ve znění pozdějších předpisů
4. S.Gilbertová, O.Matoušek: Ergonomie, Grada Publishing a.s.,
5. McSweeney, Craig, Congleton, Miller: Ergonomic Program
   International Journal of Occupational Safety and Ergonomics,
6. Nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání hlášené
   republice http://www.szu.cz/chpnp/?cat=NZP&page=NZP