Zimní tábor

Pobyt na horách v zimních měsících (zimní tábor, výcvikové kursy,…) patří v mnoha kolektivech k běžné celoroční činnosti (např. v době jarních prázdnin). Vzhledem k terénu, klimatickým podmínkám i programovému obsahu je to bezesporu pro děti velmi atraktivní akce, z hlediska pořadatele akce a vedoucího dětského kolektivu je to však z bezpečnostního pohledu akce rizikovější a má svá specifika.

Na co je potřeba pamatovat:

1. při zajišťování místa akce

• prostory pro ubytování musí být suché, přiměřeně vytápěné, musí mít dostatek prostoru pro sušení nejen mokrého oblečení, ale i další výbavy (obuv, batoh,…)
• alespoň jednou týdně musí být dětem umožněno koupání nebo osprchování v teplé vodě. Zde zřejmě problém nebude, protože většina pořadatelů zimních akcí v případě velmi jednoduchého ubytování zařazuje do programu i návštěvu bazénu nebo jde o kratší akce, standardní ubytování většinou zahrnuje i nezbytné hygienické zázemí
• za pozornost při zajišťování akce pro menší děti stojí fakt, že na horním lůžku palandy nesmí spát dítě mladší 10 let
• terénní přesuny je možné provádět pouze za denního světla: je nutné pamatovat na to, že v zimě se brzy stmívá a páteční večerní příjezd s následným pochodem na horskou chatu není s dětmi možný (ani v běžném „nehorském“ terénu)
• pobyt ve vrcholových horských partiích může být sice atraktivní, ale může se stát, že celé jarní prázdniny bude takové počasí, že nebudeme moci s dětmi ven
• zjistěte si dopředu vybavení chaty – třeba proto, aby jedinou místností, kde bude moci být celá vaše skupina pohromadě, nebyla restaurace otevřená celý den a večer pro veřejnost. Máte-li možnost volby pokojů, vyberte nejen 2 – 3 lůžkové, ale i jeden větší, který v případě potřeby může sloužit jako společenská místnost – pro hry, povídání,… počítejte, že v zimě bude doba strávená v budově delší než na výpravách v jiných měsících. Pamatujte na nutnost zajištění celodenního pitného režimu.

2. při komunikaci s rodiči před akcí

a) zdůraznit nutnost přiměřeného oblečení a další výbavy:
 

• dostatek, ale ne přebytek (s ohledem na manipulaci se zavazadlem)
• oblečení, na které je dítě zvyklé, které je vyzkoušené, neškrtí (příliš těsné oblečení brání krevnímu oběhu a usnadňuje vznik omrzlin)
• raději oblečení, které se dá vrstvit (mikina + slabší svetr), než jeden tlustý svetr
• bundu s kapucí, se zapínáním na klasický zip, krytý zapínáním na suchý zip; šusťáky nebo jiné podobné vhodné nenasákavé kalhoty. Z praktického hlediska je lepší bunda a kalhoty než kombinéza, ale je jasné, že kvůli jedné akci nebudou rodiče kupovat nové oblečení.
• zvláštní oblečení pro doma, ale takové, které se dá v případě nutnosti vzít i na ven (tričko, mikina, legíny pod lyžařské kalhoty,…)
• nezapomenout na čepici, rukavice, něco na krk – raději šátek (z hlediska bezpečnosti je nevhodná dlouhá vlající šála)
• v  případě, že nás na začátku akce po vystoupení z vlaku nebo autobusu čeká pěší cesta nebo pochod na běžkách či cesta lanovkou, je nutné dát rodičům pokyn, že děti musí mít dostatečné oblečení již na cestu (ne dole v batohu!), včetně čepice, rukavic,… bez ohledu na to jaké počasí je v okamžiku odjezdu z nížiny
• nezapomenout na spacák, příp. karimatku, pokud nebudeme mít postele vybavené lůžkovinami
• zdůraznit potřebu ochrany před sluncem – brýle a mastný krém s UV filtrem (na horách je UV záření intenzivnější)
• probrat s rodiči vhodné obutí, zejména do terénu. Kromě lyžařské obuvi by děti měly mít i pevné nepromokavé a dostatečně velké boty s traktorovou podrážkou. Zásadně ne sněhule, botasky, tenisky,… na cestu jsou nevhodné i běžkařské boty.

b) dohodnout s rodiči, zda případné zapůjčení lyží,… si zajistí sami už před akcí nebo, zda si děti budou moci zapůjčit potřebné až na místě, např. v půjčovně lyžařského střediska. Doporučuji promyslet dopředu, protože jde o takové věci jako odpovědnost za zapůjčené lyže nebo snowboard vůči půjčovně (rodiče x pořadatelská organizace x vedoucí jako jednotlivec), otázku platby výpůjčného (a případné zálohy), platby za seřízení bezpečnostního vázání,… v neposlední řadě i fakt, aby jeden dospělý nebyl „blokován“ pro další program půjčováním vybavení pro jedno dítě.

c) otázka přilby na hlavu pro sjezdové lyžování je na úvaze pořadatele. Pokud  jde o akci běžného všestranně zaměřeného kolektivu, nebude ji zřejmě povinně vyžadovat, na druhou stranu určitě nebudeme bránit rodičům, aby ji dítěti dali s sebou, pokud je na ni dítě zvyklé a máme-li v programu lyžování na „velké“ sjezdovce. Rozhodně otázku vybavení přilbou nepodceňte, zvažte náročnost akce, zvyky rodičů, lyžařskou vyspělost účastníků,….

d) doklad o seřízení bezpečnostního vázání nemusí pořadatel akce po rodičích požadovat. Může se však stát, že jej bude požadovat pojišťovna v případě úrazu a uplatňování pojistného plnění. Je vhodné, aby v tomto směru pořadatel alespoň  upozornil rodiče.

e) rodiče může zajímat, zda pořadatelská organizace má sjednán nějaký druh úrazového pojištění pro účastníky akce. I v případě, že se rodiče nezajímají, je vhodné se o úrazovém pojištění dětí zmínit (členské organizace ČRDM mají úrazové pojištění v rámci hromadné pojistky).

f) bude-li se na akci sportovat více než v běžné oddílové činnosti, nebo zúčastní-li se akce děti, které nejsou členy oddílu je vhodné, aby pořadatel akce požádal rodiče o vyjádření, že děti jsou způsobilé k účasti na akci. V závislosti na konkrétním zaměření akce a struktuře účastníků (děti oddílové/cizí) je na pořadateli, zda posouzení zdravotní způsobilosti dětí ponechá na rodičích nebo zda bude požadovat vyjádření lékaře (u akcí nad 5 dní s více než 30 účastníky do 15 let je vždy nutný posudek lékaře, stejný jako např. na letní tábor – viz zákon o ochraně veřejného zdraví)

3. při přípravě programu

• veškerý program musí být přizpůsoben terénu, klimatickým podmínkách, věku, zkušenostem a aktuálnímu zdravotnímu stavu dětí. Třetí den pobytu by měl být odpočinkový (to však určitě neznamená nejít ven a nechat děti dělat jen to, co sami chtějí!).
• lyžařský výcvik nebo jiná soustavná fyzická zátěž dětí, např. lyžování na sjezdovce nebo výcvik na  běžkách, může v jednom dni trvat max. 6 hodin (s výjimkou dne, kdy se pořádá celodenní výlet – ten by však neměl být hned první den). Lyžařský výcvik nebo jiná soustavná fyzická zátěž dětí do 12 let musí být nejpozději po 90 minutách přerušena alespoň 15 minutovou přestávkou např. svačinou (čaj a sušenka nebo teplá polévka) v bufetu, ale třeba i sundáním lyží a nenáročnou hrou venku za hezkého počasí.
• děti musí spát minimálně 9 hodin denně (dětmi se rozumí účastníci do 15 let)
• nezapomenout zajistit dostatek dospělých. Zimní pobyt na horách vyžaduje oproti běžné akci nejen větší počet dospělých, ale také jejich větší zkušenost, znalost terénu,…dovednost nejen připravit zajímavý program pro děti, ale také schopnost pomoci dětem řešit jejich problémy, více si jich všímat (špatně zapnuté nebo zašněrované boty mohou být na sedačkové lanovce pro dítě i ostatní ve skupině velmi nepříjemnou komplikací, stejně jako dolů spadlé rukavice). Pro výcvik na lyžích je výhodou kvalifikace lyžařského instruktora.

4. při odchodu do terénu

• při přípravě v chatě říci jasně dětem co mají mít sebou (pokud nejdeme jen před chatu, nevyplatí se dělat tajnosti s tím, kam a na jak dlouho jdeme a co tam budeme dělat)
• hned před chatou (aby se mohly děti pro zapomenuté věci vrátit) zkontrolovat, zda děti mají vše potřebné – čepice na uši, rukavice, větrovku, šusťáky nebo jiné vhodné kalhoty, svetr, vhodnou obuv, pro turistiku návleky přes boty (zabraňují padání sněhu do bot shora) i náhradní ponožky. Jdeme-li ven na celý den, pak i jídlo a pití (i v zimě je nutné dodržovat pitný režim). I při sluncem rozzářeném ránu musí mít tyto věci děti alespoň s sebou v batůžku na záda(!) - raději každý svůj menší batůžek než jeden veliký batoh pro tři děti. A to nejen s ohledem na váhu batohu.
• nezapomeneme ani na sluneční brýle a krém s UV filtrem. I když nesvítí slunce je nutné odkryté části těla ještě před odchodem do terénu chránit mastným krémem, který chrání kůži před větrem a mrazem a zpomaluje tak vznik omrzlin. Pozor, je nutné používat mastný krém, ne hydratační!
• dospělý vedoucí by měl mít ve své výbavě do terénu vždy „něco navíc“: lékárničku, fungující mobil pro případné přivolání pomoci (kromě známého nouzového čísla 112 ještě také tel. číslo na horskou službu a na chatu, kde je skupina ubytována), balíček papírových kapesníků, pro turistiku také šňůru (nebo slabší lano, cca 20 – 30m) pro případ nutnosti spojení účastníků v mlze, termoizolační fólii,… V dnešní době často podceňovaným pravidlem by mělo být i zanechání předpokládané trasy celodenního výletu celé skupiny u správce chaty.
• na začátku akce by měly děti být poučeny jak se na horách chovat (při uklouznutí na strmém svahu, ujetí lyže, menší zranění, ztracení se,…)
• v  případě, že nás na začátku akce po vystoupení z vlaku nebo autobusu čeká pěší cesta nebo pochod na běžkách či cesta lanovkou, je nutné co nejdříve fyzicky zkontrolovat, že děti mají potřebné vybavení u sebe (čepice, rukavice,…). Zjištění, že děti mají rukavice a čepice v batozích, které před chvílí odvezla rolba, a nás čeká cesta lanovkou a kilometrová cesta po hřebeni ve sněhové vánici, nepotěší.

5. přímo v terénu

• nesnažit se za každou cenu dodržet naplánovaný program
• sledovat aktuální fyzický a psychický stav dětí i všech ostatních vedoucích, věnovat pozornost změnám počasí
• trasu výletu je nutné přizpůsobit nejen s ohledem na počet kilometrů, ale také s ohledem na převýšení (turistika po kopcích je fyzicky náročnější). Stejně tak i pouhá chůze po rovině je ve sněhu fyzicky namáhavější než letní turistika.
• bude-li foukat vítr, mohou i při relativně malém mrazu snadno vzniknout omrzliny na oděvem nechráněných nebo málo chráněných částech těla (nos, brada, uši,..). Pamatujme proto, že teplota na teploměru zdaleka není rozhodujícím faktorem.
• omrzliny mohou vzniknout i pod oblečením – v mokrých rukavicích (při sezení na lanovce i v suchých rukavicích), v těsných nebo příliš utažených botách (malé běžkové boty nebo pevně zapnuté sjezdové boty),… Zvláštní, ale závažnou omrzlinou může být i omrzlá achillovka, pokud se při turistice (pěší nebo na běžkách) dostane sníh do boty horem, kvůli špatným nebo úplně chybějícím návlekům na boty. Ani při pohybu nemusí totiž dětská noha produkovat tolik tepla, aby sníh na kraji boty roztál.
• jakémukoliv drobnému problému dítěte v terénu (bolení čehosi, děravá rukavice, odřenina z bot, nechuť k jídlu, ale i projevu typu „já už nemůžu“,…) je nutné věnovat víc pozornosti než při běžném letním výletu. V extrémních podmínkách se i malý problém jednotlivce může snadno změnit ve velký problém celé skupiny.
• poslední musí jít vždy dospělý, nikdy nenecháme dítě vzadu – na horách to platí dvojnásob. I kdyby mělo jít o posledních 20 m ke vchodu do chaty při návratu z venku.
• při lyžování na sjezdovce utvoříme menší skupinky dětí s jedním vedoucím, který jezdí s dětmi. Na delší sjezdovce by měla celá skupinka jezdit pohromadě a na základě pokynu vedoucího na sebe čekat na vhodných místech. U kratšího svahu se vždy dohodneme s dětmi, kde na sebe čekáme (nahoře, dole).
• pro dětskou skupinu platí dvojnásob nutnost respektovat zákaz vstupu na označená místa (např. řada letních turistických cest je na horách běžně v zimě uzavřená), vstup na lavinové svahy, dbát všech doporučení horské služby,…stejně jako nutnost využívat ke sjezdovému lyžování pouze k tomu určené svahy. Pohyb skupiny po neznačených cestách lze připustit pouze výjimečně po pečlivém zvážení zkušeného vedoucího v případě, že cesta po značené cestě by představovala větší riziko!
• v případě krajní nouze se může vedoucí ve jménu záchrany skupiny dětí např. vloupat do rekreační chaty, kde s dětmi přečká noc. Jedná se však o krajní řešení, na které by dobrý vedoucí neměl nikdy spoléhat. Takovou věc musí samozřejmě vedoucí co nejdřív nahlásit policii a musí (pořadatel nebo vedoucí) nahradit škodu způsobenou majiteli objektu.

Pobyt v zimních horách má obrovské kouzlo, které však může prožít pouze ten, který nepodcení žádné z možných úskalí. Ta by si měli uvědomit nejen vedoucí a rodiče, ale i sami dětští účastníci – malé opomenutí se může vymstít nejen zkušeným horolezcům v Himalájích, sjezdařům v Alpách, ale i dětskému kolektivu na jaráscích v Krkonoších.