Vybrané přístupy k definování smyslu zóny havarijního plánování

Část 4.

Část 4.

Přístupy k vymezení smyslu zóny

V případě zaměření se na oblast vnějšího havarijního plánování (dále jen VnHP) je zřejmé, že jedním z jeho hlavních smyslů je vytvoření dokumentů pro poskytnutí maximálního množství relevantních informací pro přípravu a plánování preventivních opatření vně objektu nebo zařízení. Jednodušeji řečeno, VnHP poskytuje informace pro realizování opatření k ochraně obyvatelstva, (např. varování a improvizované ukrytí). Dalším smyslem by mělo být posouzení a ujasnění míry informaci o potenciálním nebezpečí, které bude poskytováno obyvatelstvu, a také území, kde k informování bude docházet. Pokud oblast zájmu je specifikována na jednoho z uživatelů VnHP, což je IZS, pak lze vymezit, že smyslem VnHP by mělo být mimo jiné poskytnutí maximálního množství informací pro zasahující složky IZS. Tak, aby velitel zásahu měl možnost provést efektivní rozhodnutí na místě zásahu. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že samotný smysl zóny havarijního plánování by měl být podřízen těmto účelům.

Pokud tedy výše uvedený přístup k VnHP je brán za premisy, potom je nutné před stanovením smyslů zóny, zodpovědět na otázky: pro koho to děláme a k čemu pak zóna má sloužit. Přičemž k čemu zóna slouží, by mělo vycházet ze samotného smyslu zóny.

V prvním případě, lze odpovědět tak, že zóna poskytuje informace pro veřejnou správu (obec s rozšířenou působností, kraje) a složkám IZS. Do jaké míry jsou tyto informace relevantní, nelze jednoznačně určit.

Co se týče druhé otázky, tak tu lze pojmout z několika úhlů pohledu. Například, že zóna slouží převážně pro zefektivnění ochrany cílového systému, tzn. obyvatelstva, životního prostředí a majetku. Anebo že slouží k vymezení určité oblasti území v rámci, které je nastaven určitý režim ochrany. V případě, kdy není jednoznačné, koho nebo co je nutné chránit, pak smysl zóny může být irelevantní.

Ujasnění si odpovědi na některé otázky se sebou přináší obvykle otázky další. Například, pokud je proveden výběr cílového systémů, pak z toho vyplývají další řady otázek, např. do jaké míry budou jednotlivé subsystémy prioritní nebo brány v úvahu.

Je zřejmé, že je nutné otevřít tuto problematiku veřejné diskuzi. Neboť bez otevřené komunikace se zainteresovanými stranami v dané problematice, např. s Ministerstvem životního prostředí ČR, Hasičským záchranným sborem, odborníky zabývajícími se havarijním plánováním, popř. výzkumem v oblasti účinků jednotlivých typů havárií a dalšími, nemůže být dosaženo požadovaného cíle, což představuje aplikování nových poznatků do praxe.

Nicméně před otevřením diskuze na toto téma je třeba poukázat na možné přístupy k smyslu zóny havarijního plánování, které vycházejí ze zkušeností odborníků a z komparační analýzy národních přístupů řešení problematiky zón havarijního plánování v rámci členských států EU navázaných na společné legislativní východisko – Směrnici Rady 96/82/ES (SEVESO II) a přístupů k problematice ve Spojených státech amerických, Kanadě a Austrálii.

Na základě výše uvedeného byly stanoveny následující přístupy k smyslu zóny:

• Obecný přístup: Zóna/zóny, přesněji ohraničená plocha/území vymezující maximální dosah plánovaných opatření, která jsou definovaná v rámci vnějšího havarijního plánu. Zóna sama o sobě nemá tedy vypovídací schopnost, používá se pouze k zobrazení území, na které je podstatné se soustředit.
• Preventivní přístup: Zóna/ zóny definující plošný rozsah opatření, která jsou prováděna pouze před vznikem závažné havárie. Tato zóna slouží pouze k přípravě na závažnou havárii, v případě kdy dojde k havárii, už není využívána.
• Represivní přístup: Předem stanovená a definovaná zóna/zóny, vymezující plošně hranice plánovaných opatření, při závažné havárii. Tato zóna vymezuje souhrn opatření, které jsou předem definována, ale aktivizovaná až během havárie. Může se jednat například o předem stanovené zóny evakuace, zóny ukrytí a podobně.
• Operativní přístup: Zóna/zóny, která slouží jako podklad pro řízení během zásahu. Tato zóny má pouze informativní charakter, a jako taková slouží pro podporu rozhodování během zásahu. Měla by být koncipována tak, aby v době, kdy dojde k závažné havárii, ji bylo možno upravit na základě aktuálně platných informací.

Jednotlivé přístupy představují cesty, kterými je možno se ubírat při uvažování nad smyslem zóny. Je samozřejmé, že celkový smysl může být stanoven jako kombinace těchto jednotlivých přístupů. Který z těchto přístupů, popřípadě která kombinace bude nejvhodnější nelze v této chvíli určit.

Zóna sama o sobě může mít různé formy. Jednotlivé formy zóny potom zohledňují různé parametry a pohledy na to, jak k jejímu stanovení nebo účelnosti přistupovat. Je třeba si odpovědět na následující otázky:

• Na čem postavíme princip výpočtu zóny, na velikosti projevu, na velikosti zdravotních účinků na obyvatelstvo, nebo na nějaké formální proceduře?
• Budeme se zaměřovat pouze na nejhorší scénář (vybuchne úplně všechno) nebo na nejhorší rozumně reálný scénář (např. celá největší nádrž) anebo na nejpravděpodobnější scénář? Popřípadě zvolíme kombinaci různých scénářů?
• Zvolíme obecně přístup probalistický nebo deterministický?
• Budeme brát při hodnocení těchto scénářů započtení prokázaných ochranných preventivních opatření? A v případě, že ano, které z nich budeme považovat za neselhatelné?
• Jak bude brána geometrie a topologie (prostorové uspořádání a propojení) jednotlivých zařízení? Bude tedy brát v úvahu domino efekty nebo ne?
• Do jaké míry budou zohledněny okolní vlivy (terén, budovy, meteorologické podmínky, atd.)?
• Bude se zohledňovat stav připravenosti na určitý typ havárie?
• Jaké budeme brát v úvahu následky na cílový systém a které pro nás budou prioritní popřípadě, které zanedbáme? Budeme například pro člověka brát v úvahu pouze smrtelné následky nebo i nevratné zdravotní následky, popřípadě i to, že pociťuje nepohodlí (je mu špatně)?
• Bude typ havarijních jevů ovlivňovat stanovení zóny?
• Atd.

Na základě výše uvedených otázek pak vyplyne, zda se stanoví pouze jedna zóna, popřípadě dvě zóny, nebo jedna zóna, která v sobě zahrne další dílčí zóny?

Možné členění zón si lze představit například takto:

Zóna varování/informativní, která by mohla sloužit k informování obyvatelstva. V rámci této zóny by měly být státní správou poskytnuty obyvatelstvu dostatečné informace. Dále by se zde předpokládalo následné uvědomělé chování obyvatelstva

Zóna ohrožení, která by mohla být chápána jako akční zóna, sloužila by jak pro IZS, tak pro obyvatelstvo. Dále by sloužila pro vymezení reálného nebezpečí, spuštění algoritmu plánovaných opatření. Byla by to zóna zaměřená na následky (například nevratné následky na zdraví), nikoli na pravděpodobnostní přístup (například procentuální úmrtnost). V rámci této zóny by bylo jasně vymezeno, co to bude znamenat pro obyvatelstvo, složky IZS + správu. V teoretické rovině by to pak znamenalo, že:

• V případě obyvatelstva by například znamenala povinnost samoukrytí nebo okamžité opuštění zóny (na základě informací od IZS).
• V případě složek IZS, by její vymezení poskytlo přehledné informace, které by jim mohly pomoc při zásahu. Přesněji by se jednalo o informace o prostoru předpokládaného šíření s důsledky na obyvatele nebo objekty nebo na životní prostředí.
• V případě veřejné správy by měla definovanou míru následků a dopadů pro efektivní nasazení složek IZS (kolik jich a kde potřebuje).

Dalším probléme je determinace anebo možná flexibilita zóny. Tak jak je chápána v současné době, je stanovována pouze v rámci plánování, před samotným vznikem havárie. Je diskutován i koncept flexibilní zóny, která může být stanovena až v okamžiku vzniku havárie. Například Malder [6] poukazuje na skutečnost, že panuje všeobecný názor, že není čas ani potřeba hodnotit rozsah nebezpečí v kritické situaci, se kterým ovšem nelze souhlasit. Závažná havárie může totiž dojít za různých okolností:

• Došlo k události, která vyvolá další negativní působení (ztráta kontroly nad procesem, únik plynu, rozptyl hořlavé látky, atd), nicméně k samotnému negativnímu působení ještě nedošlo. Iniciace události sice nastala, ale ještě nedošlo k havárii (celý jev neproběhl) – nedokončená fáze, např. VCE. V takovém případě je možné a často i reálné určit zájmové zóny s požadovanou přesností a se započtením aktuálních informací (meteorologická situace, množství látky v zařízení).
• Havárie se stala, a stalo se to nejhorší, co se mohlo stát, např. výbuch kondenzovaných výbušnin. V takovém případě již nelze nebezpečí pochopitelně hodnotit.
• Došlo k havárii, určitému negativnímu působení, ovšem může ještě dojít k dalším událostem, o kterých se předpokládá, že mohou být ještě závažnější. Proběhla nehoda a nestalo se to nejhorší. Takovými případy jsou např. BOILOVER. I v tomto případě je k dispozici určité množství času na hodnocení aktuálního nebezpečí.

Pokud hovoříme o složkách IZS, pro ochranu obyvatelstva při nastalé průmyslové havárii je klíčový především Hasičský záchranný sbor. Proto by VnHP měl obsahovat takové informace, které jsou užitečné pro provádění záchranných a likvidačních prací. Jedná se především o:

• informace o tom jaká nebezpečí hrozí;
• návrh a plán toho kdo bude dané činnosti provádět, přesněji, které složky se budou podílet na plnění konkrétních úkolů (čím konkrétnější, tím lepší);
• informace v jakých částech zóny by práce měli být (s ohledem na aktuální informace) prováděny. To znamená, poskytnou informace o tom, kde se projevuje nebezpečí.

Obecně mohou být požadavky na informační hodnotu zón nebo zóny havarijního plánování shrnuty do tří bodů:

• KDY? To jest, v jakém čase dojde k projevům negativních účinků.
• KDE? V jaké vzdálenosti a na jakou vzdálenost budou negativní účinky závažné havárie působit.
• CO? Identifikace těchto účinků. Zda se bude jednat o poškození zdraví (jednotlivé efekty) nebo poškození frakce zasaženého obyvatelstva.

Velmi užitečnou informací může být i to, jak velké množství obyvatelstva (resp. jakéhokoliv cílového systému) bude zasaženo (odhad počtu mrtvých, raněných).