Dobrý den. Od 1. 5. 2010 platí novela nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Zajímal by mě výklad § 39 o zařazení bezpečnostních přestávek. Nově se zde uvádí, že bezpečnostní přestávky musí být zařazeny v případě, kdy použitý OOPP ztěžuje zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce. Za ztěžování pohybu, dýchání atd. se nepovažuje stav odpovídající pocitu omezení, které je vnímáno individuálně, nebo stav, při němž míra omezení nebrání základnímu využívání fyziologické funkce. V našem případě se jedná o používání OOPP na ochranu sluchu (zátkové chrániče). Podle našeho názoru tyto OOPP nebrání využívání fyziologické funkce a bezpečnostní přestávky v nově stanovených intervalech (každé 2 hodiny) není nutno zařazovat. Prosím o Vaše stanovisko, jak máme postupovat.
Ustanovení § 39 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nyní po novele má za cíl stanovit bezpečnostní přestávky ve dvou situacích. První situací je, když při trvalé práci zařazené jako rizikové podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je nezbytné používání OOPP. To jsou rizika jako např. biologičtí činitelé, prach, chemické látky, azbest apod. Druhou situací je, když zaměstnanec musí při trvalé práci povinně používat OPPP z jiného důvodu a tento prostředek ztěžuje zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce. To jsou případy, kdy zaměstnavatel vyžaduje používání OOPP z důvodu čistoty pracoviště (laboratoře apod.).
Na hluk se však nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nevztahuje – viz ustanovení § 2 odst. 6 tohoto nařízení „Toto nařízení se nepoužije, jsou-li zvláštní požadavky na pracovní prostředí a pracoviště a postupy při zjišťování a hodnocení rizikových faktorů pracovních podmínek upravené zvláštním právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropských společenství.“ Tím zvláštním předpisem se podle poznámky pod čarou 4) rozumí právě např. nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.
Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. v § 8 stanoví se opatření k omezení expozice hluku zaměstnanců při práci a definuje princip poskytování a povinného užívání osobních ochranných pracovních prostředků podle úrovně a druhu hluku v souladu se Směrnicí 2003/10/ES Evropského parlamentu a Rady. Samotné ustanovení však stanoví pouze „Pokud je při práci v hluku nepřetržitě používán osobní ochranný prostředek proti hluku k omezení jeho působení, musí být během této práce zařazeny bezpečnostní přestávky. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován hluku překračujícímu přípustný expoziční limit.“
Nařízení vlády č. 148/2006 Sb. tedy nestanoví tak přesně jako to dnes stanoví § 39 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., že první přestávka se zařazuje nejpozději po 2 hodinách od započetí výkonu práce v trvání nejméně 15 minut, následné přestávky se zařazují nejpozději po každých dalších 2 hodinách výkonu práce v trvání nejméně 10 minut, poslední přestávka nejméně v trvání 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny. Ale i nařízení vlády č. 148/2006 Sb. stanoví povinnost zaměstnavatel zařadit zaměstnanci používajícímu OOPP z titulu rizika hluku do pracovní doby bezpečnostní přestávky. Jejich délku a četnost však určuje zaměstnavatel, protože jen a jen zaměstnavatel odpovídá za BOZP.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.