Obecně o významu ergonomie na pracovišti

3. Ergonomie na pracovišti

3. Ergonomie na pracovišti

Ergonomický design pracoviště

Ergonomický design pracovišť znamená zdravé, efektivní a bezpečné pracoviště, na kterém nedochází k únavě. To zvyšuje produktivitu práce.

Při návrhu pracoviště se musí myslet nejen na samotný výkon práce pracovníka (snížení fyzické námahy, zlepšení klimatických podmínek či zátěží pracovního ovzduší), ale i na zlepšení podmínek práce (možnost změny pracovní polohy, možnost krátkých přestávek, přiměřenost pracovních úkolů a času na jejich zvládnutí), které s sebou nesou i dostatečnou teoretickou přípravu, tj. školení a předávání vhodných informací. Vedle zvládnutí ergonomických parametrů musí být zvládnuty i samotné požadavky na BOZP. Výsledkem ergonomického designu pracoviště je:

• efektivnější pracovní výkon (zlepšením návaznosti práce se zvýší optimalizace vykonávané práce, sníží se čas prodlev, např. optimalizací uspořádání pracoviště, rozmístění jeho jednotlivých prvků),
• přátelské pracovní prostředí (bezpečné pracovní prostředí prosté negativních vlivů, přizpůsobené pracovníkovi – fyziologicky, jeho schopnostem – úkolově, a s příjemným prostředím a s vhodnými sociálními podmínkami),
• bezpečné pracovní prostředí (naplnění základních požadavků BOZP a estetického prostředí vytvoří předpoklad pro pracovní pohodu pracovníka a pro plnění úkolů bez stresu a z něj pramenících pochybení a selhání ústících do pracovních úrazů).

Ergonomické faktory spojené s pracovištěm

Ergonomické faktory spojené s pracovištěm jsou faktory, které jsou dány jak samotnou budovou a její charakteristikou (pronikání přirozeného osvětlení, možnost přirozeného větrání, centrální klimatizace, apod.), tak vybavením jednotlivých pracovních prostor (ústřední topení, umělé osvětlení, ventilační či klimatizační jednotky, apod.) s uplatněním vlivů z provozovaných technických zařízení nebo prováděných činností (chemická a biologická zátěž, hluk, vibrace, teplota, aj.). S pracovištěm je spojená i samotná organizace práce (práce na směny v noci, monotónnost atd.).

Jedním z faktorů psychické pohody člověka na pracovišti je samotný vzhled pracoviště. Prvotní celkový příjemný dojem vytváří určitá volnost a uspořádanost prostoru, osvětlení, čistota podlah a uspořádanost věcí na odkladních místech, celkové osvětlení, kvalita ovzduší a hlučnost. Později si člověk všímá čistoty na římsách, kabelech vedení a rozvodech, čistoty zdí, přístupnosti jednotlivých míst a pracovišť, oddělení pochůzných míst od pojízdných cest, bezpečnostních a jiných prvků pracovišť podle svého zaměření a potřeb. Tento první i druhý dojem spoluvytváří celkovou psychickou pohodu pracovníka a přispívá k plnění jeho úkolů.

Dispoziční uspořádání vybavení a technického zařízení na pracovišti by mělo vytvářet přijatelné vnímání zaplnění prostoru s dostatečně širokými komunikacemi a přístupy k vytvořeným pracovištím a pracovním místům. Vhodné dimenzování pracovního prostoru je složitý proces. Jeho zvládnutí však přináší snížení fyzické námahy pracovníka (vyšší efektivita práce, snížení únavy, snížení možnosti chyb a úrazů), zlepšení psychické zátěže (zvýšení psychické odolnosti) a zlepšení zdravotní kondice (dlouhodobé udržitelnosti výkonu práce).

Práce vstoje

Z pohledu pohybového aparátu je práce vstoje s uplatněním pohybu velmi zdravou pracovní polohou (na rozdíl od práce vsedě). Umožňuje střídavé namáhání jednotlivých svalových partií, podporuje krevní oběh a přirozenou pohybovou aktivitu člověka. Naproti tomu práce vstoje bez možnosti pohybové aktivity s sebou přináší významnou zátěž na páteř a dolní končetiny při nesení celé váhy těla, jakož i na cévy dolních končetin. Mezi nevhodné pracovní polohy pro stojící pracovníky patří i práce spojená s vytáčením trupu. Vyskytuje-li se taková práce a je-li nutná, je lepší práci uzpůsobit tak, aby pracovník mohl sedět na otočné židli. Za polohu vstoje se považuje nejen stání v jedné pozici bez pohybu, ale i stání s příležitostnou chůzí.

Práce v sedě - správný způsob sezení

Samotná práce vsedě je pro náš organismus nezdravá a významně zátěžová. Naše tělo se nemůže přirozeně pohybovat, převážná práce svalů je statická. Navíc jsme v průběhu svého života získali mnoho nezdravých návyků při sezení, jakož i v přirozeném držení těla, což se při dlouhodobém sezení na pracovních židlích projevuje. Toužíme-li po práci vsedě, měli bychom respektovat základní ergonomická doporučení k omezení zátěže a oddálení zdravotních problémů. Protože zdravotní problémy dříve či později ve většině případů přijdou. Jsou totiž spojeny s přirozeným stárnutím organismu a jeho degenerativními změnami. Vzhledem ke stále se prodlužujícímu věku dožití, kterému se přizpůsobuje i prodlužování produktivního věku, je opravdu důležité, aby se zdravotní problémy pohybového aparátu dostavily co nejpozději.

Naléhavou informaci o tom, že špatně sedíme (nebo že jsme zaujali jakoukoli jinou nevhodnou pracovní polohu), dostáváme od vlastního těla. Je důležité naučit se poslouchat tyto signály a zamýšlet se nad jejich příčinami. Pro nás samotné není žádoucí dospět k názoru, že za naše bolesti z nevhodných pracovních poloh může někdo druhý (a s uspokojením pokračovat v práci ve špatné pracovní poloze), není vhodné čekat, až se z prvních příznaků vyklube onemocnění. Otázka zdravého sedu začíná ve vyřešení zdánlivého paradoxu. Tím je neustálé zdůrazňování potřebnosti tzv. rovných zad. Hovoří-li se o vzpřímeném sedu či stoji, jde o vyrovnání zad se vztyčenou hlavou a rameny postavenými poněkud dozadu, což znamená s lopatkami co nejblíže u sebe. Tím se docílí, že paže visí podél trupu a mírně se dostávají za naše tělo. Udržení takovéto polohy při dlouhodobém sezení je značně namáhavé pro zádové svaly, postupně je bolest pociťována jak v zádech, tak na hrudním koši. Proto spíše sedíme v mírně předkloněné poloze, která je pro zádové svaly méně namáhavá. Jenže přináší větší zátěž pro meziobratlové ploténky a jejich větší opotřebení. Je nutné si neustále uvědomovat, jak sedíme, a vracet se do polohy rovných zad jako „výchozí“ pracovní polohy (viz obr. 3).

Mezi alternativní způsoby sezení patří dynamický sed. Základem je totiž sed bez opory zad, popř. sed na vratkém podkladě, který nutí uživatele aktivně udržovat rovnováhu, nebo při správné pracovní poloze zapojovat určité svalové skupiny. Příkladem může být:

• klekačka (která může být vybavena i opěrkou zad) – přenesením váhy ze sedacích hrbolů na kolena dochází k překlopení pánve dopředu, vzpřímení zad, zlepšené držení v krční oblasti, aktivují se břišní, hrudní i zádové svaly, uvolní se tlak na břišní orgány a sníží se překrvení (ale váha spočívá na kolenou, která jsou pokrčena v ostřejším úhlu, poloha neumožňuje výraznější změny poloh);
• gymball – klasický prvek pro dynamické sezení, jímž je přiměřeně měkce nafouknutý míč (je důležité vybrat správnou velikost, což je uvedeno v doprovodném letáku – orientačně: výška postavy minus 100), který je neustále nestabilním sedacím prvkem a nutí uživatele vyrovnávat jeho pohyb, hlavně ale při této činnosti podporuje optimální sklon pánve při sedu (je obtížné přehodit nohu přes nohu – oblíbený a výrazně nezdravý sed žen);
• balanční čočka – je nafukovací polštářek na sedák židle spojující výhody gymbolu (dynamického sedu) s výhodami sezení na pevném sedáku a podporuje prvky dynamického sezení (je nenáročná na místo, na uložení, je „hravá“);
• overball – je nafukovací balónek menší než gymball a lze jej použít jak na sedáku židle, tak jako podložku bederní části páteře či zad vložením mezi záda a opěrku zad židle.

Vedle používání prvků pro alternativní či dynamické sezení je důležitá pohybová aktivita. K jejímu dosažení je potřebné dělat drobné přestávky v práci k protažení se či projití se.

Správný způsob sezení na židli je definován dvěma jednoduchými pravidly. Pravidlem rovných zad a pravidlem pravých úhlů (viz obr. 3). Pravidla vycházejí ze vzpřímeného sezení a držení hlavy, s volně svěšenými rameny, ohnutím horních končetin v lokti v úhlu 90° a s dlaněmi v ose předloktí, ohnutím dolních končetin v koleni v úhlu 90° a s položením celých chodidel na podlahu. Záda jsou při sedu vhodně podpírána v bederní oblasti opěrkou. Nedosahují-li nohy podlahy, musí být podloženy opěrkou. Při tom je možné zvýšit úhel v kolenou. Stejně tak je možné zvýšit úhel mezi trupem a dolními končetinami při sklopení zádové opěrky k zadnímu sezení. Pak je důležité udržení vhodného předklonu hlavy opěrkou hlavy (sklon max. do 15°).

Oblast ergonomie je velmi široká a zahrnuje i návrh pomůcek pro postižené (ergoterapie).

Dodržováním ergonomických norem lze dosáhnout maximálního výkonu a bezbolestného celodenního zaměstnání, ale tělesná kultura zahrnující aktivní pohyb, relaxaci apod. má nadále své hlavní místo. Pohybovat se během dne je nesmírně důležité. Rozproudí krev a nastartuje mozkové závity a především jde o nedílnou součást zdravého sezení.