Analýza rizik a stárnoucí pracovní síla

Toto Téma týdne má ukázat návrhy v oblasti analýzy rizik tak, jak byly formulovány během Tematického dne, který se konal v rámci plenárního zasedání SLIC ( poradního výboru EK vedoucích představitelů národních inspektorátů práce), během slovinského předsednictví EU v první polovině letošního roku.

Úvod

Pod názvem „analýza rizik a stárnoucí pracovní síla“ proběhla diskuse Tematického dne v rámci plenárního zasedání SLIC, Výboru vedoucích představitelů národních orgánů inspekce práce ČS EU, dne 10.3.2008, ve slovinském Brdu. Kromě vrcholných představitelů orgánů inspekce práce se Tematického dne účastnili zástupci Mezinárodní organizace práce, Evropské Agentury pro BOZP v Bilbau, Eurofondu Dublin, zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců ze Slovinska a přednášeli i vědečtí pracovníci Univerzity v Lublani. Protože jsem měl možnost se Tematického dne účastnit, rád bych se podělil o získané poznatky z průběhu jednání.

Východiska

Stárnutí obyvatelstva, to znamená zvyšování podílu starších osob je především výsledkem značného hospodářského a sociálního pokroku a pokroku v oblasti lékařské vědy, který Evropanům umožňuje žít déle a který v historii nemá obdoby.

Na druhé straně ale tato skutečnost přináší jeden z nejvýznamnějších problémů, se kterým se bude nutno v příštích letech vypořádat. Přihlédneme-li k celkové globalizaci ekonomiky a k požadavkům Lisabonské strategie pro růst, zaměstnanost a udržitelný rozvoj dospějeme k závěru, že stárnutí obyvatelstva je problém, který můžeme zvládnout, využijeme-li příležitosti, které nám nabízí.

Stárnutí obyvatelstva jak v celé EU-27, tak v jednotlivých členských státech je výsledkem čtyř základních, vzájemně se ovlivňujících trendů.

• nízký průměrný počet dětí na jednu ženu (cca 1,5, přitom k zajištění „obnovy“ populace je zapotřebí nejméně 2,1)
• celkový pokles plodnosti po poválečném baby-boomu
• zvýšení střední délky života (o 8 let od r. 1960)
• imigrace ze třetích zemí, s různým přístupem k otázce porodnosti (z dlouhodobého hlediska se nepředpokládá významný vliv na zvýšení porodnosti).

Vzhledem k těmto trendům by se měla míra závislosti, tzn. počet osob ve věku 65 let a více k počtu osob ve věku 15 až 64 let, do r. 2050 zdvojnásobit. To znamená, že, na každého občana staršího 65 let v roce 2050 by měly připadnout pouze dvě osoby v produktivním věku (nyní to jsou v průměru čtyři).
Stárnutí populace přináší i regionální a sociální důsledky (nabídka zboží, základní veřejné služby – zdravotnictví, školství, dopravní služby) a zvyšující se počet osamělých starších osob. Snižování populace v produktivním věku bude pro příští desetiletí vykompenzováno nutným přizpůsobením politiky zaměstnanosti, postupně se bude prodlužovat věk odchodu do důchodu. To přinese požadavky na zvýšení zaměstnanosti jak mužů, tak hlavně žen.

Starší pracovní síla a delší aktivní život by neměly znamenat méně produktivní pracovní sílu. K poklesu fyzických a duševních schopností dochází až ve velmi vysokém věku a tento pokles je progresivní. U jednotlivých osob se tento věk i velikost poklesu velmi liší a může být zmírněn vhodnými politikami v oblasti zdravotnictví, zaměřenými na prevenci. (Pouhé dosažení fyzického věku nemůže být kritériem pro hodnocení.) Mimo to, tento pokles může být kompenzován vhodnou úpravou organizace práce a efektivnějším využíváním informačních a komunikačních technologií. Na opak výhodou je  rozsah zkušeností a postupně se zvyšující vzdělání. Nárůst střední délky života musí být nutně spojen s dobrým zdravotním stavem bez tělesné nezpůsobilosti.

Požadavky

Složitost problematiky vyžaduje přijmout celkovou strategii a jak na celoevropské úrovni, tak národní i podnikové stanovit základní směry a cíle a k nim potřebné úkoly a opatření.

Při tom dopady stárnutí populace nesmí nést pouze mladší obyvatelstvo, zejména z důvodů ohrožení mezigenerační solidarity. (Nejedná se pouze o oblast finanční, ale i o ostatní dopady – např velmi negativně může být vnímáno rušení porodnic v některých zdravotnických zařízeních. Samo prodloužení délky života není problémem. Je jím spíše neschopnost nedávných, případně současných politik (zaměstnanosti) přizpůsobit se novému demografickému řádu. Shora uvedené je výtahem ze „Sdělení Komise - Demografická Budoucnost Evropy – učiňme z problému výhodu“ ze dne 18. října 2006. Nejedná se o teoretické úvahy. Mezi roky 1980 a 2005 poklesl počet evropské populace mladší 14 let z 24% na 16% a naopak ve stejném období vzrostl počet starších 65 let z 11% na 14,5%.

Návrhy řešení

Především musíme odpovědět na dvě otázky.

1. Jaké je hlavní poselství citovaného dokumentu pro oblast, která je předmětem našeho  zájmu?
2. Máme zájem stav pouze akceptovat, nebo budeme situaci řešit? Tedy máme zájem využít pracovní potenciál stárnoucí populace?

Odpověď na první otázku je poměrně snadná - připravit se na očekávanou situaci a vytvořit lepší, zdravější a bezpečnější pracovní prostředí (ve smyslu všech  souvisejících aspektů). Je to ale nový požadavek? čl. 1 Směrnice 89/391/EHS, (tzv. Základní směrnice), která byla transponovaná do všech národních právních řádů EU-27 stanoví: “Předmětem této směrnice je zavádění opatření ke zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. (k tomu obsahuje všeobecné zásady pro prevenci rizik)

Odpověď na druhou otázku by měla být zejména v kontextu Lisabonské strategie ještě snadnější - ano, chceme tuto sílu efektivně využít. Potom musíme zpracovat základní odhad rizik, která zapojení stárnoucí populace do pracovního procesu přináší. Výsledky by pak měly být promítnuty do příslušných politik, v našem případě na podnikové úrovni. Jsme schopni jednoznačně stanovit cílovou skupinu? Jsme schopni stanovit kritéria  „stáří“ u zaměstnanců? Nemusíme provádět žádný rozsáhlý průzkum a víme, že toto neumíme. Potom musíme provádět analýzu rizik pro všechny cílové skupiny bez ohledu na věk a zohledňovat základní faktory podle konkrétních podmínek pracoviště a dostupných lidských zdrojů (věk, vzdělání, délku praxe v konkrétním pracovním zařazení, předchozí zatížení pracovním prostředím, znalosti a dovednosti, pohlaví, fyzické a duševní schopnosti, atd.)V neposlední řadě musíme zohlednit schopnost a ochotu přijímat změny (někdy jsou to obavy) např.:

• nové formy práce (částečný úvazek, nepravidelnost pracovní doby, noční práce, agenturní zaměstnávání, teleworking, samozaměstnávání)
• rizikovost, monotónnost práce, práce v nepřirozené poloze atd.
• následky předchozích úrazů a nemocí (z povolání), celkový zdravotní stav.

Specifika

Konkrétně co je vhodné zohlednit v jednotlivých bodech:

Se stoupajícím věkem obvykle, vzhledem k předchozím, mnohdy negativním zkušenostem, klesá ochota přijímat změny, některé situace dokonce mohou být považovány za nepřijatelné (částečné úvazky, teleworking, sezonní práce atd.)
Se vzrůstajícím věkem může docházet k častějším a závažnějším psychosociálním problémům. Prodlužuje se reakční doba a zvyšuje se dispozice k únavě. Případné pracovní úrazy mohou být závažnější. Při delší expozici nebezpečným činitelům během celého pracovního života se může projevit  větší náchylnost k rozvoji nemocí z povolání.
Na druhé straně větší zkušenost a úroveň znalostí vzhledem k celoživotnímu učení, může výrazně přispět k usnadnění pracovních činností. Délka praxe je významný činitel, který může ovlivnit úrazovost, případně počet nemocí z povolání. Statistika ČR ukazuje, že bez ohledu na věk, téměř polovina (44%) všech pracovních úrazů je vykazována u zaměstnanců během prvních třech let zařazení na danou pracovní činnost. Chceme-li se tedy vyhnout značným ztrátám, musíme vždy zajistit vysoce kvalitní školení a zácvik.
Rozhodujícím faktorem pro analýzu rizik je pohlaví zaměstnance. V závislosti na věku dochází k výrazným diferenciacím. U žen obvykle ještě získávají prioritu vazby na rodinu (zejména péče o vnoučata). Tento fenomén může mít výrazný vliv při rozhodování o prioritách u každého jednotlivce a tím o setrvání v pracovním poměru za daných podmínek.
Monotonost a činnost v nepřirozené poloze zvyšuje únavu, která se s věkem nutně dostaví dříve. Zároveň se dříve mohou projevit poruchy pohybového ústrojí. Nutné fyziologické změny, které přináší stárnutí mohou společně s  psychosociální zátěží představovat značná rizika pro chod podniku (zdravotní nezpůsobilost k práci).

Trh práce

Skladba „volné“ pracovní síly na trhu práce bude však značně omezená. Bude proto nezbytné provést nutné a potřebné změny pracovního prostředí a přizpůsobit je konkrétním zaměstnancům. Mnohem větší pozornost bude nutno věnovat školení a zácviku zaměstnanců jak při jejich přijímání, tak při jakýchkoliv změnách na pracovišti.
Bude nutno, mnohdy značně flexibilně, provést a průběžně provádět úpravu pracovních podmínek a především více provázat pracovní a soukromý život, zejména starších zaměstnanců. Zahraniční zkušenosti ukazují, že mnohdy je nezbytná ucelená rehabilitace (průběžně, nebo v pravidelných lhůtách) jako součást, nebo navazující na pracovní proces, která umožní trvalé aktivní zapojení starších zaměstnanců do pracovního procesu.

Závěr

Cílem příspěvku není odradit  potenciální zaměstnavatele, ale přiblížit oblasti které bude nutno řešit při přípravě  vhodného pracovního prostředí pro starší zaměstnance tak, aby bylo možno plně využít jejich znalosti, schopnosti a dovednosti získané celoživotní zkušeností. Přes veškerou náročnost, kterou  zaměstnávání stárnoucí populace může, nebo zdánlivě přináší je nutno konstatovat, že čím dříve objeví podnikatelé tento zdroj kvalitní pracovní síly a naučí se jej využívat, tím dříve zajistí trvalou konkurenceschopnost svých podniků.

Použitá literatura

1. Rada EU: Sdělení Komise – Demografická budoucnost Evropy – učiňme z problému   výhodu, Brusel 18.10.2006
2. MPSv ČR: Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, Praha 2008 ISBN 978- 80- 86878- 65- 2
Příspěvky účastníků diskuse Tematického dne 10.3.2008:
3. Borut Brezovar (Labour Inspectorate of the Republic of Slovenia)  - Risk Assessment and Ageing of Working Population
4. Jukka Takala (European Agency for Safety and Health at Work)  - Extending productive working life
5. Jean-Michelle Miller (Dublin Foundation) - Quality of work and employment for older workers
6.Mojca Kržan (Faculty of Medicine, University of Ljubljana, Slovenia) - Physiology of ageing
7. Bettina Splittgerber (Hessenian Ministry for Social Affairs, Germany) - Changing attitudes towards an ageing workforce
8. Elsbeth Huber (Unit of Occupational Medicine and Occupational Hygiene Division Labour Inspectorate, Austria) - Risk Assessment and activities of the labour inspectorate
9. Tomi Hussi (Finnish Institute of Occupational Health, Finland) - Attitudes toward ageing of population
10. Zdravko Bučar  (Revoz d.d. Concern, Slovenia) - Ageing of work population and measures - Example of good practise
11. Alenka Avberšek (Chamber of Commerce, Slovenia) Risk assessment and competitive position of Economy